Deník Le Monde naopak kritizuje „bolestný neúspěch“ předchozího plánu EU a zdůrazňuje, že cíle zveřejněné 3. května „představují zlom v komunitárním přístupu“, jelikož „dokument již nepovažuje životní prostředí za samostatný sektor a ukládá cíle jednotlivým politickým oblastem Unie – zemědělství, lesnictví a rybolovu – jejichž dopad je nejcitelnější“. Le Monde též poukazuje na to, že Potočníkův ambiciózní plán „vesele míchá portfeje svých kolegů zodpovědných za zemědělství a rybolov“, což by mohlo vést ke „třenicím“ v Bruselu i mezi členskými státy. Evropský parlament by měl o dokumentu diskutovat před koncem tohoto roku.

Deník připomíná, že EU je největším dovozcem etanolu na světě a čtvrtým největším dovozcem masa, jakožto i jedním z hlavních trhů pro transgenickou sóju. Spotřeba těchto „tří pilířů brazilské ekonomiky“ vede k trvalému ničení amazonského pralesa, což má „vážný dopad na klimatické podmínky, zemědělství a životy tisíců osob,“ píše Adrian Bebb, který vede sekci FoE zabývající se zemědělstvím a výživou. Público připomíná požadavky několika ekologických skupin, které chtějí, aby EU „přehodnotila Společnou zemědělskou politiku (SZP),“ která představuje 40 % rozpočtu EU a jejíž revize byla  předmětem diskuzí během setkání ministrů zemědělství 24. ledna v Bruselu.

Deník též vzpomíná na iniciativu „bezmasých pondělků“, kterou před rokem v Bruselu „neúspěšně“ předložil hudebník Paul McCartney a která hájila myšlenku snižování individuální spotřeby masa. „Společná vláda ani vlády sedmadvaceti členských států ji však nevzaly na vědomí,“ píše s politováním portugalský deník.

Opatření by nicméně mohlo „pomoci Evropě posílit její ekonomické postavení a vytvořit pracovní místa v těch odvětvích životního prostředí, které jsou považovány za nejvíce nosné, jako je energetická efektivita a obnovitelné energie,“ vysvětluje Le Monde, který dále upřesňuje, že navzdory chybějící mezinárodní dohodě na toto téma považuje Komise riziko delokalizace daných odvětví evropského průmyslu za omezené.

To není případ francouzského prezidenta, který odmítá „z dohody slevit“ a 26. listopadu odjíždí do Brazílie, kde se chce pokusit získat amazonské země pro evropský postoj. „Ač Nicolas Sarkozy nedostal mandát od žádného z evropských protějšků, hodlá navázat na strategii nátlaku,“ poznamenává Figaro. A nepromarnit šanci zviditelnit se jako tvůrce konsensu o klimatu.

Smlouva má být odsouhlasena během příštího summitu o životním prostředí, který se bude konat v roce 2010 v Mexiku. Specialista na otázky klimatu Peil Meilstrup považuje tuto situaci za „velice zneklidňující“, protože „pokud se Spojené státy nezavážou snížit emise CO2, bude chtít dlouhý seznam rozvojových zemí následovate jejich příklad.“

Podle posledních údajů Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) bude průměrný pokles emisí mezi lety 2008-2012 dosahovat v evropské patnáctce v porovnání s rokem 1990 11,5 %, zatímco Kjótský protokol stanovil 8 %. Nenechme se ale mýlit: nizozemský deník totiž zároveň uvádí, že skutečné emise by měly poklesnout jen o 6,9 %. Zbytek tvoří „vychytralé“ investice do projektů trvale udržitelné energie v jiných zemích (2,2 %), směňování emisních povolenek v rámci EU (1,4 %) a sázení stromů (1 %).

List the Independent na své titulní straně informuje, že ve chvíli, kdy se země jako Spojené státy, Kanada a Rusko zdráhají zavázat ke snižování emisí a financování pomoci rozvojovým zemím, se ústy svých vrcholných představitelů rozhodla zařadit zpátečku i Británie s argumentem, „že na podepsání právně závazné smlouvě o klimatických změnách už není naděje.“ „Postoje největších velmocí jsou natolik odlišné, že bude zapotřebí další rok, nebo možná i více,“ píše londýnský deník. To vše přichází po čtyřiadvaceti měsících, během kterých 10 000 úředníků ze 192 zemí pracovalo na tom, aby Kodaň proběhla v termínu.