Peking pohrozil Evropské komisi, že na ni kvůli jejímu rozhodnutí zdanit solární panely a telekomunikační vybavení čínské výroby podá žalobu u Světové obchodní organizace.

Německo, jehož výrobky představují polovinu evropského vývozu do Číny, tato ukázka síly znepokojila, a vyzvalo k přátelskému urovnání sporu.

„Evropa by se konečně měla přestat nechat oslňovat ohromnou velikostí čínského trhu a začít, tak jak to dělají Spojené státy, vyžadovat alespoň minimální míru reciprocity,“ podotýká pařížský list Le Figaro, který dále poznamenává:

vzájemná provázanost světových ekonomik velí spor vyřešit přátelsky, tak jak si to přeje Berlín. K tomu je však na čase zvýšit hlas a přestat být naivní. Vzhledem k tomu jak ekonomická moc Číny roste rychle, by mohlo být brzy pozdě.

Splní daň plánovaná unijní daň na dovoz čínských solárních panelů svůj cíl? Podle listu NRC Handelsblad „přinášejí čínské panely v Evropě překvapivě vysoké zisky“. V Nizozemsku zaznamenala fotovoltaika navzdory krizi dokonce „mimořádný růst“. Deník vysvětluje, že:

podnikatelé a firmy zabývající se montáží elektrotechnických zařízení, které silně poznamenala krize ve stavebnictví, se masivně vrhli na instalaci solárních panelů. Díky čínským materiálům se zatím drží nad vodou. Evropskou daň, která panely prodraží, skutečně nepotřebují [...] AFASE[organizace na ochranu zájmů evropských firem podnikajících se solárními systémy] se obává, aby daň nevedla ke zrušení zhruba 242 000 pracovních míst po celé Evropě. Toto číslo ale ostře napadají obránci daně, jako například německý výrobce solárních panelů SolarWorld.

NRC Handelsblad upřesňuje, že Evropská komise o tom, zda bude daň zavedena, rozhodne na konci května. Pokud se tak stane, vejde v platnost začátkem června, ale definitivní bude až v prosinci. Zpětnou účinnost by mohla mít do 6. března letošního roku.

Švédská společnost H&M a španělská skupina Inditex (vlastník značky Zara) „podepíší právně závaznou úmluvu o požární a stavební bezpečnosti v bangladéšských továrnách“, informuje belgický deník De Morgen.

Tato iniciativa přichází tři týdny po zřícení budovy textilní továrny v Dháce, v jejíž troskách našlo smrt více než 1 100 lidí.

Podle odborníků na marketing, které deník oslovil, „výrobci ustoupili tlaku spotřebitelů a názoru veřejnosti, neboť se obávají poškození dobrého jména svých značek“.

Evropskému automobilovému trhu se nedaří a vyhlídky na příští rok jsou nepříznivé, konstatuje La Tribune.

Automobilové divizi PSA (Peugeot-Citroën) klesl mezičtvrtletně obrat o 10,3 procenta. Daimler zaznamenal ve stejném období propad čistého zisku o 60 procent a mírně klesl i prodej i Volkswagenu.

Ztráta americké automobilky Ford se v Evropě ztrojnásobila: v posledním čtvrtletí dosáhla její výše 350 milionů eur a obrat se snížil o 7 %.

Island a Čína podepsali dohodu o volném obchodu u příležitosti návštěvy islandské premiérky Jóhany Sigurðardóttirové v Pekingu. Premiérku doprovázela padesátka islandských podnikatelů. Ostrovní národ se tak stal „první evropskou zemí, která s Čínou takovouto smlouvu uzavřela,“ píše deník Morgunblaðið. „Islandské firmy a vývozci tak získají na rychle se rozvíjejícím čínském trhu výhodu“. Objem islandského vývozu do Číny „dosáhl v roce 2012 7,6 miliard islandských korun (téměř 50 milionů eur) a za poslední dva roky se zdvojnásobil,“ informuje dál deník. Z 90 % se jedná o výrobky z rybolovu.

Během podpisu smlouvy zástupci obou zemí prohlásili, že chtějí „zintenzivnit vzájemný obchodní styk i hmotnou spolupráci v arktické oblasti,“ píše zpravodaj EUobserver, podle nějž

se odborníci domnívají, že Čína se zajímá o možnost vstupu na toto území a doufá, že se bude moct stát jedním z trvalých pozorovatelů v Arktické radě, která se má sejít příští měsíc. (...) Tání polárního ledového příkrovu otevírá cestu k novým obchodním stezkám, které by plavbu mezi Šanghají a Hamburkem snížily na polovinu. Islandský ministr zahraničí řekl v rozhovoru s deníkem Wall Street Journal, že obě země spolu jednaly i o exploraci velkých zásob ropy, které leží u severovýchodního pobřeží Islandu.

Amsterdamský Trow se nicméně ptá, zda je „láska [mezi Reykjavíkem a Pekingem] opravdu tak vzájemná“. Island pouze potřebuje kapitál na oživení své ekonomiky. Číňany naopak zajímá jen arktická ropa a zemní plyn. A v Islandu vidí budoucí praktický přístav, až se námořní trasy přes severní pól stanou přístupnými.“*

„Island se však nemusí cítit Pekingem ohrožen. Čínská přítomnost by mohla být dobrou protiváhou vůči možnému Ruskému agresivnímu chování. Na čínské poměry minimální finanční injekce by naopak pro islandskou ekonomiku mohla udělat zázraky“, řekla deníku odbornice na arktickou oblast Alyson Bailesová.

Slovensko je od loňského roku největším výrobcem automobilů na světě v přepočtu na obyvatele (171 vyrobených aut na 1 000 obyvatel). Velký náskok získalo před oběma největšími konkurenty, Českou republikou a Jižní Koreou.

„Má to své výhody i nevýhody,“ píše slovenský deník, který poznamenává, že automobilový průmysl je se svými 74 000 zaměstnanci pilířem tuzemské ekonomiky. Nicméně „v době krize patří auta mezi první zboží, jehož koupi lidé odloží“.

Slovensko stojí v čele vývozu automobilů v EU, porozhlíží se i po jiných trzích. Automobilový průmysl se například snaží těžit z napjatých vztahů mezi Čínou a Japonskem, které vyústily v čínský bojkot japonských vozů.

Evropské letecké konsorcium získalo 18. března největší zakázku ve své historii.

Nízkonákladové indonéské aerolinky Lion Air objednaly u Airbusu 234 letounů na střední tratě typu A320 v celkové hodnotě 18,4 miliard eur.

Obří kontrakt „zajistí na deset let práci 5 000 zaměstnancům Airbusu a jeho dodavatelům a zároveň upevní vedoucí postavení společnosti na trhu v době boomu nízkonákladových asijských aerolinek,“ píše hospodářský deník.

Evropská komise odsoudila 6. března amerického počítačového giganta k pokutě 561 milionů eur, tj. v přepočtu 1 % jeho ročního obratu.

EU potrestala Microsoft za nedodržování závazků. Poté, co Komise společnost vyšetřovala kvůli zneužití vedoucího postavení na trhu, se Microsoft v roce 2009 zavázal, že uživatelům Windows ponechá možnost volby internetového prohlížeče. Když byl ale později operační systém aktualizován, tato možnost záhadně zmizela.

Microsoft už oznámil, že se vůči pokutě neodvolá.

„Evropská skupina EADS nás uprostřed krize eura překvapila pozitivní bilancí,“ píše hospodářský deník.

Výrobce civilních letounů Airbus představuje dvě třetiny z 56,5 miliard eur loňského ročního obratu konsorcia. Do roku 2020 by se měly zakázky vyšplhat na 566,5 miliard eur.

Bilance šéfa skupiny Toma Enderse má jedinou skvrnku: úspěch skupiny spočívá zejména v letadlech určených pro střední tratě. Pro budoucnost přitom budou rozhodující velkokapacitní letouny A350, které mají konkurovat Dreamlineru společnosti Boeing.

Na giganta internetového obchodu Amazon se snáší ze všech stran kritika. Spolková agentura práce vyšetřuje pracovní podmínky ve firmě poté, co byly zjištěny případy špatného zacházení se zaměstnanci, a zkoumá v této souvislosti roli ultrapravicové skupiny, která údajně zaměstnance zastrašovala.

Německý antimonopolní úřad vedle toho vyšetřuje politiku nízkých cen, k níž Amazon zavazuje uživatele, soukromé osoby a obchodníky, na své platformě Marketplace. Tato politika podle úřadu porušuje pravidla volné hospodářské soutěže.

České republice, stejně jako Polsku, Slovensku a pobaltským státům se nezamlouvá návrh Evropské komise na snížení státních dotací podnikům s více než 250 zaměstnanci.

Představitelé zmíněných států navrhnou 19. února na bruselském zasedání Rady ministrů EU pro konkurenceschopnost, aby byly velkým firmám tyto výhody, konkrétně investiční pobídky, ponechány.

Generální ředitel italského energetického gigantu ENI Paolo Scaroni je oficiálně vyšetřován v korupční aféře, do níž je údajně zapojena jeho společnost.

ENI čelí obvinění z toho, že si úplatkem ve výši 200 milionů eur chtěla prostřednictvím své pobočky Saipem zajistit jedenáctimilionový kontrakt se svým alžířským protějškem, firmou Sonatrach. Akcie ENI se v důsledku těchto odhalení propadly.

Polsko zaznamenalo ze všech evropských států nejvyšší nárůst nákupů přes internet, píše konzervativní deník. Jako příklad uvádí aukční server Allegro, jehož příjmy se loni zvýšily o 17 % a dosáhly téměř 10 miliard zlotých (61 miliard Kč). Poláci loni v internetových obchodech utratili zhruba 24 miliard zlotých (147 miliard Kč). Jde o více než 30% nárůst. Zvýšený zájem o nákupy přes internet a levnější zboží jsou podle deníku důsledkem krize a úsporných opatření.

V letech 2008 až 2011 vygenerovala společnost ArcelorMittal Finance v Belgii zisk ve výši 5,8 miliard eur. Nicméně díky tomu, že tato “interní banka” ocelářské skupiny byla “hyperkapitalizovaná” (28 miliard v letech 2008 až 2010 a 36,6 miliard v roce 2011) mohla využít zvláštních daňových sazeb v podobě odpočtů na rizikový kapitál.

Během čtyř let banka uplatnila odpočty v celkové výši 5,6 miliard eur. ArcelorMittal tedy zaplatil daň jen v roce 2008 (81 milionů eur), což při rozložení období 2008-2011 odpovídá ročnímu zdanění ve výši 1,4 %.

Ocelářská společnost Arcelor Mittal oznámila 24. ledna svůj záměr uzavřít v belgickém Lutychu sedm z celkem dvanácti linek tzv. studeného provozu. O práci tak přijde 1 300 zaměstnanců přímo v ocelárnách a další v návazných provozech. V říjnu 2011 už bylo v důsledku odstavení dvou vysokých pecí zrušeno zhruba 800 míst.

Zaměstnanci ocelárny svolali na 25. ledna protestní stávku.

Podnikatelé tlačí na vládu, aby odmítla jednotný evropský patent. Podle jejich názoru totiž „vyhovuje pouze vysoce technologicky vyspělým zemím“. Pro Polsko, které začalo budovat znalostní ekonomiku teprve nedávno, bude jednotný patent „velice nákladný“ a pro žadatele rizikový. Kampaň zřejmě přináší výsledky. „Vláda začala váhat,“ zda jednotný evropský patent podpoří.

Evropu sráží k zemi „zombie firmy“. Tisíce podniků, které měly dávno zkrachovat kvůli kolosálním dluhům, se drží nad vodou díky „vládní pomoci a neobyčejně volné měnové politice (...),“ píše list Financial Times.

„Přepisuje se základní princip kapitalismu, který spočívá v tom, že některé firmy musí zkrachovat, aby uvolnily místo novým a lepším,“ vysvětluje v FT jeden obchodní expert. Každá desátá firma v Británii si může dovolit splácet jen úroky z půjček. Deník dodává, že

v některých částech kontinentu jsou problémy ještě horší. Nejnižší míra insolvence byla v roce 2011 v Řecku, Španělsku a Itálii, tedy ve třech státech, které hospodářská krize zasáhla nejvíce. V těchto zemích zkrachovalo méně než 30 firem z 10 000. Přestože každá třetí prodělává.

Právě zombie firmám je dávána vina za slabé oživení v Evropě. Vyvolávají totiž obavy, že by Evropa mohla jít cestou Japonska, kde nízké úrokové míry, uvolněná měnová politika a neochota velkých bankovních domů zahajovat insolvenční řízení proti prodělečným firmám, vedly k několika desetiletím slabého růstu. Jak deník dále poznamenává,

Spojené státy, které se více drží filozofie „kreativní destrukce“, zaznamenaly od vypuknutí krize prudký nárůst insolvence. V Evropě bylo těchto případů mnohem méně, jelikož místní politici se zaměřují spíše na ochranu pracovních míst, než zvyšování efektivity.

Evropa je jako lesní půda zarůstající plevelem, který mladým výhonkům, z nichž by mohly vyrůst stromy, bere živiny a světlo. Evropa potřebuje oheň, který tento podrost vyčistí.

Evropské telekomunikační společnosti jednají v těchto dnech o vytvoření celoevropské telekomunikační sítě, která by sjednotila rozdrobené národní trhy, píší dnešní Financial Times na své titulní straně. Nápad sloučit telekomunikační infrastruktury se zrodil loni během soukromé schůzky eurokomisaře pro hospodářskou soutěž Joaquína Almunia s řediteli největších evropských telekomunikačních skupin, včetně společností Deutsche Telekom, France Télécom, Telecom Italia a Telefónica. Tento krok má pomoci překonat telekomunikačnímu sektoru pocit, že „rozdělené evropské trhy jsou překážkou jejich konkurenceschopnosti“. Hospodářský deník dodává:

S ohledem na množství rozdílů v infrastruktuře a národních regulačních systémech by celoevropská smlouva o sdílení telekomunikačních sítí nejspíše narazila na řadu finančních a technologických obtíží. (...) Mohla by však také přinést výhody spotřebitelům, například jednotné ceny za telekomunikační a internetové služby v celé Evropě.

Přibližně čtyři pětiny evropských uživatelů mobilních sítí mají smlouvu s jednou ze čtyř těchto největších skupin, ty však své služby nabízejí nezávisle, prostřednictvím některého z 1,200 operátorů pevných sítí a téměř 100 mobilních sítí, které dnes v EU existují. Jak list shrnuje,

podobně ambiciózní plány obvykle narážejí na téměř nepřekonatelné politické překážky. Je pravděpodobnější, že sítě budou moct být sdíleny částečně, aniž by muselo dojít k velkým regulačním změnám. To by mohlo být přijatelnější pro domácí regulátory, kteří již dnes podléhají nařízením EU.

“Slovensko už vyrábí příliš mnoho pro svět", píše v titulku Pravda na titulní straně. Slovenský vývoz už činí 94 % ročního výkonu ekonomiky, což je po Maltě, Lucembursku a Maďarsku nejvyšší údaj v EU. Zároveň je jednou z nejotevřenějších ekonomik na světě, příliš už je závislá na vývozu a dovozu. Ekonomiku táhne automobilová produkce. Letos by z linek mělo sjet za celý rok 850 tisíc eur, to je 157 aut na tisíc obyvatel. Podle komentátora deníku:

by teoreticky oba tyto primáty měly být důvodem k oslavě. Když však tato čísla prozkoumáme, zjistíme, že jsou spíše důvodem k zamyšlení. Oba totiž poukazují na naši obrovskou závislost a z ní plynoucí zranitelnost.

List varuje před rizikem, že by se jednou slovenská města mohla změnit v Detroit Východu, tedy v "města duchů" jako jsou ve Spojených státech po odchodu automobilek.

Ekonomové poukazují, že ekonomický růst je na Slovensku spíše na papíru: nesnižuje nezaměstnanost a neplní státní pokladnu. Automobilky totiž čerpají daňové prázdniny a většina jejich produkce jde na vývoz, takže Slovensko nemá nic ani ze spotřební daně. Země už příliš mnoho závisí na obchodě a vyrábí jen velmi málo pro domácí trh, dodává Pravda.

Rychlý recept na to, aby se otevřenost ekonomiky zmenšila a země zároveň prosperovala, neexistuje. Jedinou cestou je vytváření vhodných podmínek pro podnikání domácích výrobců a větší orientace na oblasti s vyšší přidanou hodnotou.

„ILVA zavírá, propouští 5000 lidí,“ píše v dnešním titulku Corriere della Sera. Ve sporu o největší ocelárnu v Evropě, která se stala předmětem vyšetřování poté, co testy prokázaly, že nadlimití míra znečištění z továrny způsobila několik tisíc úmrtí v nedalekém Tarantu, nastal bod obratu. Soud nařídil uzavření několika výrobních zařízení a vydal zatykač na sedm manažerů firmy. Vlastníci na oplátku ukončili provoz továrny a propustili 5000 dělníků. Vzhledem k dopadům na další výrobu a související průmysl by toto rozhodnutí mohlo přivodit ztrátu dalších více než 20 000 pracovních míst. Odbory proto už na protest obsadily kanceláře vedení.

Obyvatelé Taranta jsou rozděleni – bojí se nezaměstnanosti i zdravotních problémů. Podle deníku La Stampa „hrozí městu, které z jedné strany drtí obrovské náklady na vyčištění zamořené půdy a z druhé strany velmi nebezpečná sociopolitická situace, skutečná občanská válka.“

Jejich obavy ale sdílí celá Itálie. „Jaký signál dáváme těm, kdo se ptají, zda se v Itálii ještě vyplatí investovat?“ ptá se Il Sole 24 Ore, který se domnívá, že „křížová výprava několika soudců nemůže rozhodnout o osudu jednoho z nejdůležitějších center italské průmyslové politiky.“ Podle listu svazu zaměstnavatelů krize kolem ILVA

velmi potěší evropské konkurenty. Německé a francouzské skupiny budou mít posvícení. Ve Francii si je stát natolik vědom strategické hodnoty ocelářského průmyslu, že prosazuje myšlenku zestátnění dvou závodů, které nemohou najít kupce, jelikož jsou považovány za nedostatečně konkurenceschopné a ekologicky zatěžující. Zaměstnanost je prioritou – Francouzi říkají otevřeně to, o čem se v Tarantu nesmí ani šeptat.

Pařížská vláda nicméně svádí těžký zápas se společností Arcelor Mittal, která si přeje uzavřít ocelárnu v lotrinském Florange. Stát tvrdí, že je připraven závod, kde je ohroženo 630 pracovních míst, přechodně zestátnit. „Opravdu dobrá myšlenka, nebo mission impossible?“, ptá se deník Libération. Prezident François Hollande by se měl s Lakšmím Mittalem sejít 27. listopadu a pokusit se „šéfa skupiny přesvědčit, aby státu předal celou místní továrnu, tedy vysoké pece i transformaci surové oceli, která představuje nejmodernější a stále aktivní část produkce,“ vysvětluje deník.

Mezi vládou a vedením Mittalu vládne maximální napětí. Týden před vypršením lhůty pro převzetí továrny ve Florange padají na obou stranách hrozby. Jedna strana vyhrožuje znárodněním, pokud se ocelářská skupina nevzdá celého moselského závodu. Druhá strana odpovídá, že prodej všech zařízení je mimo diskuzi, jelikož nemohou být odděleny od její strojařské odnože.

Tov�rna Fordu v Genku zavře br�ny v roce 2014. Ozn�men� o ukončen� v�roby z 24. ř�jna vyvolalo ve vl�msk�m tisku vlnu rozhořčen� (a den nato Ford rovněž ohl�sil, že zavře dvě tov�rny v Brit�nii a zruš� t�m 1 400 m�st). V belgick� tov�rně a u dodavatelů je ohroženo 10 tis�c pracovn�ch m�st. Paul Geudens na str�nk�ch listu Gazet van Antwerpen kritizuje nedostatek lidskosti, kter� americk� v�robce projevil:

�

Autor �vodn�ku připom�n�, že ještě před měs�cem veden� uzavřelo smlouvu na v�robu tř� nov�ch modelů, a vyz�v� odbory a belgickou vl�du k

Š�fredaktor listu De Standaard Bart Sturtewagen připoušt�, že způsob, jak�m se Ford zachoval, je „odporn�“, ale Belgičany vyz�v�, aby si „vyhrnuli ruk�vy“ a přestali hledat vin�ky:

List ABC z Madridu vzd�len�ho 1 500 km přin�š� na tituln� straně stejnou fotografii jako Gazet van Antwerpen, ovšem se zcela opačn�m t�nem: „Ford zl�k�n konkurenceschopnost� Španělska opoušt� Belgii.“ V�roba se z Genku přesune do valencijsk�ho Almusafes.

Rozhodnut� americk�ho v�robce přinese Belgii ztr�tu 10 tis�c pracovn�ch m�st, ale zajist� kontinuitu 15 tis�c dalš�ch ve Španělsku, poznamen�v� ABC:

List La Libre Belgique připom�n� uzavřen� tov�rny Renault ve Vilvorde v roce 1997 a Opelu (General Motors) v Antverp�ch v roce 2010 a pt� se, zda „neexistuje belgick� nemoc“?:

Hlavn� ekonom banky ING Peter Van Houte v rozhovoru pro belgick� den�k nicm�ně uvedl, že��„ignorov�n� probl�mu n�kladů v Belgii by sice bylo slep� [...], ale na druhou stranu by bylo rovněž chybn� se př�liš soustředit na n�klady.�V nadn�rodn�ch společnostech rozhoduj� i takov� věci jako „velikost země, politick� rozhodnut�, strategick� vyhl�dky“. Z posledn� zpr�vy Světov� banky o konkurenceschopnosti vypl�v�, že

Krize? Jaká krize? „Lídři střední Evropy zatím krizi odolávají,“ píší v titulku Hospodářské noviny. Podle nejnovějšího žebříčku 500 největších společností z 18 států střední a východní Evropy, který každoročně připravuje společnost Deloitte, se zisky těchto firem v roce 2011 zvýšily o téměř 30 %.  Nejvíce se daří ropným společnostem, automobilkám a energetikům.

Celkový obrat 500 největších firem v regionu se zvýšil z 612 na 707 miliard euro, což je nárůst o 16 %. Ovšem jejich ziskovost se snížila o 3,5 %. „To může předznamenávat blížící se zpomalení, těžko to však lze označit za projev krize,“ domnívá se analytik společnosti Deloitte citovaný ekonomickým deníkem. V případě pádu eura by se však situace mohla zhoršit, varuje deník:

V takovém případě se v regionu do první linie ohrožení posunou Slováci a Slovinci, kteří eurem platí. Česká republika by byla za nimi v těsném závěsu, protože i když euro nemá, ekonomicky je do eurozóny do vysoké míry integrována.

Deloitte, která žebříček zveřejňuje od roku 2006, rovněž upozorňuje, že by krize mohla zasáhnout i podniky, které jsou zatím stále v dobré kondici, ale které přesto zasáhlo zpomalení ekonomiky. Bulharské a rumunské firmy (jako Petrom či automobilka Dacia) ze srovnání vycházejí jako nezranitelnější, zatímco polské firmy (jako PKN Orlen a Lotos) naopak jako nejstabilnější.

Tahouni české ekonomiky, automobilka Škoda Auto, elektrárenský gigant ČEZ a zemědělsko-potravinářský kolos Agrofert sice rostly pomaleji než firmy slovenské, ale celkově dvakrát rychleji než celý region.

Švýcarsko je v hledáčku EU nejen kvůli bankovnímu tajemství. Unie po něm již od roku 2005 žádá, aby změnilo systém zdanění společností obchodujících se surovinami (ropa, kovy a obilniny), které mají sídlo na švýcarském území. Za skutečnost, že se země stala v tomto odvětví světovou jedničkou, částečně vděčí „zvýhodněnému daňovému systému, který nadnárodním obchodním společnostem umožňuje platit nižší daně, než místní firmy,“ připomíná deník Le Temps ve svém redakčním komentáři.

„Tento systém, který tradeři obchodující se surovinami masově využívají, pokládá EU za diskriminační,“ vysvětluje deník. V reakci na naléhání Bruselu dnes Bern navrhl zavést jednotnou daň pro všechny firmy, aby se tak vyhnul případným sankcím. „Takové řešení však představuje složitý hlavolam,“ zdůrazňuje komentátor listu, jelikož

pokud Švýcarsko zdaní tradery podle současné normální daňové míry, odejdou, a spolu s nimi tisíce pracovních míst […] i miliony, které země vybírá na daních. Pokud naopak sníží běžné zdanění na míru, která by byla pro obchodní sektor přijatelná, vytvoří si obrovskou díru ve veřejném rozpočtu.

Jednotné zdanění společností předpokládá také harmonizaci daňových režimů jednotlivých švýcarských kantonů a bude muset projít hlasováním. Komentátor listu Le Temps proto varuje:

Je-li Švýcarsko schopné vzít si z debaklu bankovního tajemství ponaučení, mělo by jím být toto: Stavět vlastní prosperitu na právních výhodách, které se pod mezinárodním tlakem mohou za několik měsíců rozplynout, je velké riziko.

Plán restrukturalizace PSA, největšího francouzského výrobce automobilů, je „vším, jen ne náhodou“, píše v úvodníku Le Figaro. Skupina Peugeot-Citroën včera oznámila zrušení 8 000 pracovních míst ve Francii a uzavření závodu v Aulnay-sous-Bois nedaleko Paříže.

Pravicový deník soudí, že socialistická vláda čelí „nebezpečné průpravné zkoušce“, a analyzuje příčiny této „sociální katastrofy“:

Co je problémem automobilky? Zaprvé a především to, že je příliš evropská, a zejména příliš francouzská. V tom tkví celý paradox. PSA, která byla dávána ostatním za příklad jako automobilka schopná udržet přibližně polovinu výroby ve Francii – na rozdíl od Renaultu, který přežívá díky svým levným modelům vyráběným v Rumunsku a v Maroku – trpí neduhy, které náš průmysl metodicky ničí.

Levicový deník Libération poukazuje na roli Evropy v tomto „fiasku“:

Svůj díl viny na francouzském debaklu nese Evropa. V rámci volného obchodu otevřela trh Korejcům. Ti toho jaksepatří využili, zatímco prodej evropských vozů v Koreji je skromný (...). Evropa se rovněž podílela na financování nových závodů ve východní Evropě, kvůli nimž se francouzské továrny dostaly do problémů. Tuto skutečnost si v současnosti začínáme uvědomovat. Evropská zpráva Cars 21, zveřejněná letos v červnu, doporučuje, aby se trhy otevíraly zásadně recipročně, a bylo tak možné „udržet si silnou průmyslovou základnu.

Evropský trh s automobily i nadále vykazuje nepříznivá čísla – v únoru se propadl o 9,7 %, informuje hospodářský deník Les Echos. Nejhůře jsou na tom francouzští výrobci. Značka Renault zaznamenala 27,7 % propad prodejů, zatímco Peugeot klesl o 20,9 % a Citroen (PSA) o 12 %. Tato situace by měla vyvolat cenovou válku mezi hlavními výrobci, kteří často prodávají o 20 % levněji, než zní katalogová cena.

Jak ale píše La Repubblica, v Itálii není situace o mnoho lepší. Tržby Fiatu klesly v únoru 2012 ve srovnání s únorem 2011 o 16,6 %. Dnes, 16. března, by se generální ředitel skupiny Sergio Marchionne měl setkat se šéfem italské vlády Mariem Montim, aby s ním prodiskutoval strategii Fiatu pro nadcházející roky.

Nizozemská vláda se na základě zveřejněné studie o konzumaci drogy zvané khat (česky také čát) mezi somálskými imigranty rozhodla tuto drogu zakázat. Žvýkání listů khatu, rostliny se stimulačními účinky podobnými účinkům amfetaminů, podle studie „škodí zdraví a způsobuje sociální poruchy“. Nizozemský tisk je zprávou ohromen. Trouw například hlásá: „Škodlivost téměř žádná, přesto zákaz“. De Volkskrant pak upřesňuje, že „z 27 000 Somálců žijících v Nizozemí užívá khat jen 10 % z nich“. Deník dále soudí, že vláda zákazem tohoto stimulantu a jeho zařazením mezi tvrdé drogy šlápla vedle: „Cílená opatření by možná přinesla větší efekt než všeobecný zákaz,“ domnívá se deník, který zároveň dodává, že by zákaz mohl povzbudit černý trh.

NRC Handelsblad uvádí, že „v Evropě je dovoz khatu legální pouze ve Velké Británii a v Nizozemí. [Letiště] Schiphol a sousední obec Uithoorn se tak mohly rozvíjet coby evropský trh“. Podle listu hrála v rozhodnutí vlády roli i „nedůvěra vůči Somálsku jakožto obchodnímu partnerovi“. Vláda má totiž podezření, že „výnos z obchodu slouží teroristické činnosti“ v oblasti Afrického rohu.  

„Fiat se odtrhl,“ hlásá Il Sole 24 Ore. Výkonný ředitel Fiatu Sergio Marchionne v pondělí oznámil, že přední italská automobilka vystoupí z konfederace italského průmyslu Confindustria. Poslední kapkou po několikaměsíčních vyčerpávajících šarvátkách bylo rozhodnutí konfederace zamítnout nedávno nastolené pravidlo umožňující snadné propouštění zaměstnanců. Důvodem tohoto kroku byla generální stávka, kterou svolal na 6. září největší italský odbor Cgil.

Confindustria ve svých novinách Marchionneho politický krok ostře odsuzuje a poukazuje na nutnost řešit problém s odbory, „s touto šestimilionovou silnou sociální sílou, která je silnější než jakákoliv jiná strana“. Tvrdá politika Fiatu v oblasti pracovní reformy by mohla ohrozit sociální soudržnost, „která je pro konkurenceschopnost Itálie klíčovým prvkem. Pokud jsme tu ještě neviděli rozhořčené a nekontrolovatelné ‚indignados‘ tak jako všude jinde, tak to musí mít nějaký důvod.“

Z druhé strany La Stampa kontrolovaná Fiatem Marchionneho hájí a varuje, že ustupovat diktátu odborů znamená „volit bezvýznamnost na mezinárodní scéně, která z Itálie udělá muzeum. Itálie se musí rozhodnout, zda chce na poli hospodářství nadále hrát přední roli a zda nemůže hájit kolektivní práva, aniž by při tom obětovala práva nezaměstnaných a mladých, tak jak tomu nyní bohužel je.“

Každopádně se jedná o „historický okamžik“, domnívá se La Repubblica. „Fiat a Confidustria byly po celé staletí jedním tělem. První volil druhé ředitele. Byla to „silná moc“, která diktovala politiku vládě. [...] Fiat opouštějící Confindustrii nalezl zdá se jiné, daleko zajímavější východisko: odchod z Itálie“, jímž Marchionne často hrozil poté, co odkoupil majoritní podíl v americké automobilce Chrysler. „Firma se rozhodla vsadit vše na Detroit a vypořádat se s domácí konkurencí pouze pomocí výrobních prostředků a škrtů v pracovních výdajích. Rozchod je na cestě.“

I když se Sedmadvacítce nedaří zaujmout jednotnou pozici k otázce uznání palestinské státnosti, Evropský parlament otevírá palestinských výrobkům od ledna 2012 přístup na evropský trh, píše list La Vanguardia. Jak barcelonský deník vysvětluje, palestinské zboží bylo až do nynějška „pod přísnou kontrolou izraelských celních úřadů“.

Podle podmínek smlouvy uzavřené s palestinskými orgány „budou mít zemědělské a rybářské výrobky pocházející z Gazy a Západního břehu Jordánu přístup na společný trh bez daně a u většiny z nich i bez jakýchkoliv kvót“. Obě strany se „též zavazují respektovat pravidla EU týkající se původu zboží: EU tedy de facto považuje okupovaná území za část Palestiny a ne Izraele“.

„Izraelské společnosti se sídlem na těchto územích proto již nebudou moct systém obcházet“ a zahrnovat své výrobky do kvót, které jsou součástí obchodní smlouvy mezi EU a Izraelem, uzavírá La Vanguardia. Deník připomíná, že vývoz palestinského zboží do EU představoval v roce 2009 6,1 milionu eur, ve srovnání s 50,5 miliony eur v opačném směru.

„S Němci ruku v ruce,“ zní dnes titulek Gazety Wyborczy při příležitosti 20. výročí podepsání Smlouvy o dobrých sousedských vztazích a přátelské spolupráci, jednoho z milníků poválečných polsko-německých vztahů. Během společného zasedání obou vlád, které se při této příležitosti uskuteční příští úterý 21. června, by měli polský premiér Donald Tusk a kancléřka Angela Merkelová podepsat nový, dlouhodobý plán o polsko-německé spolupráci. „Chceme vybudovat polsko-německé partnerství pro Evropu,“ cituje deník jednoho z polských diplomatů. Kromě bližší spolupráce uvnitř EU je v plánu zahrnuta též stavba nových linek rychlovlaků, plynovodu, vytvoření kateder Polských studií na několika německých univerzitách a těsnější vědecká spolupráce. „Jde o velice významný dokument. Loni jsme podobnou smlouvu podepsali s Francií. Jiné příklady užší spolupráce v Evropě neexistují“, ujišťuje varšavský list jeden z německých diplomatů.

„Číňané říkají ‚ano‘,“ hlásá Dagens Industri den poté, co Spyker, nizozemský majitel automobilky Saab, oznámil podpis dohody o strategickém partnerství s čínským výrobcem vozů Hawtai. Hawtai se podle hospodářského deníku zavázal, že švédské automobilce poskytne 150 milionů eur. Saab se potýká s finančními problémy, které se v posledních týdnech vyhrotily do té míry, že musel na začátku dubna přerušit výrobu. Dohoda počítá rovněž s joint venture na výrobu, výměnu technologií a distribuci. „Partnerství nám zajistí financování ve střednědobém horizontu a umožní nám proniknout na čínský trh,“ sdělil listu Dagens Industri ředitel Saabu Victor Muller.

Možnost, že Renault přesune výrobu některých modelů ze svého rumunského závodu nízkonákladových vozů Dacia do Maroka, vyvolává v Rumunsku znepokojení. „Marocká hrozba pro Dacii ‚made in Romania‘‘, píše Gândul, podle nějž k delokalizaci existují dva důvody. Předně je to „nespokojenost vedení s požadavky odborů na zvýšení platů: měsíční navýšení o 500 lei (2900 Kč) plus roční odměna ve výši 700 lei (4000 Kč) pro průměrný plat v přepočtu 12 600 Kč“ a dále levnější přeprava automobilů přes moře než pozemní cestou, vzhledem ke stavu rumunských silnic. Zatímco v Tangeru se hodinová mzda pohybuje okolo 5 eur, v Rumunsku je to téměř 8 eur. Jak ale zdůrazňuje deník, automobilka Mioveni realizovala v roce 2010 vývoz za 2,5 miliard eur, čímž se na celkovém rumunském exportu podílela 7 %. Gândul rovněž připomíná, že Dacia poskytuje v Rumunsku 150 000 pracovních míst, z toho 20 000 v Mioveni.

„Barcelona uzavírá rok 2010 rekordem v počtu turistů,“ hlásá deník El Periódico: díky sedmi milionům turistů zažilo hlavní město Katalánska „nejlepší turistický rok v dějinách“, píše barcelonský deník. Zpráva přichází ve chvíli, kdy byla otevřena vysokorychlostní trať spojující španělský Figueres a francouzský Perpignan. El Periódico statistiky vítá a tvrdí, že Barcelona je město „s nejlepším poměrem kvalita/cena“ ze všech evropských hlavních měst. Deník rovněž zastává názor, že by se pro návštěvníky města mělo zřídit mýtné, aby se tak „co nejvíce zabránilo proměně historických center v zábavné parky“.

„Opel si už balí," píše se v titulku dnešního vydání listu Népszabadság den poté, co tato dceřiná společnost General Motors oznámila své plány investovat 500 millionů euro do rozšíření své továrny na výrobu motorů ve Szentgotthárdu a zdvojnásobit tak její výrobní kapacitu. Zatímco produkce v Anverpách (Belgie) se definitivně zastavuje, v Maďarsku Opel okamžitě vytvoří 800 nových pracovních míst, dlouhodobě pak snad až 2500, píše deník. Stát souhlasil s podporou projektu ve výši 27 milionů eur s podmínkou, že výroba v Maďarsku zůstane nejméně 20 let.

„Česká ekonomika opět nabírá dech,“ radují se na titulní straně Lidové noviny. Vývoz, který je tahounem tuzemského hospodářství totiž v letošním květnu povyrostl oproti stejnému období loňského roku o 24,4%. Tento růst je dán oživením v Německu, které je hlavním hospodářským partnerem ČR. České firmy ve velké míře fungují jako subdodavatelé německých společností. „Svět stále žádá německou kvalitu za přijatelnou cenu a my se na této vlně vezeme,“ dodává deník.  Tato závislost na větším sousedovi je tak hluboká, že list Česko přirovnává k další, levnější, německé spolkové zemi, v jejímž zájmu je bojovat proti stávajícím tlaku na Berlín z Bruselu a Paříže.

„Z Pirea chtějí udělat vstupní bránu do Evropy,“ píše na titulní straně list Ta Nea. „Oni“, jsou v tomto případě obchodníci ze společnosti China Ocean Shipping Company (Cosco), kteří po zakoupení části řeckého přístavu Pireus v roce 2009, „vyjádřili záměr koupit i přístavy v Soluni, Kavale a Alexandropoli na severu země,“ vysvětluje deník. Kromě toho se „rudý manažer Cosca“ Wei Jiafu podle deníku „zajímá také o železniční síť (vlaky a nádraží), obchodní námořnictvo, cestovní ruch, stavebnictví a letiště na Krétě a dalších místech.“ „Kapitána Weie“ rovněž přijal předseda vlády Jorgos Papandreu, který věří, že by investice mohly dosáhnout tří miliard dolarů, dodává Ta Nea. „Řecko se stává čínskou vstupní branou do Evropy,“ shoduje se s řeckým protějškem list Süddeutsche Zeitung, podle něhož je šéf společnosti Cosco „paprskem světla v těchto temných dobách.“ Deník s určitou obavou dodává, že společnost by  brzy mohla převést své evropské sídlo z Hamburgu do Atén.

„Fiat se rozděluje a vyráží,“ uvádí v titulku La Stampa poté, co John Elkann nahradil v čele největšího italského podniku Lucu Corderu di Montezemola. Fiat se navrací do rodiny Agnelliů a zároveň přichází s novou průmyslovou strategií, která počítá s vyčleněním automobilové výroby z ostatní činnosti a s uzavřením nových globálních partnerství, píše deník turínské skupiny. Tato partnerství odpovídají podle ekonoma Maria Deaglia perspektivě „globálního trhu s velice nízkým počtem výrobců, u nichž se hrana přežití odhaduje na 6-7 milionů vozů ročně“. Na strategii se podepsalo nedávné odkoupení Chryslera Fiatem, jako i nedávno uzavřená dohoda mezi Renaultem a Daimlerem. V nepříznivém hospodářském kontextu představuje tento plán „první příspěvek k vytvoření nové ekonomické Itálie, která se vynoří ze současné krize,“ dodává Deaglio.