„EU není jednotná v otázce zbrojního embarga vůči Sýrii,“ píše European Voice. Týdeník vysvětluje, že „snaha Anglie a Francie zrušit zákaz prodeje zbraní syrským povstalcům je zřejmě odsouzena k neúspěchu“, protože „odpor k ukončení zákazu prodeje zbraní naopak spíše zesílil“.

Velké Británii a Francii se v únoru podařilo přesvědčit ostatní členské státy ke zmírnění zbrojního embarga a podpoře kroku, který by umožnil dodávky nesmrtícího vojenského materiálu – například telekomunikačního a logistického vybavení – silám bojujícím proti režimu syrského prezidenta Bašára Asada. Po setkání francouzského prezidenta Françoise Hollanda a britského premiéra Davida Camerona 22. května na summitu EU se zdá, že v tomto směru ochladli i samotní iniciátoři. Zejména z obav, že by se zbraně mohly dostat do rukou islamistů. Podle týdeníku -

panují mezi členskými státy ohledně Sýrie podstatné názorové rozdíly. Proti zmírnění embarga na dodávky zbraní povstalcům se zvlášť silně staví Rakousko, které zpochybňuje potřebu tohoto kroku a jeho dopady. Švédsko zase přistupuje zdráhavě k dlouhodobějšímu trendu tvrdších sankcí vůči Asadově režimu s tím, že by mohly omezit prostor pro politické řešení. Kromě toho v posledních měsících Česká republika zpochybňuje kvalitu kontroly povstaleckých sil ze strany Syrské národní rady (SNR), hlavního politického orgánu opozice.

Ministři zahraničí EU budou o embargu jednat 27. května v Bruselu. Termín pro jeho prodloužení či zrušení totiž vyprší 1. června. Začátkem června v Ženevě proběhne Američany a Rusy podpořená mírová konference o Sýrii, na níž by se mohli setkat zástupci SNR se členy syrské vlády.

Pro Moldavany začal svátek Evropy 18. května a potrvá až do 26. května. Evropská unie slaví Den Evropy 9. května, ale moldavská vláda si raději připomněla za přítomnosti ruského vicepremiéra Dmitrije Rogozina vítězství v roce 1945. Petru Bogatu píše v Jurnal de Chişinău o tom, jak „na náměstí Velkého národního shromáždění tekla bída proudem“:

Ruské orgie během ‚oslav vítězství‘ dokazují, že jsme se 22 let po vyhlášení nezávislosti propadli na nejnižší stupeň politického zcestí. Ve vztahu k evropským normám lze říct, že se naši představitelé chovají „naprosto nemožně“.

Oslavy Evropy zahájil eurokomisař pro rozšiřování a evropskou sousedskou politiku Štefan Füle, který vyzval zodpovědné orgány, aby „udělaly všechno, co je v jejich silách, pro demokratizaci republiky“. Jurnal de Chişinău nicméně soudí, že Rusko „dobylo Moldavsko bez tanků a dělostřelectva“. „Vyslanec prezidenta Putina ukázal, kudy povede další cesta: na Východ, nikoliv na Západ“, dodává list a doufá, že nová vláda Iurie Leancy schválená 15. května dokáže zemi vyvést z této dvojznačnosti ven.

Konference dárců na rozvoj Mali, která se 15. května sešla v Bruselu, rozhodla, že sahelský stát získá na rok 2013 a 2014 přes 3 miliardy eur finanční pomoci, píše list Frankfurter Allgemeine Zeitung. Tato suma „je podstatně vyšší než původně očekávané 2 miliardy,“ dodává deník.

Mezi největšími dárci jsou Německo, Francie, Velká Británie, Dánsko, Spojené státy, Světová banka a Islámská rozvojová banka.

Peníze by měly být použity na zmírnění hospodářských a sociálních důsledků války, která v současné době probíhá proti islámských milicím na severu země. Prioritou bude pomoc zemědělství a investice do infrastruktury, vysvětluje FAZ.

List Süddeutsche Zeitung však podotýká, že Mali potřebuje především demokraticky zvolenou vládu, ke které by měly vést červencové volby, a že v Bruselu

si jen málokdo dělá iluze o tom, že by malijský stát byl schopný sám se vlastními silami vzchopit. Jeho roztříštěné a netrénované armádě bude trvat roky, než bude schopná nahradit francouzské mírové jednotky a speciální síly.

Zatčení Julije Tymošenkové bylo protiprávní a politicky motivované, rozhodl 30. dubna Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku. Tymošenková byla zadržena v roce 2011 a v témž roce odsouzena k sedmi letům vězení za „zneužití úředních pravomocí“ v souvislosti s podepsáním dohody o dodávkách plynu z Ruska. Podle deníku Gazeta Wyborcza *„toto bezprecedentní rozhodnutí štrasburského soudu, který se dříve zdráhal přímo zaujmout pozici v politických sporech, nechává Kyjevu jen malý manévrovací prostor. Pokud Tymošenková zůstane ve vězení, zničí to naděje Ukrajiny na podepsání asociační dohody s EU, ke kterému mělo dojít letos na podzim ve Vilniusu.“

Včerejší návštěva srbského vicepremiéra Aleksandra Vučiće v Záhřebu představuje tání v srbsko-chorvatských vztazích, které zmrazila volba nacionalisty Tomislava Nikoliće do čela Srbska.

Vučić je přesvědčen o tom, že se spolupráce mezi oběma zeměmi po vstupu Chorvatska do EU prohloubí, píše Danas.

Ministryně zahraničí Chorvatska Vesna Pusićová oznámila, že obě země uvažují o zahájení rozhovorů, které by měly vyústit ve stažení vzájemných žalob z genocidy během války v letech 1991-95, podaných k Mezinárodnímu soudnímu dvoru.

Moldavský prezident Nicolae Timofti včera jmenoval místopředsedu vlády Iurie Leancu z Liberálně demokratické strany (PLDM) do čela vládního kabinetu. Stalo se tak poté, co ústavní soud zrušil dekret, kterým byl na tento post jmenován Vlad Filat (PLDM).

Filat, který čelí obvinění z korupce, byl nucen podat demisi. Parlament mu 5. března vyslovil nedůvěru. Podle soudu proto nemůže vést vládu.

Evropská unie uvolnila 22. dubna sankce proti oblastem pod kontrolou syrských povstalců a souhlasila s obnovením obchodování se syrskou ropou a na ní napojeným průmyslem, píše bruselský týdeník European Voice. Evropské firmy mohou nyní znovu nakupovat a prodávat syrskou ropu, dodávat stroje těžebním společnostem a investovat v syrském ropném sektoru. To vše pod podmínkou, že získají souhlas Syrské národní rady, která je povstalci ustavenou prozatímní vládou. Obchodní embargo bylo uvaleno na režim syrského vůdce Bašara Asáda v září 2011 ve snaze přinutit ho s povstalci vyjednávat. Evropean Voice dodává, že

Částečné zrušení příliš tvrdých unijních opatření, ke kterému dochází na podnět Německa, je prvním uvolněním sankcí. Neočekává se však, že krátkodobě ekonomice v oblastech kontrolovaných povstaleckými silami nějakým zásadním způsobem pomůže.

Před vypuknutím konfliktu v březnu 2011 odebírala EU v roce 2010 téměř veškerou produkci syrské ropy v hodnotě zhruba 3 miliard dolarů ročně.

Členské státy EU dosáhly předběžné dohody ohledně uvolnění embarga na dovoz ropy ze Sýrie. Jednalo by se tak o prvním zmírnění sankcí od začátku konfliktu, který před dvěma lety odstartoval tvrdý postup režimu prezidenta Bašára Asada proti opozici.

List International Herald Tribune píše s odvoláním na diplomatické zdroje, že by tato dohoda měla umožnit územím ovládaným opozicí vybudovat si díky ziskům z ropy hospodářskou základnu.

Návrh nejprve projednají nejvyšší unijní představitelé a v pondělí 22. dubna o něm budou diskutovat ministři zahraničí. K uvolnění embarga by však mohly být zapotřebí i další legislativní kroky.

Zástupci syrské opozice mezitím zesilují tlak na Unii, aby ukončilo embargo na vývoz zbraní, které má vypršet na konci května, informuje deník Irish Times.

„Uvolnění embarga je jediný způsob, jak zastavit krveprolití,“ uvedl Walid Saffour, velvyslanec Syrské národní rady (SNR) ve Velké Británii během své středeční návštěvy Dublinu.

K poskytnutí vojenské pomoci opozici se přiklání Británie a Francie, ale ostatní členské státy jsou proti další militarizaci konfliktu.

„Velké firmy, spekulanti, bohatí zahraniční kupci a penzijní fondy „zabírají“ v Evropě stále více půdy podobným způsobem jako v rozvojových zemích,“ píše The Guardian ve svém shrnutí výsledků nejnovější zprávy o vlastnických poměrech v evropském zemědělství.

Podle výzkumu provedeného několika institucemi včetně organizací jako Transnational Institute a Via Campesina, drobné farmáře v posledních deseti letech z půdy vytlačuje nárůst akvizicí „čínských korporací, blízkovýchodních suverénních a hedgeových fondů, ruských oligarchů a agrokorporací“, které lákají štědré platby z unijní společné zemědělské politiky. Deník dodává, že -

polovinu veškeré zemědělské půdy dnes obhospodařují tři procenta velkých farem o rozloze více než 100 hektarů. V některých státech EU je vlastnictví půdy rozděleno stejně nerovnoměrně jako v Brazílii, Kolumbii či na Filipínách. [...] Například do Bulharska se ve velkém nastěhovaly čínské firmy a v Rumunsku patří mezi hlavní výrobce blízkovýchodní společnosti. […] Koncentrace vlastnictví se zrychluje. V Německu se počet vlastníků půdy snížil z 1,2 milionů v letech 1966-67 na pouhých 299 100 v roce 2010. […] Ve španělské Andalusii se snížil počet farem o více než dvě třetiny na méně než jeden milion v roce 2007. V roce 2010 držela polovinu veškeré zemědělské půdy pouhá 2 % vlastníků.

Podle The Guardian ze zprávy vyplývá, že -

podobně jako v řadě rozvojových zemí se objevuje v Evropě proti fenoménu označovaném jako „land grabbing“ [zabírání půdy] silný odpor. V několika případech došlo i na okupaci půdy. V Andalusii obsadili bezzemci několik pozemků a kolektivně je obdělávají. Ve Vídni zase mladí lidé squatují na úrodné městské půdě.

Dnešní návštěva Vladimíra Putina v Amsterdamu bude pro premiéra Marka Rutheho „značně nepříjemná“, píše deník.

„Nejdříve si potřesou rukama a poté Rutte přátelsky poznamená, jak Nizozemsko a Rusko jeden díky druhému vydělaly miliardy eur a že v době krize je to potřeba. Načež se konverzace zkomplikuje,“ píše De Volkskrant.

Rutte má v kapse seznam témat, jejichž projednání s ruským prezidentem požadují poslanci a zástupci nevládních organizací. Ti chtějí, aby premiér nastolil otázku [práv homosexuálů v Rusku] a stavu lidských práv a nevládních organizací v zemi. „V jakém okamžiku vyloží Rutte seznam na stůl?“ ptá se deník.

Německá kancléřka Angela Merkelová a ruský prezident Vladimír Putin zahájili 7. dubna v Hannoveru největší světový veletrh průmyslových technologií.

„Pozdravy byly trochu strnulé,“ píše list a dodává, že navzdory oficiálním úsměvům a prohlášením o vůli posílit dvoustranné hospodářské vztahy byla na obou státnících znát křečovitost.

Důvodem je nedávné zpřísnění ruských předpisů pro zahraniční nevládní organizace a nenadálé kontroly, které ruská policie provedla na konci března v moskevských kancelářích některých německých organizací, například v Transparency International, Konrad Adenauer Stiftung nebo Friedrich Ebert Stiftung.

Čtyři roky po tzv. „twitterové revoluci“, která znamenala konec komunistické vlády v Moldavsku a nástup proevropského vedení, poukazuje deník na to, že se zločiny, k nimž během revolty došlo, nikdy nevyšetřovaly.

Podle oficiálních informací byli během revoluce 3 lidé zabiti a 400 mučeno. Totožnost pachatelů těchto činů „s tváří skrytou moldavské veřejnosti“ nebyla nikdy zjištěna.

Státní zástupci a část tisku jsou přesvědčeni o tom, že obětí byli policisté. „Kdo by se zlobil, kdyby pravda vyšla najevo?“ ptá se Timpul. Proevropská vláda zvolená v demokratických volbách, které následovaly po revoltě, 5. března padla a zemi v současnosti řídí prozatímní kabinet.

Priština přijala 27. března osmibodový plán vysoké představitelky EU pro zahraniční politiku Catherine Ashtonové upravující spolupráci mezi srbskými městskými radami na severu Kosova.

Plán, který Ashtonová představila 21. března, vymezuje oblasti a kompetence obecních rad a způsob vzájemné spolupráce, který má vést k jejich sdružení.

Místopředseda srbské vlády Aleksandar Vučić označil plán za „nepřijatelný“. Ashtonová ho proto vyzvala, aby se po boku premiéra Ivici Daciće zúčastnil posledního kola jednání mezi Srbskem a Kosovem, které má proběhnout 2. dubna v Bruselu.

Ministr zahraničních věcí Giulio Terzi 26. března nečekaně odstoupil po diplomatické roztržce s Indií ohledně vydání dvou italských námořníků, které Indie obviňuje ze zabití dvou indických rybářů. Italové si je během doprovodu italského tankeru v Indickém oceánu spletli s piráty.

Terzi prohlásil, že s vydáním námořníků nesouhlasí, což je v rozporu s předchozím rozhodnutím vlády. Nesouhlas s vydáním Italů vyvolal v Dillí rozhořčenou reakci.

Premiér Mario Monti a prezident Giorgio Napolitano vyjádřili nad Terziho demisí politování. Ministr odstupuje ve chvíli, kdy v zemi vládne nejistota vyvolaná nerozhodným výsledkem nedávných voleb. Terzi je také podezříván z toho, že chtěl využít rozhořčení italské veřejnosti k budování své další politické kariéry.

Když před dvěma lety vypuklo v Sýrii povstání, zrodily se obavy, že mladí evropští islamisté, stoupenci džihádu, budou do země odjíždět za svatou válkou. Podle toho, co dnes píše Jyllands-Posten v článku s názvem „Mladí členové gangů odjíždějí bojovat ve jménu islámu“, není pochyb o tom, že se tyto obavy staly skutečnostíu. Podle dánských zpravodajských služeb:

pobývá v současnosti v Sýrii řada členů nejagresivnějších kodaňských gangů, kteří se tam chtějí účastnit džihádu. Závažná kriminalita se tak snoubí s násilným fundamentalismem. „Je to nová tendence. Tito už tak potenciálně agresivní lidé budou mít po návratu domů přístup ke zbraním a výbušninám. To, že se mezi islamistickými a zločineckými kruhy vytváří takový vztah, je velmi znepokojující,“ sdělil […] šéf dánských tajných služeb.

Belgičané nejsou o nic méně zneklidněni než Dánové. Belgie se podle deníku De Morgen stala „hlavním dodavatelem“ mladých lidí, kteří odjíždějí do Sýrie za džihádem. Deník cituje odborníka na terorismus, podle nějž „v Belgii existuje ještě velký potenciál bojovníků, ale „většina z nich se vrací zbavena iluzí“:

Mají v hlavě hrdinské představy a doufají, že se z nich stanou bojovníci, ale většina z nich zbraň ani nedostane do ruky. Jsou využíváni ke stavbě barikád anebo umisťováni na pozorovací stanoviště či do prvních bojových linií.

List De Standaard připomíná, že na konci loňského roku byla oficiálně rozpuštěna organizace Sharia4Belgium, která hrála důležitou roli při verbování mladých belgických džihádistů do syrských povstaleckých skupin.

Šéf Strany kurdských pracujících (PKK) Abdullah Öcalan vyzval 21. března své hnutí, aby ukončilo ozbrojený boj za nezávislost Kurdistánu (jihovýchodní Turecko), zahájený v roce 1984, a pokračovalo v něm na poli politickém.

Öcalan je od svého zadržení v roce 1999 vězněn na ostrově Imrali. Jeho výzvu přednesla kurdská poslankyně v Diyarbakiru, hlavním táboře tureckého Kurdistánu, u příležitosti „Nowrozu“, kurdského nového roku.

Evropská unie, „která plně podporuje, i finančně, předvstupní fázi tureckého členství v EU“, „vřele uvítala“ „důležitý posun vpřed“.

Nadšení, které provázelo zprávu o tom, že USA zahájí s EU rozhovory o vytvoření zóny volného obchodu, „ztratilo na intenzitě“, [píše] Mohamed A. El-Erian v analýze, kterou pět týdnů po projevu Baracka Obamy o stavu Unie otiskl deník Les Echos.

„Projektu stojí v cestě příliš mnoho překážek,“ domnívá se americký finančník a vyjmenovává tři z nich. První spočívá v nízkém ekonomickém potenciálu návrhu:

Největší zisk slibují dohody o volném obchodu uzavřené mezi ekonomikami, mezi nimiž existují velké obchodní bariéry, které vykazují nízký objem obchodní činnosti a jejichž spotřební a výrobní modely nemají mnoho společných prvků. To není případ EU a USA.

Druhým důvodem, proč by projekt pravděpodobně neuspěl, je současná nálada vládnoucí v Evropě a ve Spojených státech.

Vzhledem k přílivu bezprostředních politických dramat, který se zdá nekonečný, je pro Evropu a USA velice obtížné dlouhodobě se soustředit na strukturální iniciativu. Pro Evropu je složité věnovat něčemu dlouhodobou pozornost, když ji v krátkodobém horizontu rozrušují výsledky italských voleb. […] Spojené státy zase rozrušuje nové fiskální minidrama.

Třetím důvodem je

špatná úroveň světového dialogu navzdory krásným projevům o globálních výzvách a společné odpovědnosti. Únorové zasedání skupiny G20 se opět proměnilo v nákladný summit, který nebudil příliš velký zájem a chyběl mu obsah. Spíš než koordinaci konstruktivních politik podpořil nevědomky konformismus.

Vláda odmítá udělit azyl afghánským tlumočníkům pracujícím v Afghánistánu pro švédskou armádu. Jako důvod uvádí, že se ke všem žadatelům o azyl musí přistupovat stejně.

Záležitost se týká zhruba třiceti tlumočníků. Až se v červnu začnou švédské jednotky stahovat, bude jim za kolaboraci s nepřítelem hrozit smrt.

Udělení azylu tlumočníkům otevřeně podpořil šéf vojenských sil. Švédsko by podle něj mělo ukázat, že je humánní.

Francouzský prezident François Hollande a britský premiér David Cameron vyzvali představitele EU, aby se připojili k jejich požadavku na zrušení zbrojního embarga vůči Sýrii.

Hollande na evropském summitu v Bruselu prohlásil, že Francie už nemůže dále přihlížet tomu, jak „režim, který ukázal, že nehodlá vyjednávat politicky, masakruje“ obyvatelstvo.

Francouzský prezident dále sdělil, že se Paříž a Londýn dohodly na ukončení embarga, i když jejich návrh může narazit na odpor Německa, píše list.

20 000 lidí uctilo v Bělehradu vzpomínkovým pochodem památku Zorana Dindiče, prozápadního expremiéra (2001-2003), který byl 12. března 2003 zastřelen.

Akci pořádala Liberálně demokratická strana a Demokratické strana, jejímž byl Dindič členem. Deník poznamenává, že se pochodu z vedoucích politiků zúčastnil pouze místopředseda vlády Srbska a ministr zahraničního a tuzemského obchodu a telekomunikací Rasim Ljajič.

Téměř stoprocent obyvatel Faklandských ostrovů vyjádřilo v referendu podporu stávajícímu postavení britského zámořského území a odmítlo se stát součástí Argentiny. Nárok na ostrůvky ležící 310 námořních mil od jihovýchodního pobřeží Argentiny je dlouhá léta mezi oběma zeměmi jablkem sváru, který vedl v roce 1982 k vypuknutí války o Falklandy.

Argentina v poslední době Británii hlasitě vyzývá k tomu, aby se nároků na tuto oblast, kterou ovládá více než 150 let, vzdala. Podle novináře The Daily Telegraph Neila Tweedieho

je výsledek [referenda] zadostiučiněním pro Davida Camerona, který referendum hájil jako hmatatelné vyjádření práva na sebeurčení. Na druhé straně je políčkem pro argentinskou prezidentku Cristinu Fernándezovou de Kirchner, která jej označila za nerelevantní a za výplod „dovezené populace“. [...] Toto téma využila k tomu, aby odlákala pozornost svých spoluobčanů od hospodářských problémů, mimo jiné i jedna z nejvyšších inflací na světě, ale její politika se zřejmě obrátila proti ní.

Naopak komentátor The Guardian Roy Greenslade ještě před oznámením výsledků vyjádřil názor, že „referendum stejně představuje zmanipulované volby“.

Reakce Argentiny, že referendum je nesmyslným propagačním kaskadérstvím, je určitě správná (a to i v případě nesouhlasu s teritoriálními požadavky ze strany Buenos Aires). A tak na celou věc bude nahlížet celý svět včetně Spojených států. [...] Možná, že by pro Argentinu bylo nejlepší přesvědčit 1 700 občanů k vystěhovaní na ostrovy v naději, že Británie uskuteční za sedm let další plebiscit.

Argentinský deník Clarín poznamenává, že „třicet let po válce“ se mezinárodní kontext změnil:

Konflikt už není bilaterální, ale regionální, jelikož se objevil třetí aktér a spor se už neomezuje na Londýn a Buenos Aires. Tímto třetím aktérem je obyvatelstvo ostrovů, které jedná nezávisle na britské vládě skrze vlastní politickou autoritu.

Stejného názoru je i další argentinský deník La Nación, podle něhož v tomto referendu

téměř 60 % voličů definovalo svou identitu: považují se za falklandské ostrovany. Ať už se mýlí nebo ne, mají za to, že si rozhodují sami ve všech zásadních záležitostech, které ovlivňují život jejich společenství. A mají za to, že je v jejich zájmu delegovat zahraniční politiku a obranu. Dávají přednost životu v tomto omylu.

Moldavská vládní koalice vedená Vladem Filatem padla 5. března poté, co jí poslanci z řad komunistů, demokratů i nezávislých společně vyslovili nedůvěru.

Podle deníku však návrh, který podpořilo 54 poslanců z 101 „poslouží pouze zájmům Moskvy,“ která se tak snaží vzdálit zemi od EU. Timpul si zároveň klade otázku, zda Filata nečeká „stejný osud, jako bývalou ukrajinskou premiérku Julii Tymošenkovou,“ kterou současná ukrajinská vláda vězní.

„Chorvatsko obchází embargo uvalené na Sýrii,“ informuje dnes list La Libre Belgique. Belgický deník přináší informace, které dříve zveřejnil deník New York Times na svém blogu o válečných konfliktech a ve zvláštní reportáži. Podle těchto informací byla v Saudské Arábii prodána dodávka chorvatských zbraní z války v bývalé Jugoslávii, které pak byly v prosinci údajně doručeny rebelům napojeným na Svobodnou syrskou armádu.

Chorvatsko, které by se 1. července mělo stát členem Evropské unie, se kvůli těmto informací dostává do velmi nepříjemné situace. Belgický deník vysvětluje, že:

Chorvatsko schválilo evropské embargo uvalené na Sýrii a nemůže proto principiálně dodávat zbraně účastníkům tamějšího konfliktu.

Jak list dále připomíná, toto embargo bylo 18. února o tři měsíce prodlouženo, členové EU však nyní mohou syrským rebelům legálně dodávat „nesmrtící vojenský materiál“.

Deník píše, že chorvatské ministerstvo zahraničí „mlčí, poté co informace amerických novinářů o prodeji zbraní dementovalo“.

Evropská unie se zavázala poskytnout Ukrajině finanční pomoc ve výši 610 milionů eur. Předseda Evropské rady Herman Van Rompuy zároveň prohlásil, že pokud má být dohoda mezi Ukrajinou a EU uzavřena do konce letošního roku, musí Kyjev podniknout nejpozději do května „rozhodné kroky“ v různých oblastech včetně soudnictví.

Chce-li Ukrajina získat finanční pomoc, musí si také zajistit podporu Mezinárodního měnového fondu.

Ukrajina se v důsledku tohoto kroku ocitne pod „intenzivním tlakem na urychlení reforem“,píše European Voice. Kyjev bude muset řešit otázku „selektivní justice“, jako je trest vězení pro čtyři politiky včetně bývalé premiérky Julije Tymošenkové.

Ještě před oznámením EU vyzval European Voice v úvodníku ukrajinského prezidenta Viktora Janukovyče, aby „Unii ukázal, že to s reformami myslí vážně“, a dodává:

Janukovyč nemá v podstatě jinou možnost než se doma pustit do radikálních reforem požadovaných Komisí a ukázat tak, čeho je Ukrajina na mezinárodní scéně schopna […] Janukovyč nemůže od členských států EU očekávat, že vsadí na Ukrajinu, když sám není ochoten vsadit na reformy, o nichž tvrdí, že jsou v zájmu Ukrajiny.

Polská Gazeta Wyborcza se domnívá, že

„Je nejvyšší čas, aby Kyjev učinil historické rozhodnutí: buď se obrátí k Východu, kam ho láká Vladimír Putin na levný plyn, nebo […] podepíše dohodu o přidružení s EU.“ Podle varšavského deníku

má Kyjev před sebou složité rozhodnutí. […] Nejlepší by bylo využívat výhody levného plynu a bohatého ruského trhu a zároveň mít přístup k západním půjčkám a technologiím a ještě k tomu jezdit do Evropy pokud možno bez víza. Velmi pragmatický přístup.

Ministři zahraničních věcí se dohodli na vyslání 500 vojáků do Mali, kde budou po dobu 15 měsíců cvičit malijskou armádu. Komise oznámila, že v polovině května uspořádá v Bruselu dárcovskou konferenci. Sedmadvacítka se dále rozhodla prodloužit o tři měsíce sankce proti syrskému režimu Bašára Asada a v zájmu ochrany civilistů nabídnout větší podporu opozici.

Moldavský premiér Vlad Filat, lídr Liberálně demokratické strany Moldavska (PLDM), oznámil 14. února odchod jeho strany z Aliance pro evropskou integraci, která zemi vládne od roku 2009. Důvodem je údajně všudypřítomná korupce a politizace vysokých státních funkcí.

Podle tisku je však skutečným motivem krize smrtelná nehoda, za níž údajně nese vinu bývalý nejvyšší státní žalobce (a člen vládní koalice). K nehodě došlo při lovu v prosinci 2012, kterého se zúčastnila řada vysokých funkcionářů. Rumunská diplomacie krizi svého souseda neočekávala. Příští týden by do Kišiněva měli přijet na návštěvu švédský, polský a britský ministr zahraničí.

Vzhledem k narůstající konkurenci Číny a Indie chtějí EU a Spojené státy uzavřít smlouvu o vytvoření největší světové zóny volného obchodu a investic. „Budoucí dohoda mezi dvěma největšími hospodářskými velmoci na světě zamíchá kartami a bude pro naše ekonomiky na obou stranách Atlantiku silnou vzpruhou,“ prohlásil ve středu předseda Evropské komise José Manuel Barroso. Vyjednávání by měla začít v první polovině letošního roku a podle eurokomisaře pro obchod Karla de Guchta by mohla být dokončena během dvou let.

Celkem 54 států se podílelo na programu CIA spočívajícím v zadržování, převozu a tajném věznění osob podezřelých z terorismu po útocích z 11. září, uvádí zpráva nevládní organizace Open Society Justice Initiative (OSJI).

Některé země poskytovaly letadlům CIA svá letiště k mezipřistání a doplnění paliva, jiné, jako například Polsko nebo Litva, hostily na svém území „tajné věznice“, kam byli podezřelí teroristé dopravováni na výslech a mučeni.

Vytvoření transatlantické zóny volného obchodu by Spojeným státům a Evropě přineslo výrazný zisk, domnívá se šéfredaktor listu Gabor Steingart. Sdružení států, které se zakládá na společných vizích a zájmech a žije z volného obchodu, nenarušuje rozvoj obou kontinentů, ale naopak v něm pokračuje. „Navíc by to byl vzkaz svobody pro země, kde vládne státní kapitalismus, jako je Čína,“ píše Steingart.

Milánská burza se propadla o 1,34 % poté, co ropná servisní společnost Saipem, kontrolovaná italským energetickým gigantem ENI, vydala ziskové varování a její akcie odepsaly 34 %. Loni v prosinci zasáhl Saipem korupční skandál v Alžírsku, v jedné ze zemí, kde působí nejvíc. Aféra přinutila k demisi generálního ředitele společnosti.

Podle zpravodajského serveru Linkiesta je aféra důsledkem mocenského boje mezi alžírskou vládou, která kontroluje státní plynárenskou společnost Sonatrach, a všemocnými alžírskými tajnými službami. Linkiesta se domnívá, že by s tímto bojem mohlo souviset i zadržení rukojmí na plynových polích v In Amenas.

Německá kancléřka Angela Merkelová vyzvala egyptského prezidenta 30. ledna během jeho první návštěvy Německa, aby zavedl dialog se všemi politickými silami v zemi a dohlížel na respektování náboženské svobody a lidských práv.

Morsí prohlásil, že „Egypt bude právním státem, který není ani militantní, ani teokratický“. Od návštěvy Francie, kam měla jeho cesta pokračovat, musel prezident upustit a vrátit se zpět do Egypta, kterým už několik dní zmítá nová vlna násilí.

Velká Británie by mohla vyslat do Mali a sousedních států stovky mužů na podporu Francie a její operace na vytlačení islamistických milicí ze své bývalé kolonie.

Britská vláda oznámila, že je země „připravena“ poskytnout Francii další vojenskou pomoc, zároveň ale upřesnila, že se její jednotky nebudou účastnit bojů. Britské síly by mohly být vyslány do Nigérie nebo Senegalu na výcvikové mise místní armády nebo by zde měly na starosti hlídkování.

„Co můžeš dát Evropě, Obamo?“ ptá se deník Rzeczpospolita den poté, co americký prezident [složil ve Washingtonu prezidentskou přísahu] (http://www.nytimes.com/interactive/2013/01/21/us/politics/obama-inaugura.... A vzápětí si také odpovídá: nic moc.

Pro amerického prezidenta má Evropa „čím dál menší význam“, píše Rzeczpospolita. Obama se již nechal slyšet, že „přenese pozornost“ na Asii a tichomořský region a že „není žádný důvod k tomu, aby se najednou začal zajímat o Starý kontinent“. Ze Spojených států se stává „spořivá supervelmoc“ s tendencí ovlivňovat mezinárodní záležitosti „ze zadního sedadla“, jak tomu bylo například nedávno v Libyi. Raději šetří na vojenských výdajích, než by se pouštěla do přímé intervence. „V této situaci,“ dodává Rzeczpospolita:

Je opravdu těžké říct, co může Evropa od Baracka Obamy během jeho druhého mandátu očekávat. Mělo by se mu naznačit, že Evropa není o nic méně důležitá než Asie. Že by si měl vzít ponaučení z nepovedeného „vynulování“ vztahů s Ruskem a konečně pochopit, jaké jsou bezpečnostní potřeby střední Evropy včetně Polska. Udělá to ale? Vyšlou evropští politici takový vzkaz? To bohužel není příliš pravděpodobné.

První kritika zásahu alžírské armády proti teroristům zadržujícím rukojmí v In Amenas „zřejmě odezněla, protože nikdo nechce riskovat vztahy s Alžírskem kvůli pár rukojmím“, soudí nizozemský deník. Otevřené kritiky se Alžírsku dostalo jen od Japonska. Trouw připomíná, že Francie využívá alžísrký letecký prostor pro vedení války v Mali, Obama Alžír potřebuje pro válku proti terorismu a obecně vzato všechny státy, jejichž občany teroristé zadržovali, mají v zemi zájmy na těžbě ropy a zemního plynu.

Ministři zahraničních věcí EU se ve čtvrtek dohodli, že vyšlou 250-člennou výcvikovou misi do Mali, aby podpořili africké jednotky bojující s islamisty. Evropské státy také chtějí 3500 africkým vojákům CEDEAOposkytnout logistickou a finanční pomoc. Přesné datum mise ještě není jasné.

Až 34 lidí, včetně několika Britů, údajně zahynulo v útoku alžírské armády proti části organizace Al Kájda, která zajala několik desítek inženýrů v továrně plynového vrtu v alžírském Ajn Amanás. Britský premiér David Cameron kvůli těmto událostem odložil dlouho očekávaný projev o britské budoucnosti v Evropě, aby se místo toho věnoval řešení alžírské krize.

Velký počet obětí – přesná čísla ještě francouzská vláda neoznámila – si vyžádal čtvrteční útok alžírských speciálních jednotek na skupinu džihádistů, která zajala několik desítek zaměstnanců plynárny poblíž města Ajn Amanás. Boje pokračovaly v noci ze čtvrtka na pátek.

Francouzské jednotky s logistickou podporou Britů a mandátem OSN podporují malijské oddíly v boji proti Národnímu hnutí za osvobození Azawadu, které usiluje o nezávislost provincií Gao, Timbuktu a Kidal, a proti salafistům z hnutí Ansar Dine, které chtějí v této části země nastolit islamistický režim.

„François Hollande si může blahopřát, že se mu podařilo zastavit písečné Talibance,“ píše deník Libération, který si nicméně klade otázku, jak bude operace „Serval“ pokračovat:

Francouzský prezident François Hollande odpověděl na postup islamistů „tím nejmenším zlem“, soudí Le Monde. Protože

Intervencí v Mali „François Hollande zariskoval“, domnívá se Süddeutsche Zeitung. Odpovědnost za riziko ale nesmí nést sám, píše mnichovský deník:

„Problémem francouzské intervence je, že je francouzská,“ domnívá se berlínský alternativní deník Tageszeitung, který kritizuje „levicový kolonialismus“ a podotýká, že:

Intervence v Mali navíc posiluje radikální islamistický diskurs o útocích Západu proti islámu, upozorňuje deník The Independent. Podle komentátora Owena Jonese

Bukurešťský deník Adevărul znepokojují „silné dopady“ operace Serval „na obrovské území Afriky“, ale také na „bezpečnost EU a jejích občanů uvnitř i mimo jejích hranic“. I přesto byla intervence nezbytná, píše Adevarul, a to z důvodu nebývalého nárůstu islamistických buněk […] na severu a jihu Sahary. Nicméně

„Otázkou nyní je, zdali a jak se EU zmobilizuje“, dodává European Voice. Týdeník se sídlem v Bruselu nastoluje téma evropské obrany a ptá se:

„Evropané mohou mít aspoň z něčeho radost,“ píše komentátor Philip Stephens v listu Financial Times. Jmenování prounijních politiků Johna Kerryho ministrem zahraničních věcí a Chucka Hagela ministrem obrany Spojených států prezidentem Barackem Obamou představuje pro Evropu příležitost ke sblížení s klíčovým obchodním partnerem. „Bílý dům má v úmyslu oživit dlouho odkládané vytvoření transatlantické zóny volného obchodu,“ píše Stephens. Washingtonu však vadí protievropský postoj Británie. –

Američané mají za to, že Cameron blázní, když hovoří o referendu o vystoupení Británie z Evropské unie. Jediným jistým důsledkem Brexitu by bylo oslabení postavení Británie ve Washingtonu. Cameron dostal na srozuměnou, že Británie by byla mimo EU sama.

Deník dodává, že skrze společný diplomatický tlak EU a USA na Írán mohou obě strany posílit vzájemná pouta a „vymanit se z introverze krize eura“. Avšak nic není zadarmo. –

Obnova spojenectví bude mít svou cenu, ale tak je tomu u všeho, co za něco stojí. Evropané nemohou očekávat, že je bude někdo brát vážně, když budou i nadále postupně snižovat své výdaje na obranu.