Včera krátce po 23. hodině narazila nákladní loď Jolly Nero vyplouvající z janovského přístavu do kontrolní věže, která se zhroutila na přilehlou budovu.

Z trosek už byla vynesena těla čtyř obětí, z toho dvou členů pobřežní hlídky a lodivoda. Šest osob je zatím nezvěstných. Starosta města Marco Doria vyhlásil na dnešní den smutek.

Příčiny nehody stále nejsou známy. Podle některých analytiků se lodi o výtlaku 40 000 tun mohly zablokovat motory, a přestala být manévrovatelná.

Evropská komise chce posílit práva cestujících vymáhajících na letecké společnosti proplacení letenky nebo náhradu za zpožděný let.

Komise chce sestavit seznam podmínek vymezujících tzv. „vyšší moc“, termín, kterým aerolinky často omlouvají zpoždění svých letů. Náhradou za to bude prodloužena lhůta nutná k nabytí práva na kompenzaci: na 5 hodin zpoždění pro lety na 1 500 km a 9 hodin pro lety na 3 500 km.

Návrh, o němž by měla Komise jednat 13. března, je reakcí na rostoucí počet žádostí o proplacení letenek, upřesňuje deník.

Rumunská vláda hodlá do konce června zprivatizovat více než polovinu kapitálu nákladní odnože rumunských státních železnic. Ta má v současné době dluh 450 milionů eur a vykazuje roční ztrátu 50 milionů eur. Podle deníku jsou hlavními zájemci o odkup rumunská společnost GFR a rakouská ÖBB.

Stěžejní projekt spolkové země Bádensko-Württembersko, vlakové nádraží Stuttgart 21, by mohl ve finále stát až 11 miliard eur. Tato částka dalece překračuje původní rozpočet na 2,45 miliardy z roku 1995.

Kontroverzní projekt tak možná nikdy nebude dokončen. Stát se z něj chce nyní stáhnout, což by v letošním volebním roce znamenalo pro kancléřku fiasko.

„Piloti za letu usínají,“ varuje ve svém titulku belgický list De Standaard, který cituje mluvčího Evropského sdružení zaměstnanců letových posádek (ECA). Nová harmonizace pracovní doby v letecké dopravě, kterou připravuje Evropská unie, povede k delší pracovní době všech zaměstnanců, domnívá se belgický odborový svaz dopravních pilotů. Belgičtí piloti by například mohli být nuceni pracovat jedenáct až dvanáct hodin za noční směnu, místo současných deseti, píše deník. Podle představitelů ECA

si čtyři z pěti pilotů stěžují na nedostatek spánku a třetina zmínila případ, kdy velitel či kopilot usnuli, a letadlo obsluhoval pouze palubní počítač.

Nedostatek spánku pilotů nepředstavuje nový problém. Před několika byly v médiích zpochybněny bezpečnostní podmínky letů nízkorozpočtové společnosti Ryanair.

Piloti uvedli, že letadlu veleli „nemocní nebo příliš unavení“, protože, jak vysvětlili, „když nelétáme, nedostaneme zaplaceno“. O týden později jiní piloti uvedli, že byli „nuceni létat s co nejnižším množstvím paliva“. Ryanair obě obvinění odmítá.

Ve svém komentáři, se dva nizozemští specialisté na leteckou bezpečnost domnívají, že nová evropská pravidla „obsahují prvky, které jsou horší, než současné národní předpisy“.

Je nutné se ptát, zda jsou navrhovaná evropská pravidla v oblasti pracovní doby a dovolené jakož i současná práva evropských cestujících opravdu rozumná. Dává smysl protahovat pracovní dobu systematicky na maximum? A proč mají mít cestující právo na odškodnění, když se velící pilot rozhodne v zájmu jejich vlastní bezpečnosti k mezipřistání?

Evropská komisařka pro otázky klimatu Connie Hedegaardová oznámila 12. listopadu roční moratorium na uplatňování systému pro obchodování s povolenkami na emise CO2 (ETS) na mimoevropské letecké společnosti u letů z a do Evropy. Systém, který vstoupil v platnost začátkem roku, počítal s tím, že letečtí přepravci by měli kompenzovat 15 % emisí skleníkových plynů nákupem uhlíkových kreditů na evropském trhu.

Hedegaardová „dává Mezinárodní organizaci pro civilní letectví (ICAO) do září příštího roku lhůtu na to, aby přišla s globálním projektem, který by představoval alternativu tomu evropskému“, vysvětluje list De Volkskrant, který dodává, že opatření nicméně „zůstává v platnost pro lety uvnitř EU“ bez ohledu na původ společnosti, „což představuje zhruba 40 % původního plánu“.

Vzhledem k neshodě na půdě Valného shromáždění Mezinárodní organizace pro civilní letectví „se Evropská komise vrátí ke stávající situaci“, píše deník El País. Podle madridského deníku „je tento tlak účinný“, protože rozhodnutí EU vnutit svůj systém obchodování s povolenkami ETS zahraničním společnostem svět nepřijal:

Spojené státy zakázaly svým firmám tuto daň platit. Indie navíc pohrozila, že bude torpédovat jakýkoliv kompromis na summitu OSN o klimatických změnách. Čína přišla s hrozbou obchodní války s EU. Podobné reakce následovaly i od států jako Rusko a Brazílie. Evropa teď raději zakope válečnou sekyru s nadějí na dosažení globální dohody.

„Tato zpráva přichází jen několik týdnů před klimatickým summitem OSN v Dauhá,“ všímá si El País, „a před vyjednáváním by mohla být předzvěstí změny k lepšímu“.

Není žádným překvapením, že ekologické organizace evropské rozhodnutí kritizují. Podle listu De Volkskrant se objevují názory, že Hedegaardová „kapitulovala příliš rychle“, když dostala jen „vágní slib ze strany organizace ICAO“. Sama Hedegaardová o budoucím návrhu organizace moc přesvědčena není. Podle nizozemského deníku uznala, že „nemá záruky“, že budou alternativy navrhnuté ICAO přijatelné.

Kvůli rekordním cenám pohonných hmot plní Italové své nádrže stále častěji na černém trhu, píše list La Repubblica, který informuje o nedávném odhalení černého trhu s palivy italskou finanční stráží. Podle římského deníku „bylo do sítě zapleteno 36 firem – 11 italských a 25 zahraničních, které nelegálně dovezly 20 milionů kilogramů pohonných hmot [1kg = 1,351l] a způsobily tak státní pokladně ztrátu na daních osm milionů eur. Palivo se do země dostalo z Řecka přes italský přístav v Anconě. Italští řidiči kamionů díky tomu tankovali plné nádrže nafty přímo z cisteren za třetinu běžné ceny. Při vyšetřování jiného případu policisté zjistili, že zemědělská nafta prodávaná za zvýhodněnou cenu zemědělcům se dále přeprodává přes distributory jednotlivcům jako palivo a topivo.

Podle deníku se černý trh rozmáhá po prudkém nárůstu cen kvůli vyšším daním, které uvalila vláda na pohonné hmoty v nutnosti sanovat veřejné finance:

rok 2012 byl pro pohonné hmoty annus horribilis. Spotřební daň byla během jednoho roku zvýšena čtyřikrát a v některých regionech přesáhla cena bezolovnatého benzínu dvě eura za litr, což je rekord. Podle naftařů klesla spotřeba ve srovnání s předchozích rokem o 14 % a nárůst DPH, s nímž počítá rozpočet na příští rok, zřejmě vyvolá další cenový skok.  

„Čína zakazuje leteckým společnostem účastnit se plánu emisních povolenek EU,“ zní titulek dnešního vydání listu Financial TImes. Čínská vláda nařídila národním leteckým společnostem, aby se nepokoušely vyhovět novému požadavku nákupu emisních povolenek. Kontroverzní poplatek, který je součástí Evropského systému obchodování s emisními povolenkami (EU ETS), již vyvolal slovní válku mezi Spojenými státy a Evropskou komisí. Oznámení čínské vlády, že zakazuje, aby čínské aerolinky zvyšovaly ceny letenek či zaváděly jiné cestovní příplatky, by podle představitelů vlády mohlo nyní přerůst v „obchodní válku“. Podle mínění FT je však

„dopad rozhodnutí o čínských leteckých společnostech létajících do Evropy nejasný. Ačkoliv systém povolenek EU vešel co se týče leteckých společností v platnost již 1. ledna, Brusel prozatím ještě nezačal tyto platby vymáhat. Všechny letecké společnosti využívající letišť v EU se však již do systému zapojily. Těm, které tak neučiní, budou hrozit pokuty, a trvalí delikventi by mohli být vyloučeni z evropských letišť.“

Deník poukazuje na to, že letecká doprava „je zodpovědná za pouze asi 3 % celosvětových uhlíkových emisí“, avšak „EU věří, že její systém povolenek je důležitou součástí boje proti klimatickým změnám“.

FTD označuje hrozbu a takto volená slova za „pozoruhodné“. Skutečnost, že se ministryně zahraničí „vyjadřuje k otázkám dopravy, naznačuje, do jaké míry je tento spor zpolitizovaný,“ poznamenává list.

Evropa proto, aby neznevýhodňovala evropské letecké společnosti, od roku 2008 požaduje, aby se směrnice o výměnném trhu s emisními povolenkami týkala všech letů z/anebo do Evropy, to znamená i neevropských společností a tras mimo evropský vzdušný prostor. USA v tom vidí stejně jako Čína útok na suverenitu vlastního vzdušného prostoru.

Komise představila 19. října svůj projekt integrace evropských dopravních sítí. Plán, jehož náklady dosahují 37,7 miliard euro, počítá s modernizací infrastruktury a „racionalizací přeshraniční dopravy“ do roku 2030.

V každém členském státě bylo toto oznámení interpretováno z hlediska národních plánů.  A tak list La Vanguardia může na titulní straně tvrdit, že „Evropa vybrala Středozemí“, čímž naráží na železniční koridor kolem pobřeží od francouzsko-španělské hranice až do jihošpanělského Algeciras. Deník zdůrazňuje, že zařazení do transevropské sítě projektu, jehož náklady se mají pohybovat kolem 19 miliard, přinese finanční příspěvek ve výši 20 %.  Z tohoto důvodu je „středozemní dráha vítězstvím“, jak se můžeme dočíst v úvodníku tohoto katalánského deníku, který mimo jiné poznamenává, že  tím konečně padá princip, že každá železniční trať musí vést přes Madrid. „Zvítězil zdravý rozum,“ píše La Vanguardia s tím, že 40 % HDP země pochází ze středomořských regionů.

Na severu zase list Eesti Pävaleht projekt chápe jako „jasnou zelenou“ pro novou trať Rail Baltica, která by měla vést z Estonska na polsko-litevské pomezí přes Lotyšsko. Tento projekt, podporovaný Estonskem i Litvou, „byl vytvořen na míru, aby vyhověl všem bruselským požadavkům“, píše estonský deník a dodává, že „je to vůbec poprvé, co EU přiděluje tak významné sumy na podporu projektů, které neslouží výlučně potřebám jen jednoho členského státu“.  Podle deníku znamená realizace „baltské železnice“ rovněž konec projektu vysokorychlostní tratě mezi Rigou a Moskvou, kterou podporoval někdejší lotyšský prezident Valdis Zatlers a proti němuž se stavěl designovaný premiér Valdis Dombrovskis, a svědčí o novém kurzu Lotyšska vůči Rusku. 

„Plnou parou vpřed,“ hlásá titulek deníku The Times. List oznamuje, že britský ministr dopravy plánuje do roku 2013 zvýšit rychlostní limit na 80 mil za hodinu (128 km/h). Důvody uváděné ministerstvem zmiňují, že 49 procent řidičů v současné době porušuje předepsanou maximální dovolenou rychlost 70 mil za hodinu (112 km/h) a že díky technologickému pokroku jsou nyní auta bezpečnější, což přispělo k tomu, že „od roku 1965 se počet osob usmrcených na britských silnicích snížil o více než 75 procent.“ Podle ministra: „Zvýšení maximální dovolené rychlosti na dálnicích na 80 mil za hodinu přinese díky kratší době strávené na cestách hospodářský užitek ve výši stovek miliónů liber.“

Ochránci životního prostředí však samozřejmě s touto novinkou spokojeni nejsou. Slovy jednoho aktivisty hnutí Greenpeace: „Až se o tomto rozhodnutí dozví saudský ministr ropného průmyslu, bude si radostí mnout ruce. V době, kdy se těžba ropy v Severním moři snižuje a my se stáváme stále závislejšími na nestabilních politických režimech a křehčích prostředích, jen abychom mohli tankovat palivo pro naše auta, zvýší rozhodnutí ministra dopravy spotřebu nafty a uhlíkových emisí právě v době, kdy je třeba obojí omezovat.“

„Těžký život východoevropských řidičů kamionů“ z Bulharska, Rumunska, Polska či Moldavska se stal námětem pro reportáž belgického deníku De Morgen. Deník zjistil, že belgické logistické společnosti často zakládají pobočky ve východní Evropě, kde využívají levnější pracovní sílu a pružnější pracovní legislativu. To představuje „ránu pro Belgičany“, kteří se obávají ztráty pracovních míst. Naopak pro východoevropské řidiče, kteří si vydělají více než jejich kolegové pracující pro domácí společnosti, je to dobré řešení. „Přesto jim není co závidět,“ komentuje deník. Šoféři stráví v kamionu většinou tři týdny v měsíci. Těžkotonážní vůz jim zároveň často slouží jako kuchyně, obývák i ložnice. Poté následuje týden odpočinku, kdy se mohou vrátit domů.

Ačkoliv podle dotázaných firem nejde o „nic nelegálního“, belgický Svaz pracovníků v silniční dopravě (UBOT) spatřuje „dostatek důvodů k podání žaloby u soudu“, dodává deník. „UBOT požaduje, aby se platy Východoevropanů dorovnaly na belgickou úroveň.“

„Stavba vysokorychlostní železnice po bitvě startuje,“ píše La Stampa v souvislosti s incidenty, které poznamenaly zahájení výstavby vysokorychlostní tratě ve Val di Susa (severozápadní Itálie), jež má propojit Lyon s Turínem. Během střetů byli zraněni čtyři demonstranti a 25 policistů. Několik tisíc stoupenců iniciativy No TAV („NE vysokorychlostním vlakům“) postavilo na příjezdových cestách ke staveništi barikády a střetlo se s policií, která se pokoušela cestu vyklidit, vysvětluje La Stampa. Deník vyjadřuje potěšení nad tím, že „bariéra protiprávnosti obklopující staveniště“ byla zbořena, ale zároveň uznává, že obavy obyvatel ohledně dopadů výstavby trati na údolí jsou zcela legitimní. „Začátek prací je prvním pozitivním signálem na ultimáta, která stanovila Evropské unie pro Italy v souvislosti s dodržováním lhůt“: výstavbu bylo třeba zahájit do konce června, připomíná La Stampa, jinak hrozilo, že evropské dotace ve výši 600 milionů propadnou. Trasa Lyon-Turín má zkrátit přepravu mezi Paříží a Milánem ze sedmi na čtyři hodiny.    

„Obchodní válka mezi Čínou a Evropou nepropukne kvůli odlišným názorům na výrobu, celní poplatky, dumping nebo kurz jüanu, ale v oblasti, kde by to nikdo nečekal: na nebi,“ píše italská Stampa. Reaguje tak na slova zástupce Pekingu, který na kongresu Mezinárodní asociace leteckých dopravců (IATA) pohrozil, že „pokud EU zavede plánovanou daň z emisí CO2 na veškeré mezinárodní lety do a z Evropy,“ Čína uzavře svůj vzdušný prostor.

Evropská komise totiž schválila „povolenky na znečištění“ podobné těm, které platí v jiných průmyslových odvětvích, a chce je přidělovat každé letecké společnosti provozující v Evropě svou činnost, vysvětluje francouzský Le Monde. Zatímco 82 % těchto povolenek získají společnosti zdarma, 18 % jich budou muset získat na „trhu s povolenkami“. To podle IATA představuje pro letecké společnosti celkovou ztrátu ve výši 1,5 miliard dolarů. „Evropa se začala přetahovat se zbytkem světa,“ komentuje francouzský deník, podle nějž se jako obvykle terčem kritiky stane francouzský výrobce letounů Airbus.

„Moskva se přiblíží Paříži díky železnici,“ vítá polský deník Gazeta Wyborcza plán otevřít nové železniční spojení mezi Moskvou a Berlínem přes Polsko,  s výhledem prodloužit ho od příštího roku do Paříže. Oficiální zahájení projektu se plánuje na červen při příležitosti třetího ročníku Fóra ruských a polských regionů, které se letos bude konat v ruské metropoli. Ruské železnice usilují o zkrácení cesty do Berlína o dvě hodiny do konce letošního roku (v současnosti trvá kolem 27 hodin) a o dalších osm hodin v roce 2013, kdy má vysokorychlostní trať propojit Moskvu s Berlínem. Přepravní dobu umožní zkrátit také nové španělské vozy s technologií Talgo s automaticky měnitelným rozchodem (výměna podvozků osobních vagónů s evropskými parametry za podvozky pro ruské širokorozchodné kolejnice na polsko-běloruské hranici zabere skoro dvě hodiny). Polské státní železnice doufají, že se k ruskému projektu připojí, ačkoli oficiální činitelé přiznávají, že v této věci rozhovory nevedou. Gazeta Wyborcza prozatím uvažuje o „ekonomickém smyslu“ nového železničního spojení a zdůrazňuje, že podle odhadů by mohla železnice konkurovat letecké dopravě do vzdálenosti 750 kilometrů (na delší vzdálenost už vyjde letadlo levněji). Vzdálenost z Moskvy do Berlína však činí více než 1600 kilometrů, proto se musí nalézt ještě jiné důvody pro nové železniční spojení se Západem. „Rusové chtějí ukázat, že mají peníze a nebojí se investovat do infrastruktury,“ vysvětluje Adrian Furgalski, ředitel Železničního podnikatelského fóra.

„Pravda musí vyjít najevo,“ píše Dagens Nyheter, který věnuje titulní stránku vážným finančním problémům, s nimiž se potýká švédský výrobce vozů Saab. Od 5. dubna až do vydání nového nařízení je kvůli neproplaceným částkám subdodavatelům zastavena výroba v automobilce Trollhättan. „Vedení hledá zoufale peníze, vše je pozastaveno a subdodavatelé mají blízko k tomu, přijít si pro peníze osobně,“ píše deník. Generální ředitel automobilky Victor Muller přitom o skutečné finanční situaci Saabu neposkytl žádnou upřesňující informaci, upozorňuje Dagens Nyheter a soudí, že tento nedostatek průhlednosti „poškozuje image společnosti“. Muller ještě 4. dubna ujišťoval deník o tom, že přerušení výroby představuje pro Saab pouze „malou ranní rýmu“ a že „subdodavatelé ani švédský tisk nemají důvod k obavám“.

„EU zakáže v městech auta do roku 2050,“ píše dnes list Daily Telegraph poté, co komisař pro dopravu Siim Kallas 28. března zveřejnil sérii návrhů týkajících se jednotného evropského dopravního prostoru. Na prvním místě komisařova seznamu priorit pro nadcházející desetiletí je celkové vymizení osobních a nákladních aut poháněných benzínem a naftou z evropských měst. Jde o součást snahy snížit emise CO2 a přemluvit obyvatele, aby před auty dali přednost „alternativním“ dopravním prostředkům. „Plán též počítá s koncem levných sezónních letů z Británie do jižní Evropy. Cílem je, abychom k nejméně 50 % cest delších než 299km využívali železnice,“ píše londýnský deník. Podle serveru EUobserver ekologičtí aktivisté nepovažují tato opatření za dostatečná, jelikož „s největším snížením dopravních emisí se počítá až po roce 2030“. Automobilový průmysl a dopravní skupiny jsou naopak velice skeptické a jeden z mluvčích Asociace britských řidičů opatření popsal jako „katastrofální pro ekonomiku“. „Pokud si [Kallas] přeje, aby se všechno zastavilo a vrátili jsme se do doby temna, je na dobré cestě. My se musíme snažit posunovat kupředu. Ten člověk je úplně mimo realitu.“

„Ochrana klimatu: konec automobilů na benzinový pohon do roku 2050“, píše Die Presse s odkazem na první známé body Bílé knihy evropské dopravní politiky, kterou v současnosti připravuje Evropská komise. Podle vídeňského deníku dokument počítá se snížením počtu vozidel se spalovacím motorem, která se pohybují v centrech našich měst, do roku 2030 o polovinu a jejich celkovým zákazem do roku 2050. Návrhy jsou součástí evropského cíle, jímž je snížení emisí CO2 do roku 2020 o 20 %. Eurokomisař pro energetiku Günther Oettinger představil svou vizi 8. března. Jmenovitě chce donutit státy k rekonstrukci veřejných budov a starých domů, prosadit energetický audit v průmyslu a vyvíjet „mírný nátlak“ na spotřebitele, aby šetřili energií. Roční výdaje na tento program se odhadují na 270 miliard eur. Die Presse si v reakci na tuto normativní bulimii klade otázku, zda EU za účelem vytvoření energeticky účinné společnosti „nebude chtít jednoho dne upravovat předpisem i naši střevní flóru“.

„Vláda brzdí Španělsko,“ píše v titulku list ABC. Vláda José Luise Rodrígueze Zapatera 25. února oznámila, že se od 7. března maximální povolená rychlost na dálnicích sníží ze současných 120 km/h na 110 km/h. Cílem tohoto opatření je omezení spotřeby pohonných hmot o 15 % a vyrovnání růstu cen vyvolaného revolucemi v arabském světě. Konzervativní deník označuje vládní opatření za „směšné energetické nápady“ a upozorňuje na to, že tato „improvizace“ bude vyžadovat výměnu všech signalizačních zařízení na dálnicích. ABC zdůrazňuje, že energetická závislost Španělska je „dlouhodobý fenomén“, „který jen tak nevyřeší žádná improvizovaná opatření“.

„Unie si chce ukládat údaje o cestujících“ kteří do ní vstupují či z ní vystupují, píše nizozemský deník Trouw. Evropská komise soudí, že nadešel čas, aby členské státy sjednotily systémy úschovy osobních dat cestujících (nazývaných Passenger name rekord, PNP údaje). Tyto systémy v současné době existují pouze ve čtrnácti státech EU. Například USA a Kanada registrují údaje i evropských občanů. Ačkoliv Evropský parlament se obává z porušování práva na soukromí, které hrozí při masivní úschově a analýze dat, Evropská komise poukazuje na význam jejich ukládání v boji proti závažné trestné činnosti a terorismu. Podle evropské exekutivy není normální, aby „členským státům poskytovaly informace o pohybu potenciálních teroristů na jejich území jiné státy“.  

„Šílený vlak“, píše dnes list Die Zeit v článku o špatném managementu Deutsche Bahn AG, které se též přezdívá „Wahn AG“ (Šílená společnost). Německá železniční síť „dohání populaci k zoufalství“, jelikož politické špičky investují do několika klíčových projektů, na úkor regionálních drah. Týdeník zmiňuje příklad nové linky Berlín-Mnichov, která by měla cestu mezi oběma městy zkrátit na 3h45min a která tvoří část budoucí celoevropské železniční sítě, jež by měla spojit Skandinávii se Sicílií. Ve středu německého území se však nachází třicet nových železničních mostů, každý v ceně kolem 20 milionů eur, které nejsou v provozu z důvodů chybějících železničních spojení, protihlukových stěn a tunelů. Problémem je megalomanie politiků, často členů místních samospráv, kteří upřednostňují komplikované tratě obsluhující středně velká města jejich spolkových zemí, na úkor jednodušších a levnějších tratí.

Deník cituje též příklad linky Rotterdam-Janov, „která by měla po celé Evropě rozvážet zboží připlouvající do nizozemského přístavu“, přes Rýn a Švýcarsko. Zatímco Nizozemci svou část dráhy (která probíhá z části pod zemským povrchem) dostavěli již před třemi lety a Švýcaři právě dokončili hloubení Gothardského tunelu, „na německé straně se nic ani nehne“ a vlaky „dál jezdí sem a tam, po 150 let starých kolejích“.

Letoví dispečeři budou „platit za vzpurnost“, oznamuje španělský list Público. Po neohlášené stávce z 3. prosince bude 442 z 2 300 letových kontrolorů předvoláno k „disciplinárnímu řízení“, uvádí deník.  Dispečeři, kteří protestovali proti v pořadí již čtvrté úpravě pracovní doby od začátku letošního roku, zabránili v letu přibližně 640 000 cestujícím, čímž veřejnost velice podráždili. Vláda na situaci zareagovala vyhlášením stavu nouze – poprvé od roku 1975 – a svěřila kontrolu vzdušného prostoru do rukou armádě.

„Vítejte do Evropského pokutového společenství,“ píše v titulku Dziennik Gazeta Prawna (DGP) a upozorňuje tak na novou směrnici Komise, která se má snažit identifikovat a pokutovat řidiče, kteří se dopustili dopravních přestupků v zahraničí. Podle nového zákona by měly být členské státy povinny sdílet informace o dopravních přestupcích pomocí nového systému vzájemné výměny dat o vozidlech a jejich majitelích. Varšavský deník si všímá, že pokud bude návrh Bruselu schválen, Poláci, kteří v Belgii překročili povolenou rychlost, objeví při návratu domů ve svých poštovních schránkách nemilé překvapení v podobě pokuty ve výši 2750 euro. Návrhu směrnice se již dostalo podpory ze strany ministrů dopravy EU, dodává DGP.

„Evropská komise vyhlásila válku za otevřené nebe,“ píše Dziennik Gazeta Prawna v souvislosti se záměrem Evropské komise přimět Rusko k podpisu dohody o rovném zacházení se všemi leteckými dopravci v EU. V současnosti poskytuje Moskva zvláštní výhody německým, rakouským a finským aerolinkám (například levnější poplatky za přelet nad ruským územím). Podle Komise je tak porušován hlavní princip společného trhu, který zaručuje stejné operační podmínky všem leteckým společnostem EU.

„Komise se domnívá, že právo aerolinek na přelet nad ruským územím při cestě do Číny, Japonska a Jižní Koreje by už nemělo déle záviset na náladách Vladimíra Putina,“ poznamenává varšavský deník. Přesvědčit Moskvu, aby takovou dohodu podepsala, ale bude velice obtížné. Za prvé proto, že Rusko odmítá uznat Chicagskou úmluvu, co se týče práva na volný přelet nad jeho územím; na oprávněních k přeletu totiž vydělává přibližně půl miliardy dolarů (0,35 miliard eur). Další překážkou je podle polského deníku Putinova „raněná pýcha“. Předsevzal si totiž, že z národní aerolinky Aeroflot udělá klíčového světového hráče. Aeroflot měl odkoupit aerolinku Alitalia, což by ruskému dopravci umožnilo volně operovat na evropském trhu. Jeho sen se ale rozplynul, když Komise dohodu zablokovala. „Dnes se Putin mstí Komisi za to, že Aeroflot zůstal okrajovou společností," komentuje situaci deník. Brusel, který mezitím uvedl do praxe smlouvu o otevřeném nebi podepsanou se Spojenými státy, už začal jednat o liberalizaci letecké dopravy s některými dalšími zeměmi, jako je Austrálie, Brazílie či Nový Zéland.

V pátek 15. října „Švýcarsko splní, co Evropě slíbilo,“ píše Le Temps: „Prorazí pod Alpami nejdelší železniční tunel na světě [57 km], a nabídne tak rychlou spojnici na tranzitní ose sever-jih.“ Na začátku devadesátých let, připomíná ženevský deník, Unie na Švýcarsko tlačila, aby umožnilo volný průjezd kamionům o váze 40 tun. Švýcarsko to z ekologických důvodů odmítlo, a tak se začalo uvažovat o řešení v podobě železnice. V roce 1992 podepsalo Švýcarsko s EHS dohodu o přepravě zboží a osob. „Tak se z tunelu Lötschberg, který byl otevřen v roce 2007, a Gotthardského tunelu [který bude zprovozněn v roce 2017] stal alpský článek železniční spojnice mezi Rotterdamem a Janovem.“ Podle posledních odhadů bude výstavba Nových železničních alpských transversál (NLFA) stát přibližně 18,7 miliard švýcarských franků (14 miliard euro), z čehož 12,2 miliard půjde na Gotthard a bázový tunel Monte Ceneri, který na Gotthardský tunel navazuje. „To je o 3,9 miliard více, než bylo uvedeno v projektu, který byl Parlamentu a veřejnosti představen před dvanácti lety,“ zdůrazňuje list.

Nyní, když je tunel proražen, si Le Temps klade otázku, zda „Švýcarsku nehrozí, že bude muset Unii vyhovět v nových požadavcích na výstavbu koridoru propojujícího východ se západem.“ „Přístup zemí bývalého východního bloku k EU [totiž] proměnil mapu dopravy. Jestliže požadavky na spojnici sever-jih rostou, pak požadavky na osu východ-západ doslova explodují.“ Zatím se ale švýcarské úřady domnívají, že „tranzit východ-západ bude pravděpodobně veden na sever a na jih od alpské osy Rakousko-Švýcarsko." Mělo by se jednat zejména o trasu Paříž-Štrasburk-Mnichov a Španělsko-Lombardie-Balkán.

„Ryanair uzavřením francouzských linek vyhlásil boj justici,“ píše list Les Echos. Irská nízkonákladová společnost, která byla na konci září obžalována z daňově nepřiznané práce, oznámila, že v lednu příštího roku zruší 13 z celkového počtu 23 leteckých spojení z Marseille. Spor se točí kolem výkladu nařízení „zveřejněného ve Francii krátce poté, co se Ryanair v Marseille usadil, a které stanoví, že mobilní pracovníci jsou francouzskými zaměstnanci, kteří musejí platit daně a sociální příspěvky ve Francii. Odporuje tak evropské směrnici týkající se těch samých pracovníků, která jim nařizuje uhrazovat tyto sociální platby v zemi, kde jsou zaměstnáni,“ vysvětluje deník. Uzavřením třinácti francouzských vnitrostátních linek přijde Ryanair v roce 2011 o milion zákazníků. Společnost ale bude nadále létat do zahraničí.

Rozhodnutí ministra dopravy Josého Blanca nahradit „skrytě stávkující“ letecké dispečery vojáky, „se vládě vrátilo jako bumerang,“ domnívá se deník ABC v souvislosti s váhavým postojem vlády k reglementaci práva na stávku. Už několik týdnů jsou mnozí dispečeři v pracovní neschopnosti z důvodu stresu nebo deprese, což uprostřed turistické sezóny ochromuje leteckou dopravu. Podle konzervativního deníku „je přemíra neschopenek podezřelá,“ nicméně najímání vojáků na zajištění funkcí „vyžadujících ohromnou zodpovědnost“ je „technicky a právně velice problematické“.

„Šest měsíců poté, co se Evropa otevřela hospodářské soutěži, sílí válka o železnice.“ Tak shrnuje Le Monde skutečnost, že od počátku roku 2010, kdy se „liberalizace železničního trhu stala právní realitou,“ přestaly fungovat vztahy mezi třemi nejvýznamnějšími dopravními podniky: francouzskou SNCF, italskou Trenitalií a německou Deutsche Bahn (DB). Každá ze společností se totiž spojila s hlavním konkurentem druhých dvou a všechny se navzájem obviňují z protekcionismu. SNCF se tak bude spolu s NTV, který je hlavním konkurentem Trenitalie, podílet na zavádění sítě vysokorychlostních vlaků, která bude v příštím roce obsluhovat devět italských měst. Co se týká Trenitalie, ta chystá na rok 2011 ve spolupráci s Veolia Transport, která je velkým rivalem SNCF, otevření první soukromé vysokorychlostní linky Milán-Turín-Paříž. O nic vřelejší vztahy nepanují ani mezi Francouzi a Němci. „Mezi SNCF a DB, které dříve hájily určitý model veřejných služeb proti logice liberální deregulace po britském způsobu, se množí střety zájmů,“ vysvětluje pařížský deník. Napětí ještě zvýšil záměr německých drah „konkurovat [francouzsko-britskému konsorciu] Eurostar zavedením vysokorychlostní linky do Londýna s vyhlídkou na Olympijské hry v roce 2012."

„SNCF plánuje v roce 2011 rušit spoje TGV (vysokorychlostních vlaků),“ hlásá titulek listu Les Echos. Vzhledem k propadu zisku hodlá Národní železniční společnost (SNCF), která je jednou z největších francouzských veřejných firem, snížit počet vlaků na některých linkách, či je dokonce zrušit. Dotkne se to zejména linek, které spojují jednotlivé regiony a neprojíždějí Paříží, jako například Lille-Štrasburk či Bordeaux-Štrasburk. Podle tohoto hospodářského deníku je ztrátový provoz jednoho TGV z pěti. „Zlatý věk financování TGV skončil,“ píší Les Echos, podle kterých za tím stojí hospodářská krize a zvýšení tarifu, který musí SNCF platit za využívání železniční sítě. Francouzský železniční přepravce odmítl tvrzení, že by chtěl některé linky omezit či zrušit v roce 2010, aniž by však tuto možnost vyloučil „v dlouhodobějším horizontu.“

Byl krach společnosti SkyEurope podvod? Podle deníku SME je zánik nízkonákladové letecké společnosti předmětem soudního vyšetřování ve Vídni a v Bratislavě. “Vídeňská prokuratura zřejmě prošetřuje firmu My Sky, v které mohou být peníze zkrachovaných aerolinií SkyEurope,“ píše slovenský deník. V posledních měsících šly peníze za nakoupené letenky  prostřednictvím bankovních karet na účet italské společnosti MySky. Ta byla založena v říjnu 2008, z jedné poloviny ji vlastní SkyEurope a z druhé italská letecká společnost MyAir, která už je dnes také v likvidaci. Podle mluvčího vídeňské prokuratury Gerharda Jarosche “existuje podezření, že managment firmy zmanipuloval údaje,“ cituje SME a dodává, že ve výroční zprávě firmy za rok 2008/2009 chybí záznam o vlastnictví dceřiné společnosti MySky.    

Nizozemská vláda se domnívá, že našla „zbraň proti příšerným zácpám,“ informuje list De Volkskrant. Návrh zákona počítá s vytvořením daně za každý ujetý kilometr. Daň se bude od roku 2012 postupně zvyšovat, tak aby v roce 2018 dosáhla 6,7 eurocentů. V každém voze bude nainstalovaný GPS přijímač, který bude zaznamenávat polohu, čas a počet ujetých kilometrů. Ministr dopravy Camiel Eurlings prohlašuje, že toto opatření umožní „v roce 2020 dosáhnout stejné velikosti dopravní zácpy, jako v roce 1992.“

Vláda navíc počítá do roku 2020 se snížením emisí o 3 miliony tun CO2 a se 7% snížením počtu obětí silničních nehod. Amsterodamský deník dodává, že se řidiči nebudou muset obávat o své soukromí: úřad, který bude data z GPS získávat „se dozví jen počet kilometrů a náklady, které to představuje,“ nikoliv však místo, ve kterém se budou řidiči nacházet.

British Airways (BA) a Iberia si konečně řekly „ano“. „Bylo zapotřebí několikaletého flirtování a šestnáct měsíců trvajících zásnub,“ aby spolu obě letecké společnosti podepsaly manželskou smlouvu, připomíná deník Público. Společnosti spolu 12. listopadu uzavřely „dohodu o záměru“ fúze za účelem vytvoření čtvrté největší světové letecké společnosti a z hlediska kapitálu se tak staly druhou největší leteckou společností v Evropě (po Lufthanse).

Dohled nad novou společností, prozatím pokřtěnou na TopCo, bude mít z 55 % BA a ze 45 % Iberia. Finanční sídlo bude v Londýně, ústředí v Madridu. Obě značky přitom zůstanou zachovány. „Nevyhnutelná fúze,“ domnívá se El País, podle nějž je tento akt „reakcí na vývoj komerčního letectví,“ které trpí „růstem operačních nákladů, poklesem poptávky, růstem požadavků na bezpečnost a tlakem nízkonákladových společností, což vede ke koncentraci leteckých linek.“