Německý spolkový soud 13. května rozhodl, že systém poloautomatického doplňování hledaného hesla, který používá vyhledávač Google, porušuje práva jednotlivců i firem.

Jako ilustraci problému přináší týdeník Die Welt výsledek vyhledávání o německé kancléřce:

Angela Merkelová

Angela Merkelová naturismus

Angela Merkelová twitter

Angela Merkelová životopis

Angela Merkelová v plavkách

Angela Merkelová Joachim Sauer [Merkelové manžel]

Angela Merkelová dizertační práce

Angela Merkelová soukromí

Angela Merkelová kontakt

Angela Merkelová prázdniny

„V tomto případě jsou slova, která Google doplnil, neškodná a zábavná,“ domnívá se deník. Vyhledávač však nyní bude nucen je odstraňovat, pokud někdo usoudí, že porušují jeho práva.

Soud tak dal za pravdu německému podnikateli, který podal proti Googlu žalobu za to, že s jeho jménem automaticky spojoval hesla „scientologie“ a „podvod“.

Při příležitosti dnešního Mezinárodního dne svobody tisku připravil turínský deník zvláštní vydání, na jehož titulní straně otiskl fotografii svého válečného zpravodaje v Sýrii Domenica Quirica, který je už tři týdny nezvěstný, a žlutou stuhu symbolizující kampaň za jeho osvobození.

„Mezinárodní úsilí vyvíjené na režimy omezující svobodu tisku, aby pocítily nátlak veřejného mínění, by mohlo něco změnit,“ domnívá se v úvodníku šéfredaktor deníku Mario Calabresi.

Generální ředitel Reportérů bez hranic Christophe Deloire vzdává hold „našim hrdinům“ novinářům, kteří riskují svobodu a život „na obranu našeho práva mít stále otevřené oči“. K nim patří i vězněný ředitel Syrského centra pro média a svobodu slova, kterému Reportéři bez hranic udělili loni ocenění za obranu svobody tisku.

V e-mailu adresovaném deníku Politiken obviňuje komisařka EU pro spravedlnost, základní práva a občanství Viviane Redingová „dánskou vládu z toho, že brzdí jednání o návrhu nařízení o ochraně osobních údajů a její harmonizaci“, která v současnosti probíhají v Bruselu.

„Návrh evropského zákona by měl posílit kontrolu spotřebitelů nad osobními údaji a zjednodušit předpisy pro podniky,“ vysvětluje deník.

Dánský ministr spravedlnosti se nicméně domnívá, že zákon dostatečně nezohledňuje rozdílný přístup k ochraně osobních dat v různých zemích a nechrání dostatečně uživatele.

Deník ilustruje téma na karikatuře učitelky v důchodu, jejíž jméno je na Facebooku spojeno s vibrátorem od chvíle, kdy klikla na „to se mi líbí“ na stránkách firmy, která se specializuje na prodej kuchyňských doplňků.

Šest největších evropských agentur pro ochranu osobních údajů podalo 2. dubna společnou žalobu na amerického internetového giganta Google kvůli údajnému porušování unijních předpisů o ochraně soukromí. Společný krok Francie, Německa, Itálie, Nizozemí, Španělska a Velké Británie je první koordinovanou žalobou tohoto typu podanou členskými státy na soukromou společnost. V roce 2012 Evropská komise informovala o tom, že politika ochrany osobních dat společnosti Google není v souladu s evropským právem, protože nedostatečně informuje uživatele o shromážďování osobních údajů. Komise dala firmě čtyři měsíce na nápravu. Stanovená lhůta právě vypršela, aniž by ze strany Googlu došlo ke změně politiky. List Financial Times nastiňuje postihy, kterým Google může čelit:

V současnosti mohou evropské kontrolní orgány uložit pokutu do maximální výše 1 milion eur. Nové unijní předpisy by je však mohly brzy oprávnit pokutovat soukromé firmy až do výše 2 procent jejich celosvětového ročního obratu, což by v případě Googlu, na základě tržby za rok 2011, činilo kolem 760 milionů dolarů (594 milionů eur). Zákonodárci a členské státy EU by mohli nová pravidla schválit koncem letošního roku.

The Daily Telegraph upozorňuje na rozdíl v přístupu k ochraně osobních dat v USA a v Evropě:

Bylo by asi příliš cynické tvrdit, že nepřátelský postoj Evropy vůči Googlu je v jistých kruzích motivován výlučně antiamerikanismem. Odlišný přístup k ochraně soukromí je zakořeněný například v německé kultuře. Zároveň je ale zřejmé, že společný evropský trh bude, i přes svou mimořádnou velikost, ve srovnání s americkým trhem pro Google vždy druhotný. Jestliže regulační orgány ztíží společnosti její působení na evropském trhu, bude pro ni nejsnazší jednoduše zrušit některé služby. Takže až se jednoho dne probudíte a zjistíte, že aplikace Street View není dostupná, zatímco její obdoba od Microsoftu ano, poděkujte za tento překvapivý monopol evropským zákonodárcům.

Podle neoficiálních informací se tři hlavní britské strany – Konzervativní strana, Labouristická strana a Liberální demokraté – dohodly na návrhu zákona o regulaci médií, který vychází ze závěrů loňské zprávy Levesonovy komise o etice v médiích.

Komise ve zprávě doporučuje ustavit zákonem nový nezávislý orgán regulace tisku. Premiér David Cameron, stejně jako některé deníky, zřízení takového orgánu odmítl. Podrobnosti návrhu mají být zveřejněny dnes, 18. března. Odpoledne by o něm měli hlasovat poslanci.

Na pozadí fotografie britského premiéra v době druhé světové války Wistona Churchilla vyzývá deník Sun poslance, aby „nezahodili 318 let svobody tisku a neudělali Británii ostudu“.

Poslední nezávislá vysílací stanice, kterou se snaží maďarská vláda zlikvidovat, vyhrála další soudní spor. Správní soud v Budapešti zrušil předchozí zákaz, který opozičnímu Klubrádiu znemožňoval požádat o prodloužení své vysílací licence. Zákaz, který v roce 2011 vyslovil maďarský Národní mediální a komunikační úřad, jehož členové jsou věrni konzervativní vládě Viktora Orbána, byl považován za pokus o cenzuru rádia, které má denně 400 tisíc posluchačů.

Čtyři soudní rozsudky v roce 2012 již daly Klubrádiu za pravdu. Mediální rada ale jejich rozhodnutí nikdy neuplatnila.

„Evropa hrozí Googlu sankcemi kvůli využití osobních dat,“ informuje dnešní Le Monde. Evropské národní úřady pro ochranu osobních dat evropských zemí oznámily, že 26. února zahájí proceduru, která by měla na americkou skupinu uvalit sankce.

Evropští ochránci internetových svobod se domnívají, že politika využití osobních dat, kterou internetový vyhledávač uplatňuje, „se neslučuje s evropskými zákony“. Francouzský úřad pro ochranu osobních údajů (CNIL), jejíž šéf v současnosti skupině předsedá, „vyzvala Google, aby do 15. února 2013 vyhověl legislativním požadavkům“*. Kvůli *„jeho neochotě“ však nyní CNIL zařazuje vyšší rychlost.

Cílem procesu je shodnout se na podobě sankcí „do letošního léta“. Pokud se 27 evropským úřadům podaří dohodnout se, uvalí sance na Google postupně každá ze zemí. V případě Francie by se mohlo jednat o pokutu ve výši až 300 000 eur za každý přestupek.

Evropská komisařka pro digitální agendu Neelie Kroesová včera obdržela zprávu vypracovanou skupinou expertů o pluralismu médií v Evropě. Autoři v ní mimo jiné doporučují, aby Evropská unie získala více pravomocí pro zajištění dodržování svobody tisku ve všech členských státech a na internetu.

Zpráva, která obsahuje pasáž o svobodě médií v Maďarsku, ale také ve Francii a Itálii, navrhuje harmonizaci národní legislativy (zvlášť v otázkách ochrany osobních údajů či pomluvy), jelikož evropská média operují v prostoru bez hranic.

„Existují závažné důvody pro to, aby se EU zaměřila na ochranu svobody slova a pluralismus,“ píše list Financial Times. „Některé z nových členských států – především Maďarsko – nedávno přijaly opatření, která závažným způsobem ohrožují nezávislost tisku. Ale mezi ochranou tohoto základního principu a poskytnutím větších pravomocí nad evropskými médii Bruselu panuje rozpor“:

Svěřit Komisi dohled nad regulátory médií by představovalo další formu vměšování – tentokrát ze strany Bruselu. […] Existují lepší způsoby, jak zajistit, aby regulátoři médií nebyli jen loutkami státu. Listina základních práv EU, která vyžaduje, aby členské státy respektovaly svobodu tisku a pluralismus, je závazná od roku 2009. Její porušení se proto může dostat k soudu. Výzvy, které představují státy jako Maďarsko, poukazují na potřebu efektivnějších nástrojů, které by vlády odradily od porušování demokratických práv. Evropa trpí tím, že nemá zásobu odstupňovaných sankcí za jejich porušování jako například zmrazení části finančních prostředků z unijních fondů, když dotyčný stát překročí červenou linii. […]. Udělat z Bruselu nového pána médií však v žádném případě není způsob, jak zajistit existenci svobodného tisku.

Dokument o dvou tisících stranách popisuje mediální průmysl (určitou čtvrtou moc po moci výkonné a zákonodárné a soudní) jako prostředí, ve kterém bují korupce a obtěžování. To často hraničí s perzekucí. Komise doporučuje vytvoření nezávislého regulátora, který by se opíral o novou legislativu. Britský tisk odpověděl jednohlasně – podpořil volání po reformě, ale zároveň odmítl vznik nového právního rámce s tím, že nová legislativa by slabila svobodu tisku a jeho schopnost volat mocné k odpovědnosti.

Podle Philipa Stephense v listu Financial Times,

Tak� �vodn�k listu The Daily Telegraph kritizuje n�vrh pr�vně zakotven�ho regulačn�ho org�nu:

Den�k Sun, sestersk� titul jin�ho Murdochova bulv�rn�ho listu News of the World, kter� po skand�lu kolem neleg�ln�ch odposlechů přestal vych�zet, nicm�ně dod�v�:

BBC se po víkendové rezignaci svého šéfa nachází v nejhlubší krizi své historie. George Entwistle ve funkci vydržel pouhých 54 dnů. Odešel poté, co v pátek vyplulo na povrch, že BBC v reportáži o pedofilii neprávem obvinila lorda McAlpinea, někdejší přední osobnost konzervativců. Jde už o druhý skandál BBC za velmi krátkou dobu. Před několika týdny se objevily informace, že chlouba televizní stanice, publicistický pořad Newsnight, zametl pod koberec obvinění, že hvězdný moderátor BBC Jimmih Savile pohlavně zneužíval děti.

Britská média kromě Entwistleova odstupného ve výši 450 tisíc liber [více než 14 milionů korun] dychtivě rozebírají další rezignaci vysoce postaveného novináře. Svůj odchod oznámila i ředitelka zpravodajství BBC Helen Boadenová i její zástupce. List The Independent poznamenává, že události uplynulých týdnů byly „pro nepřátele BBC hotovým darem z nebes“ -

Na pravici je nespočet těch, kteří léta prahli po tom vidět tuto společnost, kterou považují za proevropskou, protitoryovskou, změkčilou, levičáctvím nasáklou a zaujatou, jak se pěkně otáčí na rožni.

Nebezpečí spočívá v tom, že tento hon na čarodějnice nabírá na síle. Přitom s každou rezignací roste podezření, že na svém místě mohl zůstat někdo, kdo je toho hoden ještě méně. A to vyvolává touhu po dalších obětech.

Podobné pocity vyjadřuje konzervativní londýnský starosta Boris Johnson, který ve svém pravidelném sloupku v listu Daily Telegraph nevybíravě označuje žurnalistiku BBC jako „fušerskou“ a „pitomou“. Podle něj si nyní její novináři „navzájem poskytují rozhovory v naprosto směšné orgii sebelítosti“.

BBC by se měla před McAlpinem plazit a nepřestat v tom, dokud to veřejnosti nedojde.  Všichni, co měli s „pedofilním“ dílem Newsnight co do činění, by měli být na hodinu propuštěni.

The Guardian mezitím varuje, že

... je zapotřebí smyslu pro přiměřenost. Ano, BBC prochází opravdovou krizí. Některé z nedávných novinářských a manažerských chyb je těžké omlouvat. Stále se však jedná o důvěryhodnou, spolehlivou a mezinárodně uznávanou organizaci, která přežije, a pod správným vedením se jí bude dařit.

„Naše tvář krize,“ píše Welt am Sonntag v článku o německé „fotomodelce“ týdne, která šla v posledních letech nejlépe na odbyt: kancléřce Angele Merkelové.

Nejčerstvějším příkladem je obálka britského časopisu The Economist z 10. srpna, která se stala „senzací ještě předtím, než časopis vůbec vyšel“, píše berlínský deník. To samé platí pro titulní strany, které Merkelové zasvětily Newsweek, New Statesman (Merkelová jako Terminátor) nebo Time. Anebo ty, na nichž je zobrazena coby panovnice (v Polsku a ve Španělsku) nebo jako nacistka (v Řecku). A zatímco se The Economist kancléřce zas a znova vysmívá, dosáhl německý časopis Der Spiegel rekordního prodeje s přední stránkou zasvěcenou… padesátému výročí úmrtí spisovatele Hermanna Hesse. „Merkelová jde na odbyt – jen v Německu ne,“ konstatuje Welt am Sonntag:

Je to neuvěřitelné, ale je to tak: za celou dobu trvání krize eura nevěnovaly německé časopisy kancléřce uprostřed bouře jedinou titulní stranu. Až budou v budoucnu historici pátrat v archivech po dokumentech o evropském sjednocení, budou překvapeni – během krize si Němci kupovali noviny pojednávající o zlodějích a psím výcviku.

K vysvětlení tohoto fenoménu nevystačíme s tvrzením, že se v Německu politika na obálce špatně prodává. Na vztah mezi Němci a kancléřkou je třeba pohlížet podle vzoru jediné titulní strany zasvěcené kancléřce jako na vztah „vřelý a plný sympatie“. Obálku zveřejnil list Süddeutsche Zeitung.

Časopis ji prezentuje jako jakousi vzdálenou příbuznou se zajímavým zaměstnáním, a nikoliv jako kancléřku zastiženou v okamžiku pro Evropu dramatickém. Merkelové to vyhovuje. Domnívá se, že svou práci zastane nejlépe tehdy, když ji národ nesleduje příliš zblízka [...] A má pravdu. Němci ji považují za dobrou osobnost pro boj s krizí. Ale raději se to nesnaží ověřovat moc zblízka.

Evropský parlament 4. července naprostou většinou (478 hlasů proti, 39 pro, 168 poslanců se zdrželo hlasování) odmítl kontroverzní smlouvu proti padělatelství a pirátství (ACTA). „Bylo to špatné řešení na ochranu duševního vlastnictví,“ prohlásil po hlasování předseda Evropského parlamentu Martin Schulz. Dohoda vyvolala na začátku roku masové protesty nejprve v polských městech a později v celé Evropě, poznamenává deník Rzeczpospolita. Demonstranti se obávali, že by ACTA mohla svěřit „extrateritoriální pravomoci poskytovatelům internetového obsahu, a umožnit jim tak trestat uživatele sdílející hudbu nebo filmy i jen mezi přáteli“. Německo, Nizozemsko, Kypr, Estonsko, Lotyšsko, Česká republika a Polsko v důsledku toho ratifikaci ACTA zastavily.

Rzeczpospolita zdůrazňuje, že i v případě odmítnutí smlouvy existuje stále teoretické riziko, že by ji Evropská komise mohla – pokud by prošla úpravami – znovu předložit k ratifikaci. Evropští poslanci nicméně upozornili, že nepůjde o kosmetické změny. V roce 2010 odmítl Evropský parlament smlouvu SWIFT a usiloval o to, aby v případě renegociace obsahovala opatření na ochranu soukromí evropských občanů.

Pět měsíců po prvním vydání přichází do novinových stánků druhé číslo zvláštní přílohy „Evropa“, kterou společně připravuje šest velkých evropských deníků - Le Monde, El País, Gazeta Wyborcza, Süddeutsche Zeitung, The Guardian a La Stampa.

Je věnována „Generaci ‚E‘“ charakterizované trojicí „vzdělání-euro-zaměstnání“ (education-euro-employement). Generaci, která nezažila Berlínskou zeď, ale vyrostla na jednotné měně, v schengenském prostoru a na programu Erasmus… A na masové nezaměstnanosti.

„Když ne do McDonald's, tak kam?“ ptá se polská verze přílohy, která shromáždila „příběhy francouzských, německých, italských, britských a španělských studentů o jejich životě v zahraničí. Rozhodnutí je to přínosné, ale nákladné.

Jak vidí tato generace evropský projekt? EU je pro ni výdobytkem, ale ne snem. Dokonce vzbuzuje i nedůvěru, jak vyplývá z některých průzkumů. Generace Evropa je nejvzdělanější a diplomy nejvíce ověnčenou generací, jaká kdy existovala, ale také tou nejvíce rozčarovanou. Generací rozporů ve způsobu, jakým vlády a vzdělávací systémy reagují na problém adekvátního vztahu mezi vyšším vzděláním a potřebami světa práce. Europa vypráví příběh Evropy roku 2012, jejíž institucionální mechanismy a vedoucí představitelé nevycházejí mladým lidem vstříc.

Vypadá to, že se evropské instituce povýšily do role pravých ochránců uživatelských dat. V jejich hledáčku se ocitla ACTA a Google.

„Evropský parlament zbrzdil mezinárodní dohodu proti padělatelství,“ píše El País. Madridský deník připomíná, že evropským poslancům byla předána petice, kterou podepsalo 2,5 milionů evropských občanů, a soudí, že s přijetím dohody ACTA by se mělo „přinejmenším rok“ počkat.

Evropský parlament není přesvědčen o tom, že dohoda dostatečně respektuje práva občanů, a rozhodl se předat ji k posouzení evropské justici. Poslanci tvrdí, že s obchodní dohodou po obsahové stránce souhlasí (…), ale obávají se potenciálních důsledků jejího zavedení.

Debata, která bude předcházet hlasování v Parlamentu 12. března, by se měla podle El País zaměřit na skutečnost, že

dohoda uvaluje na poskytovatele internetového připojení odpovědnost za obsah uživatelských stránek rozptýlených na webu, což podle kritiků otvírá cestu k určité digitální cenzuře.

Vedle toho evropská komisařka pro spravedlnost Viviane Redingová v článku zveřejněném na CNN pokárala Google „s upozorněním, že krade občanům soukromí,“ píše The Guardian.

Kritiky se množí od 1. března, kdy začala platit nová politka Googlu. The Guardian informuje o tom, že Národní komise pro informatiku a svobody (francouzský úřad pro ochranu dat) již zaslal vedení známého vyhledávače dopis, v němž ho informuje, že

nerespektuje nařízení evropské směrnice [z roku 1995] o ochraně osobních dat. Změny, které mají zjednodušit registraci nových uživatelů, znamenají rovněž to, že Google může sbírat údaje o tom, které odkazy a videa registrovaní uživatelé vyhledávají, do kterých map nahlížejí, které webové stránky procházejí, na které reklamy klikají, a mnoho dalších informací, které mu umožňují na uživatele lépe zacílit služby a reklamy.

„Transparentnost, kam až?“ klade si na titulní straně otázku list Libération ve chvíli, kdy se na pultech knihkupectví objevuje kniha jejího bruselského korespondenta Jeana Quatremera s názvem Sex, lži a média o aféře Dominiqua Strauss-Kahna.  Kniha ve Francii vyvolala debatu o přístupu médií k soukromého životu politiků.

Deník připomíná velké kauzy, v nichž se francouzský tisk řídil pravidlem omerty – od nemoci a dvojího života Françoise Mitterranda až po abnormální život „DSK“. „Lži, odmítání se případem zabývat ... jeho zalíbení ve spolčování se s mocnými“: špatné návyky francouzského tisku se dostaly do hledáčku Jeana Quatremera, který v roce 2007, tedy v době, kdy byl „DSK“ jmenován do čela MMF, jako vůbec první napsal: „Jediným Strauss-Kahnovým opravdovým problémem je jeho vztah k ženám. Chová se příliš dotěrně, často na hranici obtěžování. Tento jeho vrtoch je médiím dobře znám, ale nikdo o něm nemluví (jsme přece ve Francii).“ Tyto řádky zůstaly bez povšimnutí dokud nebyl tento muž, kterého průzkumy veřejného mínění označovaly za favorita Socialistické strany v prezidentských volbách v roce 2012,  zatčen v New Yorku a obviněn z pokusu o znásilnění.

„Existuje doba před DSK a po něm,“ píše deník:

Na příliš ustrašené fungování našich médií se dnes díváme úplně jinýma očima. Je pravda, že novináři se s politiky kamarádí. „Udržujte si od mocných odstup!“ to je ten nejdůležitější princip, říkával jeden americký novinář.  Ve Francii se společně večeří, jezdí na dovolené,  prožívají románky, chodí do stejných škol atd. Nemáme tradici pátrání v soukromém světě politiky. […] Dopady soukromého života prezidenta republiky na veřejnost zůstávají zahalené rouškou tajemství. Kvůli zálibě v komentářích na úkor syrové informace. Kvůli nedostatku nezávislosti veřejnoprávní televize. Připomeňme, že prezident jmenuje šéfy televizních stanic a že si podle svého uvážení vybírá novináře, kteří dostanou privilegium udělat s ním rozhovor.

„Po celé Evropě se šíří vlna občanských protestů. Poláci dávají příklad, jak proti ACTA bojovat,“ píše v titulku list Rzeczpospolita poté, co se během uplynulého víkendu ve 150 městech konaly početné demonstrace proti Obchodní dohodě proti padělatelství (Anti-Counterfeiting Trade Agreement, ACTA). Nejpočetnější se konaly v Německu a Nizozemí. Cílem této kontroverzní mezinárodní dohody je vytvoření mezinárodních standardů pro vymáhání práva na duševní vlastnictví. Její odpůrci však argumentují tím, že bude mít negativní dopad na občanské a digitální svobody.

„Následovaly příkladu Polska,“ poznamenává nadšeně list Rzeczpospolita, který zdůrazňuje, že první masivní protesty proti dohodě ACTA se konaly v lednu v mnoha polských městech a vládu přiměly k „pozastavení“ procesu její ratifikace.

Dnes začíná o ratifikaci pochybovat i Německo, které dříve patřilo k největším zastáncům navrhované legislativy. Podle deníku Polska The Times to znamená, že „ACTA už je mrtvá”. Konec dohody pravděpodobně v červnu schválí a stvrdí Evropský parlament. Podle deníku

si politici tuto studenou sprchu zasloužili poté, co zapomněli na to, že by měli naslouchat hlasu lidu

Gazeta Wyborcza však poznamenává, že odmítnutí dohody ACTA nás nepřivede o nic blíže stavu, kdy autoři začnou být „spravedlivým způsobem odměňováni.“

Legislativa na ochranu průmyslového vlastnictví je nedokonalá a vytváří různé patologie [...], můžeme ji prohlásit za škodlivý relikt minulosti a dovolit všem kopírovat vše. V tom případě, ale bude nutné nalézt nový způsob odměňování tvůrčí práce.

Šest velkých evropských deníků, které jsou čtenářům Presseurop dostatečně známy –  Le Monde, El País, Gazeta Wyborcza, Süddeutsche Zeitung, The Guardian a La Stampa  – společně vytvořilo novou přílohu „Evropa“, která vychází 26. ledna. V tomto „Stavu unie“, jak přílohu nazval deník La Stampa, se chtějí „zamyslet nad současným stavem EU, nad kterou dnes víc než kdy předtím visí tisíce otazníků o její současné a především budoucí podobě“. Na ty se snaží odpovědět reportáže a analýzy novinářů šesti partnerských titulů („které mají dohromady více než deset milionů čtenářů“, upozorňuje El País).

Mezi autory jsou i britský sociolog Anthony Giddens, řecký spisovatel Petros Makaris – který maluje „hořkosladký portrét Bruselu“ – a italský sémiolog Umberto Eco. Ten tvrdí, že „kultura, spíše než válka, konstituuje naši identitu“. Tuto identitu, kterou však označuje anglickým slovem „shallow“, tedy jako mělkou, polovičatou, „musíme nechat zakořenit, jinak ji krize úplně zničí“. 

Z politiků jsou mezi přispěvateli bývalí premiéři Velké Británie Gordon Brown a Španělska Felipe González. Hlavně tu však nalezneme exkluzivní rozhovor s lídrem, který nejlépe ztělesňuje „skutečnou evropskou moc“: s Angelou Merkelovou. Německá kancléřka mluví o své vizi budoucí Evropy,

„politické unie, kde bude zvyšující se podíl pravomocí přesouván na bedra Komise, která tedy bude co se týče evropských pravomocí fungovat jako evropská vláda. To znamená silný parlament. Rada, ve které sedí hlavy států, se tak stane takříkajíc druhou komorou. A nakonec tu máme Evropský soudní dvůr jako Nejvyšší soud. Taková by mohla být podoba budoucí Evropské politické unie.“

Eurokomisařka pro spravedlnost a základní práva Viviane Redingová dnes (25. ledna) v Bruselu představí „velkolepé opatření“ na ochranu osobních dat, píše v listu La Repubblica odborník na inovace Riccardo Luna.

„Toto opatření má za cíl natrvalo změnit chápání ochrany osobních údajů a jednou provždy vyřešit právo jedince být na internetu zapomenut. Jinými slovy: máme právo na to nechat z internetu zmizet nejen všechno, co se nás nějakým způsobem týká a co jsme možná kdysi dávno sami vyvěsili na internet – ale také to, co na web umístili druzí a nás to dnes dostává do rozpaků?  Odpověď bude možné naleznout ve dvou souborech právních úprav, které dnes budou předloženy Evropskému parlamentu. První je směrnice, která upravuje používání osobních údajů justičními orgány a policií, a druhou nařízení zavádějící podmínky, za nichž mohou fyzické osoby spravovat údaje, které se jich týkají, ve vztahu s úřady, firmami a na sociálních sítích. V případě porušení dotyčných pravidel se počítá se sankcemi, které by mohly dosáhnout až 1 % obratu."

Bude to na „zajištění práva na zapomenutí“ stačit? Pravděpodobně nikoli, píše na svém blogu Luna, podle něhož

„právo na zmizení ze sítě neexistuje, stejně jako právo na zmizení z reálného světa. Ve skutečném životě […] je možné se pokusit někam vypařit, ale vždy budou existovat nějaké dokumenty, které o nás svědčí, stejně jako paměť ostatních lidí. Věci nelze změnit jedním kliknutím. A ani žádným celoevropským či mezigalaktickým zákonem. Právo na vymazání z Facebooku […], surfování bez zanechávání stop, […], varování, že naše data jsou uchovávána a využívána ke komerčním účelům už existují a nějaký  detailně propracovaný evropský zákon žádnou revoluci nevyvolá, ale tento princip, základní právo jednotlivce rozhodně posílí. […] Naopak právo na to nechat smazat všechny články či blogové příspěvky, které se nás nějak týkají, jak někteří požadují, neexistuje: nazývá se totiž historie.“

Uživatelé internetu a hackerských skupin již několik dní bojují proti dohodě ACTA, která ukládá 39 státům povinnost aktivně postihovat internetové pirátství. Dohoda se ale „minula účinkem“, píše dnes Gazeta Wyborcza, která připomíná, že Varšava by se k signatářům měla připojit ještě tento týden. Z obav, že ACTA omezí svobodu projevu, uživatelé internetu a organizace na obranu jejich práv blokovali několik dní internetové stránky vládních institucí.

Jednadvacátého ledna například skupina Anonymous provedla úspěšný útok: znemožnila přístup na stránky několika důležitých státních institucí. Hnutí „Polský underground“ o několik dní později pozměnilo stránky polského premiéra a umístilo video, ve kterém jistá blogerka „Baśka“, převlečená za generála Jaruzelského, předvádí parodii na generálovo vyhlášení stanného práva.

Obsah nebyl diskutovaný s veřejností, kritizují odpůrci dohody, kteří volají po otevřené debatě o autorských právech, která již začala v tisku. „ACTA používá k ochraně duševního vlastnictví jadernou bombu. Důsledky její exploze jsou nepředvídatelné,“ varuje Gazeta Wyborcza, podle které by dohodu měl přezkoumat Soudní dvůr Evropské unie.

„Brusel proti internetové paměti,“ zní dnešní titulek deníku Půblico, který ohlašuje, že Evropská komise provede v únoru revizi směrnice z roku 1995 o právu na ochranu soukromých údajů. První verze nové směrnice, ke které deník získal přístup, „obsahuje celou jednu kapitolu věnovanou právu na zapomnění.“ Půblico dodává, že „firmy se nových norem obávají (...) ze stejného důvodu, který se netýká pouze práva na zapomnění, ale ekonomického potenciálu". Deník cituje příklad sociální sítě Facebook, která před několika dny oznámila změny ve své politice osobních údajů, aby se tak přizpůsobila legislativě platné v Irsku, kde má své hlavní evropské sídlo.

Novela směrnice, která se zaměřuje na smazání dat, které internetový uživatel předtím internetovým službám předal, obsahuje i „právo na svobodu projevu" a „právo přístupu" internetových uživatelů k datům, které společnosti na internetu používají, dále „možnost podat stížnost" či „právo požádat o změnu či smazání" určitých dat. Přesto, jak Público informuje „se odborníci a právníci shodují, že tento právní nástroj může jak chránit právo na soukromý život, tak omezovat svobodu projevu na síti." Pokuty pro firmy, které nové normy nebudou respektovat, by mohly dosáhnout 5 % jejich obratu, píše Público.

„Sto ran bičem pro toho, kdo se nebude popadat smíchy za břicho.“ Na titulní straně francouzského satirického týdeníku Charlie Hebdo, pokřtěného na „Charia Hebdo“ [Týdeník Šaría], je vyobrazen rozjařený prorok Mohamed. V reakci na vítězství islamistické strany Ennahda ve volbách v Tunisku 23. října a na zavedení práva šaría v Libyi připravila redakce týdeníku speciální vydání, jehož šéfredaktorem byl dokonce prohlášen prorok Mohamed.

Ani šest let po vydání karikatur proroka Mohameda v dánském deníku Jyllands-Posten není tato iniciativa zcela zjevně všem po chuti. V noci z 1. na 2. listopadu lehly kanceláře týdeníku Charlie Hebdo popelem a napadeny byly i jeho webové stránky. Dánské karikatury otiskl francouzský týdeník už v roce 2006.

Evropský parlament udělil 19. října už počtvrté svou cenu za žurnalistiku. V letošním roce zvítězili Francouz Romain Gubert (kategorie tištěný článek), Ital Massimiliano Nespola (internet), Fin Tero Koskinen (televize) a Němec Steffen Wurzel (rozhlas). Tito novináři „přispěli k lepšímu povědomí o institucích a politice Evropské unie“,  vysvětluje Expressen. Podle švédského bulvárního deníku, který si vůči Bruselu nikdy nebral sevítky, „není rozumné takovou cenu udělovat“, protože „smyslem žurnalistiky není zlepšovat povědomí o politice EU a její zbytečné byrokracii, ale pátrat a objasňovat, což je něco zcela jiného“.

„EU dělá hodně věcí, od kterých by měla upustit,“ dodává Expressen. „Jednou z nich je i udělování ceny novinářům. Nemůžeme dohlížet na svobodu tisku a zároveň udílet ceny těm, kdo píší ‚správné věci‘ na ‚správná témata‘.“

Aktualizováno 21. října 2011 – Podle blogu La com européenne se Evropský parlament rozhodl novinářská ocenění nadále neudělovat.

„Nizozemci ztratili důvěru v elektronické úřady,“ píše NRC Handelsblad. „Bezpečný přístup na značný počet internetových portálů nelze garantovat," přiznal nizozemský ministr vnitra Piet Hein Donner. Na společnost DigiNotar, která zodpovídá za bezpečnostní certifikáty portálu berního úřadu, zaútočila letos v červenci skupina íránských hackerů, kteří padělali certifikáty. „Poskytovatel služeb skutečně postrádá 531 certifikátů, s nimiž mohl Teherán vytvořit nemalé množství falešných webových stránek,“ píše rotterdamský list, který útok přirovnává k „vloupání do nizozemské centrální banky“. „Měli bychom se vrátit k poště a doporučeným dopisům?“ ptá se deník. Jisté je, že uživatelé internetu, kteří měli důvěru v bezpečnou výměnu dat se státem, ztratili iluze. „Internet je kolektivním majetkem a měl by být podle toho i spravován. Tak se však nestalo,“ uzavírá NRC.

Nizozemští uživatelé internetu mohou nově využít speciálního registru zvaného „Nesleduj mě“, který jim umožní vyhnout se škodlivým následkům internetového sledování pomocí tzv. cookies, píše list Volkskrant. Funguje zdánlivě jednoduše: při kliknutí na informační ikonu se uživatel dostane na webovou stránku, kde je mu vysvětlen princip fungování cookies. Najde zde i odkaz na stránku Youronlinechoices.eu, kde se může dozvědět, které cookies jsou momentálně na jeho počítači nainstalovány a má i možnost je deaktivovat. Tato opatření jsou též dostupná uživatelům v jiných evropských zemích.

Projektu chce ukázat nizozemské vládě, že vydavatelé a reklamní agentury berou problém soukromí internetových uživatelů vážně a že samoregulace, kterou tento registr umožňuje, může být alternativou k „zákonu o cookies“. Nyní čeká na své schválení Senátem.

Kontroverzní zákon o cookies by měl být nejpřísnějším v Evropě. Internetové odvětví se proto bojí, že zákon bude mít negativní vliv na „pohodlné využívání sítě“ a že některé velké společnosti, jako jsou Google či Yahoo, „se v případě, že budou uplatňována přísnější pravidla, z nizozemského trhu zcela stáhnou.“ V případě schválení zákona „budou muset uživatelé pravděpodobně klikat na desítky vyskakujících okýnek“, neboť velké internetové prohlížeče, jako například Firefox či Internet Explorer, nebudou na nová pravidla připravené.

„Odposlechy telefonů: nezvratný důkaz,“ nebo anglicky „smoking gun“, hlásá titulek článku v listu The Independent, který se věnuje skandálu ohledně nelegálního sledování, který před časem otřásl mediální skupinou News International Ruperta Murdocha, a v jehož důsledku bulvární noviny News of the World přestaly vycházet. Deník levého středu na titulní straně zveřejnil kopii dopisu, zaslaného News International Clivem Goodmanem. Tento bývalý reportér News of the World byl v roce 2007 uvězněn za nelegální odposlechy. Goodman v dopise tvrdí, že odposlouchávání probíhalo „s plným vědomím a s podporou“ nadřízených žurnalistů a diskutovalo se o něm i během redakčních schůzí.   

Jak podotýká The Independent, nejenže tak dopis prokazuje účast Andyho Coulsona, tehdejšího šéfredaktora bulvárních novin a posléze hlavního mluvčího Davida Camerona, ale rovněž „zpochybňuje klíčové aspekty“ tvrzení Ruperta a Jamese Murdochových, kteří před měsícem vypovídali před parlamentní vyšetřovací komisí. „Žádné výmluvy. Žádné zdržování,“ hřímá úvodník. Všichni tři muži musejí být „předvoláni do Dolní sněmovny, aby vše osobně vysvětlili.“

„Odhalena a zostuzena: News of the World odposlouchával Saru Payneovou,“ píše v titulku list The Independent poté, co vyšla najevo „další zápletka“ v probíhajícím britském skandále kolem telefonních odposlechů. Podle londýnského deníku policie, která v současné době vyšetřuje praktiky odposlouchávání prováděné deníkem News of the World vlastněném mediálním magnátem Rupertem Murdochem, „varovali matku Sarah Payneové, že telefon, který jí dal News of the World k dispozici, mohl být odposloucháván soukromým detektivem pracujícím pro deník. Sara Payneová telefon dostala krátce poté, co byla její osmiletá dcera Sarah v červenci 2000 unesena a zavražděna.“

Tento případ vyvolal ve Velké Británii obrovské emoce. News of the World po vraždě spolu s matkou Sarah Payneové vedl kampaň za to, aby „rodiče získali právo vědět, zda v jejich okolí žijí pedofilové. O nový zákon se zasazovala především bývalá redaktorka News of the World.“ Deník zároveň kontroverzním způsobem „odhaloval a zostouzel“ údajné pedofily, když zveřejňoval jejich jména a fotografie na titulní straně. Na titulní straně londýnského deníku je dnes fotografie matky Payneové spolu s Brooksovou. Brooksová 15. července rezignovala na post výkonné ředitelky skupiny News International a následně byla zatčena a vyslýchána policií.

„Murdochovo pokání,“ píše v titulku list Guardian poté, co se tiskový magnát dostavil před poslance, aby odpovídal na jejich otázky ohledně skandálu kolem telefonních odposlechů, který zachvátil jeho mediální impérium. Podle londýnského deníku Murdoch v úterý vzdorovitě trval na tom, že nenese za to, co nazval  „nechutným a příšerným vpádem do soukromí“ žádnou odpovědnost. Poslance se snažil přesvědčit, že jej zradili blíže neurčení kolegové a že „o snahách o ututlání odposlechů nic nevěděl“. Po dvou týdnech rezignací vedoucích představitelů společnosti News International, šéfa londýnské Metropolitní policie a sebevraždě někdejšího Murdochova novináře mediální mogul prohlásil, že  toto slyšení bylo „nejpotupnějším dnem jeho kariéry“. Poslancům nicméně připomněl, že bulvární nedělník, který po odhalení skandálů s odposlechy ukončil svou činnost, představoval pouze 1 % jeho impéria News Corps. 

„Máslo na hlavě“, podobné titulky dominují titulním stranám britského tisku. List The Independent nicméně poukazuje na to, jak tento skandál podrývá postavení britského ministerského předsedy Davida Camerona, který v minulosti zaměstnával jako svého PR poradce Andyho Coulsona, bývalého editora News of the World, jenž byl do aféry přímo zapleten. „Krize kolem odposlechů postupuje blíže ke Cameronovi,“ píše v titulku londýnský deník poté, co vyšlo najevo, že Neil Wallis, někdejší zástupce šéfredaktora News of the World, který byl minulý týden zatčen, pracoval pro Cameronovu Konzervativní stranu před volbami v roce 2010. „Druhou ranou pro premiéra je odhalení, že šéf premiérova kabinetu apeloval na Scotland Yard, aby se o odposleších během briefingu na Downing Street loni v září nezmiňoval (...).“ Vzhledem k tomu, že se objevují názory, že premiér byl o zapojení novinářů do odposlouchávání telefonů informován od začátku, je jeho úsudek zpochybňován. The Independent si všímá, že „i jemu loajální lidé se domnívají, že premiér vypadá stále izolovaněji a obávají se, že se členům jeho kabinetu včetně ministra financí George Osbornea a spolupředsedkyně Toryů baronky Warsiová nepodařilo premiérovi dostatečně vyjádřit podporu.“

Podle titulku listu Daily Mail poslanci „ignorují skutečný skandál“, který se však netýká ságy na pokračování kolem odposlechů, ani fraškovitých scének během parlamentního slyšení, když na Ruperta Murdocha hodil jeden muž holicí pěnu, za což dostal od Murdochovy ženy Wendi Dengové políček.“ „Zatímco Westminster se zaobíral šílenstvím okolo telefonních odposlechů, evropské hospodářství bylo minulou noc v plamenech," kritizuje bulvární deník.  „Sůl do rány přidalo včerejší zjištění, že ti, kdo z větší části dostali britské hospodářství na kolena – bankéři a finančníci – letos shrábli odměny ve výši 14 miliard liber [390 miliard Kč]. Zaměstnanci finančního sektoru představují ve Velké Británii pouze 4 % pracovních míst, ale získávají zhruba 40 % všech vyplacených odměn. „Výše těchto tučných bonusů pořádně naštve miliony těžce pracujících Britů, kteří se musejí snažit, aby se během hospodářské krize udrželi finančně nad vodou,“ píše Daily Mail a poznamenává, že vysoké odměny vyplácely i některé banky s majetkovou účastí státu a zaplatili je tedy vlastně daňoví poplatníci.