Vyšetřovatelé Evropské komise provedli 15. května razii v londýnských kancelářích ropných gigantů BP a Shell kvůli podezřením, že obě společnosti se pokoušely manipulovat s cenou ropy. Jde o nejnovější případ cenové manipulace ve Velké Británii, po aféře s úrokovou sazbou Libor a případu týkajícího se cen zemního plynu, píše dnešní The Independent.. Ten dodává, že

rozhodné jednání Evropské komise vyústilo v kampaň, která v minulých měsících získala na síle. Stalo se tak poté, co byla loni v létě zveřejněna zpráva skupiny G20, která tvrdí, že trh proti podobnému „manipulování a zkreslování“ nic nechrání.

Jen pár dní po rozhodnutí amerických společností Marathon Oil a Talisman Energyde zastavit v Polsku hydraulické štěpení se objevily informace, že se proti investicím Američanů do těžby břidlicového plynu v Polsku postavil hlavní geolog a viceministr životního prostředí Piotr Woźniak, zjistila Rzeczpospolita.

Deník cituje důvěrný dokument, který vypracoval zaměstnanec velvyslanectví „jedné ze zainteresovaných zemí“ po tajné schůzce, na níž se sešlo 13. března ve Varšavě 130 investorů, podnikatelů a diplomatů a na níž Piotr Woźniak údajně vyjádřil svůj nesouhlas.

Jiný účastník schůzky, kterého deník cituje, uvedl, že

představitelé energetického sektoru tlačí na to, aby tento průmysl zůstal v polských rukou.

Rumunsko dělá „diskrétně“ první krok k těžbě břidlicového plynu, informuje Jurnalul naţional. Ministerstvo životního prostředí dalo 29. dubna několika zahraničním těžebním společnostem, mezi nimiž je i americký koncern Chevron, zelenou k průzkumu potenciálních ložisek v okolí města Dobrudža (na jihovýchodě země).

Toto rozhodnutí „překvapilo občanskou společnost, která počítala s veřejnou debatou a představením studií dopadu na životní prostředí“, píše deník, který cituje ministryni Rovanu Plumbovou:

Všechny členské státy EU potřebují energetickou nezávislost a těžba břidlicového plynu je jedním z prostředků, jak této nezávislosti dosáhnout.

Podle ministryně „průzkumná fáze nepředstavuje pro životní prostředí, žádná rizika, protože nedojde k využití technologie hydraulického štěpení“. Potenciální ložiska těchto nekonvenčních uhlovodíků se mají nacházet několik tisíc metrů pod zemí.

Nově založené sdružení Vama Verde uspořádalo protestní demonstraci ve Vama Veche nedaleko Dobrudži a koncem měsíce by se měla konat další demonstrace.

Rumunsko tak následuje příklad Polska a Velké Británie, které jsou v průzkumu a těžbě břidlicových plynů nejaktivnější. Další státy jako Francie vyhlásily moratorium.

Evropská unie se chystá zavést clo na dovoz solárních panelů a komponentů z Číny. Riskuje tím „jednu z největších obchodních bitev posledních desetiletí“, píše ekonomický deník.

Clo by se mělo vztahovat především na dovoz panelů a jejich základních komponentů, tj. solárních buněk a křemíkových destiček. Podle zdrojů WSJ by se mohlo vyšplhat až na 46 procent a mělo by evropskou výrobu chránit před dovozem levného čínského materiálu. Zavedeno by mohlo být už 5. června.

Od té doby, co Čína vstoupila před šesti lety na trh, zkrachovalo už dvanáct evropských firem. Evropské podniky kritizují Čínu za nelegální dotace, které poskytuje svým výrobcům.

Evropa je největším světovým trhem se solárními panely. V roce 2011 měla Čína pod kontrolou 80 procent trhu v hodnotě 21 miliard eur. To odpovídá 7 procentům celkového čínského vývozu do Evropy.

Jeden mrtvý a 49 hospitalizovaných, kteří se nadýchali toxických výparů. Taková je bilance vlakového neštěstí, při němž vlaková souprava vykolejila a následně se vzňala. K neštěstí došlo 4. května v belgickém Wetterenu. Jeho příčiny zatím nejsou známy. Řidič vlaku se nicméně přiznal, že překročil rychlost povolenou na tomto úseku trati.

V okruhu půl kilometru kolem místa nehody bylo okamžitě evakuováno 250 obyvatel, obyvatelé přilehlých zón byli vyzváni, aby neopouštěli domovy.

Některé oběti žili ve vzdálenějších oblastech mimo bezpečností zónu. Příčinou jejich onemocnění, respektive smrti byla zřejmě voda použitá k hašení, která obsahovala toxické látky a dostala se do odpadních vod. V zemi se polemizuje o tom, zda zodpovědné orgány krizi zvládly.

Změny v německé energetické politice „jsou prokletím“, stěžuje si deník Handelsblatt. Odklon od jaderné energie, ke kterému se Německo rozhodlo v roce 2011, totiž nepřinesl nedostatek, ale naopak nadprodukci solární a větrné elektřiny, což vedlo k přesycení elektrických sítí.

Zpráva úřadu, který kontroluje bezpečnost rozvodové sítě, „připomíná dobrodružný román“, komentuje německý hospodářský list, a cituje z ní několik úryvků:

Bezpečnost sítě již nešlo zaručit. [...] Museli jsme zasahovat více než čtyřicetkrát a bylo nutné přerušit proud z několika elektráren a větrných farem, které bezpečnost systému ohrožovaly. Žili jsme pod neustálým tlakem, který bylo stále obtížnější zvládat.

V roce 2012 získávalo Německo 23 procent své elektrické energie z obnovitelných zdrojů a do roku 2050 se jejich podíl má zvýšit na 80 procent.

Průmysl a automobily znečišťují životní prostředí v Belgii méně než před deseti lety. Nárůst dopravy v uplynulém desetiletí ale toto zlepšení vyrovnal. Největším zdrojem emisí karcinogenních pevných částic už není podle vládní zprávy průmysl, nýbrž automobily – především ty s dieselovým pohonem, které tvoří naprostou většinu firemního vozového parku. Belgický deník otiskl mapu Evropy, z níž mimo jiné vyplývá, že největší míry emisí oxidu dusíku – skleníkového plynu – jsou zaznamenávány v Belgii, Nizozemí, pařížské aglomeraci a severní Itálii.

Po pěti letech, které uplynuly od zahájení projektu v Evropě, na Blízkém východě a v severní Africe, vykazuje „Desertec mizivé výsledky“, konstatuje Spiegel on-line.

Projekt zaměřený na využití energetického potenciálu pouštních oblastí k trvale udržitelnému zásobování zelenou energií dnes sklízí kritiku. Odsuzují ho především obyvatelé pouštních oblastí, kteří se ptají, „co jim projekt přinesl“, stěžují si některé organizace na ochranu lidských práv.

Organizace požadují větší zapojení místního obyvatelstva do projektu, který vznikl „v zákulisí Římského klubu, [...] výboru stařešinů rozjímajících nad záchranou světa“, píše ironicky Spiegel on-line. „Po arabském jaru chceme odpovědět na požadavek větší spravedlnosti a spoluúčasti na rozhodování, musíme zapojit civilní obyvatelstvo. Jedině tak může Desertec uspět,“ tvrdí ředitel německé nevládní organizace Germanwatch.

Spiegel on-line upozorňuje i na sílící konkurenci nadace Desertec Industrial Initiative (DII), která byla založena v roce 2009 na podporu projektu v severní Africe a na Blízkém východě. Britský developer solárních elektráren Nur Energie plánuje postavit v Tunisku v roce 2015 solární eletrárnu o výkonu 2 000 megawattů. Vyrobená energie by měla putovat do Itálie.

Podle vedoucího projektu se podařilo dosáhnout řady pokroků:

Máme artnery v Tunisku, dohody s provozovateli italské sítě jsou připraveny k podpisu […] a celou řadu potřebných komponent lze vyrábět přímo na místě. V zemi může zůstat 60 % celkových investic. V regionu by mělo vzniknout 1 000 pracovních míst.

„Německo loni opět vyvezlo víc proudu, než dovezlo,“ píše Spiegel Online: 66,6 TWh (terawatthodin) oproti dovezeným 43,8 Twh, uvádí německý statistický úřad. Přebytek 22,8 Twh odpovídá „energii vyrobené za rok ve dvou velkých jaderných elektrárnách,“ upřesňuje Stern Online.

Vzhledem k tomu, že se Německo rozhodlo v roce 2011 pro odchod od jádra, jsou tato čísla překvapením. Osm ze sedmnácti německých elektráren bylo v březnu 2011 po jaderné havárii ve Fukušimě odstaveno.

Mnozí experti se obávali nedostatku energie, ale „rostoucí vývoz ukazuje, že množství proudu překonává potřeby a že rezervy, tj. zásoby energie využitelné v nenadálých případech, jsou dostatečné,“ píše Spiegel.

V důsledku rostoucí výroby sluneční a větrné energie se podíl zelené energie loni zvýšil o 23 %. Obchodní přebytek vzrostl čtyřnásobně a Německu přinesla výroba elektřiny 1,4 miliardy eur navíc.

K největším dovozcům německého proudu patří Nizozemsko, Rakousko a Švýcarsko.

„O břidličné revoluci nelze uvažovat,“ píše Het Financieele Dagblad po včerejším zasedání Rady ministrů životního prostředí. Podle ekonomického deníku zbrzdila evropská komisařka pro klima Connie Hedegaardová a komisař pro energetiku Günther Oettinger nadšení některých států z možnosti těžit břidlicový plyn, kterého má Evropa poměrně značné zásoby.

Některé země jako Francie nebo Bulharsko uvalily na těžbu plynu moratorium, jiné jako Británie nebo Polsko zahájily průzkumné vrty. Deník uvádí, že Evropská komise hodlá do konce roku stanovit politický rámec, který by těžbu břidlicového plynu v zainteresovaných členských státech reguloval.

Het Financieele Dagblad připomíná, že těžba je vzhledem k dopadům na životní prostředí „kontroverzní“, a cituje Connie Hedegaardovou:

Musíme si uvědomit, že ceny [plynu] nikdy neklesnou na stejnou úroveň jako ve Spojených státech. Tady [v Evropě] nenajdeme stejné neobydlené plochy a více přihlížíme k názoru místního obyvatelstva.

V porovnání s USA, kde jsou ceny plynu pětkrát nižší než v Evropě, má EU navíc striktnější předpisy týkající se životního prostředí a odlišné geologické formace. A proto

experti spolupracující mimo jiné s Mezinárodní agenturou pro energii nedoporučují vsadit vše na břidlicový plyn.

Velká Británie má po vlně nízkých teplot, která zachvátila severní Evropu a navýšila poptávku o 20 %, v zásobě plyn už jen na dva dny.

Země závodí o dovoz plynu z Evropy a experti varují před technickými problémy, které by Británii mohli bránit situaci zvládnout.

„Británie má choulostivější postavení než zbytek Evropy, protože je historicky spojena se Severním mořem, kde se objem výroby snížil. Může si udělat zásoby maximálně na 15 dní, zatímco Francii nebo Německu vydrží zásoby 100 dní, vysvětluje deník.

Rumunský ministr hospodářství už netrvá na výstavbě pátého reaktoru elektrárny Černá voda ležící na Dunaji, informuje România Liberă. K rozhodnutí ho vedlo několik důvodů, upřesňuje deník:

technologie druhé generace CANDU 700 bude podle norem EU v roce 2025, v době předpokládaného zahájení provozu reaktoru, už zastaralá. Navíc se po havárii v elektrárně Fukušima bezpečnostní opatření ještě zpřísnila. Dalšími důvody jsou nízký průtok Dunaje, kvůli němuž byl provoz elektrárny už v minulých letech zastaven, a nedostatek financí.

Podle bukurešťského deníku by přitom pátý reaktor zemi zajistil 40 % energetických potřeb. Třetí a čtvrtý reaktor, které jsou ve fázi pokročilé výstavby, jsou v souladu s evropskými normami.

„Vláda dává zelenou hydraulickému frakování,“ píše dnešní El País poté, co španělská vláda 1. března schválila návrh zákona, který usnadňuje rozvoj této kontroverzní těžební metody, proti níž již protestovalo několik obcí a ekologických ogranizací. Španělsko má podle odhadů zásoby tohoto plynu na 39 let v celkové hodnotě 700 miliard eur a těžařské firmy již ohlásily plán investovat v příštích letech 700 milionů až 1 miliardu eur. Pokud bude „dopad na životní prostředí pod přísnou kontrolou,“ vysvětluje El País,, „neexistují žádné důvody [tuto těžbu ve Španělsku] zakazovat“. Deník konstatuje, že názory na tzv. frakování (anglicky „fracking“) se různí:

Podle některých hlasů udělá tato těžební metoda z Evropy zbytečně ementál. Podle dalších je to pro zemi, která momentálně dováží 99 % spotřeby uhlovodíků fantastická příležitost.“*

I v Evropě proto státy přistupují k této otázce různým způsobem, dodává madridský deník:

V Evropě zatím neexistuje společná legislativa ohledně ekologických podmínek, za kterých by tato kontroverzní metoda mohla být prováděna, a nevypadá to, že by v blízké budoucnosti k takové úmluvě došlo. Mezi zeměmi i mezi samotnými eurokomisaři, kteří jsou za různé oblasti zodpovědní, panují zcela očividné rozdíly. Francie, Irsko a Bulharsko uvalily na frakování moratorium. Polsko na tuto metodu naopak vsadilo. A zprávy, které byly předloženy Evropské komisi a Evropskému parlamentu, se ve svých závěrech rovněž různí.

Na ploše 3000 hektarů, kterou tvoří písečné duny podél nizozemského pobřeží poblíž Amsterdamu, žije přibližně 2000 jelenů, kteří způsobují ekologické škody a pronikají až na městské pozemky.

Jelikož veřejné mínění se staví k lovu negativně, úřady se pokusily zvířata ve volné přírodě omezit pomocí sedmnáctikilometrového plotu. Následkem tohoto uvěznění však mnoho jelenů zemřelo hlady.

Amsterdamská radnice se tento týden bude zabývat alternativním řešením problému. Mohla by nakonec zvolit humánnější prostředek: smrt kulkou.

Komise zahájila vyšetřování s cílem zjistit, zda německé průmyslové podniky nečerpaly nenáležité státní dotace, a neporušovaly tak hospodářskou soutěž.

Německé podniky, které patří k velkým odběratelům elektřiny, jsou od roku 2011 osvobozeny od poplatků za připojení k síti. Díky této daňové výhodě ušetřily zhruba 805 milionů eur.

Komise zahájila proceduru v reakci na stížnosti sdružení spotřebitelů a dodavatelů elektřiny.

Moskva se snaží zamezit těžbě rumunského břidlicového plynu, díky níž by se snížila energetická závislost Rumunska a Evropské unie na Rusku, píše deník.

Victor Ponta, který se loni na jaře postavil proti průzkumným vrtům, změnil na konci ledna stanovisko.

Za protesty proti průzkumným vrtům ve východorumunském Bârladu, kde 27. února demonstrovalo proti těžbě 8 000 lidí, by se tak mohla skrývat „ruská ruka“.

Předseda vlády Robert Fico se pustil do etnických i náboženských menšin, homosexuálů a všech, kdo nesdílí jeho názor. Obviňuje je z vydírání prostřednictvím lidských práv s tím, že „Slovensko bylo založeno pro Slováky a nikoliv menšiny”.

Jeho poznámky přicházejí v okamžik, kdy vypuknul další spor s maďarskou menšinou kvůli dvojjazyčném označení železničních a autobusových stanic nedaleko hranic s Maďarskem. Strana maďarské koalice (SMK) i umírněná strana Most-Híd vyzývají vládu, aby dvojjazyčné tabule zavedla zákonem.

„Premiér Fico si tak zvykl, že má většinu, až ukázal, jak mu překážejí menšiny. Maska je dole, toto je ten Fico, co vládnul s Mečiarem a Slotou. Je jedno, zda útočí na Romy, lidskoprávní svatoušky anebo menšiny jako takové proto, aby odklonil debatu od nepříjemného nárůstu nezaměstnanosti a neschopnosti jeho vlády v ekonomice anebo jen proto, že to tak cítí,” dodává v redakčním komentáři bratislavský deník.

Slovinský parlament bude 27. února hlasovat o vyslovení nedůvěry koaliční vládě Janeze Janšy, která v lednu ztratil po odchodu několika stran parlamentní většinu.

V případě Janšovy prohry by byla sestavením nové vlády pověřena šéfka největší opoziční strany, středolevicového Pozitivního Slovinska Alena Bratušeková. Ve svých třiačtyřiceti letech by se tak stala první slovinskou předsedkyní vlády.

Největší evropský stát se před zářijovými parlamentními volbami přidává ke koalici odpůrců těžby břidlicového plynu a chce co nejdříve legislativně omezit využití těchto technologií, informuje dnes varšavský deník, který cituje z rozhovoru s kancléřskou Angelou Merkelovou v německém deníku Straubinger Tagblatt. „Jedná se o opakování francouzského scénáře, kde byl průzkum plynových ložisek před prezidentskými volbami na 18 měsíců pozastaven,“ vysvětluje Gazeta Wyborcza. Podle deníku „posílí koalice odpůrců mezi Paříží a Berlínem frakci evropských politiků, kteří jsou proti těžbě z těchto ložisek, což může mít na těžební plány v Polsku negativní dopad.“

Český energetický gigant ČEZ by mohl přijít o investice v Bulharsku ve výši 10 miliard korun, poté co bulharská vláda oznámila, že společnosti odejme distribuční licenci. Bulharský premiér Bojko Borisov nařídil odebrat licence zahraničním energetickým firmám ve snaze uklidnit demonstrace proti rostoucím cenám energií, které trvají už 10 dní. Slíbil snížení účtů za elektřinu a potrestání zahraničních dodavatelů energie za jejich příliš vysoké tarify.

„Otráví břidlicový plyn konkurenceschopnost Belgie na mnoho let dopředu?“ ptá se dnes bruselský deník. Objevení nových zdrojů tohoto plynu především ve Spojených státech vedlo spolu se snižující se poptávkou v Evropě k poklesu cen. To naopak způsobilo pokles ceny uhlí. Výsledkem je, že evropští výrobci elektřiny dávají jako pohonné hmotě svých elektráren před plynem stále více přednost uhlí, které znečišťuje životní prostředí mnohem více. Přidáme-li k tomu pád ceny tuny CO2, která v Evropě před třemi týdny klesla na 5 eur, ve srovnání s 35 v roce 2008, zjistíme, že „znečišťování už nic nestojí“, uzavírá deník.

„Ropné společnosti jako Shell se zaměřují na Evropu,“ informuje deník. Po loňských průzkumných vrtech v Německu, v Británii a v Nizozemsku se britsko-nizozemská společnost zajímá o Belgii.

Shell hodlá investovat 100 000 eur do průzkumných vrtů v regionu Lutych (východ) a Kempem (severovýchod). Zájem o těžbu projevily i další ropné společnosti, jako britská Cuadrilla a německá Wintershall.

Systém státních dotací na obnovitelné energie vytvořil na trhu nerovnováhu, která oslabuje konkurenceschopnost klasické tepelné energie, soudí Evropská komise.

Brusel proto hodlá státní dotace na zelenou energii regulovat a do roku 2020 zavést v tomto odvětví společnou evropskou legislativu.

Zhruba 5,5 milionů tun vysoce kvalitního uranu se má nacházet pod Jahodnou vzdálenou jen kilometrů od Košic, druhého největšího města na Slovensku. Vláda už podepsala předběžnou dohodu o jeho těžbě s kanadskou těžební společností, která již zahájila průzkumné vrty.

Odpůrci těžby uranu na Jahodné, která je oblíbeným rekreačním střediskem, hovoří o „podrazu vůči samosprávě i obyvatelům Košic, kteří v minulosti vyjádřili s těžbou zásadní nesouhlas“.

Maďarský premiér Viktor Orbán jednal 31. ledna v Moskvě s ruským prezidentem Vladimírem Putinem o rozvoji hospodářských vztahů mezi oběma zeměmi.

Rusko je po Německu druhým největším obchodním partnerem Maďarska. Zejména pak v plynárenském odvětví, vzhledem k tomu, že má přes Maďarsko vést plynovod South Stream.

„Švýcarská věda v evropské výkladní skříni,“ raduje se dnes deník Le Temps. Evropská komise se totiž 28. ledna rozhodla popořit project Human Brain [Lidský mozek] Federální polytechnické vysoké školy v Laussanne (EPFL), jako jeden ze dvou vlajkových projektů FET, které se v rámci programu Evropa 2020 zaměřují na technologie budoucnosti.

Jména dvou vítězných projektů konkurzu „Flagships“ [Vlajkové lodě], který disponuje rozpočtem jedné miliardy eur, zveřejnila eurokomisařka pro nové technologie Nelly Krooesová. Jsou jím švédský projekt Graphene, který vyvíjí revoluční elektronický materiál, a Human Brain Project (HBP) lausannské EPFL, kde se vědci s pomocí superpočítačů snaží vytvořit model lidského mozku.

„Vývoj aplikací ve společenskovědní a zdravotnické oblasti je jednou z největších nadějí projektu Flagships,“ vysvětluje deník Le Monde. Ten však zároveň upozorňuje, že „řada filozofů, jako například psychiatr a psychoanalytik Patrick Juignet, tento přístup kritizují jako, příklad silně ideologického, reduktivně materialistického proudu, který se snaží lidskou bytost mechanizovat’. Člověk-stroj se stává věcí a jsou mu upírána jeho lidská specifičnost.“

Podle madridského listu El Periódico* jde o *„největší investici v dějinách evropské vědy“. Deník píše, že

Skeptici v projektu vidí obří investici bez jakýchkoliv záruk na úspěch, podle Evropské komise musí ale Evropa být odvážná a angažovat se v oblastech, které zaznamenávají rychlý růst.

Co se týče projektu Graphene, Il Sole-24 Ore konstatuje, že vyvíjenou technologii považuje Brusel za „zázračný materiál 21. století, který by měl být tím, čím byl pro století předchozí plast“. Úžasné vlastnosti tohoto materiálu by měly najít využití v celé řadě odvětví: v elektronice, kde by mohl nahradit silikon, v obnovitelných energiích, kde by se mohl používat k odsolování vody, v biotechnologii a dalších oblastech. „Evropská iniciativa přichází trochu pozdě, lépe však pozdě, než nikdy,“ komentuje rozhodnutí deník, který rovněž připomíná, že

za posledních pět let si čínské univerzity a firmy ve spojení s grafénem zaregistrovaly 2204 licencí, Spojené státy 1754, Jižní Korea 1160 a Evropa méně než 500. V takové situaci existuje dobrý důvod věnovat na tuto vědeckou zemi zaslíbenou miliardu eur.

Německý ministr životního prostředí Peter Altmeier chce zakročit proti skokovému zvýšení cen elektřiny v důsledku vládní politiky na podporu obnovitelných energií.

Zákon na podporu alternativních zdrojů energie sice zvýšil jejich podíl ve výrobě z 8 na 23 %, ale výše daně, kterou musí spotřebitelé za financování rozvoje solární a větrné energie platit, se v příštím roce vyšplhá na víc než 20 miliard eur. Ministr chce v letošním volebním roce daň zmrazit, aby se debata o energetické politice neomezovala pouze na otázku ceny energií pro domácnosti. Odvětví obnovitelných energií hovoří o „fatální ráně“.

Na otázku „Má Bulharsko rozvíjet jadernou energii stavbou nové atomové elektrárny?“ odpovědělo během referenda, které se konalo 27. ledna, kladně 61 % hlasujících. Prvního referenda v historii postkomunistického Bulharska se však nezúčastnilo požadovaných 60 %, ale pouze 20 % registrovaných voličů, a je tedy neplatné. Otázka se týkala pokračování výstavby druhé bulharské jaderné elektrárny v Béléné (na severu země). Stavební práce byly v březnu 2012 pozastaveny.

Ačkoliv se z výsledku radují jak příznivci, tak odpůrci projektu, list Troud se naopak domnívá, že „prohráli úplně všichni“. Zaprvé občané, jelikož první experiment s přímou demokracií se nezdařil, zadruhé levicová opozice, která referendum iniciovala, protože se jí nepodařilo voliče dostatečně zmobilizovat, a zatřetí pravice, jež s výstavbou nové elektrárny nesouhlasí, protože ti, kteří se referenda zúčastnili, hlasovali pro.

„Úplnému fiasku jsme unikli jen o vlas,“ přidává se deník Standart, který píše, že jelikož účast dosáhla dvacetiprocentní hranice, navrhovatelé referenda „dosáhli alespoň toho, že o výstavbě druhé jaderné elektrárny proběhne parlamentní debata“. Jak si ale vysvětlit, že voliči mají o toto téma tak malý zájem? Bulharská média zdůrazňují „politizaci“ referenda, která je všeobecně vnímána jako předehra k parlamentním volbám, jež se mají konat v létě.

Zemětřesení v blízkosti těžebních vrtů na zemní plyn v provincii Groningen (na severu země) budou pravděpodobně častějším a intenzivnějším jevem. Podle oficiální studie zveřejněné 25. ledna by seismická aktivita mohla v budoucnu dosáhnout 4 až 5 stupňů Richterovy škály.

Státní důlní úřad doporučuje snížit počet vrtů. Ministr hospodářství během své návštěvy regionu uvedl, že “z ekonomického hlediska by to bylo nezodpovědné”. V roce 2011 těžba plynu přispěla do státní pokladny částkou 11,5 miliard eur a závisí na ní 97 % nizozemských domácností.

V době, kdy Irko převzalo evropské předsednictví, se mluví o jeho nalezištích ropy. Pomůže ropa této zadlužené zemi překonat krizi? V Dublinu tomu začínají věřit poté, co objev ložisek černého zlata v Keltském moři vyvolal „v Corku zlatou horečku“, píše dnešní list La Vanguardia. Druhé největší irské město tak nyní žije „v očekávání hospodářského boomu“, který zemi zpustošené krizí „znovu umožnil snít“, píše barcelonský deník.

V hostincích a restauracích města na březích řeky Lee obědvají představitelé firem ExxonMobil, Texaco a dalších petrochemických gigantů, tak jako to dělají v Dublinu členové trojky [irských věřitelů MMF, ECB a EU]. Na rozdíl od nich sem přijeli se zájmem investovat, nikoliv poskytovat úvěry a diktovat si podmínky.

Ložisko nafty, které bylo pojmenováno Barryfoe Field, by mohlo vyprodukovat až 280 milionů barelů, což představuje 30 miliard eur. Chybí jen maličkost: získat 1,5 miliardy eur na jejich těžbu. To je cílem společnosti Providence, kterou vytvořil hráč ragby a místní magnát Tony O’Reilly. Ten by z Corku chtěl udělat „jedno z nejvíce prosperujících evropských měst“.

Ložiska nafty byla v Keltském moři objevena již v minulosti, vysoká cena těžby je však činila nerentabilními. Současné podmínky jsou ale mnohem příznivější díky rozvoji méně nákladných těžebních metod, zvýšení ceny barelu ropy a snížení daní, které by zahraniční společnosti investující v Irsku musely platit. Daňová zátěž firem je v Irsku nejnižší z celé Evropské unie, což je ve vstahu s Bruselem neustálým zdrojem tření. Cork, kde má své evropské sídlo firma Apple i linka americké nadnárodní farmaceutické společnosti Pfizer vyrábějící lék Viagra […], by nyní rád přestoupil do další kategorie a zařadil se do vyšší hospodářské a finanční ligy. Chtěl by se stát tím, čím je Aberdeen pro Skotsko, a doufá, že nafta v Keltském moři přinese stejný zisk jako ložiska v Severním moři. V době, kdy [světová] spotřeba ropy dosahuje 88 milionů barelů za den a žízeň po ní je tak neukojitelná, že ji ani ohledy na životní prostředí nedokáží zastavit, nejde o pouhou vidinu.

„Evropa má konečně konkurenceschopný systém patentní ochrany,“ raduje se ekonomický deník Les Echos den poté, co Evropský parlament schválil jednotný evropský patent.

Hospodářský deník píše, že „třicetiletá snaha konečně došla úspěchu a Evropská unie projednou reagovala na konkrétní požadavek firem“. List připomíná, že jednotný evropský patent začne platit v roce 2014, a vysvětluje, jak bude fungovat:

Konkrétně to znamená, že místo toho, aby autor vynálezu musel platit překlad a poplatky v každém ze států, kde si přeje svůj výrobek registrovat, může požádat Evropský patentový úřad (EPO) o jednotný patent, který mu zaručí ochranu ve 25 členských státech. Poslední dva státy, Itálie a Španělsko, se zatím rozmýšlejí, zda se k nim přidají. Patenty budou dostupné v jednom ze tří oficiálních jazyků Unie (ve francouzštině, angličtině nebo němčině) a v případě žaloby bude právní proces zjednodušen a sjednocen. (...) Včerejší hlasování konečně umožní evropským malým a středně velkým podnikům, aby byly schopné hrát se Spojenými státy a Čínou rovnou hru. Zjednodušení režimu překladů rovněž sníží náklady.

Jak si ale vysvětlit, proč přijetí evropského patentu trvalo tak dlouho, ptá se deník Libération, zatímco firmy už ztrácely trpělivost? Francouzský deník vysvětluje, že za tím vězí lingvistické otázky.

Třebaže náklady na překlad nyní hradí EPO – každá firma proto může žádost podat ve svém mateřském jazyce – Řím vyžadoval, aby procedura probíhala pouze v angličtině, zatímco Španělsko trvalo na španělštině. Neústupnost se dá také vysvětlit tím, že obě země mají problémy s padělky (proslulé jsou například falečné Vuittonky římské provenience).

Aby španělské a italské veto obešla, Komise nakonec navrhla na konci roku 2010 jít cestou „zesílené spolupráce“, kterou podepsalo 25 zemí.(...) V červnu se podařilo nalézt kompromis. Soud prvního stupně, kterému předsedá Francouz, bude sídlit v Paříži, stejně jako odbor, jenž má na starost patenty týkající se elektrické energie, telekomunikací a stavebnictví. Soud pro patenty v oblasti všeobecné mechaniky bude sídlit v Mnichově (zde se očekává 30 procent sporů) a odbor pro léčiva a biotechnologie v Londýně (rovněž 30 procent). Lucemburk prosadil, aby v jeho hlavním městě sídlil Odvolací soud pro patenty. Tento složitý systém začne fungovat nejdříve v roce 2014.

Co se týče španělštiny, Madrid i Řím se ocitly v izolaci. Deník ABC proto označuje jednotný patent vůči oběma jazykům za „diskriminační“.

Španělsko a Itálie nakonec ztratili podporu. (...)

Španělsko nadále brání svůj požadavek španělštiny jako jednoho z oficiálních jazyků evropského patentu a zdůrazňuje důležitost latinskoamerických trhů, které mají s evropskou ekonomikou stále užší vztahy. Počet žádostí o patenty ve španělštině však byl doposud ve srovnání s žádostmi v němčině nebo angličtině velmi nízký.

Nejambicióznějšímu pokusu Evropské unie získat nezávislý přístup k zemnímu plynu coby klíčovému energetickému zdroji je zdá se odzvoněno. Podle Süddeutsche Zeitung nastal dokonce čas napsat „pro Nabucco nekrolog“. Plynovod měl přes Turecko propojit zásobárny plynu v Kaspickém moři s Evropou.

Projekt za patnáct miliard eur se potýká se silným ruským konkurentem South Stream, nedostatkem investic a absencí dohod s některými dodavatelskými zeměmi. Ránu z milosti by mu mohla zasadit německá energetická skupina RWE, hlavní investor projektu, která se z něj podle informací německého týdeníku Focus hodlá do konce roku stáhnout. Její podíl (16,67 %) by mohla odkoupit rakouská společnost OWE.

Podle Süddeutsche Zeitung

toto fiasko znovu poukazuje na to, že Evropa nedokáže dominantnímu ruskému postavení na surovinovém trhu konkurovat. Plynovod je už dlouho považován za příklad neúspěšné evropské průmyslové a energetické politiky. Je kolem něj plno krásných řečí, ale finanční prostředky a konkrétní politická podpora mu chybí.

"Dodavatel zelené elektřiny se chce dát na uhlí," píše na titulní straně německý deník Die Tageszeitung (TAZ), který si hraje s dvojím významem slova "uhlí". V němčině totiž znamená také "prachy". Deník, který se často věnuje otázkám životního prostředí, píše, že tři největší distributoři energie z obnovitelných zdrojů – Lichtblick, Greenpeace Energy a Naturstrom – by brzy mohli začít odebírat elektřinu od uhelných elektráren. Jde o to, že všichni tři odebírají elektřinu od rakouské společnosti Verbund AG, která od loňska staví uhelnou elektrárnu v Turecku a přitom se honosí tím, že její produkce je "na sto procent z vodních zdrojů".  

A pro všechny tři německé společnosti je velmi nepříjemné, že "emise tureckých elektráren překračují mezní hodnoty podle EU a Světové zdravotnické organizace", konstatuje TAZ na základě studií. Podle deníku TAZ je načase něco dělat:

Každý, kdo chce zůstat věrohodný jako dodavatel zelené energie, nesmí uzavírat smlouvy s takovými společnostmi. Zvlášť, když obchodní plán celé společnosti stojí na morálním chování.

Výroba energie z obnovitelných zdrojů v Německu přináší také potíže sousedům: "Česko se začne aktivně bránit proti riziku kolapsu rozvodné sítě kvůli nevyzpytatelné produkci větrných elektráren na severu Německa," píšou Lidové noviny. Deník vysvětluje, že Němci nestihli postavit dost cest vysokého napětí ze severu, kde přibývá větrných elektráren, na průmyslový jih a proto teče proud přes českou síť a tím ohrožuje stabilitu celé soustavy. Státní společnost ČEPS, která síť provozuje, 

se rozhodla  že postaví u hranice obří regulační transformátor. Ten dovolí v kritické chvíli nájezd zelené energie odrazit a rozdělit […] a fungovat by mohl v roce 2017.

Podle Lidových novin jde o výsostně politické téma. Němci byli sousedním zemí vděční, že o nebezpečí kolapsu kvůli jejich zeleným zdrojům příliš nemluvili a výměnou za to byli ochotni nabízet politické ústupky. Německá kancléřka Angela Merkelová tak nikdy nekritizovalam že se Praha nepřidala k evropskému fiskálnímu dohledu. Nyní se však situace mění. Tamní politici si uvědomili, že s růstem větrníků problémy narůstají a tak se cesta pro stavbu transformátoru otevírá.  

Chystá se Evropa k ráznému zásahu do zelené energie? Eurokomisař pro energetiku Günther Oettinger hodlá vyslat „z Bruselu elektrický šok“, píše Süddeutsche Zeitung. Podle mnichovského deníku chce Oettinger „prověřit systémy státní podpory některých zdrojů energie“.

Komisaře dráždí specifika přidělování státních dotací v jednotlivých zemích sedmadvacítky a kritizuje, že při sebemenší příležitosti roste za elektrickou zásuvkou nacionalismus. K velkému zděšení ekologů neskrývá Oettinger nevraživost vůči nekontrolovanému nárůstu dotací do zelené energie.

Státům EU, které mohly až doposud obnovitelné zdroje energie dotovat podle libosti, tak hrozí, že o tuto výhodu přijdou. V Německu je ve hře zákon na podporu alternativních energií, který vyvolal prudký rozmach větrné a sluneční energie a v posledních letech výrazně zdražil elektřinu.

Podle SZ je prověrka státních dotací součástí „prestižního projektu na vytvoření jednotného energetického trhu EU“ do roku 2014, s jehož realizací ale státy zatím otálejí. Trh by měl garantovat dodávky energie po celé Evropě a také snížení její ceny pro spotřebitele.

Trh se solární energií, jednou z klíčových technologií jedenadvacátého století, vyvolává takovou dychtivost, že se Evropská unie a Čína chovají doslova jako „sluneční válečníci“, píše Frankfurter Rundschau, který prorokuje „největší obchodní konflikt v historii“.

Spor se týká čínských dotací do fotovoltaického průmyslu, které Evropané považují za nepřiměřené a příliš exkluzivní. Čínští výrobci solárních panelů získávají bez velkých záruk dotace v řádech několika miliard dolarů. Díky tomuto výhodnému systému

Evropany za pár let nejen dohnali, ale dokonce předehnali. Dnes na trh dodávají stejnou kvalitu, ale o 30 % levněji. [...] V Evropě pochází více než 80 % panelů právě z Číny.

Evropské společnosti pobouřené krachem jednoho z předních výrobců v tomto odvětví, německé firmy Q-Cells, zareagovaly a v čele s německým výrobcem Solarworld podaly stížnost k Evropské komisi kvůli podezření z dumpingu. Brusel by mohl během následujících měsíců rozhodnout o případných sankcích. Jak ale upřesňuje deník

[...] dopady budou dalekosáhlé. Evropa představuje se svým 70% podílem zdaleka největší solární trh. Čína nyní ukazuje svaly a vyhrožuje soudním řízením proti evropským výrobcům solárního křemíku, jednoho z klíčových komponentů fotovoltaických článků.

Tím ale spor nekončí. Podle neoficiálních informací upozornili čínští představitelé evropské výrobce automobilů, že by bojkot sluneční energie mohl mít velmi negativní důsledky i pro ně. Eskalace napětí německý deník znepokojuje:

Pokud bude Čína usilovat o smír a své státní koncerny skupiny stáhne, může to dobře dopadnout. V opačném případě hrozí vypuknutí celosvětové obchodní války.

„Evropo, zachraň vědu!“, hlásá v titulku Gazeta Wyborcza po zveřejnění bezprecedentního otevřeného dopisu podepsaného 42 nositeli Nobelovy ceny a pěti laureáty Fieldsovy medaile (nejprestižnějšího matematického ocenění). Signatáři vyzývají představitele vlád k zachování výdajů na vědu, výzkum a inovace v rozpočtovém rámci EU na léta 2014-2020.

Oficiální návrh rozpočtu Komise na VaV dosahuje téměř 80 miliard eur, ale objevila se obava, že by se tato suma mohla na příštím summitu 12. a 13. listopadu snížit o 10 až 15 miliard eur. Podle vědců by to způsobilo nenapravitelné škody -

Znalosti neznají hranice. Globální trh s výjimečnými talenty je vysoce konkurenční. Evropa si nemůže dovolit přijít o své nejlepší výzkumníky a učitele a naopak by hodně získala přilákáním zahraničních talentů.

Podle expertů je věda jedinou cestou, jak zajistit v Evropě dlouhodobou prosperitu. Varují proto, že škrty ve financování by Evropu oslabily vůči konkurenci ze Severní Ameriky a Asie.  Evropské výdaje na výzkum jsou v přepočtu na obyvatele už dnes mnohem nižší než v USA, Japonsku či Jižní Koreji, stěžuje si profesor Tomasz Dietl z Evropské výzkumné rady.

„Málokdo ví, že v zadluženém Řecku se těží ropa. Je to malý productent, který vyrobí pouze dva tisíce barelů denně, což odpovídá půl procentu jeho spotřeby,‟ píše Le Monde. Francouzský deník dále informuje o tom, že Atény se rozhodly znovu objevovat rezervy ropy a plynu, které byly dříve přehlíženy. 

„V posledních měsících [řecká vláda] zahájila výběrové řízení na průzkum ve třech oblastech, kde byly na konci devadesátých let provedeny seismické studie – v oblastech Ioannina, Epirus, poblíž hranic Albánie a Jónského moře.‟

Velké ropné společnosti se do těžby nehrnuly, přestože ta se dnes odhaduje na padesát až sto milionů barelů denně. Nyní, po objevení ropy v Izraeli a na Kypru, ale „řecký námořní prostor blízko Kréty vzbuzuje velké naděje. Norská společnost (PGS, Petroleum Geo Serices) provede rozsáhlé seismické měření řecké námořní oblasti o rozloze 220 tisíc km2. Měření potrvá rok a půl.

Země stižená krizí se má také „stát největším producentem zlata v Evropě,‟ píše La Tribune a připomíná „velký těžební potenciál” země. (V Řecku se těží především bauxit a perlit). Francouzský ekonomický deník konkrétně píše:

„Řecko by se v roce 2016 mohlo stát největším producentem zlata v Evropě. Mohlo by předstihnout Finsko, které je čtyřicátým největším výrobcem na světě.‟

Podnětem k průzkumu zásob nerostných surovin, i když se to může zdát paradoxní, je ekonomická krize. Atény proto nyní urychlují vydávání licencí k průzkumu lokalit těžby. Dsud byla tato řecká politika z velké míry založena na klientelismu. Projekty dvou těžebních společností – kanadské Eldorado Gold a australské Glory Resources, které získaly povolení, by měly přispět ke zvýšení řecké výroby zlata, a to konkrétně z 16 tisíc uncí  [unce = 31,1 g] v loňském roce na 425 tisíc uncí v roce 2016. Těžba zlata by také měla vytvořit řadu nových pracovních míst.