Tři roky po sobě migrační toky v EU slábly, nyní začínají opět sílit, vyplývá z čerstvé zprávy OECD, která byla zveřejněna 13. června. Vyhlídky na získání pracovního místa pro cizince přitom potemněly. Zhruba každý druhý nezaměstnaný imigrant je bez práce víc než rok.

„Německo si nedokáže imigranty udržet,“ píše Die Welt. Pouze každý druhý Řek a třetina Španělů, kteří přijeli do Německa v roce 2011, zůstali v zemi déle než rok. Italové se v Německu trvale usadili pouze ve 40 procentech případů, upřesňuje list. Podle odborníka z OECD

by Německo mělo zlepšit příjem imigrantů a dostat na potřebnou úroveň imigranty s kvalifikací, jejichž diplomy ale neodpovídají německým standardům.

Vídeňský Der Standard přitakává: „Rakousko by mohlo mít z imigrantů větší prospěch.“ Jejich lepší začlenění do trhu práce by do státní pokladny mohlo přinést 1,2 miliardy eur. Stát by měl investovat nejen do vzdělávání nově příchozích imigrantů, ale imigrace druhé generace:

Dcerám imigrantů z bývalé Jugoslávie hrozí dvakrát vyšší riziko nezaměstnanosti než stejně starým dívkám z rodin, které žijí v Rakousku už po několik generací.

Naopak Švýcarsko dokáže „imigrace využít“, píše Neue Züricher Zeitung. Švýcarsko a Lucembursko jsou dokonce dvěma zeměmi OECD, kterým imigrace přináší největší užitek. Deník to vysvětluje třemi důvody:

za prvé vysoký počet imigrantů v poměru k počtu švýcarských občanů, za druhé do Švýcarska přicházejí lidé v pracovním věku a za třetí sem přichází vysoký počet kvalifikovaných imigrantů.

Demonstrace za přijetí jednotného identifikačního čísla, které vypukly před týdnem před bosenským parlamentem v Sarajevu, „rozšířily po celé zemi a proměnily se v největší občanskou revoltu od konce války“ v letech 1992-95, píše Dani.

Protestní hnutí přezdívané „babolucija“ podle svého původu (případ dítěte, které potřebovalo ošetření v zahraničí a nemohlo dostat pas, protože nemělo identifikační číslo) přerostlo v masový protest proti špatnému postupu vlády a parlamentu.

Blokáda parlamentu trvá, srbští a chorvatští ministři a poslanci odmítají zasedat a obviňují muslimské strany z organizace protestů. Demonstranti požadují, aby zákon o identifikačním čísle přijali nejpozději do konce června.

Více než 70 procent ze dvou milionů polských emigrantů tvoří lidé mladší 39 let, píše deník Rzeczpospolita s odkazem na nedávno zveřejněné údaje hlavního statistického úřadu (GUS).

„Jsou to děsivá čísla. Krvácíme lidi,“ říká profesorka demografie a rektorka Lazarského univerzity Krystyna Iglická. „Bezprecedentní útěk“ mladých Poláků ze země navíc přichází v době mimořádně nízké porodnosti.

Další odborníci poukazují na to, že nedostatek mladých a kreativních lidí, „kteří nezažili socialismus a měli být naší nadějí“, se projevuje „nižším hospodářským růstem, menší spotřebou, nižším potenciálem růstu a vyššími sociálními výdaji“.

Belgický senátní výbor bude ve středu jednat o případném rozšíření zákona o eutanazii na nezletilé. Otázku už několik měsíců konzultuje s lékaři a odborníky na lékařskou etiku.

„Na obou stranách jazykové hranice se liberálové a socialisté shodují v názoru, že by věk neměl být v žádosti o eutanazii rozhodujícím kritériem,“ píše De Morgen. Lékaři by podle nich měli nyní posuzovat způsobilost nezletilých k takovému právnímu úkonu případ od případu.

Křesťanští demokraté návrh možná nepodpoří, píše deník, ale vlámští nacionalisté z Nové vlámské aliance (N-VA) jsou údajně připraveni hlasovat pro.

V době, kdy kodaňská radnice zvažuje legalizaci prodeje konopí, požaduje „99 procent prodejců“, aby byla jejich činnost zdaněna, řekl deníku Politiken jeden z hlavních dealerů.

Dealeři, jejichž aktivity dosahují obratu jedné miliardy eur, by tak získali status běžných obchodníků.

Pro ministra spravedlnosti Mortena Bødskova, který soudí, že organizovaný zločin mají pod kontrolou dealeři ze čtvrti Christiania, „spočívá odpověď na návrh legalizovat konopí ve dvou písmenech: N-E“.

„Itálie platí imigrantům, aby odešli do Německa,“ píše Linkiesta s odkazem na obvinění imigračního úřadu v Hamburku. Město tvrdí, že zadrželo 300 afrických přistěhovalců s prošlým dočasným povolením k pobytu vydaným v Itálii, a požaduje jejich návrat. Zadržení tvrdí, že jim italské úřady explicitně doporučily pokračovat do Německa, hlavní destinace imigrantů, kteří do EU vstoupili přes Itálii. Za souhlas jim nabídly 500 eur.

Podle zpravodajského serveru italské úřady odpovědnost mlčky přiznaly a samy projevily ochotu se o imigranty postarat. Většina z nich získala status uprchlíka, protože utekla před občanskou válkou v Libyi v roce 2011 a následnou vlnou xenofobních útoků, které rozpoutala demise Muammara Kaddáfího.

Problém je, že jde o občany „zemí, které jsou považovány za demokratické, jako je Ghana, Togo nebo Nigérie,“ píše La Repubblica. To znamená, že v Německu nemají nárok na azyl, který je udělován lidem prchajícím před násilím.

Problém, který je zřejmě reakcí na nutnost uzavřít uprchlická centra v Itálii, se vynořil před několika měsíci a týká se mnohem většího počtu imigrantů po celém Německu, píše La Repubblica a dodává:

S blížícími se volbami v Německu si lze nyní snadno představit, že by veřejná diskuze na toto téma mohla být užitečná.

Termín integrace „už je překonaný“, protože imigranty je dnes třeba „respektovat a zapojit“ do občanského života, prohlásila kancléřka Angela Merkelová u příležitosti včerejšího zahájení šestého summitu o integraci v Berlíně.

Kancléřka kritizovala přetrvávající předsudky a „strukturální diskriminaci“, zejména podnikatelů z řad imigrantů, kteří mívají největší problém získat úvěr, píše Die Welt.

Merkelová navrhuje posílit mobilitu na trhu práce a podpořit uznávání zahraničních diplomů. Die Welt připomíná, že cizinci v Německu tvoří 52 procent nezaměstnaných bez diplomu.

„Vídeň vyzvala EU k omezení počtu německých studentů,“ píše Süddeutsche Zeitung. Německý deník uvádí, že podle statistik rakouského ministerstva hospodářství každý devátý student prvního ročníku pochází z Německa. Na některých oborech, jako je psychologie v Salzburgu nebo Innsbrucku, které leží blízko německých hranic, je jich více než 80 procent.

„Ministr [pro vědu a výzkum Karlheinz Töchterle] chce upřednostnit tuzemské studenty,“ píše rakouský Kurier.

Töchterle žádá od Evropské komise, aby Rakousku, stejně jako Švédsku, Dánsku, Nizozemsku, Belgii a dalším evropským zemím, které čelí nadměrnému přílivu zahraničních studentů, umožnila přijmout opatření „zabraňující tomu, aby tato nerovnováha nevytvářela na vysokých školách protievropské nálady“.

„Zatím není jasné, podle jakých kritérií by se mělo rozhodovat mezi zahraničními a domácími studenty. Kvóta, která zajišťuje 75 procent míst rakouským studentům, zatím existuje jedině na medicíně,“ upřesňuje Süddeutsche Zeitung.

Doposud bylo veškeré omezování míst pro zahraniční studenty považováno za porušování volného pohybu osob v EU, připomíná Kurier.

Moldavané, kteří chtějí získat rumunské občanství, musejí zaplatit 100 eur zprostředkovatelům, kteří jim pomohou vyplnit žádost, vyplývá z průzkumu deníku Jurnalul Național.

Informace vycházejí na světlo v době, kdy rumunští poslanci jednají o reformě procedury udělování občanství Moldavanům. Reforma počítá se zvýšením počtu kanceláří, které mají v Rumunsku tyto žádosti vyřizovat. Opatření by mohla roli zprostředkovatelů ještě posílit.

Díky rumunskému občanství získávají Moldavané přístup na evropský trh práce. V letech 1991-2012 jim Rumunsko vydalo 320 000 pasů. V současnosti se vyřizuje 120 000 žádostí. Loni rumunské soudy vyšetřovaly 40 státních úředníků a zprostředkovatelů kvůli nelegálnímu obchodu s rumunskými pasy.

Paříž se stala 26. května dějištěm další demonstrace proti vládnímu projektu „manželství pro všechny“. Podle policie se na ní sešlo 150 000 lidí, podle organizátorů milion. Zákon opravňující k uzavírání homosexuálních sňatků byl schválen 23. dubna a první pár má být oddán 29. května.

Navzdory úspěšné mobilizaci nedokázali organizátoři „zakrýt neshody“, poznamenává Le Parisien. Například uvnitř opoziční UMP (pravice), kde proti sobě stojí v otázce homosexuálního manželství dva názorové proudy. Le Parisien píše:

Vláda, která chtěla včera večer především udržet neshody na uzdě a doufala, že se jí konečně podaří otočit list, také pochopila, že část populace není ochotna na její reformy přistoupit.

Členové národní rady pro vzdělání se postavili Ústavnímu soudu, který 22. května rozhodl z důvodu „formálního pochybení“ pozastavit na základních a středních školách výuku sexuální výchovy. Podle soudu měla vláda před zavedením osnov do výuky konzultovat rodičovská sdružení. Rada zase soudí, že rodičům nepřísluší rozhodovat o obsahu výuky ve školách a že stát má hájit své hodnoty, které mají přednost před zájmy jednotlivců.

Jutarnji list dodává, že soud projednal odvolání rodičovských sdružení napojených na katolickou církev nezvykle rychle. Deník si to vysvětluje církví podporovanou „konzervativní vlnou“. Asociace blízké církvi v současné době mimo jiné požadují referendum, na základě něhož by ústava obsahovala definici manželství jako výlučného spojení muže a ženy. Zatím se podařilo shromáždit zhruba 400 000 podpisů.

Když švédská média informují o nepokojích na stockholmském předměstí Husby, nikdy nezmiňují skutečnost, že více než 80 % místních obyvatel není švédského původu, všímá si Politiken. Podle dánského středolevicového deníku je dost závažné, že celá města žijí v „paralelní kultuře, na hony vzdálené životu švédské elity“. Švédská debata o chudinských čtvrtích se „nebezpečně“ podobá diskuzi, která probíhala v Dánsku na konci 90. let. V té době podle deníku -

přenechával levý střed kritiku neúspěšné integrační politiky příliš dlouho těm nejextrémnějším hlasům v Dánské lidové straně. Tyto problémy jsme považovaly za citlivé a nezabývali jsme se jimi, což lidovou stranu jen posilovalo.

Podle listu Politiken dnes musí švédský levý střed pochopit, „že imigrace představuje i nápor na sociální stát a že je třeba o tom otevřeně diskutovat“.

Nizozemská „klinika na konec života“, Levenseindekliniek, která od března 2012 přijímá pacienty, u nichž lékaři odmítli vyhovět jejich požadavku na eutanázii či asistovanou sebevraždu, zdvojnásobuje svou kapacitu. Od června bude těžce trpícím a nevyléčitelně nemocným k dispozici 30 zdravotnických týmů včetně 60 lékařů. Tato asistence vyplývá ze zákona o eutanázii z roku 2001. Stávající čekací listina na příjem do kliniky (1 až 6 měsíců), na němž figuruje 180 Nizozemců, se tak významně zkrátí. Pacient by tak neměl čekat déle než čtyři týdny.

Nizozemský senátor za labouristickou stranu a obyvatel dělnické čtvrti Schilderswijk v Haagu vyjádřil politování nad stigmatizací svého bydliště, poté, co deník Trouw publikoval průzkum, podle kterého se Schilderswijk stalo centrem salafistů.

V rozhovoru s deníkem Adri Duivesteijn reagoval na obavy Nizozemců ohledně některých zákazů, např. kouření nebo nošení minisukní, které ortodoxní muslimové uplatňují v některých zdejších oblastech:

Nizozemci stále ještě nedospěli k poznání, že společnost se ze základu změnila. Pořád si nedokážeme přiznat, že dnešní společnost je mnohem rozmanitější. Jakmile v nějaké čtvrti jedna z kultur převládne, její zvyky se tu přirozeně rozvíjejí.

V Husby, lidové čtvrti na předměstí Stockholmu, trvají už od 19. května nepokoje, při nichž shořelo několik desítek automobilů a jedna policejní stanice. Rodiče a zástupci místních sdružení proto 22. května vyšli do ulic, aby demonstrovali proti vandalismu mládeže a policejními násilí. Nepokoje se mezitím rozšířily do dalších částí hlavního města. Události posledních dnů oživily debatu o integraci přistěhovalců a švédském sociálním modelu. Jak v rozhovoru pro list Svenska Dagbladet uvádí jeden z obyvatelů Husby:

Pracujeme a platíme daně, ale našim dětem se nedaří ve škole a celý den tráví nicneděláním v centru. Co z nich bude?

„Pokud neopustíte Řecko do konce června, nastane řežba,“ stojí v dopise označeném oficiální hlavičkou neonacistické strany Zlatý úsvit adresovaném sdružení řeckých muslimů. Strana oficiálně prohlašuje, že s dopisem nemá nic společného, „ale málokdo tomu věří“, píše Gazeta Wyborcza.

Podle vládních zdrojů bylo loni zaznamenáno rekordních 154 útoků proti cizincům. Organizace na ochranu lidských práv ale tvrdí, že toto číslo je ve skutečnosti mnohem vyšší. Varšavský deník cituje názor odborníka, podle nějž:

Řekové znavení krizí hledají její příčiny a Zlatý úsvit jim je poskytuje tím, že ze špatné hospodářské situace obviňuje cizince a muslimy“.

Na stockholmském předměstí Husby, kde žijí především přistěhovalci, už dvě noci po sobě probíhají nepokoje. Několik aut bylo zapáleno a skupiny maskovaných mladých lidí házely po policejních sborech kameny.

Nepokoje vypukly poté, co byl 13. května policií zabit devětašedesátiletý muž, který policistům předtím vyhrožoval. Podle deníku Dagens Nyheter jsou však příčinami násilí také segregace a nezaměstnanost. Policisté jsou rovněž obviňováni z toho, že proti obyvatelům čtvrti užívali rasistické výrazy. „Nadávali nám do, negrů‘ a, opic’,“ stěžuje si Rami Al-Khamisi, mluvčí asociace Megafonen, která se stará o místní mládež.

Prezident Miloš Zeman vyvolal v řadách akademiků, politiků a novinářů vlnu kritiky, když odmítl jmenovat na žádost Univerzity Karlovy literárního historika Martina C. Putnu profesorem.

Prezident sdělil, že populárního autora knihy „Křesťanství a homosexualita“ odmítl jmenovat kvůli jeho liberálním názorům a účasti na gay parade.

„Role prezidenta při jmenování profesorů je čistě ceremoniální. Slavnostní předávání dekretů na pražském Hradě (...) je dědictví z doby rakousko-uherské monarchie,“ připomínají Lidové noviny, podle nichž prezident opět překročil své pravomoci.

V době, kdy je podle statistik v EU 26 milionů nezaměstnaných, věnuje italský týdeník své 1000. číslo přehledu o tom, jak otázku „generace bez práce“ zpracovává na svých stránkách evropský tisk.

„V mnoha zemích se objevují zajímavé nápady, jak situaci řešit, ale často k nim chybí politická vůle a finanční prostředky,“ píše Internazionale.

V pravidelné rubrice v El Pais varuje José Ignacio Torreblanca před možnými dopady frustrace a volební neúčasti nezaměstnaných v evropských volbách 2014.

Kdyby nezaměstnaní volili společně, mohla by jejich strana získat v parlamentu 44 až 46 křesel. Taková politická síla je nepřehlédnutelná.

„We are one“ – „Jsme jako jeden.“ Tak zní slogan hudební soutěže Eurovize, která probíhá v těchto dnech v Malmö.

Ale v době, kdy se „ze starého průmyslového města stal mezinárodní melting pot plný optimismu“, z něj „odchází čím dál víc židovských rodin“, všímá si Dagens Nyheter. „Antisemitismus se stal charakterovým rysem Malmö. Obtěžování židovských obyvatel je běžnou záležitostí a mnoho z nich už ve městě nevidí svou budoucnost“.

Židovská komunita v Malmö měla v sedmdesátých letech 2 000 členů. Dnes jich je už jen 500, píše deník. „Většina odešla do Stockholmu nebo do zahraničí.“

„Postavení Romů [v Evropě] představuje ten nejzávažnější případ diskriminace a exkluze na etnickém základě,“ tvrdí George Soros v rozhovoru pro rumunský týdeník Dilema Veche. Americký miliardář, který založil několik sdružení na pomoc rumunským Romům soudí, že

dotyční jsou vzhledem k vyloučení ze společnosti obětmi porušování lidských práv a navíc na ně ze všech nejvíc doléhá hospodářská krize a chudoba s ní spojená. K tomu se přidává rostoucí nevraživost ze strany většinové společnosti, která se také vyrovnává s hospodářskými problémy. Situaci navíc využívají populističtí politici.

Podle Sorose je toto postavení Romů důsledkem unijních opatření na boj proti krizi. Hospodářská krize

totiž udělala z EU něco zcela jiného, než čím měla být: dobrovolným sdružením navzájem rovných států. Unie je dnes vynuceným vztahem mezi věřiteli a dlužníky, v němž si věřitelé diktují své podmínky. [...] Musíme se vrátit k tomu, čím byla EU na začátku, tedy sdružením v němž je euro pouhým nástrojem.

„Velká Británie poskytuje nejlepší právní prostředí pro lesby, gaye, bisexuály, transgenderové a intersexuální osoby (LGBTI), zatímco Bulharsko chrání sexuální menšiny nejméně,“ informuje EUobserver ve svém článku věnovaném postavení sexuálních menšin v Evropě. Ve zprávě s názvem Duhová Evropa, kterou zveřejnila 16. května aktivistická organizace ILGA-Europe, získala Velká Británie 77% skóre z hlediska právní ochrany osob označovaných LGBTI. tato ochrana se týká principů „nediskriminace, uznávání pohlaví a zákazu nenávistných projevů.”

Na druhé příčce se umístila Belgie s 67 %, následuje Švédsko, Španělsko a Portugalsko s 65 %, Francie s 64 %. Bulharsko získalo pouze 18 % kvůli „absenci zákonů proti projevům nenávisti a násilí proti lidem z komunity LGBTI, absenci legislativy o změně pohlaví a nediskriminaci“. Zpravodajský portál shrnuje s tím, že

neexistuje žádné absolutní geografické rozdělení, nicméně na první pohled je patrné, že právní postavení sexuálních menšin se zhoršuje směrem na východ. [...] V širší Evropě není místo pro sexuální menšiny v Rusku (7 %). Tato země ostatně získala absolutní nulu za legislativu proti diskriminaci, svobodě shromažďování, projevům nenávisti a práva na azyl.

Nizozemská lékařská komora (KNMG) bude 16. Května projednávat s ministryní zdravotnictví Edith Schippersovou možnost omezit zákon o eutanázii, který platí od roku 2002.

Velká číst lékařů soudí, že eutanázii by neměli podstupovat pacienti postižení těžkou demencí, kteří už nejsou schopni komunikovat. A to i v případě, že předtím podepsali souhlas s eutanázií. Podle jejich názoru by měla být eutanázie dostupná jen trpícím, kteří mohou – verbálně či jiným způsobem – vyjádřit souhlas s ukončením života.

Všichni lékaři v tom však nejsou zajedno. Jak uvedl jeden praktický lékař De Volkskrant: „Respekt k vůli pacienta je projevem úcty k myšlence, kterou měl během svého života a nikoliv k lidské bytosti, která už o sobě neví.“

Podle nového návrhu zákona, který předložila polská vláda, budou Poláci mladší 35 let „moct počítat s podstatnou státní podporou při koupi svého prvního bytu či domu“, informuje Gazeta Wyborcza. Vláda je připravena poskytnout 10 % konečné ceny bezdětným párům a samostatně žijícím. Lidé s dětmi obdrží 15% dotaci.

Zákon, který ještě musí odhlasovat Sejm, by podle listu mohl začít platit v roce 2014. Podle analýzy polské realitky Home Broker žije 41,2 % Poláků v bytech, které lze podle kritérií EU považovat za přelidněné.

Italský trh s nemovitostmi zažil v roce 2012 nejhorší propad za posledních 28 let. Ve srovnání s rokem 2011 bylo uzavřeno o 150 000 méně kupních smluv.

Paradoxem však podle listu Corriere della Sera je to, že „ačkoliv mají domy nyní nižší cenu, jejich koupě víc stojí,“ jelikož krizí postižené banky nabízejí méně půjček a prodejci žádají víc peněz. Procento Italů, kteří jsou majiteli svého primárního bydliště, se pohybuje nad průměrem EU.

Vzrůstající nezaměstnanost ale naznačuje, že krize bydlení hned tak neskončí. Na protest proti ní se 14. května upálil muž, jehož dům byl vydražen poté, co nebyl schopen splatit dluh 10 000 euro.

Hnutí „rozhořčených“ oslavilo v neděli 12. května dva roky. Asi v dvaceti španělských městech se konaly demonstrace, které měly připomenout tuto „první reakci ulice na krizi“ a na úsporná opatření přijatá tehdejší socialistickou vládou, píše list El Periódico de Catalunya. Výročí je příležitostí zhodnotit přínos hnutí 15. května. Deník však příliš důvodů k optimismu nevidí:

Hnutí ztratilo na síle, takže se z médií v podstatě vytratilo. Ačkoliv je stále přítomno na sociálních sítích, chyběly mu konkrétní cíle i schopní vůdci a nemělo ani jednotné mluvčí.

Zbylo z něho však „něco mnohem důležitějšího“, soudí naopak deník El Periódico, podle kterého hnutí

zaselo semínko společenské kritiky, které vyklíčilo v mohutné demonstrace posledních měsíců. [Hnutí 15. května] bylo zárodkem síly dnešní Platformy pro oběti hypoték (PAH), nebo masy lidí, kteří dnes v ulicích protestují proti rozpočtovým škrtům ve zdravotnictví, školství a dalších sektorech, jež trpí oslabováním sociálního státu, o kterém rozhodli manažeři krize. Demonstrace, které si toto výročí připomněly, dokonale vyjadřují tuto přeměnu rozhořčení v otevřený odpor – v tzv. „eskraši“ namířenou proti systému samotnému.

„Německá populace klesá a stárne,“ konstatuje Handelsblatt v předvečer demografického summitu, který pořádá kancléřka Angela Merkelová.

V roce 2003 mělo Německo 82,5 milionu obyvatel, v roce 2011 už pouze 81,7 milionu. A podle statistik by měl jejich počet klesnout do roku 2060 o zhruba 65 milionů, píše deník.

Pokud nebude země reagovat, klesne ekonomicky aktivní populace do roku 2030 z 50 na 42 milionů. „Ministr hospodářství Philipp Rösler sází na imigraci,“ dodává hospodářský deník. Angela Merkelová by měla vyzvat podniky, aby pokračovaly ve školení starších zaměstnanců.

“Tři čtvrtiny rodin, které si přejí adoptovat, předem odmítají romské děti,” stěžuje si deník România liberă, který se odvolává na zprávu Národního úřadu pro adopci za rok 2012.

Rumuni, kteří jsou schopni „překonat předsudky“, tak jako učitelka, která je na titulní stránce deníku vyfotografována spolu se svou dcerou „tmavší pleti“, jsou proto spíše výjimkou. „Rumuni jsou rasisti“, říká otevřeně farář, který sám adoptoval dvě romské děti.

Předsudky přetrvávají kvůli „nedostatečnému vzdělání“, vysvětlila deníku psycholožka Rumunského úřadu pro adopci Cristina Neacşuová.

[rodiny, které si přejí adoptovat], přicházejí všechny s určitými předsudky. Vysvětlujeme jim, že žádný gen pro kriminalitu nebo agresivitu neexistuje. Jiné se bojí stigmatu, kterému by jejich dítě bylo vystaveno.

V roce 2012 se 875 z 1222 rodin, kterým byla adopce přiznána, písemně vyjádřilo, že se chtějí seznámit pouze s „rumunskými dětmi, s vyloučením kteréhokoliv jiného etnika“.

„Statistiky ukazují, že Rumuni si raději několik let počkají, než jim stát najde vyhovující dítě, než aby adoptovaly dítě romského původu,“ dodává România liberă.

Učitelé státních škol včera stávkovali na protest proti reformnímu návrhu ministra školství José Ignacia Werta. S návrhem se dnes měla seznámit rada ministrů na svém každotýdenním zasedání, ale termín byl odložen.

Podle organizátorů se stávky zúčastnilo 72 procent učitelů a 90 procent studentů. Vláda ale účast odhaduje na pouhých 20 procent. El Pais v úvodníku píše, že nedošlo ke konsenzu a že „tak ostře odmítnutá reforma by se neměla zavádět“. Reformy počítají se škrty v rozpočtu ve výši až 6,7 miliardy eur.

Do Německa se loni přistěhovalo 1,08 milionu lidí, z toho 966 000 cizinců. Nejvíc od roku 1995, píše Frankfurter Allgemeine Zeitung v článku s názvem „Imigrace překonala loni v Německu rekord“.

Podle německého statistického úřadu vzrostla imigrace od roku 2011 o 13 procent. Většina přistěhovalců pochází z Polska, Rumunska a Bulharska.

Německé úřady hodnotí tuto tendenci kladně: „Imigrační příliv je obrovským přínosem pro všechny strany, protože nová vlna imigrace je mladší a vzdělanější,“ prohlásila ministryně práce Ursula von der Leyenová.

Přesto jsou stále neobsazeny desítky tisíc pracovních míst, především v oblasti zdravotní péče. Mezery by měly pomoci zacelit nové pracovní předpisy, které vstoupí v platnost 1. července a zpřístupní trh práce také občanům ze zemí mimo EU. Toto opatření usnadní imigraci také specializovaným pracovníkům, které Německo nutně potřebuje, dodává Frankfurter Allgemeine Zeitung.

K předním dodavatelům imigrační pracovní síly do Německa patří země střední a východní Evropy a jižní státy postižené krizí. El País píše, že:

většinu imigrantů tvoří přistěhovalci z východní Evropy. Největší nárůst [imigrace do Německa] ale zaznamenaly země postižené krizí, jako Španělsko (loni 49 933 pracovníků), Řecko (34 109) a Portugalsko (11 762). […] V rámci Unie pocházejí přistěhovalci především z Polska (176 000), Rumunska (116 000) a Bulharska (59 000).

Pozadu nezůstává ani Itálie: loni do Německa emigrovalo 42 000 Italů, píše Il Manifesto, který na titulní straně přirovnává Německo k „Lamerice“, vysněné Americe přistěhovalců na konci devatenáctého století. Komunistický deník se nicméně domnívá, že

pro Německo to je výhodné: demografická křivka klesá a země potřebuje čerstvou pracovní sílu. Ale pro jižní státy je to ztráta, protože investují peníze do vzdělávání absolventů škol, kteří tvoří jádro imigrace.

Německo za zájem imigrantů zčásti vděčí Spolkovému úřadu práce, domnívá se Mediapart:

Bundesagentur für Arbeit se nespokojuje pouze s tím, že na svých webových stránkách uveřejňuje v několika jazycích stovky tisíc nabídek volných pracovních míst. Hledá i v zahraničí v zemích s vysokou nezaměstnaností.

Jak nicméně poznamenává francouzský zpravodajský server,

dostat se do nového eldoráda předkládá jisté úsilí [...] Kromě jazykových znalostí nezbytných k získání kvalifikové práce jsou tu ještě další překážky […]: neuznání některých diplomů, dlouholetý nezvyk pro zaměstnavatele, zejména v případě malých a středních podniků, přijímat na práci cizince, a administrativní překážky pro pracovníky s nízkou kvalifikací. Skutečnost nakonec může být skličující, protože mnozí absolventi jihoevropských vysokých škol se musejí spokojit s prekérním zaměstnáním na částečný úvazek, které neodpovídá jejich kvalifikaci.

Ti čtvrtiny Evropanů soudí, že „ta nejhorší krize nás teprve čeká“, shrnuje El País průzkum veřejného mínění, který 7. května zveřejnilo několik evropských deníků. Průzkum provedený v dubnu v šesti členských státech (Německu, Španělsku, Francii, Polsku a Velké Británii) přinesl hned několik překvapení, píše deník:

Nejoptimističtější jsou paradoxně Španělé: 40 % respondentů věří, že se situace do roka zlepší, přičemž 60 % očekává pravý opak. [...] Nesouhlas s tím, že to nejhorší je teprve před námi, lze možná vysvětlit přesvědčením, že vzhledem k dosavadním obětem se situace už nemůže o moc zhoršit.

„Pro Španělsko je to jediný povzbudivý údaj,“ pokračuje El País. Španělé totiž jinak přistupují k reformám a úsporným opatřením s vůbec největší skepsí: 76 % tázaných soudí, že budou mít negativní dopad na hospodářství a společnost. V závěsu za nimi jsou Italové, z nichž se proti této politice staví 71 %.

Obecně vzato se k této tezi zpochybňující přínosy očekávaných změn staví více než nadpoloviční většina Evropanů. Pouze Poláci jsou se 76 % většinově pro [úsporná opatření].

Ovšem cenu za pesimismus získává Francie, všímá si Le Monde.

V průměru 92 % Evropanů očekává negativní vývoj ve své zemi či u spoluobčanů. Ve Francii vidí věci černě 97 % domácností. [...] Podle 85 % Francouzů bude příští rok hůř, přičemž tento názor sdílí 75 % Evropanů.

Deník dodává, že tato „deprese posiluje blízkost Francouzů k románským státům“.

Nedoprovází ji radikální odmítnutí Evropy: členství v EU je podle 55 % Francouzů stále výhodou, zatímco 57 % Němců jej považuje za hendikep.

I když „obávaná katastrofa, přiživovaná všudypřítomnými řečmi, je stále ještě výplodem fantazie, [...] svědčí o obavách, které přesahují pouhou konjunkturální krizi. [...] Největší obavu přitom nepředstavuje ztráta práce, ale nemožnost zestárnout v důstojných podmínkách (47 %) či ztratit přístup ke kvalitní zdravotní péči (25 %).

Nezaměstnanost, bydlení nebo demografický tlak – to jsou otázky pro belgickou vládu, které podrobně rozebírá belgický deník Le Soir ve své příloze s názvem „SOS Brusel“.

Le Soir zneklidňuje „vysoce smíšené město, které má problém vypořádat se se svou diverzitou“. „V hlavním městě, v němž 75,6 procenta obyvatel tvoří populace přímo pocházející z imigrace, je smíšenost třikrát vyšší než ve Valonsku a pětkrát vyšší než ve Vlámsku,“ píše list. V roce 2023 by toto číslo mohlo dosahovat 83 procent.

„Brusel je čím dál kosmopolitnější a multikulturnější město. Tato skutečnost často není považována za přínos, ale za problém. Brusel je stále etnicky segregovaný. Mezi kvalitou života ve čtvrtích, kde bydlí expatrioti nebo evropští úředníci, a v lidových čtvrtích, kde bydlí převážně imigranti, existují propastné rozdíly,“ říká pro deník socioložka Corinne Torrekensová.

Šedesát žadatelů o azyl zadržovaných ve věznici v Rotterdamu od včerejška odmítá přijímat jídlo a pití na protest proti „nelidskému věznění běženců“.

Hladovku zahájilo před týdnem také dvacet žadatelů o azyl v Schipholu. Dva z nich stále odmítají potravu.

Hlavním důvodem protestu je rozdílné zacházení s žadateli o azyl podle toho, jak se do země dostali. Ti, kdo přicestují letecky, jsou často zadržováni i více než půl roku. Ti, kdo překročí pozemní hranice, zadržováni nejsou.

Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) a organizace na ochranu uprchlíků VluchtelingenWerk kriticky poukazují na to, že podmínky věznění a zacházení s běženci jsou přísnější, než stanovuje mezinárodní legislativa.

Nákupy oblečení z druhé ruky, vzájemná výpomoc mezi sousedy, či skupinová dovolená – tak žijí „lidé na Slovensku, které krize nezlomila, ale kteří se s ní učí žít”, jak píše v titulku list Pravda. Deníkem oslovená socioložka analyzuje změny životního stylu způsobené přetrvávající hospodářskou krizí v postkomunistické zemi, kde šetřit připomíná dobu socialismu.

Mnozí Slováci s „průvanem v peněžence“ si i nadále dopřávají značkové oblečení, aby demonstrovali, že na to mají. Přibývají však případy těch, kteří už myslí jinak. "Alternativní spotřebitelství" je na Slovensku čím dál častější, i když méně něž v bohatších západoevropských státech. [...]

Užitečným spojencem slovenských spotřebitelů je internet, který umožňuje srovnání cen a využívání slev na slevových portálech. Jak se svěřuje jedna z respondentek:

ke kadeřnici, na manikúru, pedikúru či kosmetiku, na poznávací cesty, do lázní jezdím jen na slevy. Přes slevové portály si kupujeme pneumatiky a nechávám si uklízet byt. Určitě ušetřím několik stovek eur ročně.

Krize tak učí Slováky umění utahovat si opasky, píše Pravda.

V Budapešti včera začalo čtrnácté zasedání Světového židovského kongresu (WJC). Premiér Viktor Orbán u této příležitosti hovořil o „nulové toleranci“ vůči antisemitismu. V Maďarsku se v posledních měsících množí útoky proti židovské komunitě.

Izraelský ministr pro energetiku Silvan Šalom označil Orbánův projev za „jasný a silný signál pro maďarskou židovskou komunitu a extremisty“. Kongres je ale kritičtější. Premiér podle něj „žádný antisemitský nebo rasistický incident nezmínil a ani jasně nevyznačil rozdíl mezi vládou a ultrapravicovými složkami“.

Těsně před zasedáním demonstrovalo v Budapešti 500 stoupenců krajně pravicového Jobbiku. Demonstranti vzdali hold „obětem sionismu a bolševismu“ a odsoudili „izraelský komplot proti Maďarsku“.

V Mnichově dnes „začíná největší proces s neonacisty v Německu,“ píše Tageszeitung. Deník přináší na titulní straně seznam deseti obětí (devět imigrantů a jedna Němka) ultrapravicové teroristické skupiny NSU (Národně socialistické podzemí).

Pět jejích členů je obviněno z vraždy. Hlavní obžalovanou je Beate Zschäpeová (38). „Je vinna? Organizovala rasisticky motivované vraždy devíti osob? Nebo byla [jen] fasádou neonacistického tria [spolupachatelé Uwe Mundlos a Uwe Böhnhardt se v roce 2011 zastřelili] a o ničem víc nevěděla?“ klade si otázku Tageszeitung. Podle deníku:

proces proti NSU nelze srovnávat s Norimberskými procesy proti nacistickým válečným zločincům nebo s osvětimskými procesy […], jejichž rozměr nemá obdoby. Ale přece jen mají něco společného. Už jenom název Národně socialistické podzemí naznačuje, k jaké tradici se NSU hlásí […] Od rozkrytí organizace uběhl rok a půl a stále nedokážeme pochopit, jak je možné, že neonacictická teroristická skupina kradla, nastražovala bomby a zavraždila deset lidí, aniž by ji někdo rušil, a to v zemi nacistických zločinců.

Prezident Bayernu Mnichov Uli Hoeneß by měl sledovat finále Ligy mistrů z vězeňské cely, domnívá se Tageszeitung. V závěrečném utkání 25. května v Londýně se jeho tým střetne s Dortmundem.

Přiznání prezidenta fotbalového klubu k tajnému švýcarskému kontu nabírá v Německu před zářijovými volbami čím dál větších politických rozměrů. “Hoeneß vystupuje jako hříšná duše, ale pomůže mu to před soudem?“ ptá se alternativní deník. Otázkou je podle něj také demise prezidenta klubu, který prohlásil, že se až do finálového zápasu funkce nevzdá.

Severoirský parlament včera odmítl zákon umožňující osobám stejného pohlaví uzavírat manželství. Proti zákonu se postavila Ulsterská unionistická strana (konzervativní protestanti) podporovaná duchovními představiteli.

„Severní Irsko je jediným národem Spojeného království, kde homosexuální páry nemají právo na sňatek,“ připomíná deník.

Anglie a Wales schválily zákon o homosexuálních sňatcích 5. února a návrh podobného zákona by mohl být brzy schválen i ve Skotsku.

Švýcarsko se včera rozhodlo rozšířit na všechny občany Evropské unie (kromě Bulharů a Rumunů, kteří podmínkám přechodného období už podléhají) s platností na jeden rok omezení týkající se vydávání dlohodobých pracovních povolení. Jde o další opatření po kvótě zavedené loni v dubnu pro krátkodobé pracovní pobyty občanů ze zemí evropské osmičky, tj. zemí střední a východní Evropy, které přistoupily k Unii v roce 2004. Nařízení vstoupí v platnost 1. května.

EU v tom vidí „politováníhodné“ opatření, píše Neue Züricher Zeitung. Bern tvrdí, že rozšířením restrikcí na skupinu evropské sedmnáctky využívá „ochrannou doložku“, která je součástí bilaterálních dohod podepsaných s Unií v roce 1999. Tuto doložku lze aplikovat, pokud počet vydaných povolení přesáhne 53 700. Jak ale píše deník,

pokud Spolková rada [švýcarská vláda] doufala, že se vyhne obvinění z diskriminace, když doložku rozšíří na 17 evropských zemí, Catherine Ashtonovou nepřesvědčila. Podle ní dělá [Švýcarsko] mezi členskými státy i nadále rozdíl, což nelze tolerovat.

Le Temps se domnívá, že „se toto opatření Unie nijak nedotkne“. Ženevský deník ho ale označuje za „imigrační kosmetiku“, která možná ubezpečí Brusel, ale ne Švýcary:

Rozhodnutí lze Bruselu prodat ze třech důvodů. Švýcarsko respektuje smlouvu s EU. Opatření vylučuje diskriminaci mezi Evropany. A vztahuje se jen na dlouhodobý pobyt, což omezuje jeho dosah. [...] Myslet si, že to ubezpečí i Švýcary, je opravdu naivní. Nejsou hloupí a uvidí, že evropský imigrační nátlak jen tak nepoleví. […] Švýcaři dokážou pochopit, jak už ostatně dokázali, že evropská imigrace, která dostává z dobrých důvodů přednost před imigrací ze zbytku světa, přispívá k prosperitě země.

„Pokud nemají tzv. escraches [tj. demonstrace před byty politiků] násilnou povahu, a to nejsou, jsou příkladem svobody projevu,“ prohlásil v rozhlasovém rozhovoru předseda Nejvyššího soudu Gonzalo Moliner.

Odpůrci soudního vystěhování domácností neschopných splácet hypotéku používají tyto praktiky čím dál častěji. Soudci, kteří z valné většiny soudní vystěhování osob neschvalují, se rozcházejí v názoru na legálnost demonstrací, které se dotýkají práva na soukromí a osobní svobodu.

Prohlášení vysoce postaveného soudce vyvolalo „v už tak napjaté atmosféře doslova politický požár“, píše El Mundo. "Ale nátlak nemůže být ‘příkladem svobody’," kritizuje deník v úvodníku.

Proti vládnímu návrhu trestně stíhat nelegální přistěhovalce se v Nizozemsku postavily tisíce členů dvou politických stran – Strany práce (PvdA, člen vládní koalice) a strana Mladí socialisté (JS). K protestu se přidali i starostové nizozemských měst.

Odpůrci návrhu zahájili petiční akci. Na stranickém sjezdu 27. dubna požádají předsedu socialistů Diederika Samsoma, aby „se postavil proti návrhu, změnil kurz a znovu nastolil základní princip strany, jímž je ‚právo na důstojný život‘“.

Opatření je součástí vládní dohody, kterou spolu loni na podzim uzavřely koaliční strany PvdA a liberální strana (VVD) premiéra Marka Rutteho, vysvětluje deník. Podmínkou byl požadavek, aby nezletilí žadatelé o azyl nebyli posíláni zpět do vlasti.

Francouzský parlament schválil manželství a adopci pro homosexuální páry. 331 poslanců bylo pro, 225 proti. Rozhodnutí předcházely několikaměsíční bouřlivé debaty.

„Je to velký den v dějinách demokracie,“ prohlásila ministryně spravedlnosti Christiane Taubirová. Francie je devátou evropskou zemí, která odsouhlasila tzv. „manželství pro všechny“.

Výsledek hlasování je i symbolickou událostí pro práva homosexuálů v Evropě, dodává polský list.