Die Tageszeitung přichází ve svém titulku se slovní hříčkou „mit links“, která znamená „s levicí“ či „levou zadní“. Deník tak vyjadřuje podporu výzvě nazvané Jiná Evropa je možná, kterou 15. května představili poslanci za sociální demokracii, zástupci levice, Zelení a několik odborů z Rakouska, Německa, Itálie a Francie.

Podle levicového deníku

je to vůbec poprvé, co se objevil společný nadnárodní protest několika evropských levicových stran proti evropské politice, především proti kancléřce Angele Merkelové.

Protest se týká „dohody o konkurenceschopnosti”, kterou má Rada přijmout v červnu. Dohoda má podle deníku státy eurozóny zavázat k provedení strukturálních reforem.

Signatáři výzvy však soudí, že

tato smlouva nepřinese nic jiného než mzdový dumping, omezení sociálního státu a privatizace.

„Kulturní výjimka: Francii se podařilo dát dohromady 13 států Unie,“ píše La Tribune. Francouzská ministryně kultury Aurélie Filipettiová přesvědčila 13 protějšků k podepsání dopisu adresovaného Evropské komisi a irskému předsednictví EU, v němž společně žádají, aby se dohoda o vytvoření zóny volného obchodu nevztahovala na kinematografii a audiovizuální služby.

Text podepsali zástupci Německa, Rakouska, Belgie, Bulharska, Kypru, Španělska, Maďarska, Itálie, Polska, Portugalska, Rumunska, Slovenska a Slovinska. Hospodářský deník dodává, že

ministryně se nechala slyšet, že „tímto dopisem vyjadřuje čtrnáct evropských států zastupujících naprostou většinu obyvatel EU“ – všimněme si především absence Velké Británie a Nizozemska – vůli zachovat tuto „kulturní výjimku“. Ta spočívá ve vyjmutí audiovizuálních služeb ze všech dohod o liberalizaci obchodu. Důvodem je obava „z moci amerického audiovizuálního průmyslu“.

Deník dále informuje, že jednání o podobě zóny volného obchodu se Spojenými státy bude na programu zasedání unijních ministrů kultury 17. května.

Německý spolkový soud 13. května rozhodl, že systém poloautomatického doplňování hledaného hesla, který používá vyhledávač Google, porušuje práva jednotlivců i firem.

Jako ilustraci problému přináší týdeník Die Welt výsledek vyhledávání o německé kancléřce:

Angela Merkelová

Angela Merkelová naturismus

Angela Merkelová twitter

Angela Merkelová životopis

Angela Merkelová v plavkách

Angela Merkelová Joachim Sauer [Merkelové manžel]

Angela Merkelová dizertační práce

Angela Merkelová soukromí

Angela Merkelová kontakt

Angela Merkelová prázdniny

„V tomto případě jsou slova, která Google doplnil, neškodná a zábavná,“ domnívá se deník. Vyhledávač však nyní bude nucen je odstraňovat, pokud někdo usoudí, že porušují jeho práva.

Soud tak dal za pravdu německému podnikateli, který podal proti Googlu žalobu za to, že s jeho jménem automaticky spojoval hesla „scientologie“ a „podvod“.

Tuto neděli si svět připomene dvousté výročí narození dánského myslitele Sørena Kierkegaarda (1813-1855).

De Groene Amsterdammer u této příležitosti poukazuje na novodobý zájem o „kodaňského Sókrata“, který vysvětluje jeho reflexemi o lidské existenci, poznávání sebe sama a lidském údělu.

Kierkegaard je díky svým esejům o „možnosti [individua] dosáhnout autenticity skrze svobodu“ znovu velmi aktuální […], i když „mise, kterou přikládá individuu, se od dnešních návodů na rozvoj osobnosti zásadně liší“.

Při příležitosti dnešního Mezinárodního dne svobody tisku připravil turínský deník zvláštní vydání, na jehož titulní straně otiskl fotografii svého válečného zpravodaje v Sýrii Domenica Quirica, který je už tři týdny nezvěstný, a žlutou stuhu symbolizující kampaň za jeho osvobození.

„Mezinárodní úsilí vyvíjené na režimy omezující svobodu tisku, aby pocítily nátlak veřejného mínění, by mohlo něco změnit,“ domnívá se v úvodníku šéfredaktor deníku Mario Calabresi.

Generální ředitel Reportérů bez hranic Christophe Deloire vzdává hold „našim hrdinům“ novinářům, kteří riskují svobodu a život „na obranu našeho práva mít stále otevřené oči“. K nim patří i vězněný ředitel Syrského centra pro média a svobodu slova, kterému Reportéři bez hranic udělili loni ocenění za obranu svobody tisku.

Osmdesát evropských filmařů zaslalo 22. dubna Evropské komisi petici s požadavkem, aby Brusel vyřadil audiovizuální a filmovou tvorbu z jednání o dohodě o volném obchodu mezi Evropou a USA, která mají být zahájena letos v létě.

Filmaři v čele s Belgičany a Francouzi chtějí bránit „kulturní jedinečnost“ umožňující omezit volný obchod s kulturou na trhu a dát zemím možnost propagovat vlastní tvorbu.

Svět filmového umění „obviňuje Komisi z toho, že má o kultuře pouze ‚liberální představu‘“, píše deník Les Echos a dodává, že podle filmařů „v době, kdy politická Evropa ‚pokulhává‘, musí být zdrojem Unie kultura“.

Kritika donutila Brusel k reakci. Komisař EU pro obchod Karel De Gucht v komuniké ujistil, že „kulturní jedinečnost nebude předmětem jednání“. Ale jeho mluvčí upřesnil, že se tím audiovizuální tvorba z jednání nevylučuje.

Hospodářský deník připomíná, že to není poprvé, co se filmaři bouří:

V roce 1993, kdy se sjednávaly nové podmínky dohody [o clech a obchodu] GATT, kterou [v roce 1995] nahradila Světová obchodní organizace (WTO), neváhali filmaři nasednout do letadla směr Brusel, aby se prosadili vůči ofenzívě Američanů, kterým šlo konkrétně o to, aby byla kultura považována za zboží jako každé jiné. O dvacet let později jsou připraveni operaci zopakovat.

V e-mailu adresovaném deníku Politiken obviňuje komisařka EU pro spravedlnost, základní práva a občanství Viviane Redingová „dánskou vládu z toho, že brzdí jednání o návrhu nařízení o ochraně osobních údajů a její harmonizaci“, která v současnosti probíhají v Bruselu.

„Návrh evropského zákona by měl posílit kontrolu spotřebitelů nad osobními údaji a zjednodušit předpisy pro podniky,“ vysvětluje deník.

Dánský ministr spravedlnosti se nicméně domnívá, že zákon dostatečně nezohledňuje rozdílný přístup k ochraně osobních dat v různých zemích a nechrání dostatečně uživatele.

Deník ilustruje téma na karikatuře učitelky v důchodu, jejíž jméno je na Facebooku spojeno s vibrátorem od chvíle, kdy klikla na „to se mi líbí“ na stránkách firmy, která se specializuje na prodej kuchyňských doplňků.

Amsterdamské národní muzeum Rijksmuseum bude po deseti letech renovačních prací 10. dubna znovu otevřeno.

„Téměř všechno se změnilo s výjimkou umístění slavného Rembrandtova obrazu Noční hlídka,“ píše deník.

Muzeum bylo částečně uzavřeno v roce 2003 kvůli pracím, které měly původně trvat čtyři roky.

Projekt narazil na mnoho překážek: problém s azbestem, vysoké navýšení rozpočtu nebo třeba protest cyklistů proti uzavírce „tunelu pro cyklisty“ vedoucího pod muzeem. To vše oddálilo zahájení provozu.

Renovace si vyžádala zhruba 375 milionů eur.

Šest největších evropských agentur pro ochranu osobních údajů podalo 2. dubna společnou žalobu na amerického internetového giganta Google kvůli údajnému porušování unijních předpisů o ochraně soukromí. Společný krok Francie, Německa, Itálie, Nizozemí, Španělska a Velké Británie je první koordinovanou žalobou tohoto typu podanou členskými státy na soukromou společnost. V roce 2012 Evropská komise informovala o tom, že politika ochrany osobních dat společnosti Google není v souladu s evropským právem, protože nedostatečně informuje uživatele o shromážďování osobních údajů. Komise dala firmě čtyři měsíce na nápravu. Stanovená lhůta právě vypršela, aniž by ze strany Googlu došlo ke změně politiky. List Financial Times nastiňuje postihy, kterým Google může čelit:

V současnosti mohou evropské kontrolní orgány uložit pokutu do maximální výše 1 milion eur. Nové unijní předpisy by je však mohly brzy oprávnit pokutovat soukromé firmy až do výše 2 procent jejich celosvětového ročního obratu, což by v případě Googlu, na základě tržby za rok 2011, činilo kolem 760 milionů dolarů (594 milionů eur). Zákonodárci a členské státy EU by mohli nová pravidla schválit koncem letošního roku.

The Daily Telegraph upozorňuje na rozdíl v přístupu k ochraně osobních dat v USA a v Evropě:

Bylo by asi příliš cynické tvrdit, že nepřátelský postoj Evropy vůči Googlu je v jistých kruzích motivován výlučně antiamerikanismem. Odlišný přístup k ochraně soukromí je zakořeněný například v německé kultuře. Zároveň je ale zřejmé, že společný evropský trh bude, i přes svou mimořádnou velikost, ve srovnání s americkým trhem pro Google vždy druhotný. Jestliže regulační orgány ztíží společnosti její působení na evropském trhu, bude pro ni nejsnazší jednoduše zrušit některé služby. Takže až se jednoho dne probudíte a zjistíte, že aplikace Street View není dostupná, zatímco její obdoba od Microsoftu ano, poděkujte za tento překvapivý monopol evropským zákonodárcům.

Investor Maik Uwe Hinkel začal 27. března ráno bourat část East-Side Gallery, největšího komplexu pozůstatků Berlínské zdi s kresbami umělců z celého světa.

Investor využil nejasnosti v předpisech a zahájil práce navzdory předchozímu protestu tisíců demonstrantů i probíhajícímu vyjednávání s berlínskou radnicí. Na břehu Sprévy má vyrůst patnáctipatrový dům s luxusními byty.

Berlínský starosta Klaus Wowereit ujišťuje, že se problém snaží řešit.

Ministr lidských zdrojů Zoltán Balog požádal televizního moderátora Ference Szaniszlóa o vrácení Táncsicsovy ceny za žurnalistiku, kterou mu týden předtím udělil. Szaniszló cenu vrátil 20. března.

Ocenění vyvolalo pobouřené komentáře v evropském tisku a protest izraelského velvyslance v Maďarsku, protože na Szaniszlóa byla podána řada stížností kvůli jeho antisemitským a protiromským názorům.

Novináři, kteří ocenění získali už v minulosti, rovněž protestovali a někteří v posledních dnech své medaile symbolicky vraceli.

Podle neoficiálních informací se tři hlavní britské strany – Konzervativní strana, Labouristická strana a Liberální demokraté – dohodly na návrhu zákona o regulaci médií, který vychází ze závěrů loňské zprávy Levesonovy komise o etice v médiích.

Komise ve zprávě doporučuje ustavit zákonem nový nezávislý orgán regulace tisku. Premiér David Cameron, stejně jako některé deníky, zřízení takového orgánu odmítl. Podrobnosti návrhu mají být zveřejněny dnes, 18. března. Odpoledne by o něm měli hlasovat poslanci.

Na pozadí fotografie britského premiéra v době druhé světové války Wistona Churchilla vyzývá deník Sun poslance, aby „nezahodili 318 let svobody tisku a neudělali Británii ostudu“.

„Evropou zase jednou obchází strašidlo – strašidlo německé moci,“ píše historik Brendan Simms v reportáži týdeníku The New Statesman, jehož nejnovější vydání je věnováno „německému problému“. Podle týdeníku posledních pět let přineslo „pozoruhodný nárůst“ německého vlivu v Evropě, jednak proto, že Německu se dobře daří hospodářské krizi navzdory, jednak proto, že dokázalo zabránit Evropské centrální bance (ECB), aby propadla

horečce nákupu dluhopisů, po které zkrachovalé periferní evropské státy tolik touží, a místo toho jim předepsalo dietu nepříliš chutných fiskálních „pravidel“. […] Není proto žádným překvapením, že v té době celý kontinent zaznamenal nárůst politické i občanské germanofobie.

Podle Simmse Německo osciluje mezi diplomaticky příliš silnou a příliš slabou pozicí už celých 500 let.

Dnešní Německo je příliš silné a zároveň příliš slabé, nebo alespoň příliš nezúčastněné. Tísní se uprostřed Evropy, jejíž vytvoření mělo z velké části za účel jeho moc omezovat, jenže ji místo toho zvětšilo, a jejíž koncepční nedostatky bezděčně připravily mnoho jiných Evropanů o suverenitu, aniž by je do nového zřízení dostatečně demokraticky zapojily.

Otázka, které dnes čelíme, je proto následující: jak přesvědčit Spolkovou republiku, která se těší takové prosperitě a jistotám, jako ještě nikdy předtím, aby se pustila do politické iniciativy a přinesla hospodářské oběti nutné k dovršení projektu evropské jednoty? Německá otázka v každém případě nezmizí, bude tu s námi vždycky. To proto, že kdykoliv si Evropa a svět začnou myslet, že ji nadobro vyřešily, události a Němci otázku změní.

Historik a komentátor deníku Daily Mail Dominic Sandbrook píše, že podle názoru stále většího počtu Evropanů se „Němci již potřetí za méně než sto let snaží získat kontrolu nad Evropou“. Odvolává se přitom na slova předsedy euroskupiny Jeana-Clauda Junckera, který upozornil na paralely mezi rokem 2013 a rokem před začátkem první světové války, a varoval, že hrozba evropské války nepominula. Sandbrook pokračuje:

Budou-li dál vnucovat evropským národům drastická hospodářská omezení, důsledky v podobě společenského odcizení, mezinárodních sporů a nárůstu politického extremismu by mohly být dramatické. Krvavé protesty proti německé ekonomické nadvládě jsme již zažili v Aténách, Římě a Madridu. […] Díky této zdánlivě nekonečné politické krizi je na Německo stále víc pohlíženo ne jako na spasitele Evropy, ale naopak jejího utlačovatele. […] Pravdou ale je, že pokus svázat společným poutem ekonomiky tak rozdílných národů, jakými jsou Portugalsko, Řecko, Francie, Itálie a Německo, pouze oživil stará nepřátelství.

Poslední nezávislá vysílací stanice, kterou se snaží maďarská vláda zlikvidovat, vyhrála další soudní spor. Správní soud v Budapešti zrušil předchozí zákaz, který opozičnímu Klubrádiu znemožňoval požádat o prodloužení své vysílací licence. Zákaz, který v roce 2011 vyslovil maďarský Národní mediální a komunikační úřad, jehož členové jsou věrni konzervativní vládě Viktora Orbána, byl považován za pokus o cenzuru rádia, které má denně 400 tisíc posluchačů.

Čtyři soudní rozsudky v roce 2012 již daly Klubrádiu za pravdu. Mediální rada ale jejich rozhodnutí nikdy neuplatnila.

„Papež Benedikt XVI. se velmi osobním způsobem rozloučil v Římě s katolickou komunitou,“ píše deník. Na Svatopetrském náměstí se shromáždilo 100 000 lidí.

Papež se vzdá svého úřadu dnes ve 20 hodin. Poté bude užívat mimořádný titul „emeritní papež“.

Deník v úvodníku poznamenává, že příznivci německého papeže blahořečí „nesmělého intelektuála, který byl pro církev požehnáním. Nedokázal ji ale vést do moderní doby.“

Autor knih pro děti Otfried Preussler zemřel 18. února ve věku 89 let. Jeho příběhy, jako Malá čarodějnice nebo Čarodějův učeň, jsou už šedesát let součástí světa dětí i dospělých jak v Německu, tak i jinde ve světě.

Preusslerovy knihy byly přeloženy do 55 jazyků.

„Evropa hrozí Googlu sankcemi kvůli využití osobních dat,“ informuje dnešní Le Monde. Evropské národní úřady pro ochranu osobních dat evropských zemí oznámily, že 26. února zahájí proceduru, která by měla na americkou skupinu uvalit sankce.

Evropští ochránci internetových svobod se domnívají, že politika využití osobních dat, kterou internetový vyhledávač uplatňuje, „se neslučuje s evropskými zákony“. Francouzský úřad pro ochranu osobních údajů (CNIL), jejíž šéf v současnosti skupině předsedá, „vyzvala Google, aby do 15. února 2013 vyhověl legislativním požadavkům“*. Kvůli *„jeho neochotě“ však nyní CNIL zařazuje vyšší rychlost.

Cílem procesu je shodnout se na podobě sankcí „do letošního léta“. Pokud se 27 evropským úřadům podaří dohodnout se, uvalí sance na Google postupně každá ze zemí. V případě Francie by se mohlo jednat o pokutu ve výši až 300 000 eur za každý přestupek.

Bosenský herec romského původu Nazif Mujić získal na berlínském filmovém festivalu cenu za mužský herecký výkon v polodokumentárním snímku režiséra Danise Tanoviče Epizoda ze života sběrače železa.

Film vedle toho získal stříbrnou cenu poroty. Zlatého medvěda za nejlepší film si odnesl Rumun Călin Peter Netzer za drama Pozice dítěte.

„Co bude následovat 28. února po odchodu Benedikta XVI., nevíme. Neví to ani sám papež – koneckonců není vševědoucí. Riskuje toho hodně. [Ale] pancéřový kardinál Joseph Ratzinger zůstane v našich dějinách zapsán jako velký papež,“ píše komentátor varšavského deníku Jan Turnau.

Po včerejším oznámení Benedikta XVI., že se vzdá svého úřadu, se belfastský deník zamýšlí nad jeho možnými nástupci.

„28. února ve 20 hodin opustí Joseph Ratzinger svůj duchovní úřad,“ píše deník. K tomuto „rozhodnutí dospěl po návratu z cesty po Mexiku a Kubě v březnu 2012“.

„Konkláve, která zvolí nového papeže, se bude konat v březnu. Za možné nástupce jsou označováni Konžan Pasinya, Kanaďan Ouellet a Italové Scola a Bagnasco.“

„Poprvé za 719 let opustil papež z vlastní vůle Petrův stolec.“ „Jsme lidé,“ napsal bulvární deník s odkazem na titulek, který uveřejnil před osmi lety „Jsme papež“. „Včerejší den nutí katolickou církev hledat nové cesty. Benedikt XVI. nebyl nikdy tak silný jako nyní, když je tak slabý.“

U příležitosti dnešního zahájení Berlinale přináší Die Zeit příběh „ukradeného filmu“, který ve zkratce ilustruje boj kinematografie proti pirátství.

Hamburský deník vypráví dlouhý příběh o tom, jak se Stefan Arndt, německý producent filmu „Cloud Atlas“ („Atlas mraků“), marně snažil vydělat na něm dřív, než jeho kopii vyvěsí piráti na internet. Tříhodinová epopej, která začíná rokem 1849 a končí o 500 let později po konci světa, stála 100 milionů eur. Na reklamu a distribuci padlo dalších 100 milionů.

Arndt už v létě 2012 zjistil, že se jeho snímek stal terčem pirátů, píše Die Zeit. Osm týdnů před světovou premiérou už se totiž

tisíce lidí zaregistrovaly na stránkách nabízejících sdílení filmů a čekaly na nelegální nahrávku Atlasu mraků.

Na snímek, který vešel na žádost ruského koproducenta týden po americké premiéře do ruských kin, zaútočili piráti v Chimki (Rusko). V listopadu se objevil na internetu. Díky digitálnímu značení obrazu a zvuku může být každá kopie přidělena jednomu určitému filmovému představení. Odpovědné osoby – lidé, kteří filmy nahrávají, vyvěšují na internet, vlastní pirátské weby a servery, kde lze stažené soubory ukládat („švýcarské banky mezinárodního filmu“) – se skrývají po celém světě za nastrčenými firmami a pod falešnou identitou.

Ještě před zahájením Berlinale se na internetu objevily desítky nelegálních kopií Atlasu mraků v různých jazykových mutacích nebo opatřených titulky. Film zatím vydělal 85 milionů eur z 200 investovaných.

Ironií dějin je Institut pro internet a společnost Humboldtovy univerzity v Berlíně, jehož zaměstnanci radí německým poslancům, ze 100 procent financován Googlem, světovým lídrem v odvětví, jemuž zprostředkovatelství pirátských webů a reklamy vynáší vysoké zisky...

„V Německu už několik týdnů probíhá ostrá debata o tom, zda je třeba z dětských pohádek vyškrtat výrazy jako „negr“ a nahradit je novějšími, píše deník. Jazykovědci návrh odmítají, zatímco nakladatelé tvrdí, že je normální texty přizpůsobovat době. TAZ na ilustraci otiskl úryvek z Pohádky ze Šlafarie (Das Märchen vom Schlauraffenland) bratří Grimmů v její původní a moderně upravené podobě.