Podle finské ministryně financí Jutty Urpilainenové „chtělo Řecko zachovat tajemství“, píše Helsingin Sanomat. Finský Nejvyšší správní soud ale rozhodl, že vláda musí obsah smlouvy, kterou loni podepsala s Řeckem, zveřejnit. Právě to včera kabinet udělal.

Atény se ve smlouvě zavázaly, že výměnou za finský podíl na mezinárodním záchranném plánu pro Řecko poskytnou Helsinkám finanční záruky.

Ze zveřejněných dokumentů vyplývá, že Finsko a Řecko otevřely tři bankovní účty, na něž byly vloženy peníze a finanční aktiva jako garance.

Na soud se obrátila strana Praví Finové a některá média. Mezi nimi i deník Helsingin Sanomat, který vítá „očekávaný a důležitý“ verdikt:

Rozhodnutí pomůže posílit režim trasparentnosti a veřejnosti vycházející z principu, že jej bude vláda aplikovat co možná nejšířeji. Veřejnost má právo být informována o veškerých závažných oficiálních dokumentech. [...]

Pomoc slabším zemím eurozóny je ve Finsku přirozeně složitou a kontroverzní otázkou. Důvěrné dokumenty pouze snižují důvěru k rozhodnutím, která politici činí v době krize eura.

Během krize eura se Finsko lišilo od ostatních zemí tím, že za svou účast na finanční pomoci zemím bojujícím s finančními problémy požadovalo garance. Dohoda, kterou uzavřelo s Řeckem, posloužila jako model k loňské dohodě se Španělskem.

„Americké a britské spekulativní fondy sázejí na ozdravění řeckých bank,“ informuje Der Standard s tím, že:

Hedgeové fondy opět investují do akcií bank a firemních dluhopisů v očekávání zisků z vysokých úroků.

Od června 2012 jim sázky na státní dluh vynesly stovky milionů eur, upřesňuje rakouský deník.

„Ministři financí eurozóny odsouhlasili vyplacení dvojité dávky ve výši 7,5 miliard eur,“ informuje řecký deník Kathimerini.

„První tranše ve výši 4,2 miliardy eur bude vyplacena 17. května. Druhá část v červnu,“ píše deník s upřesněním, že vyplacení je podmíněno reformou systému výběru daní, liberalizací některých profesí a reformou veřejné správy. Podle deníku

Evropská komise předpokládá, že deficitní cíle se v letech 2013 a 2014 splnit podaří. Nicméně v letech 2015-2016 bude podle jejích odhadů zapotřebí dalších opatření ve výši 7,6 miliard eur.

„Uzdravení na Wall Streetu se šíří i do Evropy, chudé příbuzné růstu,“ píše deník Les Echos.

Frankfurtský index DAX „posílil od března 2009 o 124 %“ a londýnská burza je „nejvýš od 1. listopadu 2007“.

„Trhům prospělo několik věcí, jako dobré výsledky průmyslové výroby v Británii a Německu, dobré firemní výsledky a uklidnění napětí kolem veřejných dluhů,“ píše hospodářský deník.

Stabilizace dluhové krize

ubezpečuje také investory, kteří vítají návrat Portugalska na finanční trhy [kam by se chtělo do příštího roku vrátit i Řecko].

Starosta Atén Jorgos Kaminis včera zakázal akci neonacistické strany Zlatý úsvit, která chtěla rozdávat jídlo, ale pouze Řekům.

Poslanec Zlatého úsvitu Giorgos Germenis v reakci na to „namířil proti starostovi zbraň“ a při pokusu o útok zranil jednu dívku. Policie použila proti neonacistickým aktivistům slzný plyn.

Je to vůbec první zásah proti tomu, co deník nazývá „polévkou nenávisti“. Deník si nicméně klade otázku, zda jde o obrat v přístupu veřejných orgánů, nebo spíš začátek soupeření se Zlatým úsvitem před místními volbami v příštím roce.

„Demokracie v Řecku je ohrožena,“ obává se komisař Rady Evropy pro lidská práva Nils Muiznieks, který tento týden zveřejnil zprávu o rasismu.

Muiznieks navštívil Řecko v lednu a v únoru a „byl šokován tím, jak se v zemi šíří fašistické myšlenky a množí se útoky proti imigrantům, homosexuálům a všem odlišně smýšlejícím lidem“, píše deník.

Komisař vyzývá policii a justici, aby v zemi zajistily právní stát a ochranu lidských práv. Řecké vládě doporučuje, aby zvážila zákaz neonacistické strany Zlatý úsvit, který od loňského května zasedá v parlamentu.

Řecká vláda a delegace trojky (EU-ECB-MMF) se po dvoutýdenních jednáních dohodly na nové sérii reforem.

Hlavní z nich bude znamenat propuštění 15 tisíc státních zaměstnanců do konce roku 2014, přičemž 4 tisíce z nich bude propuštěno už letos. Podle šéfa Řecké mise Mezinárodního měnového fondu Poula Thomsena je nahradí „mladší a schopnější“.

Výsledkem je podle deníku Kathimerini, že „členové eurozóny by mohli brzy odsouhlasit uvolnění další tranše finanční půjčky ve výši 2,8 miliard eur, kterou mělo Řecko původně získat už v březnu“.

Mezi Německem a Řeckem opět vzrostlo napětí kvůli reparacím, které Řecko požaduje na Německu jako odškodnění za okupaci svého území během druhé světové války. Podle ministra financí Wolfganga Schäubleho je „problém už dávno vyřešen“ a „platit reparace je naprosto vyloučené“. Řecký ministr zahraničí Dimitris Avramopoulos v reakci na to prohlásil, že „o tom, zda problém je či není vyřešen, rozhoduje mezinárodní právo“.

Levicová koalice Syriza požaduje zveřejnění důvěrné zprávy o reparacích, o jejíž existenci informoval týdeník To Vima. Atény si nárokují 108 miliard za zničené infrastruktury plus částku 54 miliard odpovídající nucené půjčce Německu v roce 1942.

Odhalení informací o daňových rájích má první dopady: „Komise a Parlament vyzvaly členské státy, aby se touto otázkou zabývaly,“ píše Ta Nea.

„Objem peněz z daňových úniků se jen v samotné Unii odhaduje na bilion eur ročně,“ dodává deník, který měl na starost řeckou část investigativního projektu „Offshore Leaks“ a zveřejnil jména

klíčových lidí, kteří řeckým občanům zajišťovaly účty ve společnostech zřízených v daňových rájích na Britských Panenských ostrovech. […] V případě Řeků vedla značná část operací přes Kypr.

Poté, co kyperský parlament 19. března odmítl zákon o zdanění bankovních vkladů, kterým kyperští věřitelé podmínili poskytnutí finanční pomoci zemi, probíhají dnes v Nikósii intenzivní jednání.

„Prezident Nicos Anastasiades se sejde se zástupci věřitelů,“ ale i se zástupci pravoslavné církve a představiteli Moskvy.

„Evropské vlády údajně tato opatření přijaly, aby společnou měnu zachránily před možným kolapsem, cena za ně je však obrovská: rostoucí nespokojenost voličů s Evropskou unií,“ konstatuje dnes řecký deník.

Podle posledního průzkumu Eurobarometru důvěra občanů v EU prudce klesá ve všech zemích, nejen na krizí sužovaném jihu. „Je tu ale jedno důležité ale,“ komentuje výsledky Ta Nea: „Zeptáte-li se jich, zda by raději z Evropské unie vystoupili nebo se vzdali eura, odpoví na obě otázky negativně“.

Plánované setkání mezi řeckým premiérem Antonisem Samarasem a zástupci trojky EU-ECB-MMF, kteří jsou v těchto dnech v Aténách na inspekční cestě, bylo o týden odloženo.

Atény se s věřiteli stále nedokážou dohodnout na některých bodech, jmenovitě snížení počtu státních úředníků, programu splátek sociálního pojištění, které právnické a fyzické osoby dluží státu, a délce splátkového kalendáře klientů bank.

Na kladném hodnocení trojky závisí uvolnění nové tranše finanční pomoci ve výši 2,8 miliard eur, upřesňuje deník.

„Vítěz, vítěz,“ hlásí v turečtině řecký deník Ta Nea ohledně návštěvy řeckého premiéra v Istanbulu, během které panovala srdečná atmosféra. Antonis Samaras a jeho turecký protějšek Recep Tayyip Edogan podepsali 25 nových oboustranných dohod v oblasti obchodu, turistiky a vzájemné pomoci v případě přírodních katastrof.

Turecko také získalo podporu Atén v soutěži o možnost uspořádat v Istanbulu (Konstantinopoli) v roce 2020 Olympijské hry. Naopak v citlivé otázce těžby uhlovodíků v Egejském moři nedosáhli premiéři žádného pokroku.

„Nákladní vlak do Evropy je na světě,“ hlásá I Kathimerini. Ve čtvrtek 28. února byla slavnostně otevřena sedmnáctikilometrová železniční trať spojující přístav Pireus s logistickým centrem Thriasio nacházejícím se nedaleko Atén. Nová trať má usnadnit dopravu zboží do střední Evropy a na jihovýchod.

Na otevření linky netrpělivě čekala čínská společnost Cosco, která přístav od roku 2010 provozuje a chce svou činnost rozšířit. „Byly tak splněny veškeré podmínky k podepsání dohody [1. března] mezi společnostmi Cosco a Hewlett Packard, který bude Pireus využívat k dopravě svých výrobků na evropský trh,“ píše deník.

Premiér Antonis Samaras bude moci díky dohodě ukázat trojce, jejíž delegace přijela do Atén v den zahájení provozu linky, že reformy, a konkrétně privatizační program postupují kupředu, píše I Kathimerini. Od začátku tohoto týdne jedná koaliční vláda s bankami a velkými podniky typu Philip Morris a snaží se naplnit cíle stanovené věřiteli, k nimž patří privatizace vodárenských a elektrárenských podniků, vlakové dopravy, některých letišť, dostihových závodišť atd.

Le Monde ostatně hovoří o návratu nadnárodních firem do Atén. To je i případ nizozemsko-britského gigantu Unilever.

Společnost se rozhodla přesunout do Řecka výrobu 110 spotřebních výrobků, které se doposud dovážely ze střední a východní Evropy. Nyní na jejich výrobu dostanou licenci řecké partnerské firmy.

Vláda si od provatizací slibuje rychlejší příliv investic do Řecka, zejména od privatizace sázkové společnosti Opap a plynárenského podniku Depa, na který si dělají zálusk Rusové,“ upřesňuje francouzský deník.

Le Monde nicméně hovoří o „nesmělém a velmi křehkém oživení“.

Doma se vládě stále nedaří vybrat veškeré daně a efektivně bojovat proti daňovým únikům.[...] Co se týká zahraniční politiky, hrozí, že nejistota vznášející se nad Itálií bude mít dopad i na Řecko.

Řecký premiér Antonis Samaris, který je v současnosti na návštěvě Daohá, získal od svého katarského protějšku, šajcha Hamada bin Džasíma bin Džabra Sáního, příslib, že emirát bude investovat do fondu na podporu řeckých malých a středních podniků.

„Katar poskytne do společného fondu miliardu eur, pokud to samé udělá i Řecko,“ vysvětluje deník s upřesněním, že emirát uzavřel podobnou dohodu loni v listopadu s Itálií.

„Ušetří se Evropa k smrti“? Otázka, kterou si položil list Frankfurter Rundschau, vyvolala v řadách trojky mezinárodních věřitelů (EU-ECB-MMF) bouřlivou debatu. Mezi Evropskou komisí a ekonomy Mezinárodní měnového fondu probíhá lítá přestřelka znaleckých posudků.

Klíčem sporu je, jak vysvětluje Rundschau, tzv. „multiplikátor“, ekonomický ukazatel, který určuje, jak se politika úsporných opatření odráží v ekonomice země. Pokud snížení veřejných výdajů o 1 euro způsobí pokles HDP o 1 euro, pak je multiplikátor roven jedné. Pokud je roven dvěma, znamená to, že škrty v rozpočtu škrtí ekonomiku a prohlubují deficit, protože omezují daňové příjmy. Pokud se multiplikátor rovná 0,5, má na ekonomické zdraví země jen slabý dopad a úsporná opatření se stávají dobrým řešením.

Potíž je v tomto: dva ekonomové z MMF konstatovali, že odborné posudky týkající se evropských zemí s finančními problémy, zejména Řecka, tento multiplikátor soustavně podceňovaly.

Evropská komise okamžitě zareagovala revizním posudkem, z nějž vyplývá, že šetřit je dobré.

Může v trojce znovu zavládnout mír? K tomu je zapotřebí počkat, až současná hospodářská recese skončí a až se v číslech opět udělá pořádek, soudí Rundschau.

Pak bude na politicích, aby si zvolili teorii, která jim bude vyhovovat.

Po bouřlivé debatě, při které došlo k tvrdým střetům mezi socialisty a krajní levicí, schválili poslanci v noci ze čtvrtka na pátek vytvoření parlamentní vyšetřovací komise. Ta by měla odpovědět na otázku, zda bývalý socialistický ministr financí Jorgos Papaconstantinu skutečně odstranil jména svých blízkých ze „seznamu Christine Lagardeové“, který obsahuje údaje o osobách podezřelých z daňových úniků.

Maskovaní útočníci automatickými zbraněmi odstřelovali sídlo strany konzervativního premiéra Antonise Samarase v Aténách. Zanechali po sobě vystřelenou raketu. Nejednalo se o první útok. Minulý víkend se terčem útoků stalo i sídlo sociálně-demokratické strany Nová demokracie a PASOK.

„Seznam [Lagardeové] rozpoutal válku“ píše v titulku řecký list To Ethnos. Bývalý řecký ministr financí Jorgos Papakonstantinu totiž zanedlouho stane před parlamentní vyšetřovací komisí, jelikož údajně vymazal ze seznamu držitelů bankovních kont ve Švýcarsku jména svých příbuzných. Koalice radikální levice SYRIZA otevřeně obviňuje z mlžení kolem seznamu i současného šéfa socialistické strany PASOK a bývalého ministra financí Evangelose Venizelose.

Podle listu Ta Nea by tato „stranická polarizace“ mohla některá politická uskupení zcela rozložit. Zvláště PASOK, kterým otřásá skandál a jehož preference se mezi volbami v roce 2009 a 2012 propadly ze 49 % na 7 %. „Strana podporující koaliční vládu očekává podporu premiéra,“ dodává deník.

Ovšem „politická kultura si žádá vyšetřování politických osobností“ figurujících na seznamu, soudí To Vima.

Tato aféra odráží mocenskou morálku. (...) Podle řady pozorovatelů odhalila základní politický problém země, kterým není nic jiného než svévolnost politiků a ochrana těch nejmocnějších. Je nicméně extrémně důležité, aby byla vyvozena zodpovědnost, ať už trestní či občanskoprávní, aniž by došlo k ochromení vlády či jejího hlavního poslání – stabilizace hospodářství, oživení a rozvoje. [...] Vláda a všechny politické strany musí chránit atmosféru hospodářské stabilizace, což ovšem neznamená, že nebudou detailně dotazovány ohledně všech aspektů politického skandálu kolem seznamu šéfky MMF Christiny Lagardeové.

Nezisková organizace Transparency International (TI) představila 5. prosince svou zprávu o vnímání korupce ve světě v roce 2012. O první místo se celkem nepřekvapivě dělí Finsko s Dánskem. Překvapením není ani umístění Somálska a Severní Koreje na chvostu žebříčku. Z členských států EU se nejhůře umístilo Řecko. O 94. místo se dělí s Džibutskem a Kolumbií. Za předposledním členským státem – Bulharskem – zaostává o 19 příček.

Toto zařazení je „naprosto chybné“ a „nepřesvědčivé“ soudí list To Vima, protože „Transparency International nezkoumá samotný problém, ale pouze interpretuje dojmy občanů“. Podle aténského deníku však

v době hluboké krize, memoranda [o splácení dluhu uzavřeného s MMF, EU a ECB] a bezprecedentní recese, kdy na veřejné mínění neustále útočí negativní zprávy a nekonečné hospodářské skandály, se od občanů nedalo čekat nic jiného. To přece neznamená, že se korupce zvýšila či zhoršila. Jak by mohlo být více korupce v zemi, jejíž ekonomika se propadá, recese dosahuje sedmi procent, banky jsou ochromeny a veřejné práce stojí? Je jasné, že tato zpráva nemá valnou vypovídající hodnotu. Je načase skončit s těmito luxusními hloupostmi, které se skrývají za neziskovkami jako Transparency. Dělají si ze všech jen legraci. Vláda musí co nejrychleji zareagovat.

Předseda řecké sekce TI Costas Bakouris tento názor odmítá. Ve svém článku pro The Guardian připomíná, že sotva před týdnem představily Evropská komise a ... řecká Transparency International

v Aténách plán boje proti korupci v zemi. Při pohledu na index vnímání korupce se rychlé zavedení protikorupčních iniciativ jeví jako naprosto nutné.

Ministři financí EU nedokázali během včerejšího jednání překonat spory a dohodnout se na vytvoření bankovní unie do konce tohoto roku. Ta je přitom považována za klíčový krok k řešení dluhové krize, píše Público. Podle lisabonského deníku

země jako Portugalsko, Španělsko, Francie a Itálie usilují o to, aby nový systém bankovního dohledu začal fungovat už od ledna příštího roku, alespoň pro ‚systémové‘ banky [u nichž hrozí, že by mohly nakazit celý evropský bankovní sektor], a aby se dohled v průběhu roku rozšířil na všech 6 000 evropských bank.

Navzdory mnohahodinovým jednáním nebyla přijata žádná dohoda o vytvoření jednotného bankovního dohledu, který by zajišťovala Evropská centrální banka. Další jednání je plánováno na 12. prosince. Naléhavost situace spočívá v tom, že

vytvoření nového systému bankovního dohledu je podmínkou, aby Evropský stabilizační mechanismus [ESM, nový evropský záchranný fond] mohl přímo rekapitalizovat banky v krizi, aniž by se tím navýšil veřejných dluh daných zemí.

V současnosti se diskutuje o novém kompromisním návrhu spočívajícím

ve vytvoření nové dozorčí rady v ECB nezávislé na radě guvernérů […], kde by měly všechny zúčastněné země jedno křeslo a hlasovací právo.

Francie a Německo ale vůči novému návrhu vznesly námitky. Jak dodává Público:

Váhavost Berlína souvisí hlavně s nepřiznanou neochotou ztratit kontrolu nad malými regionálními spořitelnami (Landesbanken), jejichž křehká stabilita je veřejným tajemstvím. […] Francouzi se ale obávají zejména zpochybnění stability bank pod dohledem národních regulátorů. Ty by tak ztratily přístup k mezibankovnímu úvěrovému trhu, který je klíčový k financování hospodářství.

Le Monde v úvodníku přirovnává situaci kolem bankovní unie k „bitvě mezi City a Paříží“ a připomíná postoj každé strany:

Francouzi chtějí, aby to bylo rychle. Němci chtějí získat čas. Británie chce chránit svou City. Regulací má být pověřena […] ECB, z níž by se tak stala jedna z institucí eurozóny – do které Británie nepatří – která by zasahovala do záležitostí City! Řekněme si to na rovinu: tohle nemá Londýn rád! […] Pravdou ale je, že se za touto bitvou skrývá mnohem hlubší otázka: chtějí Britové, větší euroskeptici, než kdy bývali, skutečně v Evropě zůstat?