„Kvalita půdy, atraktivní ceny a možnost získat dotace lákají zahraniční investory,“ píše Jurnalul Naţional s odkazem na podobné reflexe v různých evropských denících, které Rumunsko označují za „nové zemědělské eldorádo“.

V souladu se smlouvou o přistoupení k EU se rumunský realitní trh otevře na začátku roku 2014. Cizinci tak budou moci nakupovat pozemky bez omezení. Přesto ti nejpodnikavější z nich už stačili prostřednictvím rumunských firem skoupit 10 procent zemědělské půdy.

Rumunsko vlastní 11 milionů hektarů zemědělské půdy, z čehož oficiálně obhospodařuje 10 milionů hektarů. Ve skutečnosti leží v současnosti ladem 40 % pozemků.

Jurnalul Naţional se obává, aby nadnárodní zemědělské podniky, které praktikují monokulturní hospodářství, neobraly o půdu drobné rumunské pěstitele. Z toho důvodu také ministr zemědělství Daniel Constantin vyjednal pro rumunské zemědělce snadnější přístup k bankovním úvěrům, jmenovitě možnost zaručit se za půjčku koupeným pozemkem, což doposud nebylo možné.

České a slovenské úřady vedou „hanlivou mediální kampaň“ proti polským potravinám, tvrdí vládní zdroj citovaný deníkem. Otevřeně hovoří o tom, že kvalita „valné části“ polských potravin je velmi nízká. Hlavní český hygienik dokonce vystoupil v televizi s tím, že by „polské potraviny nekupoval“ vůbec.

„Vývoz potravin se stal polskou specialitou. Loni prodalo Polsko do zahraničí potravinářské výrobky za 17 miliard eur. V roce 2008 to bylo jen 11,7 miliardy,“ píše deník a dodává, že „tamější [čeští a slovenští] výrobci nemohou [Polákům] konkurovat“. Z potravinářských produktů prodávaných na Slovensku tvoří výrobky slovenského původu jen 42 %.

„Potravinová válka“ bude jedním z hlavních témat jednání mezi Slovenskem a Polskem, které dnes proběhne v Popradu.

Čeští zemědělci zjistili, že při rozhodování o rozpočtu na období 2014-2020 přijdou o 300 milionů eur (přibližně 7,7 miliardy korun) eurodotací. Premiér Petr Nečas nechal tuto sumu přesunout z fondu rozvoje venkova do fondu soudržnosti, aniž o tom předem informoval vládu a parlament.

Deník proto Financial Times zařadil českého premiéra na seznam největších poražených únorového summitu. Čeští zemědělci zaslali na protest proti Nečasovu rozhodnutí dopis ministru zemědělství.

Europoslanci schválili 6. února poměrem 502 ku 137 hlasů „společnou politiku trvale udržitelného rybolovu. Vypadá to jako nepříliš významná událost, ale ve skutečnosti jde o historické rozhodnutí,“ píše Libération. Cílem je, „aby rybí populace dosáhla v roce 2020 obovitelné úrovně. Rozhodnutí znamená „změnu kurzu“, zejména proto, že od roku 2014 bude platit zákaz vypouštění vedlejších úlovků zpět do moře. Tyto úlovky představují 23 % celkových úlovků v EU. Do přístavů tak bude nutné dopravovat všechny ulovené ryby.

Pilířem současné změny kurzu, která má napomoci rozumnému a trvale udržitelnému rybolovu, byla nutnost zamezit současnému nadměrnému rybolovu a obnovit vyprázdněná rybářská loviště spolu s vůlí snížit počet rybářských loďstev. [...] Rybářská politika se halí do etických hodnot, aby se vyhnula otázce neakceptovatelného zvyku vracet do moře úlovky, které nejsou z komerčního hlediska zajímavé. […] Až doposud vyvolávala rozhodnutí rybářské politiky pouze nadměrný rybolov v evropských lovištích: podléhalo mu 48 % odhadované rybí populace v Atlantickém oceánu a zhruba 90 % ve Středozemním moři.

Jak ale poznamenává Le Monde, zákaz zpětného vypouštění ryb nemá jen své zastánce:

Jakmile se v přístavu ocitnou ryby, které dnes končí zpět v moři, posílí se odvětví výroby rybí moučky, z níž se vyrábějí krmiva pro zvířata, a a priori „náhodný“ rybolov se začne rozvíjet, tvrdí kritici nového přístupu k rybolovu.

Nedostává se ale Evropa s třetí největší rybářskou flotilou na světě svým rozhodnutím podporovat trvale udržitelný rybolov do nevýhodného postavení vůči mezinárodním konkurentům?, ptá se Süddeutsche Zeitung:

Bylo by naivní a přehnané si myslet, že velcí rivalové [Čína a Peru] budou následovat evropského příkladu. Ale vzhledem k velikosti evropského rybářského loďstva by bylo výrazným úspěchem už jen to, kdyby principy trvalé udržitelnosti respektovali alespoň evropští rybáři lovící v neevropských vodách.

Evropa přistupuje k procesu schvalování pesticidů laxně. Takový je závěr zprávy, kterou 3. dubna zveřejnily dvě nevládní organizace, informuje Le Monde.

Podle organizací Pesticide action network-Europe (PAN-Europe) a Générations futures (Budoucí generace) měly Evropská komise a členské státy schválit používání padesáti molekul (tj. zhruba desítky pesticidů), u nichž existuje podezření z negativního vlivu na člověka a životní prostředí. Tyto látky mohly být povoleny díky proceduře nového předložení zvláštní žádosti, která umožňuje obejít evropskou směrnici z roku 1991 o rizicích spojených s používáním přípravků na ochranu rostlin v členských státech EU.

„Tak jako tomu v souvislosti s Evropou a jejími předpisy často bývá, je celá záležitost poněkud komplikovaná,“ konstatuje Le Monde a pokračuje:

Průmyslové podniky se totiž mohly, jak tvrdí ve zkratce Komise, rozhodnout stáhnout z trhu látku, která v té době procházela testem, dobrovolně, a to ve lhůtě do konce roku 2011, než bude látka definitivně stažena z oběhu…což byla doba, kterou využily k novému předložení zvláštní minižádosti [která je méně přísná, co se týče předkládání informací o toxicitě produktu]. Tento zrychlený postup, jak nicméně poznamenává Brusel, je možný pouze v případě, že „se v průběhu prvního hodnocení vedeném členským státem zpravodajem neobjevila žádná jasná zmínka o zřejmé škodlivosti“ dané látky. Nevládní organizace ale vidí situaci poněkud jinak. François Veillerette, předseda organizace Générations futures, označuje tento „souhlas za pakatel“ za „dárek“ průmyslovým podnikům. Podle obou nevládních organizací mělo tímto zkratkovitým procesem projít 87 molekul, z nichž 64 už bylo touto cestou definitivně schváleno. Bojovníci proti pesticidům soudí, že „dárek“ je plodem kompromisu uzavřeného s agrochemiky za účelem snížení rizika soudního sporu.“

„[Španělské] zemědělství přijalo dohodu mezi EU a Marokem s rozhořčením,“ píše deník El País. Dohoda o volném obchodu, kterou schválil 16. února Evropský parlament, umožní mimo jiné zvýšit objem marockého dovozu do EU, konkrétně rajčat. Dohoda uzavřená „na podporu demokratických reforem v Severní Africe“ představuje pro zemědělství Španělska, hlavního vývozce do ostatních států Unie, „tvrdou ránu“, píše deník. Novinář Vidal Mate, který se zaměřuje na problematiku zemědělství, vysvětluje, že dohoda

podporuje dovoz, který zajímá severoevropské země coby spotřebitele, protože rozšiřuje nabídku a tlačí ceny dolů. Hlavním poškozeným je Španělsko.

Analytik kritizuje postoj EU, která loni 14. prosince zamítla obnovení evropských dohod s Marokem o rybolovu, protože tyto dohody nebraly v potaz zájmy obyvatelstva Západní Sahary. Rozhodnutí tehdy rozlítilo Madrid.

Nad starostmi o lidská práva nebo problémy Sahary převážila politická snaha podpořit marockého přítele coby bránu do Evropy a evropský štít [...] Prosadily se ekonomické zájmy zemí na sever od Pyrenejí.

„Evropský parlament vetuje dohodu o rybolovu s Marokem,“ píše v titulku list El País. Europoslanci 14. prosince rozhodli, že neprodlouží smlouvu, která vyprší v únoru 2012 a která umožňuje 119 evropským lodím (z nichž 100 pluje pod španělskou vlajkou) lovit v marockých vodách. Rabat za to dosud ročně inkasoval 36 milionů eur.

Evropská komise chtěla smlouvu prodloužit o jeden rok a mezitím vyjednat nový kompromis. Ale „Západní Sahara a ekologie dohodu pohřbily,“ vysvětluje deník. „Kromě toho Štrasburk vyjadřuje nedůvěru ohledně respektování lidských práv Sahařanů“. Parlament se rozhodl hlasovat na základě zprávy europoslance Carla Haglunda. Zpráva zpochybňuje legálnost dohody, která počítá s rybolovem i u pobřeží  Západní Sahary, tedy území anektovaného Marokem, jehož svrchovanost nad tímto teritoriem EU neuznává. Další problematickou otázkou je přínos smlouvy pro saharskou populaci. Finský liberální poslanec rovněž poukazuje na „nadměrné vytěžovaní rybích zdrojů“ a malou efektivitu smlouvy „z hlediska poměru nákladů-výnosů“.

El País upřesňuje, že rozhodnutí „odporuje postoji Evropské komise a členských států“ a vyvolalo nesouhlas španělské vlády. Maroko okamžitě přikázalo evropským lodím opustit jeho teritoriální vody, včetně pobřeží Severní Sahary. 

Komisař pro zemědělství a rozvoj venkova Dacian Cioloş představil 12. října v Bruselu návrh reformy společné zemědělské politiky (SZP). Deník Adevărul uvádí, že „Rumunsko, stejně jako jeho východní kolegové, bude moci v letech 2014-2020 čerpat z evropských fondů větší finanční prostředky. Nová reforma vychází těmto státům vstříc. Získají tak 30 % dotací navíc na úkor západoevropských států.“

Hlavními novinkami rozpočtu SZP [55 miliard eur ročně, tj. 40 % celkového rozpočtu EU] je zjednodušení systému přímých plateb, podpora začínajícím mladým zemědělcům a odstraňování překážek, s nimiž se zemědělci potýkají. Cílem je práci zemědělců zpružnit a umožnit jim, aby se lépe přizpůsobili trhu.  

Rumunský deník pokračuje ve výčtu: „Přímé platby pro velké podniky budou zastropeny, dotace budou poskytovány v závislosti na rozloze skutečně obhospodařovaných zemědělských pozemků, a nikoliv podle celkové rozlohy půdy a výrobních kapacit. Dotace na výzkum a vývoj se zdvojnásobí. Nadto bude 30 % přímých plateb poskytovaných Unií podmíněno opatřeními na ochranu životního prostředí,“ uvádí Adevărul.

Zatímco v Rumunsku, které je největším vlastníkem zemědělské půdy v EU (32 % celkové půdy v EU), se návrh reformy setkal s příznivým ohlasem, velkým pozemkovým vlastníkům ve Velké Británii, nebo ve Španělsku způsobil vrásky na čele:

„EU omezí dotace ‚pohovkovým zemědělcům‘,“ píše Público. Madridský deník podotýká, že Evropská komise zahájila „mimořádné tažení za revoluci v zemědělských dotacích“. Nejvíce novátorským prvkem návrhu je tak kontrola dotací určených pro velkostatkáře a farmy, jejichž vlastníci nemají zemědělství vedeno jako hlavní činnost: „To má velký dopad na velké pozemkové vlastníky, jako je anglická královna nebo monacký kníže Albert II. a ve Španělsku symbolický případ vévodkyně z Alby,“ upřesňuje deník.

Evropské komise oznámila, že evropským zemědělcům vyhradí finanční pomoc ve výši 150 milionů euro. V Madridu však zpráva nevyvolala přílišné nadšení. „Španělsko v Evropě mnoho neznamená,“ píše na titulní straně deník La Razón. Zprávu ilustruje fotografie europoslance Francisca de Sousy, který na protest proti dovozu okurek do Španělska vystoupil v Evropském parlamentu držíc demonstrativně malou okurku v ruce. Španělští zemědělci utrpěli největší škody následkem prvotních podezření vůči španělským okurkám během epidemie E. coli v Německu. Vzhledem k tomu, že jejich týdenní ztráty jsou odhadovány na 200 milionů euro, představuje suma, kterou jim Komise udělila, podle listu pouhou „hrst drobných“. Podle deníku však Německo, „které Brusel včera kritizoval kvůli šíření poplašných zpráv a nekompetentnosti, tentokrát jen tak lehce nevyklouzne.“

Rumunské okurky si díky krizi naopak výrazně polepšily a podle deníku România libera „nad E.coli vyhrály a volně se prodávají po celé Evropě“. Zatímco okurky typu „fabrio“ (dlouhé, typické pro trh EU) nikoho nelákají, ty malé rumunské jdou na dračku.

„Cukerná krize EU,“ tak zní titulek dnešního Dzienniku Gazeta Prawna. Cena cukru se ve srovnání s loňským rokem zvýšila o 30 až 40 %. Jak argumentuje hospodářský deník, důvodem jsou výrobní kvóty uplatňované EU, množství světových přírodních katastrof a podprůměrná úroda. Reforma evropského trhu s cukrem, zahájená v roce 2006, měla za následek snížení garantované minimální ceny o 36 % a uzavření ztrátových cukrovarů. Objem cukru vyrobeného v EU tak začal klesat, z 17,35 milionů tun v roce 2008 na 16,25 milionů tun v roce 2009/10. Polsko loni vyrobilo 1,43 milionu tun, ale kvůli unijním limitům smí spotřebovat pouze 1,405 milionu a zbytek vyvést za hranice EU. Kvóta však nestačí na pokrytí domácí nabídky, což znamená, že stále více cukru se musí dovážet z vnějších trhů. Tam je cukr též nedostatkový, z důvodů nízké úrody zaviněné přírodními katastrofami. „Nárůst ceny cukru je nevyhnutelný,“ varuje list, který též předpovídá vlnu bankrotů pekáren a cukrovarnických podniků, jejichž obchodní činnost se již nyní blíží „prahu ziskovosti“.

Společná zemědělská politika roku 2020 bude „více ekologická, spravedlivá, efektivní a účinná”, ujišťuje Dacian Cioloş, který 18. listopadu představil své reformní návrhy. „Tak to bychom měli slogan,” komentuje francouzský deník Libération. Ve skutečnosti text navrhuje především vyrovnání zemědělských příspěvků ve prospěch malých zemědělců nových členských států a zelenějšího zemědělství. Deník dále vysvětluje, že tento projekt „vyzývá k ambicioznímu obnovení legitimity” politiky, která představuje 40 % evropského rozpočtu.  

Dacian Cioloş nenavrhuje „ani radikální volbu odstoupit od pomoci zemědělcům a zaměřit se na cíle související pouze se životním prostředím, ani minimální reformu upracující rozdíly a garantující větší rovnováhu v rozdělování dotací mezi jednotlivými státy a zemědělci,” poznamenává deník Le Monde. Nová koncepce společné zemědělské politiky tak není „ani status quo, o čem sní dva největší uživatelé dotací, Francie a Německo, ani drastické snížení dotací, jak to požaduje Velká Británie,” uzavírá deník Les Echos.

„Švédsko tu vede válku proti dánským rybářským pirátům.“ V dlouhé reportáži obviňuje Göteborgs-Posten dánské rybáře z porušování zákazu rybolovu v některých oblastech Severního moře, který vyhlásila EU v roce 2009 na ochranu tresky, dnes téměř vyhynulého druhu. Deník vysvětluje, že od vyhlášení zákazu zaznamenaly švédské pobřežní hlídky ve švédských pobřežních vodách 70 „pirátských“ lodí, z nichž jich 16 nahlásily úřadům. „Nelovíme v zakázaných vodách,“ reagoval na to mluvčí dánských rybářů. „Tresku se snažíme chránit stejně jako všichni ostatní.“

Vlna veder v Evropě, přívalové deště a zejména požáry v Rusku, takové jsou důvodem paniky na světovém trhu s obilím, píše na titulní straně list Gazeta Wyborcza s varováním před nevyhnutelným růstem cen potravin. „Ceny obilí a mouky rostou každým dnem. A to doslova. Cena pšenice roste na pařížské burze každý den o 6 euro. Ze 110 euro před měsícem cena vystoupala na včerejších 210 euro,“ informuje deník. Cena pšenice tak za poslední měsíc vyrostla o 60 procent, což představuje největší nárůst od roku 1959, dodává Dziennik Gazeta Prawna. Závažnost situace prohloubilo čtvrteční rozhodnutí ruské vlády zavést zákaz na vývoz pšenice, což znamená, že „arabské země, které jsou největšími dovozci obilí na světě, jsou nuceny jej dovážet z EU či Spojených států,“ dodává varšavský deník. 

„Rumunsko, banánová republika,“ hlásá titulek listu România libera. Tato země, kterou od tropického pásma dělí tisíce kilometrů, totiž vyvezla daleko více banánů (přes 1 000 tun), citrusů, manga, ananasu a kokosových ořechů než rajčat, okurek a jablek. Tajemství „tropikalizace země“ podle deníku spočívá v dovozu a vývozu ovoce, které bylo vypěstováno jinde či se dopravilo přes jiný stát. A tak Rumunsko „dováží více banánů z Maďarska, než z Panamy.“  Plodiny se poté vyvážejí do zahraničí, zejména do ostatních států EU.

Návrh evropské směrnice o hygieně potravin by mohl ohrozit rakouskou domácí slaninu, obává se Der Standard. Stanovuje totiž stejné nároky na drobné řezníky i průmyslová jatka, čímž velice ztěžuje život drobným výrobcům, neboť je nutí bez ohledu na objem výroby „vyčlenit zvláštní místnost pro veterináře nebo provádět porážku a porcování zvířat v oddělených místnostech“. Výsledek je ten, že „700 podniků přestalo porážet“ a porážka na farmách klesla o 80 % ve prospěch velkých průmyslových jatek a „rakouského masného průmyslu,“ podotýká vídeňský deník.

„Co se stalo s José Manuelem Barrosem, který byl v minulosti považován za obratného stratéga?“ reaguje list Le Soir na rozhodnutí Evropské komise povolit německému chemickému gigantu BASF pěstovat geneticky upravený brambor Amflora. Podle bruselského deníku se názory na pěstování geneticky modifikovaných brambor velice liší. „Bylo opravdu zapotřebí, aby Komise změnila po dvanácti letech názor ve jménu ‘zodpovědné inovace’?,“ ptá se bruselský deník, který rovněž kritizuje způsob jakým bylo rozhodnutí provedeno: „přijaté jednohlasně, avšak bez skutečné diskuze mezi jednotlivými členy Komise a navíc diskrétní písemnou procedurou.“ „Komise v tzv. období Barosso II ještě neudělala žádné důležité rozhodnutí. A tak je na světě první!“


"Infarkt", píše na titulce řecký list To Ethnos poté, co řečtí zemědělci paralyzují zemi a své sousedy. "Už deset dní blokují silniční cesty ze středu na sever Řecka, i hranice se soudními státy," poznamenává deník. "Přestože bulharská vláda musela zasáhnout a požádat Evropskou komisi o zpřístupnění některých silničních tahů, stávky zemědělců se neuklidnily. Naopak. V ulicích Athén se 25. ledna sešlo nad 500 demonstrujících." "V 80. letech získávali dotace z Evropské unie jako první, dnes zemědělci žádají finanční podporu ve výši 1 miliardy euro," poznamenává deník. "Státní pokladna je ale prázdná a Brusel nadále vyvíjí tlak k uzdravení naší ekonomiky. A řecký předseda vlady Jorgos Papandreu potvrdil, že neustoupí."

Nový rok sotva začal a ceny mnohých výrobků se už stačily zvýšit o 5-10 %, píše România liberă, která zároveň uveřejňuje seznam výrobků, kterých se zdražování nejvíc týká: paliva, energie, chléb, ovoce, zelenina a cigarety. Největší nárůst cen ale zaznamenalo maso: cena hovězího a skopového vzrostla o 50 %, cena drůbežího o 20-30 %, a to jmenovitě z důvodu zrušení státních dotací pro chovatele – v souladu se závazky EU, uvádí deník, který dále píše, že rumunští zemědělci z obavy, že „trh takové zdražení neunese“, požádali vládu, aby „zažádala Brusel o výjimku, díky níž by bylo možné dotace chovatelům nadále vyplácet“.

Po jedenáctiletém moratoriu byl Portugalcům opět povolen lov tresky, která tvoří hlavní  prvek jejich národní kuchyně, u břehů Kanady. Vody, na které dohlíží Organizace pro rybolov v severozápadním Atlantiku (NAFO), byly znovu otevřeny v září pro lov tresky a okouníka, uvádí Públicoa dodává, že celková kvóta pro EU pro rok 2010 činí 3 136 tun, z čehož přibližně třetina připadá na Portugalsko. Cílem diskuzí, které v současné době probíhají v Bruselu ohledně kvót pro rok 2010, je zbrzdit nadměrný rybolov, jehož obětí je podle Evropské komise 80 % druhů. Proto také Komise usiluje o snížení celkové produkce (dosahující pro některé druhy, jako je například máčka, až 90 %), píše turínská La Stampa, podle níž tak dojde ke zvýšení spotřebních cen.

Chovy nizozemského dobytka se chystá zpustošit nová metla: chřipka Q neboli coxielóza. V následujících týdnech budou podle deníku NRC Handelsblad vybity všechny březí kozy a ovce, ať už zdravé či nemocné. Nemoc je v zemi přítomna už od roku 2007 a u postižených zvířat vyvolává falešný porod. V momentě porodu je velmi nakažlivá pro zvířata i člověka. V roce 2009 na její následky zemřelo šest osob, dodává deník. Opatření „oživí trauma z let 1997 a 1998, kdy bylo při epidemii slintavky a kulhavky vybito 10 milionů prasat,“ komentuje NRC. Deník se domnívá, že kdyby vláda přijala adekvátní opatření a věnovala se boji proti šíření nemoci už od roku 2007, tak jsme se dnes tomuto „masakru“ mohli vyhnout.

„Evropa výkřiky zemědělců neslyší", píše na titulní straně La Libre Belgique následující den po odmítnutí Evropské komise snížit výrobní kvóty mléka, které určují, kolik mohou jednotlivé unijní země ročně vyrobit. Zemědělci, kteří čelí krizi, už několik měsíců volají po zmrazení či alespoň snížení kvót, jenž by vedlo k zastavení poklesu výkupních cen. Pokud by výrobní kvóty byly nižší, snížilo by se množství mléka na trhu a došlo by ke zvýšení jeho ceny, uvádějí. Komise navrhla pomocný balíček, ale kvóty stanovené roku 2008 v rámci společné zemědělské politiky snižovat nehodlá. „Chcete-li zachránit mléčný sektor, musíte spotřebovávat mléčné výrobky," uvedla Mariann Fischer Boelová, komisařka EU pro zemědělství a její výzva měla zasáhnout zejména spotřebitelé Coca-Coly. Cena tohoto nápoje se pohybuje mezi 1 euro a 1,26 euro za litr, tedy je dražší než mléko. "Je to argument (...) který odráží spíše zmatení," píše belgický deník.