Vyšetřovatelé Evropské komise provedli 15. května razii v londýnských kancelářích ropných gigantů BP a Shell kvůli podezřením, že obě společnosti se pokoušely manipulovat s cenou ropy. Jde o nejnovější případ cenové manipulace ve Velké Británii, po aféře s úrokovou sazbou Libor a případu týkajícího se cen zemního plynu, píše dnešní The Independent.. Ten dodává, že

rozhodné jednání Evropské komise vyústilo v kampaň, která v minulých měsících získala na síle. Stalo se tak poté, co byla loni v létě zveřejněna zpráva skupiny G20, která tvrdí, že trh proti podobnému „manipulování a zkreslování“ nic nechrání.

Jen pár dní po rozhodnutí amerických společností Marathon Oil a Talisman Energyde zastavit v Polsku hydraulické štěpení se objevily informace, že se proti investicím Američanů do těžby břidlicového plynu v Polsku postavil hlavní geolog a viceministr životního prostředí Piotr Woźniak, zjistila Rzeczpospolita.

Deník cituje důvěrný dokument, který vypracoval zaměstnanec velvyslanectví „jedné ze zainteresovaných zemí“ po tajné schůzce, na níž se sešlo 13. března ve Varšavě 130 investorů, podnikatelů a diplomatů a na níž Piotr Woźniak údajně vyjádřil svůj nesouhlas.

Jiný účastník schůzky, kterého deník cituje, uvedl, že

představitelé energetického sektoru tlačí na to, aby tento průmysl zůstal v polských rukou.

Rumunsko dělá „diskrétně“ první krok k těžbě břidlicového plynu, informuje Jurnalul naţional. Ministerstvo životního prostředí dalo 29. dubna několika zahraničním těžebním společnostem, mezi nimiž je i americký koncern Chevron, zelenou k průzkumu potenciálních ložisek v okolí města Dobrudža (na jihovýchodě země).

Toto rozhodnutí „překvapilo občanskou společnost, která počítala s veřejnou debatou a představením studií dopadu na životní prostředí“, píše deník, který cituje ministryni Rovanu Plumbovou:

Všechny členské státy EU potřebují energetickou nezávislost a těžba břidlicového plynu je jedním z prostředků, jak této nezávislosti dosáhnout.

Podle ministryně „průzkumná fáze nepředstavuje pro životní prostředí, žádná rizika, protože nedojde k využití technologie hydraulického štěpení“. Potenciální ložiska těchto nekonvenčních uhlovodíků se mají nacházet několik tisíc metrů pod zemí.

Nově založené sdružení Vama Verde uspořádalo protestní demonstraci ve Vama Veche nedaleko Dobrudži a koncem měsíce by se měla konat další demonstrace.

Rumunsko tak následuje příklad Polska a Velké Británie, které jsou v průzkumu a těžbě břidlicových plynů nejaktivnější. Další státy jako Francie vyhlásily moratorium.

Evropská unie se chystá zavést clo na dovoz solárních panelů a komponentů z Číny. Riskuje tím „jednu z největších obchodních bitev posledních desetiletí“, píše ekonomický deník.

Clo by se mělo vztahovat především na dovoz panelů a jejich základních komponentů, tj. solárních buněk a křemíkových destiček. Podle zdrojů WSJ by se mohlo vyšplhat až na 46 procent a mělo by evropskou výrobu chránit před dovozem levného čínského materiálu. Zavedeno by mohlo být už 5. června.

Od té doby, co Čína vstoupila před šesti lety na trh, zkrachovalo už dvanáct evropských firem. Evropské podniky kritizují Čínu za nelegální dotace, které poskytuje svým výrobcům.

Evropa je největším světovým trhem se solárními panely. V roce 2011 měla Čína pod kontrolou 80 procent trhu v hodnotě 21 miliard eur. To odpovídá 7 procentům celkového čínského vývozu do Evropy.

Změny v německé energetické politice „jsou prokletím“, stěžuje si deník Handelsblatt. Odklon od jaderné energie, ke kterému se Německo rozhodlo v roce 2011, totiž nepřinesl nedostatek, ale naopak nadprodukci solární a větrné elektřiny, což vedlo k přesycení elektrických sítí.

Zpráva úřadu, který kontroluje bezpečnost rozvodové sítě, „připomíná dobrodružný román“, komentuje německý hospodářský list, a cituje z ní několik úryvků:

Bezpečnost sítě již nešlo zaručit. [...] Museli jsme zasahovat více než čtyřicetkrát a bylo nutné přerušit proud z několika elektráren a větrných farem, které bezpečnost systému ohrožovaly. Žili jsme pod neustálým tlakem, který bylo stále obtížnější zvládat.

V roce 2012 získávalo Německo 23 procent své elektrické energie z obnovitelných zdrojů a do roku 2050 se jejich podíl má zvýšit na 80 procent.

Po pěti letech, které uplynuly od zahájení projektu v Evropě, na Blízkém východě a v severní Africe, vykazuje „Desertec mizivé výsledky“, konstatuje Spiegel on-line.

Projekt zaměřený na využití energetického potenciálu pouštních oblastí k trvale udržitelnému zásobování zelenou energií dnes sklízí kritiku. Odsuzují ho především obyvatelé pouštních oblastí, kteří se ptají, „co jim projekt přinesl“, stěžují si některé organizace na ochranu lidských práv.

Organizace požadují větší zapojení místního obyvatelstva do projektu, který vznikl „v zákulisí Římského klubu, [...] výboru stařešinů rozjímajících nad záchranou světa“, píše ironicky Spiegel on-line. „Po arabském jaru chceme odpovědět na požadavek větší spravedlnosti a spoluúčasti na rozhodování, musíme zapojit civilní obyvatelstvo. Jedině tak může Desertec uspět,“ tvrdí ředitel německé nevládní organizace Germanwatch.

Spiegel on-line upozorňuje i na sílící konkurenci nadace Desertec Industrial Initiative (DII), která byla založena v roce 2009 na podporu projektu v severní Africe a na Blízkém východě. Britský developer solárních elektráren Nur Energie plánuje postavit v Tunisku v roce 2015 solární eletrárnu o výkonu 2 000 megawattů. Vyrobená energie by měla putovat do Itálie.

Podle vedoucího projektu se podařilo dosáhnout řady pokroků:

Máme artnery v Tunisku, dohody s provozovateli italské sítě jsou připraveny k podpisu […] a celou řadu potřebných komponent lze vyrábět přímo na místě. V zemi může zůstat 60 % celkových investic. V regionu by mělo vzniknout 1 000 pracovních míst.

„Německo loni opět vyvezlo víc proudu, než dovezlo,“ píše Spiegel Online: 66,6 TWh (terawatthodin) oproti dovezeným 43,8 Twh, uvádí německý statistický úřad. Přebytek 22,8 Twh odpovídá „energii vyrobené za rok ve dvou velkých jaderných elektrárnách,“ upřesňuje Stern Online.

Vzhledem k tomu, že se Německo rozhodlo v roce 2011 pro odchod od jádra, jsou tato čísla překvapením. Osm ze sedmnácti německých elektráren bylo v březnu 2011 po jaderné havárii ve Fukušimě odstaveno.

Mnozí experti se obávali nedostatku energie, ale „rostoucí vývoz ukazuje, že množství proudu překonává potřeby a že rezervy, tj. zásoby energie využitelné v nenadálých případech, jsou dostatečné,“ píše Spiegel.

V důsledku rostoucí výroby sluneční a větrné energie se podíl zelené energie loni zvýšil o 23 %. Obchodní přebytek vzrostl čtyřnásobně a Německu přinesla výroba elektřiny 1,4 miliardy eur navíc.

K největším dovozcům německého proudu patří Nizozemsko, Rakousko a Švýcarsko.

Velká Británie má po vlně nízkých teplot, která zachvátila severní Evropu a navýšila poptávku o 20 %, v zásobě plyn už jen na dva dny.

Země závodí o dovoz plynu z Evropy a experti varují před technickými problémy, které by Británii mohli bránit situaci zvládnout.

„Británie má choulostivější postavení než zbytek Evropy, protože je historicky spojena se Severním mořem, kde se objem výroby snížil. Může si udělat zásoby maximálně na 15 dní, zatímco Francii nebo Německu vydrží zásoby 100 dní, vysvětluje deník.

Rumunský ministr hospodářství už netrvá na výstavbě pátého reaktoru elektrárny Černá voda ležící na Dunaji, informuje România Liberă. K rozhodnutí ho vedlo několik důvodů, upřesňuje deník:

technologie druhé generace CANDU 700 bude podle norem EU v roce 2025, v době předpokládaného zahájení provozu reaktoru, už zastaralá. Navíc se po havárii v elektrárně Fukušima bezpečnostní opatření ještě zpřísnila. Dalšími důvody jsou nízký průtok Dunaje, kvůli němuž byl provoz elektrárny už v minulých letech zastaven, a nedostatek financí.

Podle bukurešťského deníku by přitom pátý reaktor zemi zajistil 40 % energetických potřeb. Třetí a čtvrtý reaktor, které jsou ve fázi pokročilé výstavby, jsou v souladu s evropskými normami.

„Vláda dává zelenou hydraulickému frakování,“ píše dnešní El País poté, co španělská vláda 1. března schválila návrh zákona, který usnadňuje rozvoj této kontroverzní těžební metody, proti níž již protestovalo několik obcí a ekologických ogranizací. Španělsko má podle odhadů zásoby tohoto plynu na 39 let v celkové hodnotě 700 miliard eur a těžařské firmy již ohlásily plán investovat v příštích letech 700 milionů až 1 miliardu eur. Pokud bude „dopad na životní prostředí pod přísnou kontrolou,“ vysvětluje El País,, „neexistují žádné důvody [tuto těžbu ve Španělsku] zakazovat“. Deník konstatuje, že názory na tzv. frakování (anglicky „fracking“) se různí:

Podle některých hlasů udělá tato těžební metoda z Evropy zbytečně ementál. Podle dalších je to pro zemi, která momentálně dováží 99 % spotřeby uhlovodíků fantastická příležitost.“*

I v Evropě proto státy přistupují k této otázce různým způsobem, dodává madridský deník:

V Evropě zatím neexistuje společná legislativa ohledně ekologických podmínek, za kterých by tato kontroverzní metoda mohla být prováděna, a nevypadá to, že by v blízké budoucnosti k takové úmluvě došlo. Mezi zeměmi i mezi samotnými eurokomisaři, kteří jsou za různé oblasti zodpovědní, panují zcela očividné rozdíly. Francie, Irsko a Bulharsko uvalily na frakování moratorium. Polsko na tuto metodu naopak vsadilo. A zprávy, které byly předloženy Evropské komisi a Evropskému parlamentu, se ve svých závěrech rovněž různí.

Komise zahájila vyšetřování s cílem zjistit, zda německé průmyslové podniky nečerpaly nenáležité státní dotace, a neporušovaly tak hospodářskou soutěž.

Německé podniky, které patří k velkým odběratelům elektřiny, jsou od roku 2011 osvobozeny od poplatků za připojení k síti. Díky této daňové výhodě ušetřily zhruba 805 milionů eur.

Komise zahájila proceduru v reakci na stížnosti sdružení spotřebitelů a dodavatelů elektřiny.

Moskva se snaží zamezit těžbě rumunského břidlicového plynu, díky níž by se snížila energetická závislost Rumunska a Evropské unie na Rusku, píše deník.

Victor Ponta, který se loni na jaře postavil proti průzkumným vrtům, změnil na konci ledna stanovisko.

Za protesty proti průzkumným vrtům ve východorumunském Bârladu, kde 27. února demonstrovalo proti těžbě 8 000 lidí, by se tak mohla skrývat „ruská ruka“.

Největší evropský stát se před zářijovými parlamentními volbami přidává ke koalici odpůrců těžby břidlicového plynu a chce co nejdříve legislativně omezit využití těchto technologií, informuje dnes varšavský deník, který cituje z rozhovoru s kancléřskou Angelou Merkelovou v německém deníku Straubinger Tagblatt. „Jedná se o opakování francouzského scénáře, kde byl průzkum plynových ložisek před prezidentskými volbami na 18 měsíců pozastaven,“ vysvětluje Gazeta Wyborcza. Podle deníku „posílí koalice odpůrců mezi Paříží a Berlínem frakci evropských politiků, kteří jsou proti těžbě z těchto ložisek, což může mít na těžební plány v Polsku negativní dopad.“

Český energetický gigant ČEZ by mohl přijít o investice v Bulharsku ve výši 10 miliard korun, poté co bulharská vláda oznámila, že společnosti odejme distribuční licenci. Bulharský premiér Bojko Borisov nařídil odebrat licence zahraničním energetickým firmám ve snaze uklidnit demonstrace proti rostoucím cenám energií, které trvají už 10 dní. Slíbil snížení účtů za elektřinu a potrestání zahraničních dodavatelů energie za jejich příliš vysoké tarify.

„Otráví břidlicový plyn konkurenceschopnost Belgie na mnoho let dopředu?“ ptá se dnes bruselský deník. Objevení nových zdrojů tohoto plynu především ve Spojených státech vedlo spolu se snižující se poptávkou v Evropě k poklesu cen. To naopak způsobilo pokles ceny uhlí. Výsledkem je, že evropští výrobci elektřiny dávají jako pohonné hmotě svých elektráren před plynem stále více přednost uhlí, které znečišťuje životní prostředí mnohem více. Přidáme-li k tomu pád ceny tuny CO2, která v Evropě před třemi týdny klesla na 5 eur, ve srovnání s 35 v roce 2008, zjistíme, že „znečišťování už nic nestojí“, uzavírá deník.

„Ropné společnosti jako Shell se zaměřují na Evropu,“ informuje deník. Po loňských průzkumných vrtech v Německu, v Británii a v Nizozemsku se britsko-nizozemská společnost zajímá o Belgii.

Shell hodlá investovat 100 000 eur do průzkumných vrtů v regionu Lutych (východ) a Kempem (severovýchod). Zájem o těžbu projevily i další ropné společnosti, jako britská Cuadrilla a německá Wintershall.

Systém státních dotací na obnovitelné energie vytvořil na trhu nerovnováhu, která oslabuje konkurenceschopnost klasické tepelné energie, soudí Evropská komise.

Brusel proto hodlá státní dotace na zelenou energii regulovat a do roku 2020 zavést v tomto odvětví společnou evropskou legislativu.

Zhruba 5,5 milionů tun vysoce kvalitního uranu se má nacházet pod Jahodnou vzdálenou jen kilometrů od Košic, druhého největšího města na Slovensku. Vláda už podepsala předběžnou dohodu o jeho těžbě s kanadskou těžební společností, která již zahájila průzkumné vrty.

Odpůrci těžby uranu na Jahodné, která je oblíbeným rekreačním střediskem, hovoří o „podrazu vůči samosprávě i obyvatelům Košic, kteří v minulosti vyjádřili s těžbou zásadní nesouhlas“.

Maďarský premiér Viktor Orbán jednal 31. ledna v Moskvě s ruským prezidentem Vladimírem Putinem o rozvoji hospodářských vztahů mezi oběma zeměmi.

Rusko je po Německu druhým největším obchodním partnerem Maďarska. Zejména pak v plynárenském odvětví, vzhledem k tomu, že má přes Maďarsko vést plynovod South Stream.

Německý ministr životního prostředí Peter Altmeier chce zakročit proti skokovému zvýšení cen elektřiny v důsledku vládní politiky na podporu obnovitelných energií.

Zákon na podporu alternativních zdrojů energie sice zvýšil jejich podíl ve výrobě z 8 na 23 %, ale výše daně, kterou musí spotřebitelé za financování rozvoje solární a větrné energie platit, se v příštím roce vyšplhá na víc než 20 miliard eur. Ministr chce v letošním volebním roce daň zmrazit, aby se debata o energetické politice neomezovala pouze na otázku ceny energií pro domácnosti. Odvětví obnovitelných energií hovoří o „fatální ráně“.

Na otázku „Má Bulharsko rozvíjet jadernou energii stavbou nové atomové elektrárny?“ odpovědělo během referenda, které se konalo 27. ledna, kladně 61 % hlasujících. Prvního referenda v historii postkomunistického Bulharska se však nezúčastnilo požadovaných 60 %, ale pouze 20 % registrovaných voličů, a je tedy neplatné. Otázka se týkala pokračování výstavby druhé bulharské jaderné elektrárny v Béléné (na severu země). Stavební práce byly v březnu 2012 pozastaveny.

Ačkoliv se z výsledku radují jak příznivci, tak odpůrci projektu, list Troud se naopak domnívá, že „prohráli úplně všichni“. Zaprvé občané, jelikož první experiment s přímou demokracií se nezdařil, zadruhé levicová opozice, která referendum iniciovala, protože se jí nepodařilo voliče dostatečně zmobilizovat, a zatřetí pravice, jež s výstavbou nové elektrárny nesouhlasí, protože ti, kteří se referenda zúčastnili, hlasovali pro.

„Úplnému fiasku jsme unikli jen o vlas,“ přidává se deník Standart, který píše, že jelikož účast dosáhla dvacetiprocentní hranice, navrhovatelé referenda „dosáhli alespoň toho, že o výstavbě druhé jaderné elektrárny proběhne parlamentní debata“. Jak si ale vysvětlit, že voliči mají o toto téma tak malý zájem? Bulharská média zdůrazňují „politizaci“ referenda, která je všeobecně vnímána jako předehra k parlamentním volbám, jež se mají konat v létě.

Zemětřesení v blízkosti těžebních vrtů na zemní plyn v provincii Groningen (na severu země) budou pravděpodobně častějším a intenzivnějším jevem. Podle oficiální studie zveřejněné 25. ledna by seismická aktivita mohla v budoucnu dosáhnout 4 až 5 stupňů Richterovy škály.

Státní důlní úřad doporučuje snížit počet vrtů. Ministr hospodářství během své návštěvy regionu uvedl, že “z ekonomického hlediska by to bylo nezodpovědné”. V roce 2011 těžba plynu přispěla do státní pokladny částkou 11,5 miliard eur a závisí na ní 97 % nizozemských domácností.

V době, kdy Irko převzalo evropské předsednictví, se mluví o jeho nalezištích ropy. Pomůže ropa této zadlužené zemi překonat krizi? V Dublinu tomu začínají věřit poté, co objev ložisek černého zlata v Keltském moři vyvolal „v Corku zlatou horečku“, píše dnešní list La Vanguardia. Druhé největší irské město tak nyní žije „v očekávání hospodářského boomu“, který zemi zpustošené krizí „znovu umožnil snít“, píše barcelonský deník.

V hostincích a restauracích města na březích řeky Lee obědvají představitelé firem ExxonMobil, Texaco a dalších petrochemických gigantů, tak jako to dělají v Dublinu členové trojky [irských věřitelů MMF, ECB a EU]. Na rozdíl od nich sem přijeli se zájmem investovat, nikoliv poskytovat úvěry a diktovat si podmínky.

Ložisko nafty, které bylo pojmenováno Barryfoe Field, by mohlo vyprodukovat až 280 milionů barelů, což představuje 30 miliard eur. Chybí jen maličkost: získat 1,5 miliardy eur na jejich těžbu. To je cílem společnosti Providence, kterou vytvořil hráč ragby a místní magnát Tony O’Reilly. Ten by z Corku chtěl udělat „jedno z nejvíce prosperujících evropských měst“.

Ložiska nafty byla v Keltském moři objevena již v minulosti, vysoká cena těžby je však činila nerentabilními. Současné podmínky jsou ale mnohem příznivější díky rozvoji méně nákladných těžebních metod, zvýšení ceny barelu ropy a snížení daní, které by zahraniční společnosti investující v Irsku musely platit. Daňová zátěž firem je v Irsku nejnižší z celé Evropské unie, což je ve vstahu s Bruselem neustálým zdrojem tření. Cork, kde má své evropské sídlo firma Apple i linka americké nadnárodní farmaceutické společnosti Pfizer vyrábějící lék Viagra […], by nyní rád přestoupil do další kategorie a zařadil se do vyšší hospodářské a finanční ligy. Chtěl by se stát tím, čím je Aberdeen pro Skotsko, a doufá, že nafta v Keltském moři přinese stejný zisk jako ložiska v Severním moři. V době, kdy [světová] spotřeba ropy dosahuje 88 milionů barelů za den a žízeň po ní je tak neukojitelná, že ji ani ohledy na životní prostředí nedokáží zastavit, nejde o pouhou vidinu.

Nejambicióznějšímu pokusu Evropské unie získat nezávislý přístup k zemnímu plynu coby klíčovému energetickému zdroji je zdá se odzvoněno. Podle Süddeutsche Zeitung nastal dokonce čas napsat „pro Nabucco nekrolog“. Plynovod měl přes Turecko propojit zásobárny plynu v Kaspickém moři s Evropou.

Projekt za patnáct miliard eur se potýká se silným ruským konkurentem South Stream, nedostatkem investic a absencí dohod s některými dodavatelskými zeměmi. Ránu z milosti by mu mohla zasadit německá energetická skupina RWE, hlavní investor projektu, která se z něj podle informací německého týdeníku Focus hodlá do konce roku stáhnout. Její podíl (16,67 %) by mohla odkoupit rakouská společnost OWE.

Podle Süddeutsche Zeitung

toto fiasko znovu poukazuje na to, že Evropa nedokáže dominantnímu ruskému postavení na surovinovém trhu konkurovat. Plynovod je už dlouho považován za příklad neúspěšné evropské průmyslové a energetické politiky. Je kolem něj plno krásných řečí, ale finanční prostředky a konkrétní politická podpora mu chybí.

"Dodavatel zelené elektřiny se chce dát na uhlí," píše na titulní straně německý deník Die Tageszeitung (TAZ), který si hraje s dvojím významem slova "uhlí". V němčině totiž znamená také "prachy". Deník, který se často věnuje otázkám životního prostředí, píše, že tři největší distributoři energie z obnovitelných zdrojů – Lichtblick, Greenpeace Energy a Naturstrom – by brzy mohli začít odebírat elektřinu od uhelných elektráren. Jde o to, že všichni tři odebírají elektřinu od rakouské společnosti Verbund AG, která od loňska staví uhelnou elektrárnu v Turecku a přitom se honosí tím, že její produkce je "na sto procent z vodních zdrojů".  

A pro všechny tři německé společnosti je velmi nepříjemné, že "emise tureckých elektráren překračují mezní hodnoty podle EU a Světové zdravotnické organizace", konstatuje TAZ na základě studií. Podle deníku TAZ je načase něco dělat:

Každý, kdo chce zůstat věrohodný jako dodavatel zelené energie, nesmí uzavírat smlouvy s takovými společnostmi. Zvlášť, když obchodní plán celé společnosti stojí na morálním chování.

Výroba energie z obnovitelných zdrojů v Německu přináší také potíže sousedům: "Česko se začne aktivně bránit proti riziku kolapsu rozvodné sítě kvůli nevyzpytatelné produkci větrných elektráren na severu Německa," píšou Lidové noviny. Deník vysvětluje, že Němci nestihli postavit dost cest vysokého napětí ze severu, kde přibývá větrných elektráren, na průmyslový jih a proto teče proud přes českou síť a tím ohrožuje stabilitu celé soustavy. Státní společnost ČEPS, která síť provozuje, 

se rozhodla  že postaví u hranice obří regulační transformátor. Ten dovolí v kritické chvíli nájezd zelené energie odrazit a rozdělit […] a fungovat by mohl v roce 2017.

Podle Lidových novin jde o výsostně politické téma. Němci byli sousedním zemí vděční, že o nebezpečí kolapsu kvůli jejich zeleným zdrojům příliš nemluvili a výměnou za to byli ochotni nabízet politické ústupky. Německá kancléřka Angela Merkelová tak nikdy nekritizovalam že se Praha nepřidala k evropskému fiskálnímu dohledu. Nyní se však situace mění. Tamní politici si uvědomili, že s růstem větrníků problémy narůstají a tak se cesta pro stavbu transformátoru otevírá.  

Chystá se Evropa k ráznému zásahu do zelené energie? Eurokomisař pro energetiku Günther Oettinger hodlá vyslat „z Bruselu elektrický šok“, píše Süddeutsche Zeitung. Podle mnichovského deníku chce Oettinger „prověřit systémy státní podpory některých zdrojů energie“.

Komisaře dráždí specifika přidělování státních dotací v jednotlivých zemích sedmadvacítky a kritizuje, že při sebemenší příležitosti roste za elektrickou zásuvkou nacionalismus. K velkému zděšení ekologů neskrývá Oettinger nevraživost vůči nekontrolovanému nárůstu dotací do zelené energie.

Státům EU, které mohly až doposud obnovitelné zdroje energie dotovat podle libosti, tak hrozí, že o tuto výhodu přijdou. V Německu je ve hře zákon na podporu alternativních energií, který vyvolal prudký rozmach větrné a sluneční energie a v posledních letech výrazně zdražil elektřinu.

Podle SZ je prověrka státních dotací součástí „prestižního projektu na vytvoření jednotného energetického trhu EU“ do roku 2014, s jehož realizací ale státy zatím otálejí. Trh by měl garantovat dodávky energie po celé Evropě a také snížení její ceny pro spotřebitele.

Trh se solární energií, jednou z klíčových technologií jedenadvacátého století, vyvolává takovou dychtivost, že se Evropská unie a Čína chovají doslova jako „sluneční válečníci“, píše Frankfurter Rundschau, který prorokuje „největší obchodní konflikt v historii“.

Spor se týká čínských dotací do fotovoltaického průmyslu, které Evropané považují za nepřiměřené a příliš exkluzivní. Čínští výrobci solárních panelů získávají bez velkých záruk dotace v řádech několika miliard dolarů. Díky tomuto výhodnému systému

Evropany za pár let nejen dohnali, ale dokonce předehnali. Dnes na trh dodávají stejnou kvalitu, ale o 30 % levněji. [...] V Evropě pochází více než 80 % panelů právě z Číny.

Evropské společnosti pobouřené krachem jednoho z předních výrobců v tomto odvětví, německé firmy Q-Cells, zareagovaly a v čele s německým výrobcem Solarworld podaly stížnost k Evropské komisi kvůli podezření z dumpingu. Brusel by mohl během následujících měsíců rozhodnout o případných sankcích. Jak ale upřesňuje deník

[...] dopady budou dalekosáhlé. Evropa představuje se svým 70% podílem zdaleka největší solární trh. Čína nyní ukazuje svaly a vyhrožuje soudním řízením proti evropským výrobcům solárního křemíku, jednoho z klíčových komponentů fotovoltaických článků.

Tím ale spor nekončí. Podle neoficiálních informací upozornili čínští představitelé evropské výrobce automobilů, že by bojkot sluneční energie mohl mít velmi negativní důsledky i pro ně. Eskalace napětí německý deník znepokojuje:

Pokud bude Čína usilovat o smír a své státní koncerny skupiny stáhne, může to dobře dopadnout. V opačném případě hrozí vypuknutí celosvětové obchodní války.

„Málokdo ví, že v zadluženém Řecku se těží ropa. Je to malý productent, který vyrobí pouze dva tisíce barelů denně, což odpovídá půl procentu jeho spotřeby,‟ píše Le Monde. Francouzský deník dále informuje o tom, že Atény se rozhodly znovu objevovat rezervy ropy a plynu, které byly dříve přehlíženy. 

„V posledních měsících [řecká vláda] zahájila výběrové řízení na průzkum ve třech oblastech, kde byly na konci devadesátých let provedeny seismické studie – v oblastech Ioannina, Epirus, poblíž hranic Albánie a Jónského moře.‟

Velké ropné společnosti se do těžby nehrnuly, přestože ta se dnes odhaduje na padesát až sto milionů barelů denně. Nyní, po objevení ropy v Izraeli a na Kypru, ale „řecký námořní prostor blízko Kréty vzbuzuje velké naděje. Norská společnost (PGS, Petroleum Geo Serices) provede rozsáhlé seismické měření řecké námořní oblasti o rozloze 220 tisíc km2. Měření potrvá rok a půl.

Země stižená krizí se má také „stát největším producentem zlata v Evropě,‟ píše La Tribune a připomíná „velký těžební potenciál” země. (V Řecku se těží především bauxit a perlit). Francouzský ekonomický deník konkrétně píše:

„Řecko by se v roce 2016 mohlo stát největším producentem zlata v Evropě. Mohlo by předstihnout Finsko, které je čtyřicátým největším výrobcem na světě.‟

Podnětem k průzkumu zásob nerostných surovin, i když se to může zdát paradoxní, je ekonomická krize. Atény proto nyní urychlují vydávání licencí k průzkumu lokalit těžby. Dsud byla tato řecká politika z velké míry založena na klientelismu. Projekty dvou těžebních společností – kanadské Eldorado Gold a australské Glory Resources, které získaly povolení, by měly přispět ke zvýšení řecké výroby zlata, a to konkrétně z 16 tisíc uncí  [unce = 31,1 g] v loňském roce na 425 tisíc uncí v roce 2016. Těžba zlata by také měla vytvořit řadu nových pracovních míst.

Eurokomisař pro energetiku Günther Oettinger by měl 4. října zveřejnit výsledky „zátěžových testů“, které měly po havárii v japonské Fukušimě v březnu 2011 prošetřit bezpečnost 134 jaderných reaktorů, jež se nacházejí na území EU. Testy odhalily celou řadu nedostatků a odhadují, že opravy nutné k tomu, aby elektrárny starého kontinentu vyhovovaly bezpečnostním normám, budou stát 10 až 25 miliard eur. Tyto závěry však již nyní vyvolávají v členských státech živou diskuzi.

Den�k Le Monde tak upozorňuje na „napět� mezi Pař�ž� a Bruselem“. Francie, kter� je se sv�mi 19 jadern�mi elektr�rnami a 58 reaktory hlavn�m evropsk�m v�robcem jadern� energie, si totiž ve zpr�vě Komise vysloužila zvl�ště silnou kritiku.

Nizozemsk� den�k Trouw p�še, že elektr�rna Borssele „bezpečnostn�mi testy neprošla“.

Přitom „v�sledky borssellsk� elektr�rny nejsou ve srovn�n� s jin�mi jadern�mi reaktory v Evropě tak špatn�,“ p�še den�k, kter� nem� na mysli pouze „jadern� supervelmoci, jako je Francie“, ale tak� elektr�rny ve v�chodn� Evropě a čtyři elektr�rny ve Finsku a Šv�dsku, jejichž chlad�c� syst�my neodpov�daj� norm�m, což představuje „riziko, že by se zde mohlo odehr�t něco podobn�ho jako ve Fukušimě (tedy roztaven� reaktoru, tzv. meltdown).“

Belgie si naopak vysloužila chv�lu komise za svou „komunikaci o probl�mech elektr�ren v Doelu a Tihange,“ vysvětluje v rozhovoru pro den�k Trouw univerzitn� pracovn�k, kter� s komis� spolupracoval. Oba reaktory musely b�t letos v l�tě uzavřeny z důvodu prasklin v n�drž�ch. Zpr�va komise se o tomto probl�mu nezmiňuje, jelikož „testy se ho net�kaly“.

Berl�nsk� Die Welt �se však domn�v�, že „skutečn�m skand�lem je neschopnost EU“. Den�k je rozhořčen skutečnost�, že Unie po několik měs�ců zaměstn�vala skupinu odborn�ků, kteř� měli zdejš� jadern� elektr�rny kontrolovat jednu po druh�, ačkoliv „všechna fakta jsou již d�vno zn�ma. Stačilo zavolat Mezin�rodn� agentuře pro atomovou energii (MAAE).“ Nav�c:

�

„Prudce rostoucí napětí mezi Evropskou komisí a Gazpromem znepokojuje země Střední Asie, kterou jsou velice závislé na vývozu paliva do EU,“ vysvětluje list Le Temps. Postsovětské republiky hájí postoj, že Moskvu není dobré tak citlivými tématy, jako jsou paliva, popichovat, aby byla zachována stabilita, která vyhovuje všem. Zejména pak Astaně vzhledem ke „snahám Kazachstánu navýšit svůj podíl ve třech velkých západních ropných konsorciích Chevron, Shell a Total“.

Vedle toho se „autoritativní režim navýsost bohatého prezidenta Nursultana Nazarbajeva obává, aby evropské vyšetřování Gazpromu nepodnítilo Brusel nepřímo k tomu zaměřit se na praktiky energetických podniků ve Střední Asii,“ zdůrazňuje ženevský deník.

Astana navíc, jak pokračuje deník, nechce rezignovat na rozrůzněnost své klientely: „Kazachstán se obává, aby nové energetické krize mezi Moskvou (jeho hlavním partnerem pro přepravu a rafinaci) a Bruselem (jeho předním zákazníkem) nevyužil Peking,“ další důležitý odběrce kazašské ropy. Astana se ale nechce vázat na jediného zákazníka.

Co se týká Evropy, bývalý expert Komise na stránkách Le Temps varuje:

Pro sedmadvacítku zůstává skutečnou energetickou výzvou společná dlouhodobá politika a garance toho, aby evropští ropní giganti, ať už ve Střední Asii nebo jinde, nesměřovali proti zájmům 500 milionů evropských spotřebitelů ropy a plynu.

Evropská komise oznámila zahájení šetření proti Gazpromu, který je v podezření z „praktik odporujících pravidlům hospodářské soutěže v zemích střední a východní Evropy,“  informuje Adevărul. Brusel chce zjistit, zda ruský plynařský gigant nezneužívá svého dominantního postavení na těchto trzích a nebrání v přístupu na ně svým evropským konkurentům, vysvětluje rumunský deník. Gazprom je konkrétně podezřelý z toho, že brání volnému průtoku plynu mezi jednotlivými členskými státy, diverzifikaci zdrojů dodávek a vyžaduje po svých odběratelích neférové cen kvůli indexaci cen plynu na ceny ropy.

Německý deník Financial Times Deutschland upřesňuje že, Komisí zahájené řízení

je novou etapou  ve sporu kolem plynu mezi Ruskem a EU. Evropané by chtěli snížit svou závislost na dovozech ruského plynu. Brusel  se proto dlouhodobě snaží podpořit volnou soutěž.

Komise chce vytvořit vnitřní trh, který by umožnil volný pohyb plynu mezi členskými státy EU.  A Gazprom je podezříván, že vzniku takovému trhu chce zabránit.

„Zhruba čtvrtina plynu do EU plyne z Ruska“ a některé státy východní Evropy závisí zcela na Gazpromu, který v Evropě generuje polovinu zisku,“ dodává Financial Times Deutschland.

„Už v roce 1979 se v Doelu ukázaly trhliny,“ informuje list De Morgen. Vlámský deník vyjadřuje údiv nad tím, že důvody, které vedly k uzavření jaderných reaktorů Doel 3 a Tihange 2  - trhliny v nádržích –  byly Federální agentuře pro jadernou kontrolu (AFCN) známy už od uvedení elektráren do provozu před 33 lety. „K malých závadám dochází často, ve většině případů nepředstavují žádné nebezpečí,“ prohlašuje v rozhovoru pro deník ředitel AFCN Willy De Roovere, který „si moc dobře nevzpomíná” na okolnosti, které jej přiměly k tomu, dát elektrárnám zelenou.

Vzhledem k bezpečnostním rizikům, a to i ve smyslu zajištění energetických dodávek, hovoří šéfredaktor listu De Morgen Wouter Verschelden  o „potřebě vhodných hloubkových kontrol bezpečnosti jaderných elektráren“ a vytvoření nového kontrolního orgánu vedeného „seriózním ředitelem“ a ukončení monopolu elektrárenské společnosti Electrabel na belgické jádro. Podle Verscheldena tato společnost „vytěžuje zlatý důl v podobě Doelu a Thiange“ a nemá žádný zájem na změně situace, která podle jeho názoru pro ni „téměř dokonalá“.

„Varování ohledně desítky evropských jaderných reaktorů,“ píše v dnešním titulku list La Tribune. Hospodářský deník vysvětluje, že po odhalení „možných prasklin“ na nádrži třetího jaderného reaktoru v belgické elektrárně Doel, musejí být provedeny kontroly dalších reaktorů v EU.

Deník dodává, že podle belgického Úřadu pro jadernou bezpečnost:

dodala nizozemská společnost Rotterdam Drydock Company [výrobce těchto defektních nádrží], která od té doby výrobu zcela zastavila, kromě dvou nádrží pro belgické reaktory Doel 3 a Thiange 2 také 20 nádrží tohoto typu několika dalším evropským zemím. Jsou mezi nimi Německo (dva reaktory), Španělsko (2), Nizozemsko (2), Švédsko (1) a Švýcarsko (2).

Deník Le Monde vysvětluje, že v belgickém případě by přesnou povahu defektů na nádrži reaktoru „měly osvětlit další testy“, které si vyžádají „několikaměsíční práce“. Doel 3 proto zůstane mimo provoz, stejně jako Thiange 2 (poblíž belgického Lutychu), ve kterém se nachází stejný model nádrže.  

Podle deníku by

„v případě definitivního odstavení reaktorů [Doel 3 a Tihange 2] si Belgie zadělala na problém, jelikož výroba elektřiny v zemi z 51% závisí na jaderné energii.“

Definitivní odstavení reaktoru by též zamíchalo s  načasováním úplného odklonu od jaderné energie, které belgická vláda plánovala provést v letech 2016-2025.

„Zelené elektrárny vítězí nad uhlím i jádrem,“ hlásají v titulku Hospodářské noviny. Ekonomický deník vysvětluje, že rychlý nárůst výroby energie z obnovitelných zdrojů v Německu radikálním způsobem mění energetický sektor v celé střední Evropě.

Jak? Po katastrofě ve Fukušimě změnila vláda Angely Merkelové energetickou koncepci s přihlédnutím k nebezpečnosti jádra, k jeho vysokým nákladům a problematickému zpracování odpadu. Už dnes vyrábí 20 % energie z obnovitelných zdrojů a tento podíl by se měl stále zvyšovat.

Podle Hospodářských novin

rychle narůstající výroba z obnovitelných zdrojů v Německu začíná vytlačovat v celém regionu z trhu elektřinu z klasických elektráren. To sráží zisky i hodnotu akcií energetických firem. Včetně ČEZ.

Touto změnou je zasažena i Česká republika, kde podpora „zelené" energie (solární, větrná, biomasa) slábne. Do roku 2014 česká vláda počítá s úplným zastavením dotací. Nová státní energetická koncepce pak počítá s navýšením podílu jádra na výrobě elektřiny na 55 %. A  Kromě toho se ze strany analytiků stále častěji objevuje kritika plánů energetického gigantu ČEZ na výstavbu třetího a čtvrtého bloku jaderné elektrárny Temelín.

Deník dále dodává, že snížením zisků tradičních energetických firem jsou zasaženi i další evropští energetičtí obři, především z Německa:

V roce 2008 se jedna akcie energetického gigantu E. ON prodávala za 51 eur, nyní sotva za sedmnáct. Akcie RWE spadly z předkrizové stovky eur na polovinu. Stejně oslabily akcie českého ČEZ: před krizí stál kus 1400 korun, v polovině loňského roku 900, nyní 700.

Podle deníku ještě loni většina odborníků považovala tento stav za dočasný, případně vyvolaný recesí. A v případě velkých německých firem mělo jít o krok vlády proti jádru. Dnes je to však už jasné: „Energetický trh ve střední Evropě se radikálně mění.“

„Polsko žádá o emisní povolenky pro neexistující uhelné elektrárny,“ píše v titulku Euractiv.com. Bruselský zpravodajský portál informuje, že z emisních povolenek v hodnotě 7 miliard euro, které Varšava získala v rámci unijního systému obchodování s emisními povolenkami (ETS) žádá, se 33 milionů euro týká uhelné elektrárny, která nikdy nebyla postavena

Polský vládní představitel v rozhovoru pro server EurActiv, že uhelná elektrárna v Łęczné poblíž ukrajinských hranic spadá do kategorie zařízení, která jsou v této chvíli „ve výstavbě“. Nicméně,

...při dvacetikilometrové okružní jízdě kolem údajného místa stavby Wieś-Stasiny poblíž Łęczné, je vidět pouze venkovská krajina zelených lánů, malých políček a venkovských cest.

V souřadnicích, které firma GDF Suez Group předložila místním úřadům v červnu 2011, nestojí žádné budovy, elektrické instalace, ani zde neprobíhají jakékoliv podobné aktivity.

 

Libyjská Národní přechodná vláda zahájila vyšetřování v záležitosti ropných kontraktů, které Libye podepsala se zahraničními společnostmi během posledních let vlády Muammara Kaddáfího, informuje Corriere della Sera. Vyšetřování se zaměřuje na údajnou korupci libyjských úředníků v letech 2008-2011 a zahrnuje mimo jiné dvě největší evropské ropné společnosti, italskou ENI a francouzský Total.

Vyšetřování bylo zahájeno týden poté, co podobný proces odstartovala i americká komise pro cenné papíry (SEC). Pokud budou společnosti shledány vinnými, hrozí jim vysoké pokuty a jejich stávající i budoucí smlouvy s novou vládou budou prohlášeny za neplatné. Podle Wall Street Journal vyšetřování „ohrožuje úsilí těchto firem rozšířit své základny v zemi s nejbohatšími ropnými ložisky v Africe“.

ENI byla konkrétně za Kaddáfího vlády největším ropným operátorem v Libyi a po změně režimu rychle znovuzískala čelní pozici: v současnosti se na celkové těžbě podílí 14 procenty. ENI měla v plánu investovat zhruba 30 miliard dolarů (22,9 miliard eur) s cílem toto číslo v průběhu nadcházejících deseti let zdvojnásobit.

„Poláci se obávají německé větrné energie,“ píše  list Financial Times Deutschland. Hamburský deník vysvětluje, že od té doby, co bylo pod vlivem šoku z havárie ve Fukušimě před rokem odstaveno osm jaderných reaktorů, je jih země, který má vzhledem k silnému průmyslu zvlášť velké nároky na energii, postižen latentním nedostatkem elektřiny. Potřebnou energii by mu mělo dodávat severní Německo, kde se nacházejí větrné elektrárny.

Jediným problémem je, že ve dnech, kdy fouká silný vítr, je severojižní energetická síť přetížena a elektřina automaticky přesměrována na východ do Polska a České republiky. To ale vede v obou zemích k přetížení jejich energetických sítí, které byly konstruovány pro stabilní a trvalé dodávky. Polsko chce tedy na hranicích umístit transformátory, aby mohlo čerpat jen tolik energie, kolik potřebuje. Němci by tak měli provoz těchto elektráren zastavit a nedostatek energie na jihu země řešit dovozem jaderné energie z Francie…

Vážnější problém by nastal, pokud by se i Česká republika rozhodla chránit svou síť a následovat příkladu Polska, upřesňuje FTD. Zatím ale tato malá země, která je jedním z hlavních vývozců energie v EU, plánuje investovat 2,5 miliard eur do rozvoje vlastní sítě.

„Máme problém – plyn se vypařil,”píše v titulku Dziennik Gazeta Prawna, který těmito slovy komentuje zprávu polského Státního geologického ústavu (PIG) z 21. března, jež odhaduje objem polských zásob těžitelného břidlicového plynu na 346 až 768 miliard metrů krychlových, což je sedm až patnáctkrát méně než se původně odhadovalo.

Poté, co americký Úřad pro informace o energiích (Energy Information Administration, EIA) loni polské rezervy odhadl na 5,3 trilionu metrů krychlových, by nová zpráva mohla zchladit očekávání, že se Polsko na dalších 300 let stane nezávislým na ruských dodávkách plynu.

List Rzeczpospolita varuje, že ačkoliv by maximální rezervy břidlicového plynu na polském území mohly stále ještě dosahovat 1,92 trilionu metrů krychlových, zpráva „omezí nadšení polských i mezinárodních společností, které se chystaly investovat obrovské částky do povolení k průzkumu a zkušebních vrtů“. Pozitivnější zprávou je podle konzervativního deníku fakt, že

„i když se Polsko nestane největším vývozcem zemního plynu na světě, rezervy, jejichž existence a těžební možnosti byly již prokázány, uspokojí celkovou [polskou] poptávku po zemním plynu na dalších 35 až 65 let. Takovým vyhlídkám bychom před několika málo lety jen těžko mohli věřit.”

„Jaderná energie – 10 miliard k zaručení maximální bezpečnosti,“ píše na titulní straně deník Figaro. Rozsudek francouzského Úřadu pro jadernou bezpečnost (ASN) zní: „Francouzské elektrárny nevykazují problémy, jisté úpravy jsou však nutné.“ ASN nepožaduje „okamžité zastavení provozu“ žádného z 58 francouzských reaktorů, avšak „co nejrychlejší zvýšení ,robustnosti’ zařízení“ vůči „extrémním situacím“, píše francouzský deník. „Cílem je lepší ochrana reaktorů proti, nahromadění výjimečných přírodních jevů’ či, dlouhodobé ztrátě’ zdrojů elektřiny či chlazení,“ vysvětluje dále deník.

Provozovatelé největšího jaderného parku v Evropě mají do 30. června předložit ASN návrhy na zlepšení v oblastech krizového řízení, komunikace či ochrany generátorů a dodávek vody, vysvětluje list Le Monde. ASN požaduje i vytvoření „jaderné skupiny rychlého nasazení“ – tedy záchranného mechanismu, který by umožňoval vysílat týmy a vybavení na místo havárie do 24 hodin. Ten by měl být vytvořen do konce roku 2014, dodává deník.

Náklady na tyto úpravy, které byly před havárií v japonské Fukušimě před deseti měsíci odhadovány na 40 miliard eur, byly nyní revidovány francouzským dodavatelem elektřiny, společností EDF, na 50 miliard.