Učitelé státních škol včera stávkovali na protest proti reformnímu návrhu ministra školství José Ignacia Werta. S návrhem se dnes měla seznámit rada ministrů na svém každotýdenním zasedání, ale termín byl odložen.

Podle organizátorů se stávky zúčastnilo 72 procent učitelů a 90 procent studentů. Vláda ale účast odhaduje na pouhých 20 procent. El Pais v úvodníku píše, že nedošlo ke konsenzu a že „tak ostře odmítnutá reforma by se neměla zavádět“. Reformy počítají se škrty v rozpočtu ve výši až 6,7 miliardy eur.

Studenti maďarských vysokých škol vyšli 11. února do ulic na protest proti vládnímu návrhu na změnu ústavy, který nutí bývalé stipendisty zůstat po studiu na VŠ v Maďarsku, nebo peníze vrátit státu.

Tentýž den demonstrovaly tisíce lidí před budovou Parlamentu s požadavkem na reformu zákoníka práce, který nutí nezaměstnané a ekonomicky neaktivní populaci k výkonu veřejně prospěšných prací v často tvrdých a nedůstojných podmínkách.

„EU byla vyřazena z britských školních osnov kvůli obavám, že současné vyučovací materiály jsou zaujaté ve prospěch evropské integrace,” hřímá titulek dnešního deníku The Daily Telegraph, poté co vyšlo najevo, že nové osnovy pro výuku zeměpisu se o ekonomické a politické unii vůbec nezmiňují. Dokument nahrazuje osnovy zavedené předchozí labouristickou vládou, podle kterých se žáci základních a středních škol o EU povinně učili. Podle deníku se vláda domnívá, že Unie je politický a hospodářský blok a neměla by tedy ve výuce zeměpisu figurovat.

Nové osnovy pro dějepis a občanskou nauku zahrnují otázku vztahů mezi Spojeným královstvím a Evropou, ale nezmiňují se o EU jako takové. Jen několik týdnů poté, co David Cameron slíbil uspořádat, pokud konzervativci vyhrají příští volby, referendum o budoucím setrvání Británie v EU, tato zpráva euroskeptiky v jeho straně pravděpodobně velmi potěší.

To, že jsou asijské školy efektivnější než evropské je známá věc. Studie PIRLS a TIMSS 2011, které 11. prosince zveřejnila Mezinárodní asociace pro hodnocení úspěchu ve vzdělávání (IEA), však ukazují, že propast se zvětšuje. TIMS hodnotil úroveň matematických znalostí 600 tisíc osmiletých školáků v 63 zemích a PIRLS čtenářskou úroveň dětí mezi 9 a 10 lety ve 49 zemích. V žebříčku PIRLS dosáhli největších úspěchů školáci ze Singapuru, Jižní Koreje a Hongkongu. V žebříčku TIMSS byli na prvním místě Hongkong, Rusko a Finsko. V mnoha zemích vyjadřuje tisk nad těmito výsledky zklamání.

Výsledky španělských školáků – v EU podprůměrné – jsou takovým zklamáním, že titulek listu La Vanguardia hlásí, že „španělský vzdělávací systém uvízl v podprůměru“. Podle katalánského deníku je „nezneklidňující stagnace, či dokonce zhoršování úrovně našich školáků“.

V Nizozemsku si deník NRC Handelsblad všímá, že

zhoršení v jazycích a matematice nizozemských školáků se za poslední čtyři roky stabilizovalo. V žebříčku jsme však šli dolů, protože výsledky školáků v jiných zemích se naopak zlepšily. Studie rovněž ukázala, že Nizozemsku se ze všech zemích nejlépe daří pomáhat žákům s poruchami učení, aby nabyli dostatečné znalosti. Naopak výborné školáky u nás prakticky nemáme.

Nizozemský list viní „dominantní tendenci k elitářství“, který vysvětluje, „proč špatní žáci získávají relativně dobré výsledky, zatímco ti nejlepší jsou ve srovnání s ostatními zeměmi neúspěšní“.

Stejný neúspěch lze vyčítat i německému systému, i když se projevuje jinak. List Tageszeitung si všímá, že německý vzdělávací systém „není zrovna spravedlivý“. Podle levicově orientovaného deníku mají

děti z chudších rodin menší šanci dostat se na gymnázium než děti, jejichž rodiče sami studovali. (...) Překážky, které musí děti z prostředí tzv. „od vzdělání vzdáleného“ překonávat, se v posledních letech ještě zvětšily. Aby své učitele přesvědčily, že mohou na gymnázium jít, musí mít o mnoho lepší než výsledky než jejich spolužáci ze vzdělaných buržoazních rodin.

„EU docházejí peníze na granty pro Erasmus,“ píše dnes španělský deník La Vanguardia. Brusel údajně požádal členské státy, aby přispěli na záchranu úspěšného programu na výměnu studentů, ale i na záchranu jiných rozpočtů například Evropského sociálního fondu, evropských strukturálních fondů a různých výzkumných programů, kterým jsou peníze obyčejně propláceny na konci roku. Barcelonský deník píše, že Brusel

obhajuje symbolickou hodnotu Erasmu před členskými státy a europoslanci a upozorňuje je na problémy, které dřívější škrty způsobily a znovu by mohly způsobit, zvlášť v zemích jako Španělsko, jež se potýkají s hospodářskými potížemi a jejichž univerzity patří mezi studenty k nejoblíbenějším.

Zpravodajský server EUbusiness.com cituje předsedu rozpočtové komise Evropského parlamentu Alaina Lamassoura, který varuje, že

Evropský sociální fond je na mizině a nemůže již členským státům platit. Studentský program Erasmus bude na řadě příští týden a na konci měsíce dojde i na operační program Výzkum a vývoj pro inovace.

Podle Lamassoura chybí v rozpočtu asi deset miliard eur. To znamená, že eurokomisař pro rozpočet Janusz Lewandowski pravděpodobně v příštích týdnech požádá členské státy, aby dodaly zbývajících „několik miliard eur“ a dorovnaly manko, píše polský Dziennik Gazeta Prawna.

Ačkoliv Evropská komise Lamassourova čísla nepotvrdila, La Vanguardia informuje, že 23. října budou odhlasovány „podstatné“ změny v rozpočtu, aby nedošlo k „zastavení plateb“. Komise už mezitím poskytla 420 milionů eur na zaplacení nejnaléhavějších šeků. Podle Dzienniku Gazeta Prawna je však nepravděpodobné, že by členské státy chybějící peníze dodaly. Problém financí sociálních programů Unie tkví totiž ve škrtech za čtyři miliardy eur v rozpočtech čistých přispěvatelů EU.

„Rumunsko dnes vysílá do škol novou generaci astronautů, pilotů a dalších profesí, o kterých sníme, když je nám 6-7 let,“ píše Jurnalul Naţional v úvodníku. „Nejenže dnes 3 milionům žáků začíná škola, ale ministerstvo školství chce rovněž skoncovat se lží a zavádí změny. „Druhý stupeň základních škol tak bude o rok prodloužen a studium na gymnáziu nebude trvat čtyři, ale jen tři roky,“ píše deník. „Stát si vzal ponaučení z katastrofálních maturit 2011 [při kterých neuspěla více než polovina studentů], jak dokládají tato nová opatření: kontrola prezence žáků i vyučujících, povinnost zpívat národní hymnu, zavedení hodin pravopisu do výuky na druhém stupni ZŠ a gymnáziích s cílem snížit nedostatek porozumění zjištěný u rumunských žáků. Všechny testy totiž „prokázaly, že průměrný rumunský žák čte, ale nerozumí.“

„Děti přistěhovalců ze středních tříd masově opouštějí smíšené školy,“ píše list De Morgen. Podle bruselského deníku je důvodem to, že „Maročané nechtějí být ve třídách s Východoevropany“. Paul Mahieu, který vyučuje na Antverpské univerzitě a studuje segregaci na základním vzdělávacím stupni, soudí, že školám hrozí „černý únik“, který je podobný „bílému úniku“, tedy jevu, kdy původní obyvatelé nechtějí své děti posílat do škol s vysokým počtem žáků cizího původu.

„Mechanismus úniku“ se dá do pohybu, jakmile počet žáků z přistěhovaleckých rodin přesáhne práh 30 % a rodičů cizího původu 50 %, vysvětluje Paul Mahieu. Jedná se podle něj o psychologický problém, jelikož „rodiče jsou přesvědčeni, že ve školách s velkým množstvím žáků z původní populace je výuka kvalitnější“ a předvídají, že dojde k podobnému úniku, který problémy dále zhorší. „Diverzita“ ve školách nemusí nutně znamenat problémy, argumentuje De Morgen. „Pokud se nechceme vzdát myšlenky, že vzdělání je motorem sociální mobility, školy s rozmanitostí socioekonomických profilů jsou nutností.“

„Hodnocení Google generace: Propadák u maturit,“ píše list Evenimentul Zilei. U zkoušek dospělosti totiž neuspělo 100 000 studentů, tedy zhruba polovina těch, kteří ji letos skládali. Jedná se o nejhorší výsledek od revoluce před 21 lety. „Kdo za to může?“ táže se deník, podle něhož jsou na vině profesoři, studenti i ministerstvo školství.  Rodiče zase protestovali proti příliš náročným předmětům a kritizovali „policejní styl“ během maturit, protože ve všech zkušebních místnostech byly umístěny kamery. „Úroveň studentů během posledních pěti let dramaticky poklesla,“ uvádějí vyučující, kteří to dávají za vinu změnám hodnot a skutečnosti, že nová generace ignoruje podstatu věci, jako například dobrý pocit z osvojení znalostí. Školní inspektoři se domnívají, že výsledky odrážejí úroveň přípravy studentů.

„Debata kolem diplomů hbo“, píše list Volkskrant poté, co vyšlo najevo, že hbo [škola vyšších studií] Inholland udělovala diplomy i studentům, kteří nedosáhli požadované úrovně znalostí. Ve zprávě zveřejněné 28. dubna školní inspekce uvedla, že čtyři z pěti kontrolovaných oborů (mimo jiné komunikace a strojírenství) na Inholland vykazují nedostatečnou úroveň. Dané obory nabízely „alternativní studijní trajektorie“, které studentům umožňovaly získat evropské studijní kredity (ECTS) na základě doma vypracovávaných úkolů, a nikoliv klasických zkoušek. List rovněž uvádí, že „úroveň čtyř oborů na dalších hbo je alarmující“. Státní tajemník Ministerstva školství Halbe Zijlstra oznámil, že hbo a univerzity budou nyní podléhat přísnějším kontrolám a že výše uvedená zařízení dostanou pokutu.

„Kdo chce laptop?“ ptá se Gazeta Wyborcza. Polský deník na titulní straně informuje o vládním plánu vybavit laptopem každého žáka první třídy (v září by jich mělo do škol nastoupit 350 000). Projekt, jehož cílem je „zvýšit vzdělávací příležitosti dětí v menších městech a obcích ohrožených digitální vyloučeností“, by měl vyjít na zhruba miliardu zlotých (6 miliard korun). Premiér Donald Tusk sliboval ‚počítačovou revoluci na školách‘ a PC pro každého gymnazistu již v roce 2008, ale brzy po spuštění byl projekt v důsledku světové hospodářské krize zastaven. Deník si klade otázku, zda stejný osud nepostihne i tuto novou iniciativu, a dodává, že tentokrát dodají potřebné finance mobilní operátoři, kteří státu zaplatí do roku 2020 přibližně 900 milionů eur za 3G licence. Nicméně podle údajů resortu infrastruktury má doma počítač zhruba 90 % rodin s dětmi ve školním věku. „Hlavním problémem není ani tak nedostatek počítačů jako spíš chybějící přístup k internetu,“ uzavírá varšavský deník.

Slovensko stále více láká cizince, kteří touží po akademickém titulu, píše na titulní straně SME. Podle bratislavského deníku zhruba 10 % doktorantů v zemi jsou cizinci, kteří přicházejí studovat různé obory: Němce láká nejvíce management, Čechy právo, Rakušany ekonomie a Poláky teologie. Nejpočetnější ze zahraničních studentů jsou Němci. Většina cizinců studuje externě, platí mezi 3 a 5 000 eur ročně, což je dobrým zdrojem příjmů tamnějších univerzit. „Některé krajiny se zaměřují na sexuální turistiku, Slovensko se stává oblíbenou destinací těch, kteří se uspokojí s nějakým tím titulem navíc,“ komentuje SME, který dále kritizuje jednoduchost dosažení vysokoškolského titulu na Slovensku, v zemi, kde je všechno na prodej.

Ekonomická rada vlády NERV přišla včera s návrhem na “nový plán: školy naučí děti, jak uspět proti Číně”, píše na titulní staně MF DNES. Změna výuky by měla české děti naučit, jak lépe odolávat konkurenci dnešních asijských dětí v Číně či Jižní Korei, píše deník. Důraz by měl být kladen na výuku jednoho cizího jazyka – angličtiny, informačních technologií, matematiky a finanční gramotnosti. “Vláda už se zabývá tím, jak kvůli tomu české školství rychle změnit.” “Do škol teď nastupuje generace dětí, která si bude skutečně globálně konkurovat,” cituje jednoho ekonoma deník, který dále poznamenává, že vzdělání v Asii je “absolutní prioritou”.  

„Vláda akceptuje černé školy“, to znamená školy, kde většina žáků pochází z přistěhovaleckých rodin, píše Volkskrant. Ministryně školství Marja van Bijsterveldtová v rozhovoru s deníkem vysvětluje, že pro vládu už není školní segregace prioritou. V současné době musejí rodiče v některých městech umisťovat děti do škol ve své čtvrti, což napomáhá etnické smíšenosti na školách. Křesťansko-demokratická ministryně ujišťuje, že hlavním kritériem musí být „kvalita vzdělávání. Bílý nebo černý, to už nehraje roli.“ Tento postoj, píše Volkskrant, znamená „významnou změnu“ v nizozemské multikulturní politice.

„Každý desátý chlapec čte velice špatně,“ informuje list Aamulehti. Ačkoli Finsko je den po zveřejnění studie PISA o školních dovednostech 15letých žáků v zemích OECD, i nadále považováno za evropské měřítko v této oblasti, deník upozorňuje na nedostatky finského systému. „Celých 10 % žáků je jen chabě gramotných a mají problémy si následně najít práci,“ konstatuje Aamulehti. Deník dodává, že výsledky země jsou ve srovnání s předchozím výzkumem z roku 2000, který se zaměřoval na čtení a psaní, horší. „Za dobré postavení v rámci výzkumu Finsko vděčí dívkám, z nichž každá pátá ve čtení a psaní vyniká, oproti tomu u chlapců je to jen jeden z deseti,“ uzavírá deník.

„Zelená reformám, univerzity se bouří,“ píše v titulku list La Repubblica poté, co dolní komora schválila zákon pojmenovaný po ministryni školství Marii Stelle Gelminiové, kterým se zavádí nová pravidla pro zaměstnávání vědců, včetně smluv na dobu určitou, což učiní systém více meritokratickým. Takřka ve všech univerzitních městech v Itálii se studenti 30. listopadu vydali na protestní pochod, zablokovali dálnice a železniční stanice. V řadě dalších evropských měst je pak podpořili jejich kolegové z Erasmu. Podle opozičních stran zákon povede k ochromení systému vzdělávání a výzkumu, píše La Repubblica. Irene Tinagliová na stránkách listu Stampa
však vyjadřuje názor, že „univerzitám neublíží reformy, ale nedostatek financí a politická instrumentalizace okolo těchto opatření.“

„To je jen začátek,“ hlásá v titulku list Guardian poté, co 10. listopadu ulicemi britského hlavního města pochodovalo více než 50 000 studentů na protest proti ztrojnásobení školného na 9 000  liber (260 000 Kč) a 40% škrtům výdajů na vysoké školy. Protest, „který byl zatím zdaleka nejdramatičtější reakcí na vládní úsporná opatření,“ se vymkl kontrole, když skupina demonstrantů vtrhla do sídla Konzervativní strany. „Rozbili okna a ze střechy budovy mávali anarchistickými vlajkami. Maskovaní aktivisté se mezitím bili s policisty za zpěvu ‘Tory scum’ [konzervativní špína]” – tento hanlivý výraz byl slyšet již během protestů za vlády Margaret Thatcherové. Jeden vysokoškolský učitel na stránkách londýnského deníku vyslovuje názor, že „tento protest – jak ve své pokojné i násilnější dimenzi – je znamením toho, že se země poprvé po dlouhé době nebojí bránit.“

„UCL v Lovani mění kurz,“ píše De Standaard, který dále vysvětluje, že Katolická univerzita v Lovani (UCL) zamýšlí rezignovat na náboženskou zmínku ve svém názvu. Vedení UCL tak chce po četných skandálech souvisejících s pedofilií, jež poskvrnily katolickou církev, chránit reputaci institutu a rovněž zdůraznit odstup od Vatikánu po jeho kritickém výstupu vůči nedávnému udělení Nobelovy ceny za medicínu. „Katolický diskurz nemá na půdě Univerzity místo,“ říká její rektor Mark Waer, podle jehož slov „tvoří pětinu studentů cizinci,“ kteří musejí vědět, že „Vatikán neovlivňuje [jejich] směřování“ a že UCL hodlá hrát v oblasti genetiky důležitou roli“.

“Non. Nein. No – Jazyková krize na britských školách,“ hlásá The Independent. Londýnský deník informuje o tom, že vůbec poprvé „francouzština vypadla z desítky nejoblíbenějších předmětů na zkouškách GCSE (General Certificate of Second Education, studenti je obvykle absolvují v šestnácti letech). Francouzštinu si vybírá pouze každý čtvrtý student. Ve stejné době zaznamenala propad i němčina, a to o 50 %. „Jazyky začaly ztrácet na popularitě před deseti lety. Jejich propad umocnilo rozhodnutí vlády o tom, že si studenti ve věku 14-16 let budou vybírat předměty podle vlastní volby,“ píše The Independent. Pozitivní je na tom pouze to, že se zvýšil zájem o španělštinu, která dnes na žebříčku nejoblíbenějších jazyků na školách předstihla němčinu, a obsadila tak druhé místo (po francouzštině).

„Stop chaosu ve školství!,“ vystupuje Spiegel na obranu jednotného německého školského systému. Německo, které má tolik vzdělávacích systému, kolik má spolkových republik, to znamená 16, blokují odlišnosti těchto systémů, což ohrožuje dva jeho nejvzácnější zdroje: intelekt a odbornost, píše hamburský týdeník. Mezi Bavorskem, které bylo vždycky dobrým žákem, a Berlínem na 15. příčce existují, co se týče středních škol, výrazné rozdíly jak ve vzdělávání učitelů, tak v kvalitě, obsahu a délce vzdělávání. Výsledek je ten, že mnozí rodiče, kteří žijí ve spolkové republice se špatným hodnocením, posílají své děti do jiné s lepším hodnocením, nebo jim platí soukromou školu.

Mezi Německem, Švýcarskem a Rakouskem „zuří válka o učitele,“ hlásá titulek listu Die Presse, který se obává snížení počtu vyučujících v těchto třech zemích. Do roku 2025 totiž polovina z nich odejde do důchodu a „náhrada za ně vůbec není jistá.“ Důvodem jsou příliš nízké nástupní platy, které mladé učitele vedou k tomu, aby si práci hledali v soukromém sektoru. A tak proti sobě najednou Berlín, Bern a Vídeň svádí boj o mladé absolventy ze sousedních zemí. Podle vídeňského deníku na situaci doplácí zejména Rakousko, kde jsou nástupní platy nejnižší.

Mohl by Evropský prostor vyššího vzdělávání dosáhnout až k břehům Nového světa? Deník El País informuje o iniciativě, která existuje už od roku 2005 a počítá s rozšířením cílů Boloňského procesu v podobě mobility studentů a pedagogů i na Latinskou Ameriku. „Proces je pomalý a obtížný,“ píše madridský deník. Jak vysvětluje bývalý chilský ministr školství, myšlenka společného prostoru v tak různorodém a autonomním univerzitním systému Latinské Ameriky byla předtím „nemyslitelná“.  Projekt však dostává impulz díky II. setkání rektorů organizovanému v rámci projektu Universia [financovanému bankou Santander], jenž se koná v mexické Guadalajaře. Cílem je vytvořit společný evropský a latinskoamerický program Erasmus, který by respektoval rovnost a vzdělávací struktury obou kontinentů.

Belgie a Rakousko čelí podobnému problému v oblasti školství. Jejich vysoké školy mají příliš mnoho zahraničních studentů. „Evropský soudní dvůr potvrdil kvóty pro cizince na (rakouských) fakultách,“ uvádí v titulku rakouský deník Der Standard. Zatímco lucemburský soud vyřídil požadavek belgického ústavního soudu, na který se obracejí evropští studenti, kteří kritizují nařízení stanovující maximální kvótu zahraničních studentů na belgických fakultách na 30 %. Le Soir podotýká, že Evropský soudní dvůr přes veškerý důraz, který klade na právo na přístup k vyššímu vzdělání, zásadu nediskriminace a volný pohyb studentů, rozhodl, že Belgie má právo na jejich omezení, pokud prokáže, že nadpočet zahraničních studentů ohrožuje kvalitu vysokoškolského vzdělání. Vídeňský Der Standard rozhodnutí soudu vítá. Připomíná, že rakouské lékařské fakulty berou každoročně útokem němečtí studenti – podobně jako belgické fakulty studenti francouzští – kteří se kvůli přijímacím zkouškám na školu ve své zemi nedostali.

Utvořte dvojice a představte si, že jste domácnost s měsíčním příjmem 25 000 Kč. Tak začíná cvičení v nové české učebnici určené žákům základních škol. Děti se v českých školách nově začnou učit obhospodařovat své peníze už nyní, aby se v budoucnu nezadlužovaly. Podle titulku v Lidových novinách tak „Finanční krize přinesla do škol nový předmět.“ „Dluhové pasti hrozí již ve velmi mladém věku,“ vysvětluje v Lidových novinách ředitelka České národní banky Eva Zamrazilová, která pro učitele a učitelky organizuje kurzy o ekonomické a finanční gramotnosti. Podle ministryně školství Miroslavy Kopicové podtrhla hospodářská krize důležitost zavedení takového předmětu do škol, neboť v České republice patří lidé ve věku 20-35 let k nejvíce zadluženým. K výuce „finanční gramotnosti“ budou moci základní a střední školy čerpat finance z dotací Evropské unie, uvádí LN.

Co znamená dobré vzdělání? Zakládá se na vědě, je to schopnost najít zaměstnání nebo být tak dobře vychován jako anglická královna? Názory na tuto otázku se velice liší, britská vláda se však rozhodla vyřešit ji právní cestou, uvádí Daily Telegraph. V blížícím se proslovu v Parlamentu představí královna Alžběta II. plán vlády na sestavení balíčku „záruk“ pro žáky a rodiče. Ty budou konkrétně zahrnovat „zdravou výživu, aktivní způsob života a duševní pohodu“. „Pokud by školy a úřady tyto záruky nerespektovaly, mohou si rodiče stěžovat přímo u vládního ombudsmana,“ píše londýnský deník. Rodiče budou moci rovněž v rámci „poslední možnosti“ pohnat školu před soud. Britská asociace ředitelů škol ASCL plán kritizuje. „Ředitelé škol se obávají, že by se tyto záruky mohly stát chartou pro zvlášť kverulantní rodiče.“

Demonstrace už trvají třetí týden. Na protest proti špatným studijním podmínkám a diplomové reformě plánované v rámci Boloňského procesu vyšli 5. listopadu rakouští studenti opět do ulic. Zodpovědné osoby nicméně vyrazily „hledat miliardu pro univerzity“, sděluje titulek v Die Presse nad fotomontáží hlavních zainteresovaných činitelů: univerzitního rektora, kancléře Wernera Faymanna a ministrů výzkumu, financí a ekonomiky. Protože univerzitní rozpočet jako jediný v roce 2009 vzrostl, sociálně-demokratický kancléř slibuje více prostředků na rok... 2020, vysvětluje Die Presse. Pokud ale konflikt potrvá, mohly by sympatie veřejného mínění vůči studentskému hnutí přerůst v sociální hnutí, upozorňuje vídeňský deník.

Nejvyšší soud ve Velké Británii byl požádán, „aby posoudil, kdo může být považován za Žida“, píše britský Guardian. Kauza vznikla v souvislosti se sporem o přijímací kritéria na Jew’s Free School (JFS, Svobodná židovská škola) v londýnském Kentonu. Škola odmítla přijmout dítě s židovskou výchovou kvůli tomu, že jeho matka nebyla židovského původu.

Vzhledem k tomu, že britské zákony o rovnoprávnosti posuzují Židy nejen jako náboženskou menšinu, ale také jako etnickou skupinu, došel odvolací soud ve svém předchozím rozhodnutí k závěru, že se škola JFS aplikací pravidla o ženské dědičné linii dopustila nepřijatelné rasové diskriminace. Guardian poznamenává, že Nejvyšší soud bude muset rovněž rozhodnout, zda by „legislativa na ochranu menšin“ měla být použita na odsouzení židovských tradic, a ptá se, jestli „by nebylo lepší přijímací politiku a otázku víry oddělit, a oddělit tak zákon od náboženství“.

Rakousko se obává nové „vlny“ přistěhovalců. Tentokrát ale tlak přichází ze Severu, ze strany 18 000 německých studentů zapsaných na rakouské univerzity, píše Süddeutsche Zeitung. V některých rakouských vysokoškolských zařízeních představují tito „uprchlíci numerus clausus“, vyhnaní z německých univerzit stále přísnějšími přijímacími kritérii, až 50 % zapsaných studentů.

Od té doby, co „Rakousko zrušilo zápisné“, hraje svou roli i ekonomický aspekt, míní mnichovský deník. „Můžeme po rakouském daňovém poplatníkovi žádat, aby nabídl vysokoškolskou infrastrukturu k dispozici velké části střední Evropy, která nás zaplavuje od doby, co je studium na univerzitě bezplatné?“, ptá se rektor univerzity v Insbrucku, jehož slova cituje SZ. Berlín uvádí příklad Valonska, kam přebíhají mnozí francouzští studenti, a dovolává se „evropského“ řešení. Vídeň potřebuje situaci vyřešit rychle, neboť nátlak roste: V roce 2011, kdy se v Německu zkracuje školní docházka ze 13 na 12 let, budou na univerzitní brány bušit dva ročníky najednou.

"Evropa vystřídala Ameriku v roli světového vzdělávacího centra," píše list Dziennik Gazeta Prawna. Na seznamu stovky nejlepších univerzit světa, které vydává Times Higher Education Centre figuruje poprvé více univerzit ze starého kontinentu (39), než z nového světa (36). Ještě před rokem však USA přesvědčivě vedly (42 ku 36).  Navíc podle dat zveřejněných organizací UNESCO v roce 2009 studovalo v Evropě téměř 800 000 studentů z mimoevropských zemí, zatímco Spojené státy přilákaly jen něco přes 620 000 zahraničních studentů.

Důvod? "Evropské university jsou levnější než jejich americké a zaměřují se na studijní obory o které je v současné době největší zájem," vysvětluje polský deník. Kromě toho přísný proces vydávání víz zavedený po útocích z 11. září řadu mladých lidí od studií v Americe odradil. Je pravda, že na prvním místě je stále Harvard, ale těsně v závěsu za ním je Univerzita v Cambridge, za kterou se umístila známá Yale. Mezí první pětku se vešly i dvě londýnské univerzity: University College, Imperial College a take Oxfordská univerzita. 

Při výběru mezi přísliby a pohrůžkami vsadila francouzská vláda na příslib. A ne ledajaký. Od 5. října budou tři střední odborné školy na pařížském předměstí testovat systém finanční motivace vyvinutý k boji proti školní absenci. Přesněji řečeno: každá třída získá na začátku obnos ve výši 2 000 euro, který může v případě, že žáci do školy pravidelně docházejí, dosáhnout na konci roku až 10 000 euro. Peníze pak mohou být použity na nákup počítačového vybavení, školní výlety apod. Zpráva vzbudila protesty v řadách rodičů i učitelských odborů, uvádí Libération. Podle francouzského deníku se jedná o oprávněnou reakci, neboť se toto opatření „dotýká starých republikánských zásad, podle nichž škola a vědění nejsou zboží“.


Portugalsko je jednou ze zemí OECD, která vydává nejméně peněz na děti do 5 let, píší Diário de Notícias. Ve zprávě s názvem „Dětství rozhoduje“, uveřejněné 1. září, Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj „závěrem píše, že obecně je životní úroveň nezletilých v porovnání s průměrem v jiných rozvinutých zemích mnohem nižší,“ uvádí lisabonský deník. Naopak pokud jde o veřejné investice vztahující se na děti do 18 let, patří Portugalsko do skupiny zemí, „které investují mezi 60 a 70 tisíci euro za rok,“ upřesňuje deník. „Tyto částky nejsou ve srovnání s výší životní úrovně na obyvatele nijak negativní.“

Zpráva OECD „vychází z celé řady ukazatelů, z nichž některé nejsou nejmladšího data.“ Patří sem například rodinné přídavky či daňová opatření pro rodiny, což je oblast, v níž Portugalsko zůstává pozadu za ostatními zeměmi, píše Diário de Notícias. Nicméně „opatření zavedená současnou vládou [socialisté], jako je posílení školní sociální podpory [příspěvky, které udílejí radnice] nejsou v této zprávě zahrnuty“.

„Rumunské univerzity mohou zvýšit poplatek za zápis zahraničních studentů ze zemí mimo EU,“ informuje na své titulní stránce list Evenimentul Zilei. Deník připouští, že „v této nové době je zapotřebí nových daní“ a připomíná, že od roku 1994 je stanovuje strop pro výši poplatků ministerstvo školství. Od ledna 2010 budou poplatky udávány v eurech namísto dolarů, jak tomu bylo doposud. Roční zápisné se zvýší z původních 3 800 dolarů (zhruba 2 660 euro) na 5 000 euro pro lékařské fakulty a až na 9 500 euro za vyhlášenou filmovou školu. Podle Evenimentul Zilei dnes v Rumunsku studuje více než 10 000 studentů pocházejících ze zemí mimo EU. Za studium tak zaplatí více než v Rakousku či Itálii, „ale stále méně než ve Švýcarsku,“ kde zápisné dosahuje až do výše 11 000 euro ročně.

Odhalení podvodného obchodování s doktorskými tituly vyvolalo vlnu rozhořčení. Podle informací, které přinesl v posledních dnech tisk a na jejichž základě bylo zahájeno soudní vyšetřování, je na sto učitelů z více než deseti univerzit podezřelých z toho, že od studentů brali výměnou za udělení doktorského titulu úplatky ve výši 4 000 až 20 000 euro. Ve většině případů se jedná o zaměstnance, kteří se chtěli díky prestižnímu titulu vyhoupnout ve svém podniku na vyšší příčku. „V čem spočívá skutečný skandál?“ ptá se Frankfurter Allgemeine Zeitung. „Přijali učitelé peníze za něco, co by mělo být součástí jejich práce? Či spíše nezkompromitovali vědu tím, že odměnili nedostatečnou práci?“ Skutečný problém tkví podle deníku v „definici vědecké práce. Jednak se příliš rozrostl univerzitní systém, jednak zařazení vědecké práce v mezinárodním hodnocení závisí na počtu přijatých studentů.“

Jak přemýšlejí a žijí mladí Němci? Tuto otázku si tento týden položil deník Spiegel v článku s názvem „My, děti krize“. Průzkum provedený mezi 500 Němci ve věku od 20 do 30 let ukázal, že jsou to skuteční individualisté, že jsou pragmatičtí, bez vizí a ideologií. „Já“ u nich převládá nad „my“. V dobách krize se nebouří, pocit nejistoty znají už dlouho. Byli vychováváni v osmdesátých a devadesátých letech, a brzy zažili nestabilitu i nezaměstnanost. „Generace bez jistot“ – tak by se dala nejlépe pojmenovat dnešní německá mládež. Co očekává od budoucnosti? Poklidný život – to je vše.

Belgický deník De Standaard přináší rozhovor s učitelem speciální školy pro nezvladatelné děti, jenž si poradil s nespolušným žákem až za pomocí násilí. Jeho násilné činy, natočené na mobilní telefon, šokovaly před dvěma týdny belgickou společnost. V pozoruhodném interview pro deník De Telegraaf učitel, přezdívaný "sadistický cement", vypovídá bez rozpaků. Nejenže projevuje lítost a přiznává, že jeho  "zkrat" byl "odporný", ale zároveň odhaluje obtížné podmínky jeho práce. Sjednat pořádek ve třídě je velmi náročné, neboť tři z deseti studentů trpí vážnou behaviorální a emocionální poruchou. "Navzdory obtížím, učitelé speciálních škol nemají žádnou specifickou podporu". Své rozhořčení adresuje ministru školství Franku Vandenbrouckeovi, ve kterém si stěžuje, že "škola nemá žádný rozpočet pro dětské psychiatry a psychology [...] to není luxus."