Podle nového návrhu zákona, který předložila polská vláda, budou Poláci mladší 35 let „moct počítat s podstatnou státní podporou při koupi svého prvního bytu či domu“, informuje Gazeta Wyborcza. Vláda je připravena poskytnout 10 % konečné ceny bezdětným párům a samostatně žijícím. Lidé s dětmi obdrží 15% dotaci.

Zákon, který ještě musí odhlasovat Sejm, by podle listu mohl začít platit v roce 2014. Podle analýzy polské realitky Home Broker žije 41,2 % Poláků v bytech, které lze podle kritérií EU považovat za přelidněné.

Italský trh s nemovitostmi zažil v roce 2012 nejhorší propad za posledních 28 let. Ve srovnání s rokem 2011 bylo uzavřeno o 150 000 méně kupních smluv.

Paradoxem však podle listu Corriere della Sera je to, že „ačkoliv mají domy nyní nižší cenu, jejich koupě víc stojí,“ jelikož krizí postižené banky nabízejí méně půjček a prodejci žádají víc peněz. Procento Italů, kteří jsou majiteli svého primárního bydliště, se pohybuje nad průměrem EU.

Vzrůstající nezaměstnanost ale naznačuje, že krize bydlení hned tak neskončí. Na protest proti ní se 14. května upálil muž, jehož dům byl vydražen poté, co nebyl schopen splatit dluh 10 000 euro.

Ti čtvrtiny Evropanů soudí, že „ta nejhorší krize nás teprve čeká“, shrnuje El País průzkum veřejného mínění, který 7. května zveřejnilo několik evropských deníků. Průzkum provedený v dubnu v šesti členských státech (Německu, Španělsku, Francii, Polsku a Velké Británii) přinesl hned několik překvapení, píše deník:

Nejoptimističtější jsou paradoxně Španělé: 40 % respondentů věří, že se situace do roka zlepší, přičemž 60 % očekává pravý opak. [...] Nesouhlas s tím, že to nejhorší je teprve před námi, lze možná vysvětlit přesvědčením, že vzhledem k dosavadním obětem se situace už nemůže o moc zhoršit.

„Pro Španělsko je to jediný povzbudivý údaj,“ pokračuje El País. Španělé totiž jinak přistupují k reformám a úsporným opatřením s vůbec největší skepsí: 76 % tázaných soudí, že budou mít negativní dopad na hospodářství a společnost. V závěsu za nimi jsou Italové, z nichž se proti této politice staví 71 %.

Obecně vzato se k této tezi zpochybňující přínosy očekávaných změn staví více než nadpoloviční většina Evropanů. Pouze Poláci jsou se 76 % většinově pro [úsporná opatření].

Ovšem cenu za pesimismus získává Francie, všímá si Le Monde.

V průměru 92 % Evropanů očekává negativní vývoj ve své zemi či u spoluobčanů. Ve Francii vidí věci černě 97 % domácností. [...] Podle 85 % Francouzů bude příští rok hůř, přičemž tento názor sdílí 75 % Evropanů.

Deník dodává, že tato „deprese posiluje blízkost Francouzů k románským státům“.

Nedoprovází ji radikální odmítnutí Evropy: členství v EU je podle 55 % Francouzů stále výhodou, zatímco 57 % Němců jej považuje za hendikep.

I když „obávaná katastrofa, přiživovaná všudypřítomnými řečmi, je stále ještě výplodem fantazie, [...] svědčí o obavách, které přesahují pouhou konjunkturální krizi. [...] Největší obavu přitom nepředstavuje ztráta práce, ale nemožnost zestárnout v důstojných podmínkách (47 %) či ztratit přístup ke kvalitní zdravotní péči (25 %).

Nákupy oblečení z druhé ruky, vzájemná výpomoc mezi sousedy, či skupinová dovolená – tak žijí „lidé na Slovensku, které krize nezlomila, ale kteří se s ní učí žít”, jak píše v titulku list Pravda. Deníkem oslovená socioložka analyzuje změny životního stylu způsobené přetrvávající hospodářskou krizí v postkomunistické zemi, kde šetřit připomíná dobu socialismu.

Mnozí Slováci s „průvanem v peněžence“ si i nadále dopřávají značkové oblečení, aby demonstrovali, že na to mají. Přibývají však případy těch, kteří už myslí jinak. "Alternativní spotřebitelství" je na Slovensku čím dál častější, i když méně něž v bohatších západoevropských státech. [...]

Užitečným spojencem slovenských spotřebitelů je internet, který umožňuje srovnání cen a využívání slev na slevových portálech. Jak se svěřuje jedna z respondentek:

ke kadeřnici, na manikúru, pedikúru či kosmetiku, na poznávací cesty, do lázní jezdím jen na slevy. Přes slevové portály si kupujeme pneumatiky a nechávám si uklízet byt. Určitě ušetřím několik stovek eur ročně.

Krize tak učí Slováky umění utahovat si opasky, píše Pravda.

„Chceme-li se vyhnout demografické katastrofě, musíme dát ženám více práce a přesunout více rodičovské zodpovědnosti na otce,“ píše deník.

Gazeta Wyborcza navrhuje přepracovat návrh budoucího zákona o mateřství a otcovství, s cílem dát otcům aktivnější roli ve výchově dětí. Návrh ve své současné podobě dává placenou rodičovskou dovolenou oběma rodičům, což by párům umožňovalo dohodnout se, jak si ji mezi sebou rozdělí. Deník naopak požaduje, aby čtyři týdny z této dovolené byly státem hrazeny pouze v případě, že doma s dítětem zůstane otec.

Polsko je se svou mírou porodnosti (1,38 dítěte na ženu) pod evropským průměrem (1,59) a hluboce pod mírou nutnou k zachování populace na současné úrovni (2,10 – 2,15).

„V čele Evropy chybějí ženy,“ píše list La Croix Francouzský deník upozorňuje při příležitosti Mezinárodního dne žen, který připadá na 8. března, na nerovnoměrné zastoupení žen v evropských institucích:

Evropské instituce dělají pokrok. [...] V Parlamentu je dnes 35,4 % žen, přičemž v roce 1979 to bylo jen 16,3 %. Se stoupající odpovědností se však jejich zastoupení snižuje. [...] Příznačná je situace v Evropské komisi. [...] Na nejvyšších postech je jich jen osm oproti šestadvaceti mužům.

La Croix dále připomíná, že muži řídí i ECB stejně jako tři nejvýznamnější evropské instituce (Komisi, Parlament, Radu), řídí muži. Ti se vydali loni 10. prosince do Osla, kde převzali jménem EU Nobelovu cenu míru.

Podle La Croix „by společnou výzvou do příštího volebního období po volbách do Evropského parlamentu v roce 2014“ mohla být parita.

Vzestup separatismu nezažívá pouze Katalánsko či Skotsko. Vítězství vlámských nacionalistů Barta De Wevera v místních volbách 14. října není jen "varování pro Belgii. Je to výstraha pro celou Evropu“, píše La Tribune. Podle francouzského ekonomického deníku...

je naivní se domnívat, že vítr, který vál v posledních měsících těmto hnutím příznivě do plachet, nemá absolutně nic společného s turbulencemi, které posledního dva a půl roku zmítají Evropou. Dluhová krize toho možná není příčinou, nicméně tomu napomáhá. Země, pro něž je jednota problematickou záležitostí […], řeší otázku, kdo zaplatí dluhy za ostatní, kdo bude muset na jejich splacení vyvinout úsilí. Jinými slovy nejde o boj proti úsporným opatřením, ale spíše o to, jak se jim vyhnout a přenechat je jiným.

Vlámové mají pocit, že za finanční problémy může centrální vláda, která špatně spravuje zemi, poznamenává De Standaard. Vlámský deník cituje v tomto kontextu Louise Vose z Lovaňské univerzity:

Když se ukáže, že správa na vyšší [federální] úrovni nefunguje dobře – známá De Weverova výtka, že ‚daňová‘ vláda Elia Di Rupa nemá většinovou podporu Vlámů – zesílí volání po samostatnosti.

Podle Financial Times Deutschland je touha po nezávislosti sice „pochopitelná..., není ale odpovědí na problémy, s nimiž se dnes Evropa potýká“. Německý hospodářský deník soudí, že:

v Evropě zavládla prosperita a bezpečnost, až když překonala hranice a nacionalismus. Podobně je třeba překonat i bankovní, ekonomické a finanční krize, které zachvátily menší země jako Irsko. Pouze velké společenství je schopné přispět k vyřešení problémů, na které stát sám nestačí. Separatisté si to dobře uvědomili. Katalánci by se rádi odtrhli od Španělska a zároveň žádají od Madridu finanční pomoc. Nemůžeme si ale dělat nároky na úspěch a bohatství a veškeré problémy a výdaje nechávat na ústřední vládě nebo Unii. Evropa musí chránit svou regionální rozmanitost, aniž by při tom pokaždé vyhlašovala nezávislý stát. Ztratila by tak schopnost přinášet dlouhodobá řešení problémů.

Jiné země jdou proti proudu, pokračuje deník La Tribune, který zmiňuje příklad Itálie, jež se stala obětí „recentralizace [...] posilující centrální vládu na úkor křehkého procesu decentralizace”.

Montiho vláda využila oslabenosti Ligy severu podlomené nejrůznějšími aférami a účastí v Berlusconiho vládě a rozhodla se silně decentralistický zákon z roku 2001 změnit. Mario Monti hodlá přesunout větší pravomoci na ústřední vládu. Chce tím zamezit plýtvání a korupci, ale také zajistit lepší dohled nad plánem úsporných opatření a větší kontrolu veřejného dluhu [...] V důsledku dluhové krize ztratily regionální vlády a velká separatistická strana na hodnověrnosti.

V Evropě je 50 % poživatelných a zdravých potravin „vyplýtváno během různých fází zpracování, od výroby až po stoly spotřebitelů,“ píše El País. Představuje to v průměru „půl kilogramu na osobu a den, nicméně s velkými rozdíly, závisejícími na zemi a sektoru,“ dodává madridský deník. List cituje zprávu Evropské komise o plýtvání potravinami, která byla 19. ledna projednána v Evropském parlamentu.

Ačkoli tato rozprava nebyla závazná a poslední slovo patří Evropské komisi, může posloužit jako „hlasitý budíček“, píše El País. Každý Evropan ročně vyplýtvá

„179 kilogramů poživatelných a zdravých potravin [...] většinou v domácnostech, což tvoří 42 % potravin (z toho asi 60 % jsou ztráty, kterým se lze vyhnout). Těsně za domácnostmi jsou výrobci s 39 %, následované rychlým občerstvením se 14 % ztrát. Distributoři jídla se na plýtvání podílejí méně, asi 5 %.“

Vzhledem k tomu, že 16 milionů Evropanů patří k příjemcům pomoci charitativních organizací, zpráva žádá, aby

„přebytečné jídlo, které by jinak skončilo jako odpad, bylo distribuováno chudším lidem".

Zpráva vypracovaná italským socialistickým poslancem Evropského parlamentu Salvatorem Caronnou vyzývá Evropskou komisi, aby podpořila opatření omezující plýtvání, jako je například dvojí časové označení potravin [datum limitující prodej a datum poslední možné spotřeby], nebo slevy potravinových produktů, které jsou poškozené, nebo se blíží nejzazšímu datu spotřeby.

„Palikotova revoluce,“ hlásá titulek týdeníku Wprost o hnutí, které nedávno v polských volbách získalo více než 10 procent hlasů, čímž se stalo třetí nejsilnější stranou v sejmu. Varšavský týdeník na titulní straně zobrazuje tři hlavní představitele Palikotova hnutí (RP) – zakladatele Janusze Palikota, transsexuálku Annu Grodzkou a aktivistu za práva gayů Roberta Biedroně – a ptá se: „Změní politiku, církev a Poláky?“ Všichni tři mají zcela určitě obrovské politické ambice. Už jejich první návrh, na odstranění dřevěného kříže z polském parlamentu, vyvolal značný rozruch a vlnu kritiky od stran politického středního proudu. Podle průzkumu veřejného mínění zveřejněného v listu Gazeta Wyborcza se tato představa nelíbí většině Poláků (71 %). Ale Janusz Palikot se nedá jen tak snadno odradit. V rozhovoru s týdeníkem Wprost naznačuje, že jeho cílem není vytvořit „další politickou stranu“, ale „provádět změny“.

„Polská společnost se ohromným způsobem promění, i když nevstoupíme do žádné vlády nebo žádný z našich návrhů nebude uskutečněn, protože budou přehlasovány. Bude to normalizace jinakosti v gigantickém měřítku,“ rozplývá se Palikot nadšením. Požaduje mimo jiné financování mimotělního oplodnění (IVF) z veřejných prostředků, jasnou odluku církve od státu, legalizaci svazků gayů a lesbiček, liberalizaci zákona o potratech, jakož i legalizaci marihuany. Jeho poselství se setkalo s překvapivě přívětivým přijetím u voličů, kteří byli dlouho považováni za konzervativní. „Nejenže Palikot dokázal zužitkovat silně protiklerikální postoje v polské společnosti, ale rovněž se pustil po proudu změn, které přicházejí ze Západu,“ uzavírá filozof a sloupkař Marcin Król.

„Církev v Evropě umírá,“ sděluje titulek v polském týdeníku Tygodnik Powszechny u příležitosti příjezdu papeže Benedikta XVI. do Německa 22. září. Statistika publikovaná německým biskupství mluví za vše: V roce 2010 více než 180 000 Němců opustilo církev, ale jen 170 000 bylo pokřtěno. Také počet kněžích se snižuje: V roce 2009 vstoupilo do kněžského semináře 120 bohoslovců, ale o rok později jich bylo už jen 79. Podobný trend je patrný i v zemích jako jsou Španělsko nebo Irsko, které kdysi bývaly považovány za předvoj katolické církve. „Méně věřících, méně kněžích, menší podpora křesťanských hodnot, menší vliv Vatikánu,“ píše polský list a poznamenává, že skandály ohledně pohlavního zneužívání doslova „smetly irskou církev“ a mnoho lidí se ke katolické církvi obrátilo zády. „Kostely na starém kontinentu by si měly zvyknout na to, že věk mas pominul a že už nebudou moci, ruku v ruce s vládci, obracet na víru a křtít davy,“ říká kněz a teolog Paul M. Zulehner.

„Podprsenky se prodávají dívkám již od sedmi let,” zní dnešní titulek deníku Belfast Telegraph, který vyjadřuje obavy ze „sexualizace dětí“ poté, co se objevila zpráva, že několik řetězců butiků v Severním Irsku „prodává vycpané podprsenky ke zvýraznění postav již sedmiletých dívek, a to i přes protesty skupin bránících práva dětí“. Podprsenky též rozzuřily severoirskou ministryni Arlene Fosterovou, „matku tří dětí mladších 11 let“, která apelovala na severoirský parlament, aby „zasáhl a tyto praktiky zastavil“. Na jihu v Irské republice mezitím obchody prodávají „podprsenky a kalhotky pro již tří až čtyřleté děti“. List dodává, že na kalhotkách figurují různá loga, jako například „A tvůj problém je...?“ nebo „Nechci toho moc, ale chci to po svém“ či „Nezájem“. Podle vyjádření mluvčí Belfastské feministické sítě „souvisí prodej podobných výrobků před-náctiletým s výchovou dívek do stereotypních rolí, které jim společnost vnucuje”.

„Bezdomovectví by se mohlo rozšířit i na střední třídu,“ tvrdí titulek listu Guardian v odezvě na zprávu zveřejněnou charitativní organizací Crisis (Krize). Podle londýnského deníku stodvacetistránková studie naznačuje, že existuje „přímá souvislost mezi ekonomickým poklesem a zvyšujícím se bezdomovectvím, protože omezování služeb a drakonické škrty v sociálních dávkách roztrhaly tradiční sociální záchrannou síť na kusy.“

Studie dále ukazuje, že v loňském roce bylo za bezdomovce, kterým bylo poskytnuto sociální bydlení, označeno 44 160 osob. To je oproti předchozímu roku navýšení o 10 % a první zvýšení celkového počtu za téměř deset let. V roce 2010 bylo dalším 189 000 lidí – což oproti roku 2009 znamená 14% nárůst – poskytnuto přechodné ubytování v malých hotelech a penzionech.

Charitativní organizace také identifikovala nový trend tzv. „skrytého bezdomovectví“, kdy jsou rodiny nuceny sdílet jedinou místnost místo bytu. 630 000 domácností je označováno za „přeplněné“. Zpráva konstatuje, že: „Každé významné omezení sociální záchranné sítě ve Velké Británii v důsledku koaličních reforem samozřejmě může scénář bezdomovectví střední třídy významně přiblížit.“

Také Le Monde odhalil, že ve Francii počet obyvatel žijících pod hranicí chudoby (954 euro měsíčně) v minulých letech vzrostl ze 7,8 miliónu (13 % populace) v roce 2008, na 8,2 miliónu v roce 2009 (13,5 %), alespoň podle průzkumu provedeného francouzským národním statistickým úřadem. Jak pařížskému deníku sdělil čelný představitel charitativní organizace Secours Populaire, tento trend se v posledních dvou letech ještě zhoršil.

Podobně jako Čína a Severní Korea bude mít i Rumunsko turistický okruh oslavující komunismus. Více než dvacet let po pádu Nicolaeho Ceauşesca oznámilo ministerstvo pro turistiku výstavbu „výletního okruhu propagandy”, který povede místy spjatými s “vůdcem”, píše rumunský list Romania Libera. Iniciativu ministerstvo brání tím, že „50 % Rumunů diktátorova odchodu lituje, jelikož za jeho doby se jim žilo lépe”, a „40 % si myslí, že komunismus byl přínosný”. „Diktátoři táhnou i po své smrti. Demokratické vlády se ale normálně této spirále posmrtné fascinace vyhýbají,” píše komentátorka deníku Sabina Fatiová, která připomíná, že k rehabilitacím diktatur dochází i v jiných zemích, například v Německu či Srbsku, avšak „z popudu buďto extrémní levice” – například glorifikace Berlínské zdi – „nebo ze strany soukromých podnikatelů” – v případě Titova „Modrého vlaku”. „Žádný z ministrů v Madridu by se ale jistě nesnažil vybudovat turistickou stezku vedoucí po stopách Franka,” uzavírá Fatiová.

„Ano rozvodu“, hlásá na titulní straně Times of Malta. Reaguje tak na zveřejnění výsledků referenda, které se konalo 28. května a v němž se Malťané vyslovili 52,6 % hlasů pro zavedení rozvodů. Katolická a konzervativní Malta je poslední zemí Evropské unie, kde platí zákaz rozvodu. Zákon povoluje pouze zákonné odloučení a zrušení manželství, přičemž uzavřít nové manželství je možné až po dlouhém řízení. Obyvatelé ostrova se proto raději rozvádějí v zahraničí. „Výsledek referenda otáčí nový list v dějinách maltské společnosti a v jejím přístupu k narůstajícímu problému nevydařených manželství,“ píše Times of Malta v úvodníku. „Voliči neodhlasovali pouze rozvod; zároveň tím ukázali, že chtějí vstoupit do moderní epochy. Nová Malta není moralizující a dusivá, ale ‚pohodová‘ a otevřená,“ přizvukuje list Malta Star. „V současnosti se pozornost upíná k parlamentu a poslancům, kteří budou mít před sebou nelehký a velice zodpovědný úkol převést vůli lidu v zákon obsahující hlavní prvky zahrnuté v referendové otázce, ale také dosáhnout toho, co je národním konsensem, tedy posílení manželství a rodiny,“ uzavírá Times of Malta.