Autor knih pro děti Otfried Preussler zemřel 18. února ve věku 89 let. Jeho příběhy, jako Malá čarodějnice nebo Čarodějův učeň, jsou už šedesát let součástí světa dětí i dospělých jak v Německu, tak i jinde ve světě.

Preusslerovy knihy byly přeloženy do 55 jazyků.

Die Patin – Kmotra. Tak zní název literárního portrétu Angely Merkelové z pera novinářky a profesorky literatury Gertrud Höhlerové, který se 23. srpna objevil provázen mohutnou reklamou na stáncích knihkupectví. Literární ofenzíva vedená bývalou poradkyní kancléře Helmuta Kohla již vyvolala živou debatu. Der Spiegel soudí, že autorka dala volný průchod osobní nenávisti vůči kancléřce:

Tímto vyřizováním účtů, v jehož rámci ostře kritizuje „systém M“, si [Höhlerová] získala pozornost desítek novinářů. Jednasedmdesátiletá novinářka má pověst jedné z nejtvrdších a nejuznávanějších kritiček Angely Merkelové […].

Německu hrozí skluz do diktatury, domnívá se autorka v knize. Angela Merkelová nenápadně nastoluje svůj autoritativní režim a pracuje na „pádu demokracie“. Podle tezí Gertrud Höhlerové rezignuje kancléřka nasáklá socialistickou zkušeností z bývalé NDR na křesťansko-demokratické hodnoty.

Členové několika slavných rockových skupin – včetně Radiohead a Pink Floyd – obvinili Evropskou komisi z „porušování slibů“ ohledně tantiém, informuje Daily Telegraph. Důvodem je legislativní návrh upravující výběr autorských poplatků, který včera Komise představila. Londýnský deník píše, že

Pravidla mají donutit společnosti vybírající autorské poplatky v zastoupení umělců k jejich rychlejší výplatě. Komise takzvané „kolektivní správce práv“ obvinila, že si „značné finanční částky“ ponechávají pro sebe.

Návrh však těmto společnostem umožní vyplácet tantiémy až 12 měsíců po hospodářském roce, v němž byla daná skladba odehrána. Pokud je vlastník autorských práv neznámý, může si kolektivní správce práv jeho odměnu po pěti letech ponechat.

Rockové hvězdy, mezi nimiž je i Nick Mason z Pink Floyd, zpožďování výplat autorských honorářů rozzuřilo a ve svém dopise Komisi uvedly

Porušili jste své sliby a management kolektivní správců práv jen povzbuzujete k tomu, aby si ponechávaly plody naší tvořivosti. Tím legitimizujete jednu z nejproblematičtějších forem zpronevěry, které se některé výběrčí společnosti v Evropě dopouštějí.

Ani svět rockové hudby už nezůstává lhostejný ke krizi eurozóny. Podle listu Wall Street Journal americká heavy metalová kapela Metallica, mezi jejíž hity patří skladby The Four Horsemen a Enter Sandman, mění a urychluje plány svých koncertních turné, „aby předešla tomu, že bude vtažena do evropských dluhových problémů.“

Světové turné představuje pro nějvětší rockové hvězdy významnou část příjmů. Jen v roce 2010 na nich Metallica vydělala 110,1 miliónů dolarů (82,2 miliónů eur). Místo řady vystoupení v Evropě, vyjede skupina roku 2012 jen na omezenou koncertní šnůru nazvanou „Evropská letní dovolená“. Navštíví Norsko, Německo, Dánsko, Británii a Rakousko. Wall Street Journal k tomu poznamenává:

„Protože se trudnomyslnost investorů šíří i do bohatších zemí jako Francie, Cliff Burnstein [manažer kapely Metallica] se obává, že padne euro, což by koncertním promotérům v 17 zemích, které měnu používají, ztížilo vyplácení honorářů Metallicy.“

Cliff Burnstein řekl: „Po několik příštích let bude dolar posilovat a euro oslabovat, a pokud tomu tak bude, chci toho využít a hrát více těchto [evropských] koncertů už teď, protože je to pro nás výhodnější.“

Wall Street Journal také poznamenává, že Red Hot Chili Peppers, další kapela, jejíž je Burnstein manažerem, rovněž urychlila své evropské plány.  

Franz Kafka je spolu s Goethem součástí literárního kánonu, podle něhož se vyučuje na všech gymnáziích v německy mluvících zemích. Dnes se však stal obětí něčeho, co list Frankfurter Allgemeine Zeitung označuje za „popravu dotovanou EU“. Frankfurtský deník píše o „skutečném skandálu“, který jako první odhalil rakouský list Kronenzeitung. Jedno rakouské nakladatelství zaslalo bez zjevného důvodu německým a rakouským školám zhruba 2000 výtisků Kafkova Zámku. To by se jistě dalo označit za chvályhodný projev štědrosti, ovšem jen v případě, kdyby knihy nebyly doslova prošpikovány gramatickými chybami „toho nejtěžšího kalibru“, soudí FAZ.

Deník, který je proslulý svou až militantní angažovaností za čistotu pravopisu, k tomu poznamenává, že „jen na první straně je devět chyb“. Editor, deníkem označený za „náfuku“, na množství stížností zareagoval vytištěním poznámky. Lze se v ní dočíst, že „tyto chyby byly nakonec akceptovány jednak z ekonomických důvodů a také proto, že literatura není pravopisná soutěž“. Jinak uznává, že tato operace byla „dobrý obchod“, neboť Evropská komise projekt podpořila „šestimístnou sumou“.  Brusel se nechal slyšet, že před podáním oficiálního vysvětlení se bude muset na poskytnutou dotaci „zaměřit do hloubky“. 

Šestapadesátý ročník televizní soutěže Eurovize se uskutečnil v německém Düsseldorfu a jejím vítězem se stalo azerbajdžánské duo Ell/Nikki proto, aby postkomunistická země bohatá na ropu byla potěšena. Příští vydání televizní soutěže se tedy uskuteční ve městě Baku. Podle rumunského zpěváka Ovidiu Cernăuţeana, který se účastnil ročníku 2010, jde však o dost podivné vítězství. V rozhovoru pro deník Adevărul zpěvák uvedl, že za vítězstvím stojí lobbying švédského hudebního průmyslu, který produkuje mnoho umělců původem z Azerbajdžánu mezi nimiž i duo Ell/Nikki. Zpěvák dále dodává, že vítězka „Nigar Jamalová (která zpívala s Eldarem Gasimovem) je vdaná za ruského ropného oligarchu žijícího v Londýně!“

„Sbohem básníkovi cante hondo [flamenco],“ hlásá titulek v deníku ABC den poté, co ve věku 68 let zemřel v Madridu Enrique Morente. Smrt tohoto „revolučního rebela, který obnovil základy cante [flamenco],“ následkem komplikace během běžné operace jícnu, otřásla španělským hudebním a kulturním světem. ABC uvádí, že rodina zesnulého zpěváka požádala o pitvu, aby zjistila případná pochybení. Morente, který je původem z Grenady, inovoval flamenco a obohatil ho o nové hudební tendence. Spolu s ním „zemřela celá jedna klíčová část dějin cante hondo,“ uzavírá deník.

„Provokatérův revanš,“ píše Libération. Michel Houellebecq získal 8. listopadu Goncourtovu cenu za román La carte et le territoire (Mapa a území, vyd. Flammarion). Podle deníku „odlišný a popuzující“ spisovatel, střídavě kritizovaný a vychvalovaný médii, byl už deset let na nejprestižnější francouzskou literární cenu pravidelně nominován. „Umírní se teď, když dostal Goncourtovu cenu?,“ ptá se Libération a dodává: „Na Nobelovku si musí nechat zajít chuť. Muže, který v jednom rozhovoru uvedl, že ‚nejhloupějším náboženstvím je islám‘, Švédové stále nemají příliš v lásce.“

„Není slov. Saramago si je všechna odnesl,“ píše Público den poté, co v Portugalsku proběhlo poslední rozloučení s nositelem Nobelovy ceny za literaturu, který zemřel 18. června ve věku 87 let. Obřad se odehrál na pozadí polemiky, poznamenává deník s odkazem na nepřítomnost konzervativního prezidenta republiky Aníbala Cavaca Silvy, který se omluvil s tím, že „se mu nedostalo výsady“ seznámit se s komunistickým spisovatelem osobně.

Den před zahájením 30. ročníku pařížského Knižního veletrhu (ve dnech 26. – 31. března), deník Libération experimentuje – jeho novináři přenechali stránky 41 spisovatelům, kteří reflektují aktuality dne. O proti tomu Le Monde se spíše zajímá délkou života této literární události : "příliš velký, příliš drahý, nepříliš originální, a zatěžkaný lokálností," píše kriticky středolevicový deník a dodává, že "Knižní salon přerušil tradici, přetrvávající od roku 1989, když poprvé nepozval jinou hostující zemi a nepoukázal tak na její literaturu." Salon du livre se snaží letos, jak poznamenává le Monde, vzdát čest váženým autorům, mezi nimiž jsou například Yasmina Khadra, Imre Kersétz, Umberto Eco, Jean-Claude Carrière, Paul Auster či Salman Rushdie. V době kdy knižní trh prochází krizí a "knihkupectví zejí prázdnotou, organizátoři počítají s návštěvností 200 tisíc," uzavírá Le Monde.

Málo známá hra z 18. století je ztracený Shakespeare, informuje list Daily Telegraph. Podle odborníků je hra „Double Falsehood“ (Dvojitá faleš) sepsaná v roce 1727 Lewisem Theobaldem skutečně, jak autor tehdy tvrdil, adaptací Shakespearovy hry Cardenio. Ta se v roce 1613 hrála jen dvakrát, posléze se ztratila.  Hra byla ve své době zavržena jako podvod, jeden odborník však potvrdil „její autenticitu na základě historických důkazů a analýzy textu“. Toto tvrzení hájí i renomovaná edice Shakespearových děl Arden Shakespeare, která Theobaldovo díla vydává.  I Královská Shakespearova společnost pracuje na rekonstrukci originálu, který obsahuje typickou shakespearovskou dávku šermovacích soubojů, převlékání a krvavé lázně ve finále.

Německý filozof Karel Marx, který prohlásil, že "Náboženství je opium lidstva," se možná na londýnském hřbitově Highgate obrací v hrobě. Vatikán totiž vzal na milost některé jeho teorie.

L'Osservatore Romano, oficiální noviny papeže, podle deníku Times uvedly, že "Marxovy rané kritiky kapitalismu upozornily na sociální odcizení, které pociťovala velká část lidstva, jež zůstává z hospodářského a politického rozhodování vyloučena i v dnešní době." Marx, autor Komunistického manifestu, který zemřel v roce 1883 tak přibyl na rostoucí seznam rehabilitovaných historických osobností, jako Galileo Galilei, Charles Darwin a od nedávna i Oscar Wilde. Podle Timesů, které citují Vatikán, je Marxovo učení zvlášť relevantní dnes, kdy člověk hledá "novou harmonii" mezi svými potřebami a okolním prostředím. Nicméně poukazuje na to, že "nic nepoškodilo zájmy filosofa Marxe více než marxismus."

Spisovatel José Saramago má opět potíže. Jeho poslední kniha Kain vyvolala vlnu kritiky; jeden poslanec dokonce navrhl, aby byl nositel Nobelovy ceny za literaturu zbaven portugalského občanství. „Nejkontroverznějšího portugalského spisovatele“, jak ho nazval Diaro de Noticias, překvapuje uraženost katolíků, „protože Bibli nečtou“. Během tiskové konference Saramago sdělil, že jediné, co k této situaci může říct, je to, že „církev je nedotknutelná“, píše lisabonský deník. Poté, co se vyjádřil v tom smyslu, že „Biblický Bůh není hoden toho, aby se v něj věřilo“ nebo že „Bible je růženec nevhodností“, doufá, že kniha bude brána jako „literární dílo“ a že se náboženské protesty nezvrhnou v „urážku autorovy osoby“.

 „Za života měl šanci stát se katolickým hrdinou asi stejně jako Pilát Pontský,“ a dnes si na něj Vatikán dělá nárok jako na jednoho ze svých, ironizuje list The Times. Londýnský deník informuje, že oficiální noviny Svatého stolce věnovaly tomuto anglo-irskému spisovateli, který byl za svého života pro svou homosexualitu a neustálé excesy zatracován, dlouhý a pochvalný článek. Na smrtelné posteli v roce 1900 se totiž Wilde obrátil na katolickou víru. Deník Times připomíná, že „rehabilitace Wildea začala před dvěma lety, když šéf vatikánského protokolu zařadil jeho aforismy do sborníku, který editoval.“ 

"Madonna versus Madona. Popová ikona versus náboženská ikona," tak zní titulek deníku Handelsblatt, který informuje o protestech náboženského občanského hnutí v Polsku, které se bouří proti koncertu americké zpěvačky ve Varšavě. Koncert je totiž naplánovaný na 15. srpna, na den oslav Panenky Marie. 

"Vysmívá se náboženským symbolům a její vystupování na scéně je obscéní," Madonna by se odpůrcům "jevila jako protipól Matky boží […]," vysvětluje německý deník. Naděje těchto zbožných odpůrců zabránit koncertu jsou při nejmenším nejisté. Nepodporuje je dokonce ani konzervativní prezident Lech Kazcynski, podotýká Handelsblatt. Podporu ale nacházejí u "Lecha Walesy, ikony pracujících".

Nizozemský tisk dnes vzdává poctu Simonu Vinkenoogovi, který se sám přezdíval „Homo Ludens“ (člověk hravý). Nizozemský básník, který zemřel 12. července ve svých 80 letech, byl avantgardistou, stoupencem lehkých drog a ačkoli se stal slavným, nikdy nebyl zcela doceněn. V roce 2004 nebylo jeho zvolení za „Národního básníka“, po odstoupení výherce, oficiálními organizátory uznáno. „Antologie nizozemské poezie“ si rovněž dala načas než přiznala jeho básním místo kam patří.   

List De Volkskrant oceňuje způsob, kterým otevřel poezii veřejnosti: „Vinkenoog byl jedním z prvních básníků, kteří recitovali poezii širšímu okruhu veřejnosti. V roce 1960 vydal desku s mluvenou poezií. Jeho silnou stránkou bylo recitování a vystupování na jevišti. Zkoušel a improvizoval jako jazzový hudebník, jazyk splétala kroutil takovým způsobem, že si pak často ani sám nevzpomněl co řekl. Tento umělecký způsob vyjadřování se bez přemýšlení a předběžného výběru nazýval 'jazykovým jazykem'.“

Ve Španělské národní knihovně bude možné si objednat knihy na přání. Díky dohodě se samovydavatelským serverem Bubok, bude knihovna moci na požádání čtenářů vytisknout z knižního fondu  "Opis starých mistrovských děl", píše deník ABC. "Tematický výběr fondů naší sbírky byl proveden po poradě se specialisty", vysvětluje Milagros del Corralová, ředitelka knihovny, která plánuje do budoucna uzavřít dohodu s Amazonem – světovým obrem v oblasti prodeje knih po Internetu. Cílem je zpřístupnit hispánskou kulturu "co nejvíce lidem". 

Anna Franková by 12. června oslavila 80. narozeniny. Všechny deníky a další písemnosti židovské dívky, která se ve věku 15 let stala obětí holocaustu, budou od 1. listopadu nastálo vystaveny v jejím muzeu – Domu Anny Frankové v Amsterodamu. „Po Bibli je tato knížka snad nejslavnější na světě,“ píše holandský deník Trouw.

Lidé budou moci zhlédnout originály v místech, kde je dívka napsala. Do této doby byly deníky pečlivě střeženy nizozemským institutem pro dokumentaci druhé světové války (NIOD). Marjan Schwegmanová, ředitelka institutu podtrhuje význam „pravosti hrůz“ nacistické mašinérie v „současné diskusi kolem návrhu zákona", který je benevoletní k popírání holocaustu, podněcování diskriminace a nenávisti. „Anna se vrací zpět domu,“ říká ministr kultury Ronald Plasterk. Jeho slova „zněly dobře, ale připoměly, že Anna Franková se nikdy domu nevrátila, píše Trouw. Zemřela na tyfus v koncentračním táboře Bergen-Belsen.

Jeho jemný ale mužný hlas si získával srdce žen od šedesátých let. Jeho plnovous leckoho pobuřoval. "Byl to frajer každým coulem". Zpěvák Waldemar Matuška zemřel 30. května na Floridě. Zprávu o jeho smrti přinášejí všechny české deníky na titulních stranách, deník Mladá Fronta DNES se ohlédla za životem "bouřliváka" a "mužem s duší kovboje" na čtyřech tiskových stranách v rubrice Kultura speciál. "Zapsal se do historie české pop-music. Říká se nesmazatelně," píše hudební kritik Vladimír Vlasák.

Bohém v jeansech s plnovousem začal svou pěveckou a hereckou kariéru v divadle Semafor, proslavil se v uvolněných šedesátých letech, kdy také podle kritiků, měla jeho hudba největší šťávu. "Dělal z písní přes noc šlágry," připomíná deník slova textaře Jiřího Suchého. V době normalizace se jeho "pikantní" styl nehodil do estrádní estetiky televizních variété, přesto byl Matuška její součástí. Roku 1986 odešel do Spojených Států. Jeho písně se přestaly hrát v rádiích, a jeho poslední již připravené album nevyšlo. Jeho písně přesto zlidověly, a Češi je znají nazpamět.