„Koňské maso s obsahem protizánětlivých léčiv.“ Těmito slovy El Mundo shrnuje výsledky testů, které byly minulý týden provedeny v zemích EU na vzorcích koňského a hovězího masa. Testování provedly hlavní hygienické stanice členských států na základě žádosti Evropské komise ve snaze uklidnit spotřebitele po skandálu kolem koňského masa v potravinách, které měly obsahovat hovězí.

Uskutečnily se dva druhy testů: jeden na určení množství koniny v polotovarech vydávaných za hovězí a druhý na určení stop po fenylbutazonu (lidem škodlivé veterinární antirevmatikum pro zvířata, která nejsou určena k produkci potravin) v koňském mase.

El Mundo informuje, že

téměř 5 % v Evropské unii testovaného hovězího masa obsahovalo stopy DNA koňského masa, přičemž 0,51 % koniny vykazovalo stopy fenylbutazonu.

Podle deníku však

ve skandálu kolem koňského masa jde především o klamání zákazníků a teprve poté o problém bezpečnosti potravin.

Nejhorší výsledky vykazují Francie a Řecko, kde byly stopy koňského masa identifikovány ve 13 % vzorcích hovězího. Ve Velké Británii sice nebyly zjištěny žádné případy záměny hovězího za koninu, zato země vykazuje největší výskyt fenylbutazonu v konině (14 případů z 16).

Komise – ve snaze obnovit důvěru spotřebitelů – navrhne v příštích měsících přísnější sankce za podvody spojené s označováním potravinářských výrobků a prodejem masa a zavedení pasů pro koně, které umožní zpřísnění kontroly uvnitř EU.

„Zdraví rozděluje Evropu vedví,“ píše El País v reakci na zprávu Světové zdravotnické organizace o zdraví v Evropě v roce 2012.

Madridský deník upřesňuje, že „Španělé patří k Evropanům s nejdelší délkou života“. Dlouhověkost lze zčásti vysvětlit středomořskou stravou a nižší spotřebou alkoholu. Španělky jsou nejdéle žijícími Evropankami, v průměru se dožívají 85 let, tj. o 12 let déle než Moldavanky nebo Kyrgyzsky, které patří k ženám s nejkratší střední délkou života v Evropě.

Je to jen jeden z ukazatelů, který ilustruje, jak velké rozdíly stále existují mezi 53 evropskými státy. Východ nadále vykazuje nejhorší čísla týkající se úmrtnosti, výskytu různých onemocnění nebo například přístupu k pitné vodě. Údaje vypovídají o dvou tvářích evropského kontinentu.

Navzdory této skutečnosti „se Evropané dožívají stále vyššího věku“, píše El País. Na tento paradox upozorňuje i Süddeutsche Zeitung:

Střední délka života prokazatelně roste. V roce 2010 se Evropané dožívali v průměru 76 let, tj. o pět let více než v roce 1980. Existuje ale propastný rozdíl mezi zeměmi s nejdelší a nejkratší střední délkou života. Švýcaři, Islanďané a obyvatelé mnoha středozemních států se v průměru dožívají 82 let, zatímco Rusové jen 69 let.

Mnichovský deník připomíná, že lidé nejčastěji umírají na infarkt a že míra úmrtnosti v důsledku kardiovaskulárních chorob je ve východoevropských zemích třináckrát vyšší. El País upozorňuje, že zpráva nebere v potaz dopady krize na zdraví obyvatelstva, a domnívá se, že

jedním z klíčů ke zlepšení těchto údajů je sázka na dobrou politiku veřejného zdravotnictví.

Čeští lékaři pořádají 1. března akci „Den zdraví lékařů“ na protest proti nedostatku financí ve zdravotnictví a nové úhradové vyhlášce.

„Lékaři zavřou ordinace a budou buď odpočívat, nebo sami vyrazí na preventivní prohlídku,“ píše pražský deník a dodává, že nová vyhláška omezuje příspěvek pojišťoven na zdravotní péči. Například výše úhrad za úkony internistů by mohly klesnout až o čtvrtinu.

Akce se koná dva roky po protestní lékařské iniciativě „Děkujeme, odcházíme“.

„Francie, Německo a Rakousko chtějí lépe sledovat původ potravin,“ píše deník v souvislosti se současným skandálem kolem koňského masa.

Těsně před dnešním zasedáním Rady ministrů zemědělství v Bruselu vyzval rakouský ministr zemědělství Nikolaus Berlakovich k zavedení „potravinových pasů“, kde by byl jasně uveden původ a složení polotovarů vyráběných v EU.

Berlakovich očekává, že jeho návrh podpoří německý, francouzský a britský ministr a že společně zlomí odpor na evropské úrovni. Odpůrcem návrhu je především „průmysl, který se bojí větší byrokracie“.

Dvě stovky německých společností čelí obvinění, že v posledních letech dodávaly na trh miliony „bio“ vajec, které ve skutečnosti pocházely od slepic chovaných v klecích.

Soudní vyšetřování bylo zahájeno v roce 2011 a 23. února zveřejněno týdeníkem Der Spiegel. Pokud se provinění prokáže, hrozí odpovědným osobám finanční sankce a vězení až do jednoho roku.

„Všichni víme, že eutanázie u dětí už existuje. Aktivní eutanázie, ano,” prohlásil ředitel jednotky intenzivní péče bruselské nemocnice Fabiola na schůzce senátního výboru pro spravedlnost a sociální záležitosti, která proběhla 20. února.

Dětská eutanázie je v Belgii zakázána, ale deník poukazuje na „sílící politický konsenzus ohledně rozšíření zákona o eutanázii“.

Zákon z roku 2002 se vztahuje pouze na dospělé osoby „s nesnesitelnými fyzickými nebo psychickými bolestmi nebo bez naděje na vyléčení“.

Levné lasagne s obsahem koňského masa namísto hovězího byly jen špičkou ledovce. Hygienici a distributoři nyní nacházejí stopy koňského masa v nejrůznějších masných polotovarech.

Stát vytvořil „akční plán“ s cílem zpřísnit sankce proti falešnému označování výrobků.

Více než každé čtvrté dítě umírá na následky „identifikovatelného selhání“ zdravotní péče a 43 % těchto úmrtí má příčinu ve „faktorech, kterým šlo zabránit“. Vláda, která přichází s novým plánem na potlačení dětské úmrtnosti, bude dnes o těchto údajích diskutovat v parlamentu.

Součástí plánu je revize dětské zdravotní péče na celostátní úrovni, vytvoření nové skupiny pro dohled nad zdravím dětí a opatření usnadňující výměnu informací mezi zdravotníky.

Vláda s plánem přichází týden po zveřejnění alarmující zprávy o péči poskytované pacientům v nemocnici ve Staffordu, podle níž ve 1 200 případech zavinila smrt dítěte nedbalost.

Britští lékaři chtějí bojovat proti „rychle postupující krizi obezity v zemi“. Požadují proto dvacetiprocentní přirážku na sladké limonády a nařízení snižující počet podniků rychlého občerstvení v blízkosti škol.

Z nedávné zprávy Academy of Medical Royal Colleges vyplývá, že v Anglii je obézní každý čtvrtý dospělý člověk. Do roku 2050 by to mohlo být 60 % mužů, 50 % žen a 25 % dětí. Podle odhadů se náklady britského zdravotnictví na léčbu důsledků obezity, jako jsou cukrovka, srdeční choroby a rakovina, vyšplhají ročně na 5,9 miliard eur.

Evropská komise připravuje předpis, který má usnadnit testování léků na lidech. Návrh, který má v červnu projednat Parlament, jmenovitě stanoví, že nezávislé etické komise už nebudou do procesu schvalování testu zasahovat.

V budoucnu bude rizika testů posuzovat pouze jeden členský stát (navíc na návrh lékařského průmyslu) a jeho rozhodnutí bude následně implementováno ve všech členských zemích. Lékaři a filozofové se obávají, aby státy s nejpřísnějším přístupem ke klinickým zkouškám nebyly systematicky z testování vylučovány a aby předpisy nakonec nebyly méně striktní než v případě testů na zvířatech.

„V Evropě už dnes máme hned dvě aféry s koňským masem,“ píše belgický deník po objevení zakázané protizánětlivé látky fenylbutazonu v konině vyvážené z Británie do Francie. Epizoda opět prokázala, že hygienický dohled místních úřadů je zcela nedostatečný.

Ve Francii ministerstvo zemědělství odebralo hygienickou licenci společnosti Spanghero, která údajně věděla, že místo hovězího prodává koňské maso. Zásilky s masem, které přijímala, byly totiž náležitě označeny.

Skandál kolem mražených potravin obsahujících koňské maso místo hovězího dorazil i do Německa. V Severním Porýní-Vestfálsku provádějí úřady testy DNA u podezřelých lasagní hned několika značek. Diskontní prodejny Real a supermarkety Tengelmann z regálů stáhly lasagne svých značek. Podle deníku mají Němci stejně jako Angličané ke konině averzi z emocionálních a historických důvodů. V posledním čtvrtletí roku 2012 šlo na porážku 14 929 600 prasat a jen 3 400 koní.

„Obavy potravinářského sektoru rostou i jinde v Evropě,“ píše deník poté, co bylo koňské maso objeveno v údajně hovězích lasagních i ve Francii. Jde o značku Picard, která se prodává také v Belgii. Picard se zaměřuje na výrobu a distribuci mražených výrobků a podobně jako britský Findus nakupoval maso od francouzské společnosti Comigel, dodává list.

Koňské maso obsažené v údajně hovězích lasagních a dodané na britský trh pocházelo skutečně z Rumunska, ale falešně označeno bylo „velmi pravděpodobně“ v jiné zemi. Skandál nicméně zdiskredituje rumunské výrobce na evropském trhu, píše deník.

Pověst Rumunska v Unii zatížil nový skandál. Odhalení koňského masa původem z Rumunska v údajně hovězích lasagních renomované evropské značky je dalším důkazem o tom, že „nejsme schopni respektovat minimum předpisů, bez nichž nemůže fungovat žádné společenství,“ píše România liberă.

Díky jednotnému trhu mohou „rumunská jatka prodat maso kyperskému velkoodběrateli, ten ho může dodat lucemburské společnosti, ta ho prodá švédské firmě, která ho prostřednictvím francouzské filiálky vyveze na britský trh,“ píše deník. V případě, že „se všechny členské státy zhostí odpovědně svých povinností,“ je to výhodné. Ale „pokud se řetězec důvěry propojující evropské země a instituce zpřetrhá, byť by za to mohl jen jediný jeho článek, otřese to samotnými základy evropského projektu“.

Podle deníku je tato situace

vodou na mlýn nejen britským xenofobům, ale i těm, kteří ještě dnes tvrdí, že Rumunsko nemělo být do EU přijato.

Deník Adevărul se domnívá, že přestože by měla na seznamu hlavních podezřelých figurovat firma, která „maso balila a vyvážela, jsou všechny oči upřeny k Rumunsku, protože maso pocházelo odsud“. Návrh konzervativního britského poslance zavést na rumunský vývoz a následně na veškerý dovoz z Evropské unie restrikce opět ukazuje, že „je to naše chyba a že veškeré britské zlo pramení odsud“.

România liberă uzavírá:

Ironické a smutné na tom celém je, že i když se nakonec ukáže, že se nikdo v Rumunsku v tomto skandálu neprovinil, projde to bez povšimnutí. Všichni si zvykli na to, že lžeme a podvádíme, a to, že jsme projednou obviněni neprávem, nemá význam.

„Pacienty v celé zemi ohrožuje nedostatek péče, který vyvolal jeden z největších skandálů v dějinách britského státního zdravotnictví (NHS).“ Pod tímto titulkem deník The Times zveřejnil zprávu o špatném nakládání s pacienty ve státní nemocnici ve Staffordu. Následkem nedostatečné péče zde mělo během let 2005-2008 zahynout až 1200 pacientů. Zpráva zmiňuje například případy, kdy žízniví pacienti museli pít vodu z váz. O tom, kdo má nárok na přednostnou péči, rozhodovaly místo zdravotních sester recepční. Po zveřejnění zprávy bylo zahájeno nouzové šetření v dalších pěti státních nemocnicích, kvůli tamní neobvykle vysoké míře úmrtnosti.

Lékař a komentátor BBC Phil Hammond ve svém článku pro The Times prohlásil, že byl nejvyšší čas ukončit „tajný pakt anonymity,“ který zdravotnímu personálu umožňoval vyhýbat se zodpovědnosti za špatné zacházení s pacienty. Hammond se domnívá, že vedení nemocnice by mělo být povoláno k odpovědnosti a v tomto smyslu kritizuje i autora zprávy, právníka Roberta Francise, který podle něj nepojmenoval viníky dostatečně přímo.

V roce 2006, když půlroční deficit NHS dosáhl 600 milionů liber, její výkonný ředitel Nigel Crisp rezignoval. Když ale bezdůvodně umře 1200 lidí v jediné nemocnici, nerezignuje z vedení nikdo. Sir David Nicholson, současný ředitel NHS, byl v roce 2005 ředitelem Strategického zdravotního úřadu pro kraj West Midlands. Tento úřad by měl dohlížet nad standardem péče ve staffordské nemocnici. [Nicholson] by měl ze své funkce odejít.

„Bude Evropské komisi více záležet na zájmech americké farmaceutické společnosti, než na tom, zajistit přežití několika desítkám pacientů, kteří trpí vážným a vzácným onemocněním jater?,“ ptá se deník Libération. Ten dnes vysvětluje, že

[Komise] už tři roky tvrdohlavě odmítá povolit v Evropě prodej léku Orphacol, který vyrábí malá francouzská laboratoř CTRS. Lék umožňuje osobám postiženým touto nevyléčitelnou nemocí, aby se vyhnuli jisté smrti. (...) Tvrdohlavost úředníků se nedá vysvětlit obavami o veřejné zdraví, jelikož názory odborníků – ze všech sedmadvaceti států EU – na osvědčený lék jsou jednomyslně pozitivní. Neústupnost Komise vůči Orphacolu je naopak velmi výhodná pro americkou firmu Asklepion Pharmaceuticals, již vlastní Církev adventistů sedmého dne. Ta už předala žádost o povolení k prodeji zatím neexistujícího léku Evropské lékové agentuře sídlící v Londýně.

Postoj Komise je „nepochopitelný“, uznal v rozhovoru s Libération jeden z jejích úředníků. Jak list vysvětluje, obvykle se totiž „z principu snaží skrýt za názory odborníků z nejrůznějších evropských úřadů“.

Podezření padá na Patricii Brunkovou, která v generálním ředitelství pro zdraví a spotřebitele Komise zastává funkci vedoucí oddělení léčiv. Ta se podle deníku zdá být „pevně rozhodnutá Orphelin potopit“. Deník v této souvislosti poukazuje na nedávnou aféru Dalli:

Všichni si všimli, že šéfem Brunkové byl bývalý eurokomisař John Dalli, kterého předseda Komise José Manuel Barroso loni v říjnu zbavil funkce kvůli podezření z korupce ze strany tabákové lobby.

„Aféru protikorupční úřad Komise (OLAF) nakonec neprošetřil,“ připomíná pařížský list.

„V kontejnerech, které se plaví do evropských přístavů, je jed,“ varuje Le Monde. Podle francouzského deníku totiž obsahuje „5 % až 20 % všech v Evropě vyložených kontejnerů extrémně nebezpečné karcinogenní či neurotoxické plyny“, které „ohrožují celý řetězec lidí, kteří s nimi přijdou do styku, od dělníků [...] až po samotného spotřebitele“.

Odkud se tyto plyny berou? Částečně je to dáno vykuřováním, které má „během přepravy eliminovat plísně a nechtěné živočichy“. Další příčina přítomnosti jedů v kontejnerech spočívá v tom, že plyny a páry produkuje i samotné zboží. Například oblečení vyrobené v Asii často obsahuje rozpouštědla na bázi karcinogenního benzenu či toluenu.

Francie v roce 2011 přijala celou řadu opatření (dodržování doby větrání, používání masek, rukavic, brýlí, atd.), která měla zabránit tomu, aby zaměstnanci byli vystaveni toxickým látkám. Tato opatření se nicméně jeví jako „nedostatečná“ a „nepřiměřená“, upozorňuje Le Monde, který srovnává situaci ve Francii s děním v Belgii a Nizozemí.

V případě podezření přítomnosti jedovatých plynů musí zaměstnavatel na základě smlouvy s odbory ihned zasáhnout a postupovat systematicky. Nizozemská celní správa vyžaduje před jakoukoliv manipulací potvrzení staré maximálně dvě hodiny, že v kontejneru není přítomen jedovatý plyn. Jeden z představitelů nizozemského odborového svazu FNV Bondgenoten zachází ve svých požadavcích na vládu ještě dále, a žádá zákaz některých produktů na světové úrovni.

Ve Švédsku vyvolal návrh revize evropské směrnice o tabákových výrobcích, kterou Brusel zveřejnil 19. prosince, mnoho reakcí. Návrh totiž nadále zakazuje prodej žvýkacího tabáku, včetně švédského oblíbeného „snusu“, na který má jen Švédsko výjimku. Nově se má prodávat v baleních s výhrůžnými „zdravotními varováními“, jaká už jsou na cigaretových balíčkách, a do tabáku se nesmí přidávat příchutě. Švédsku se podařilo získat výjimku na výrobu a prodej snusu, nejoblíbenější výrobek svého tabákového průmyslu však nesmí vyvážet.

Aftonbladet švédské vládě vyčítá, že tuto výjimku ohrozila, když se pod tlakem tabákové lobby „všemožně snažila získat svolení k vývozu“.

Fredrik Reinfeldt nyní do dějin vstoupí jako premiér, který Švédům sebral jejich snus. [...] Chtějí-li švédští politici mít v budoucnosti větší úspěch, musí svou strategii změnit. Prioritou musí být obrana švédské výjimky. Přání tabákového průmyslu získat nové trhy musí být druhořadé.

V deníku Expressen filozof Lars Gustafsson kritizuje „autoritářský jazyk Evropské komise“, která chce diktovat „jaký má mít snus vůni a kam se má vyvážet“. Aféra tak podle něj vznáší „klíčovou otázku demokracie“. „O snus však nejde,“ píše Gustafsson:

A nejde ani o filozofickou otázku, zda má organizace, která není schopna vytvořit koherentní politickou strategii k zastavení globálního oteplování, vůbec zasahovat do toho, jak si spotřebitelé v členských státech vychutnávají svůj snus. Ne. Důležité je dát [předsedovi Evropské komise] Barrosovi najevo, že je pouhý lokaj. A že nemůže ignorovat našeho ministra obchodu, který má na rozdíl od něj demokratickou legitimitu. Odkud ji bere Barroso?

„Pierre Schellekens je vedoucí kanceláře Evropské komise ve Stockholmu. A užívá snus,“ píše deník v komentáři:

Schellekens bude brzy moci do Bruselu poslat zprávu o sílícím švédském skepticismu vůči EU a o stále horším image euroúředníků, kteří chtějí rozhodovat o všech možných maličkostech a zakazovat nám vůni našeho snusu.

Evropská spolupráce je v očích mnoha lidí výplodem fantazie. Avšak pokles veřejné podpory pro Unii lze přičíst na účet právě těmto pitomým návrhům a výjimečné neschopnosti Unie rozlišovat mezi podstatnými a nepodstatnými otázkami.

„Evropa dělá všechno proto, aby kuřáky od kouření odradila”, hlásí na titulní straně deník La libre Belgique. Evropská komise 19. prosince zveřejnila revidovanou směrnici o „výrobě, obchodní úpravě a prodeji tabákových výrobků“.

Text, ke kterému už řada médií získala přístup, zavádí povinná velká varování stran zdravotních dopadů formou textu a fotografií na balíčcích tabáku k ručnímu balení cigaret. Ty by měly být pokryty ze 75 % z obou stran, zatímco dosud šlo pouze o 40 %.

Francouzský ekonomický deník Les Echos nicméně srovnává tuto „salvu protikuřáckých opatření“, na které se Komise dohodla, s opatřeními, které platí od 1. prosince na druhé straně zeměkoule.

S Austrálií, kde se nyní všechny druhy cigaret prodávají ve stejných krabičkách a bez loga, se ještě srovnávat nemůžeme. Směrnice však členským státům ponechává možnost, aby pravidla ještě více zpřísnily. Čtyři země – mezi nimi Francie, Velká Británie a Belgie – už oznámily, že mají zájem o následování australského příkladu.

Směrnice také počítá se zákazem některých příchutí (například mentolu) nebo tzv. slim (tenkých) cigaret, které spotřebu tabáku povzbuzují. To vyvolává hněv mocné tabákové lobby, která se pokoušela svou nespokojenost dát najevo během přípravy textu. Letos v říjnu byl jmenovitě eurokomisař pro zdravotnictví John Dalli proto nucen rezignovat kvůli podezření z korupce.

Podle italského deníku La Stampa je však zuřivá reakce „velkých tabákových společností“, pěstitelů a tabáku a prodejců tabákových výrobků zčásti opodstatněná:

Dáme-li stranou objektivní nebezpečí tohoto zlozvyku, na kterém se všichni shodnou, jejich argumenty mají určitou logiku. Přílišný zákaz podpoří pašování a navíc padělání cigaret, kvůli kterému se na trhu dostávají balíky plné svinstva.

Bitva lobbistů tím „zdaleka neskončila“, uzavírají Les Echos, protože:

text musí nyní schválit jak Evropský parlament, tak členské státy. Stockholm hodlá dál bojovat za svůj tradiční šňupací tabák (tzv. „snus“). A také Německo již dalo najevo, že úplně nesouhlasí, aby ze 75 % krabičky zakrývala zdravotní varování.

„Ano, GM plodiny jsou jedy!” zní verdikt na titulní straně týdeníku Nouvel Observateur, který jako první přináší výsledky dvouleté studie francouzských vědců. Ti zkoumali laboratorní krysy, které byly živeny výhradně transgenickou kukuřicí, přesněji vzorky NK 603 americké firmy Monsanto. Závěry výzkumu byly popsány ve studii – podle níž byl již natočen stejnojmenný film, [Jsme] všichni pokusní králíci? – jejímž autorem je vedoucí výzkumného týmu, profesor molekulární biologie na Univerzitě v Caenu Gilles-Eric Séralini. Nouvel Observateur označuje tato zjištění za „tříštivou pumu“:

Zcela totiž vyvracejí oficiálně vyznávanou pravdu, že geneticky modifikovaná kukuřice je neškodná. Studované plodiny se naopak ukázaly být pro krysy silně toxické a často smrtelné, a to i ve velmi malém množství. Natolik, že pokud by se jednalo o lék, muselo by jeho podávání být neprodleně pozastaveno až do výsledků dalších zkoumání. Ta samá kukuřice se nám totiž dostává běžně na talíř – v mase, vejcích či mléce.

Výsledky jsou podle týdeníku nesporné:

Po třinácti měsících pokusu […] bylo u krys živených GM kukuřicí nalezeno třikrát až čtyřikrát více zhoubných nádorů, než u krys, které GM organismy nepožily, a to bez rozdílu pohlaví. 24 měsíců, tedy konečné délky krysího života, se nedožilo 50 –  80 % samiček živených GM kukuřicí, ve srovnání s pouze 30 % v kontrolní skupině.

Zpravodajský portál EurActiv. com zdůrazňuje, že zveřejnění výsledků studie „bude mít důsledky až v Bruselu“:

O těchto věcech rozhoduje Sedmadvacítka. Francouzská vláda požádala o potvrzení platnosti výsledků studie Národní úřad pro sanitární bezpečnost. Evropská komise se zároveň obrátila na Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA).

Nezávislost EFSA je však podle serveru EurActiv často zpochybňována organizací Greenpeace a podezřívána z toho, že jeho členové „dlouhodobě udržují skandálně blízké vztahy s průmyslem“.

Část vědecké komunity přijala studii Caenské univerzity s rozpaky. Někteří biologové, na které se obrátila agentura Reuters, vyjádřili pochyby o protokolu a metodě, kterou se pokusy prováděly.

„Prohibice může trvat i měsíce," píše na titulní straně Mladá fronta Dnes poté, co ministr zdravotnictví v pátek, 14. září, vyhlásil zákaz prodeje alkoholických nápojů s obsahem alkoholu vyšším než 20 %. Tvrdý alkohol zmizel z obchodům restaurací a barů kvůli vlně otrav pančovaným alkoholem, který má od 6. září na svědomí 21 lidských životů po celé zemi. Většina obětí pochází z oblastí nedaleko polských hranic, zejména z Moravskoslezského, Olomouckého, ale také Zlínského kraje. Policie již vyslechla 23 výrobců alkoholu a distributorů, kteří při výrobě lihovin zaměnili etanol za toxický metanol. Vyšetřování, jehož cílem je odhalit veškeré zdroje padělaného alkoholu, pokračuje.

Podle Lidových novin, které informují o prvních závěrech vyšetřování, „jed přichází z Polska. Ze směsi do ostřikovačů". Podle jedné z vyšetřovacích verzí panšovaný alkohol byl vyroben z protimrznoucí směsi dovežené z Polska. „Polský deník Gazeta Wyborcza už v červenci napsal, že litr metanolu je třikrát levnější než etanol," poznamenávájí LN. Polský deník dále upozorňoval na to, že ve snaze ušetřit se do nemrznoucích směsí přidává stále více jedovatého metanolu.”  Používání jedovatého, ale lacinějšího metanolu pro směsi do ostřikovačů povolila v roce 2010 EU. Nepozorní čeští výrobci si této změny zřejmě nevšimli a používali polskou vodu do ostřikovačů pro výrobu nápojů.  

Vlna intoxikací však nezná hranic a šíří se i do sousedních zemí: „Otravu už máme i nás," oznamuje na titulní stránce dnes, 17. září, list SME, podle kterého bylo 16. září v Prešově hospitalizováno na otravu metanolem osm osob. Zatímco v Polsku má metanol na svědomí smrt čtyř lidí. Tamnější úřady oznámily zákaz prodeje a dovozu tvrdého alkoholu vyrobeného v České republice.

„Je ve veřejném zájmu, aby prohibice skončila co nejdříve", poznemanávají Lidové noviny, podle nichž prohibice představuje ztrátu na daních ve výši zhruba 750 milionů korun měsíčně. Podle čísel zveřejněných v Hospodářských novinách se v České republice prodá denně 155 000 litrů lihovin.

„Od 1. září bude zhruba 150 000 cizincům ze zemí mimo EU s nelegálním pobytem na území Španělska výrazně omezen přístup ke službám veřejného zdravotnictví,“ píše El País v souvislosti s nařízením o „naléhavých opatřeních k udržení systému státního zdravotnictví“, které vstoupilo před několika dny v platnost. Zdravotní péče pro nelegální přistěhovalce tak „bude omezena na naléhavé případy a péči o těhotné a nezletilé“, upřesňuje deník.

Opatření je součástí vládního programu úsporných opatření a vláda si od něj slibuje roční úspory ve výši 500 milionů eur. Jak ale poznamenává El País:

Podle realističtějších odhadů nebudou konečné úspory vyšší než polovina této částky, což zhruba odpovídá nedoplatku spojenému s problémy s fakturací zdravotnických služeb ostatním členským státům Evropské unie, které Španělsko poskytuje občanům těchto zemí.

Jak dále zdůrazňuje madridský deník, „opatření zpochybňuje právo na zdravotní péči vepsané do španělské ústavy“. Navíc pak

směřuje nejen proti univerzalitě systému veřejného zdravotnictví, ale rovněž proti jeho bezplatnosti. Uvedená část populace získá přístup ke kompletní zdravotní péči pouze v případě, že uzavře určitý druh pojištění (speciální smlouvu s orgány zdravotní správy) spojený s měsíčním poplatkem ve výši 60 eur pro 17-65leté a zhruba 155 eur pro seniory starší 65 let. […] Požadovat od nezaměstnaných částky dalece přesahující jejich prostředky je naprostou absurditou hraničící s nedůstojností, která šokujícím způsobem poukazuje na to, do jaké míry jsou naši představitelé odříznuti od sociální reality. Proti nařízení se už postavila čtyři autonomní společenství (Andalusie, Kanárské ostrovy, Baskicko a Asturie), podle nichž je na překážku spravedlnosti a sociální soudržnosti.

„Španělský systém zdravotnictví je jedním z těch, které nabízejí nejlepší služby, a této pověsti se těší i v zahraničí,“ soudí La Razón. Jak ale dodává:

Jeho správa je nákladná a sebemenší výchylka z rovnováhy jej může ohrozit. Jeho zneužívání, jako […] pozornost k nelegálním imigrantům, kteří se nepodílejí na jeho financování, figurují mezi faktory narušujícími rovnováhu, na něž je třeba najít lék. Kroky omezující nelegálním přistěhovalcům přístup k veřejné zdravotní péči podnikají de facto všechny evropské státy s výjimkou Španělska. Cíl těchto opatření je dvojí: na jednu stranu omezit výdaje ve veřejném zdravotnictví, které den ode dne rostou, a na stranu druhou, což je podstatnější, zabraňovat nelegální imigraci a vykořisťování a podvodům v oblasti sociální péče, které jsou s ní spojeny. Španělská vláda tedy nebude dělat nic jiného, než co už dělají naši sousedé.

„Spotřeba tabáku, alkoholu, ale také marihuany u šestnáctiletých školou povinných Francouzů v letech 2007-2011 výrazně vzrostla,“ vyplývá z průzkumu Švédské rady pro informace o alkoholu a jiných drogách, jehož výsledky zveřejnil Le Monde. Francie si pohoršila v porovnání s 36 dalšími evropskými zeměmi, které většinou zaznamenaly pokroky.

Francouzský deník zdůrazňuje, že tyto „evropské statistiky znovu nastolují debatu o francouzské politice boje proti toxikomanii, která byla za minulé vlády poznamenána tendencí k represím.“

Tato politika podle předsedy sdružení Fédération addiction [Sdružení pro závislé] Jean-Pierre Couterona, kterého cituje Le Monde,

opominula jeden velký problém: problém prostředí vyvolávajícího závislosti, v němž se pohybují mladí lidé v rámci společnosti podporující silné prožitky a nadměrnou spotřebu.

Francouzské středisko pro sledování drog a toxikomanie (OFDT) se domnívá, že „problém spočívá v tom, že cílem bylo zabránit za každou cenu prvnímu kontaktu s drogou, přičemž vyzkoušet si marihuanu je dnes pro mladé lidi znakem identity“.

Le Monde závěrem uvádí poslední vadu této politiky čelící kritice odborníků:

Pozornost zaměřená na konopí, přestože vstupní branou k této omamné látce je tabák a mladí lidé jsou polyvalentními spotřebiteli.

„Staří lidé žádají o právo na asistovanou sebevraždu,“ píše De Volkskrant dnes, 8. března, kdy poslanci diskutují o občanské iniciativě sdružení Uit Vrije Wil („Ze svobodné vůle“), které se snaží této praxi napomoci. Za čtyři měsíce shromáždilo sdružení 120 000 podpisů, včetně podpisů mnoha politických osobností, na podporu návrhu zákona, který by lidem starším 70 let umožnil požádat o asistovanou smrt v případě, že svůj život požadují za završený.

Podle asociace se v současnosti platný zákon o eutanazii, který byl schválen před deseti lety, řídí velice striktními podmínkami a je uplatňován pouze v případech „nesnesitelného utrpení bez východiska“.  

Návrh zákona je „výrazným znamením doby“, píše De Volkskrant v úvodníku. Podle deníku se jedná o „naléhavé společenské téma“ navzdory tomu, že prosazení návrhu je v současnosti „bez šance“. Vládní křesťanští demokraté jsou „u moci a blokují veškerou debatu“ na dané téma, a „liberálové z VVD chtějí mít klid a také si nechtějí pálit prsty“. Výsledek je ten, že „zatímco ve společnosti se debata šíří, politická debata je ochromena“, lituje deník.

„Eternit: historický rozsudek,” píše v titulku list La Stampa den poté, co turínský soud odsoudil vlastníky výrobce stavebního materiálu obsahujícího azbest Eternit na 16 let vězení a  vyplacení odškodnění ve výši 200 milionů euro za „trvalou zdravotní a ekologickou katastrofu“.  Deník vysvětluje, že 64letý švýcarský miliardář Stephan Schmidheiny a 90letý belgický baron Louis De Cartier De Marchienne byli obviněni z nerespektování bezpečnostních opatření v jejich závodě v piemontském Casale Monferrato, kde se v 60. a 70. letech vyráběly cementové stavební desky s příměsí azbestových vláken (v Evropě jsou zakázané od roku 1986, ale vyrábějí se jinde ve světě), ačkoli si byli vědomi nebezpečnosti tohoto materiálu. Mezi dělníky a místní populací bylo diagnostikováno téměř 3 000 případů azbestózy a mezoteliomu (rakoviny plic) – do dnešního dne zemřelo 1 830 osob. La Stampa zdůrazňuje, že se jedná o zatím nejvýznamnější proces vyvolaný kontaminací azbestem a vůbec první trestněprávní. Podle ředitele turínského deníku Maria Calabresiho představují tyto rozsudky

uznání jedné z nejstatečnějších a nejvytrvalejších bitev za pravdu a spravedlnost, které byly v Itálii kdy sváděny. Bitvy, díky níž jsme ukázali, že dlouhá léta se bez přestání vyráběl [azbest] i přes důkazy o jeho rizicích pro celou společnost. V této chvíli se nikdo nemůže odvolávat na neznalost či manipulování. [Ale toto rozhodnutí] celý příběh neuzavírá a ani nemůže masakr definitivně vyčíslit: dnes přibylo v regionu nejméně 50 dalších případů mezoteliomu, což je oproti době před deseti lety dvojnásobek.

“Boj o život. A co dál?" ptá se na titulní straně Pravda dva dny poté, co přibližně 1400 nemocníčních lékařů podalo výpověď na protest proti slabým platovým podmínkám ve zdravotnictví. Kritická situace v celé zemi – chaos, popoprázdné oddělení, zrušené operace, znejištění pacienti ve většině slovenských nemocnicích – potvrzuje, že slovenský zdravotní systém zcela kolabuje, píše slovenský deník. Nepomohlo ani vyhlášení nouzového stavu 29. listopadu premiérkou Ivetou Radičovou v 16 nemocnicích, které mělo přinutit stávkující lékaře vrátit se do služby při výdělku 70 procent jejich platu.

Slovensko však není jedinou zemí, která řeší problém krachujícího zdravotnictví. Začátkem letošního roku česká vláda Petra Nečase musela čelit hnutí Děkujeme, odcházíme, které sjednotilo v boji proti podmínkám ve státním zdravotnictví téměř 4000 nespokojených doktorů. Zatímco v Maďarku, kde jsou platy lékařů o více než dvacet procent nižší než na Slovensku, začínají lékařské odbory vyhrožovat stávkou, pokud jim vláda do 8. prosince nepřidá.

Dne 30. listopadu slovenská premiérka požádala státy Vyšegrádské čtyřky (Česko, Maďarsko, Polsko) o pomoc. Ta ale nepřichází snadno. “Česká armáda může na Slovensko vyslat jen třicet lékařů,” píše dnes server Lidovky. cz. Kde tedy hledat peníze na zvýšení platů ve státních nemocnicích? ptá se deník SME: “O nadměrné spotřebě léků, zbytečných odděleních či předražených nákupech vědí nejlépe lékaři, měli by o nich také mluvit.”

Protesty lékařů se z Česka přesunuly na Slovensko. Přestože slovenský prezident pozastavil plán transformace 31 státních nemocnic na akciové společnosti až do březnových voleb, „lékaři trvají na výpovědích,“ píše v titulku list Pravda. Zhruba 2 400 lékařů i nadále hrozí podáním výpovědi na protest proti tomu, co lékařská komora nazývá „tichou privatizací“, která by mohla vést ke zhoršení jejich pracovních podmínek. Lékaři dále žádají zvýšení platů, jež by měly dosahovat 2 000 až 4 000 euro měsíčně, a navýšení výdajů na zdravotnictví. „Sliby jim nestačí, lékaři chtějí garance,“ upozorňuje Pravda. Strana Smer, která se podle podle serveru The Slovak Spectator, staví na stranu protestujících lékařů, iniciovala mimořádné zasedání slovenského parlamentu, který tak bude o transformaci nemocnic diskutovat v pátek 11. listopadu. 

Sociálně slabí Řekové, oběti radikálních rozpočtových škrtů, jež si vynutila dluhová krize, se začínají obracet s žádostí o zdravotní péči na nevládní humanitární organizace. Apostolos Veizis, ředitel řeckých Lékařů bez hranic, kterého oslovil evropský zpravodajský server EUobserver, uvedl, že stále více řeckých občanů klepe na dveře zdravotnických center, která organizace v zemi zřizuje od roku 1995. Centra nabízejí péči imigrantům a běžencům umístěným v provizorních zadržovacích střediscích, kteří nemají přístup ke státní zdravotní péči.

„S tím, jak se zhoršuje hospodářská krize, se objevují příznaky mnohem závažnějšího problému,“ řekl Veizis zpravodajskému serveru. „Nárok na hrazenou zdravotní péči je nyní odpírán i důchodcům, nezaměstnaným, bezdomovcům, lidem nakaženým virem HIV a osobám trpícím tuberkulózou.“ „Škrty v rozpočtu na některé typy péče, jako je sociální asistence nebo léčba některých onemocnění, dosahují až 80 %,“ tvrdí Veizis, který dále upozorňuje na to, že zásoby zdravotnického materiálu, léků a krve už nedokážou pokrýt poptávku. EUobserver  k tomu dodává, že velké farmaceutické firmy odmítají některé nemocnice zásobovat z obavy, že nedostanou zaplaceno.

Dnešní vydání listu Irish Examiner informuje o výsledcích průzkumu, podle kterého každoročně téměř 40 % evropské populace trpí duševními problémy. Průzkum provedený Evropskou vysokou školou pro neuropsychofarmakologii zahrnuje ve svém spektru sledovaných duševních poruch vedle deprese i nervové poruchy jako je demence či Parkinsonova choroba. Dětská porucha pozornosti s hyperaktivitou, panická porucha, obsedantně-kompulzivní porucha a přílišná plachost jsou též mezi širokým spektrem symptomů, pozorovaných v populaci 165 milionu Evropanů. „V situaci, kdy se pouze asi třetině případů dostává potřebné terapie a léčby, představují duševní choroby obrovské ekonomické a sociální zatížení – to se odhaduje na stovky miliard euro“, dodává irský deník.

Deník Daily Telegraph se zaměřuje na fakt, že ženy trpí depresí s dvaapůlkrát větší pravděpodobností, než muži, „přičemž většina případů spadá do plodného věku mezi 16 a 42 lety“. Podle zprávy představuje „snaha starat se o děti a rodinu a zároveň si udržet zaměstnání – břemeno, kvůli kterému se počet případů deprese u žen od 70. let zdvojnásobil“. Zatímco deprese (celkově 30,3 milionu případů) a úzkosti (69,1 milionu případů) se zdají být v nadměrné míře ženskými onemocněními, u mužů existuje větší riziko alkoholismu (celkem 14,6 milionu případů), obzvláště ve Východní Evropě.

Podle názoru spisovatelky Lisy Appignanesi v deníku Guardian je možné, že podobné „znepokojující“ zprávy „upozorní na nárůst lidského utrpení, avšak zároveň zdůrazní imperialistické tendence sektoru duševního zdraví“. Jak Appignanesi skepticky poznamenává, psychiatrické profese „plodí další a další diagnostické kategorie a neustále tak vynalézají nové duševní poruchy, což radikálně snižuje rozsah toho, co se dá pokládat za normální či duševně zdravé. Velké farmaceutické firmy, které krmí svou lačnost po zisku a zároveň naši lačnost po drogách, mezitím získávají stále větší kontrolu nad našim duševním a citovým životem a medikalizují tak představu o tom, co je normální.“

„Proč drží Rumunsko evopský rekord v počtu případů tuberkulózy?“ ptá se list România liberă. Podle statistik trpí momentálně touto nemocí 20 000 Rumunů, tedy 90 na každých 100 000 obyvatel, a každoročně přibývá 12 000 nových případů, zatímco v sousedních zemích (Srbsko, Bulharsko či Maďarsko) se tuto nemoc podařilo zcela vymýtit. Hlavními důvody jsou chaotický zdravotní systém, příliš drahé léky či tendence pacientů obracet se na lékaře příliš pozdě, míní deník. „Lidé se za tuto nemoc velice stydí, mít tuberkulózu je horší než být HIV pozitivní či trpět pohlavní chorobou,“ vysvětluje americký antropolog Jonathan Stillo, který v Rumunsku prožil 10 let. Co je řešením? Pokračovat v preventivních programech a zároveň nemocné léčit, zdůrazňuje România liberă.

„Eutanázie jsou stále častější,“ zní titulek na první straně deníku Le Soir. „Od roku 2002, kdy byl v Belgii schválen zákon, který tuto praktiku částečně dekriminalizuje, se k ní lidé uchylují mnohem více, než kdykoliv před tím,“ píše dále belgický deník, který získal přístup ke statistikám Federální kontrolní komise. Jelikož od začátku roku je hlášeno více než 85 případů měsíčně, limit 1000 úmrtí pomocí eutanázie bude v roce 2011 nejspíše překročen, na rozdíl od 954 úmrtí vloni. Pacienti, kterých se tato praktika nejvíce týká, jsou muži ve věku mezi 60 až 79 lety. V osmi z deseti případů trpí rakovinou.

Le Soir též zmiňuje „podivnou skutečnost“, a sice že 84 % hlášených eutanázií je nahlášeno v holandštině, „což znamená, že frankofonní lékaři eutanázii buď méně ,hlásí’ nebo méně ,používají’“. Kontrolní komise k žádnému závěru nedochází, avšak klade si otázku „ohledně rozdílů v informování veřejnosti či lékařů, rozdílných společensko-kulturních postojů a odlišnostech v lékařských praktikách spojených s koncem lidského života“.

„Dobře, tak napřed to byly okurky, pak sója, zítra nejspíš jahody,“ zní titulek deníku Volkskrant, podle kterého v Německu „už nikdo nic netuší“, odkud se vzala zabijácká bakterie E. coli. Vedoucí Institutu Roberta Kocha – ústředního výzkumného orgánu, který je zodpovědný za varování v případě nebezpečnosti potravin – dokonce oznámil, že původ bakterie dost možná nikdy nebude objasněn.

Podle nizozemského deníků „krize kolem bakterie EHEC ukazuje odvrácenou stranu německého federalismu.“ „Každý spolkový stát přichází se svou vlastní teorií, očividně bez jakékoliv shody,“ a „každý hygienický úřad se drží vlastních procedur“. „Poté, co bude původ bakterie EHEC objasněn, budou mít Němci co na práci. Roztříštěný systém hygienických předpisů musí být nutně centralizován. Zmatek [který zde momentálně panuje] stál lidské životy a způsobil škody ve výši několik milionů euro. Bezdůvodně též poškodil obraz Německa jako moderní země,“ dodává deník.

„Teď jsou to klíčky,“ píše Die Welt poté, co ministerstvo zemědělství Dolního Saska odhalilo nové informace ohledně původu vražedné bakterie E. coli, která si v Německu vyžádala 22 obětí a tisíce nemocných po celé Evropě. Podle deníku je z nákazy podezřelých osmnáct druhů sojových klíčků původem z Německa, jiných evropských zemí a Asie, které byly pěstovány při teplotě 37 °C a dodávány na trh firmou sídlící právě v této spolkové zemi. Spolkové ministerstvo zatím zůstává kvůli nedostatku důkazů opatrné, nicméně konzumaci klíčků nedoporučuje. Berlínský deník informuje mimo jiné o nedávné studii Hygienické rady složené z několika mezinárodních odborníků. Podle této studie na tom Němci nejsou s hygienou právě nejlíp: Ruce si myjí méně často a kratší dobu než ostatní Evropané, utěrky v jejich kuchyních si nezadají s „biologickými zbraněmi“ a vůbec nejhorší je tříděný odpad, který nutí pečlivé třídiče, aby měli odpadkové koše doma i třeba celý týden, což zhoršuje hygienu domácností. 

„Bojkot španělské zeleniny se šíří Evropou bez jakéhokoliv vědeckého podkladu,“ píše deník El Mundo 31. května poté, co Německo vyhlásilo poplach kvůli infekci způsobené bakterií Escherichia coli, která si do dnešního dne vyžádala 14 obětí a vyvolala nákazu u více než 1 200 lidí. Důsledky: „dovoz španělské zeleniny se radikálně snížil následkem nepodložených obvinění“ ze strany ministryně zdravotnictví spolkové země Hamburk Cornelie Prüferové-Stocksové, která 27. května označila za šiřitele bakterie salátové okurky dovážené ze Španělska. Bojkot přerostl v „evropskou psychózu“, soudí El Mundo a udádí, že pět dalších zemí – Rakousko, Belgie, Finsko, Česká republika a Rusko – „omezily dovoz zeleniny ze Španělska“, přestože „EU tvrdí, že blokáda není odůvodněná“. Deník vysvětluje, že španělská vláda už požádala v Bruselu o odškodnění, nicméně „zlo už je napácháno a každým dnem narůstá“. El Mundo s cílem uklidnit veřejnost otiskl na titulní straně fotografii ministryně zemědělství andaluské regionální vlády Clary Aguilerové, jak pojídá okurku na jedné farmě v jižním Španělsku, aby bylo zřejmé, že „našim okurkám můžeme důvěřovat“.

Po havárii v japonské atomové elektrárně Fukušima a obavách z kontaminace japonských potravin se Evropská komise rozhodla … na dobu tří měsíců zvýšit limitní hodnoty radioaktivních materiálů, které smí být obsaženy v potravinách dovážených do EU, informuje dnes Süddeutsche Zeitung. Legální množství radioaktivního cesia 134 a 137 se tak zvýší z 370 na 1000 becquerelů na kilogram pro mléčné produkty a z 600 na 1250 becquerelů na kg pro ostatní potraviny. Aby své rozhodnutí ospravedlnila, Komise ze šuplíku vytáhla Nařízení z roku 1987 o Ochraně zdraví v případě jaderné havárie, které bylo odsouhlaseno po katastrofě v Černobylu. Zatímco odborníci se shodují, že pro lidské zdraví není mezi 370 a 1000 becquerely na kg rozdíl, spotřebitelé jsou zneklidněni, píše bavorský deník. „Se stupem tohoto nařízení v platnost byl v Evropě v podstatě vyhlášen stav nukleárního ohrožení,“ tvrdí v rozhovoru s deníkem jeden z vedoucích asociace spotřebitelů Foodwatch. Ta bojuje za celkový zákaz dovozu potravin z Japonska, které představují 0,1 % celkového evropských dovozu. Jak deník dodává, „ač je zpravidla zvykem vinit Brusel z příliš pomalých reakcí, nyní se mu vyčítá, že jednal až příliš rychle.“

„Lékaři vyhráli, mají peníze a slib reforem,“ píší v titulku Hospodářské noviny den poté, co vláda přijala většinu požadavků lékařů, kteří podali hromadnou výpověď na protest proti nízkým mzdám. Podle hospodářského deníku se jedná o největší úspěch odborů za posledních 15 let. Lékaři na svých výplatních páskách uvidí o 5000-8000 korun více a do roku 2013 by jejich platy měly dosáhnout 1,5 až 3násobku průměrné mzdy v zemi s maximálně osmi hodinami přesčasů týdně.  „Společnost začala splácet dluh vůči lékařům. Nyní ať lékaři začnou splácet dluh pacientům. Kteří na rozdíl od nich nikam odejít nemohou. Žádám, aby mi lékař při vstupu do ordinace podal ruku (..) a už si nikdy nechci v nemocnici připadat jako litinová součástka na pásu v mladoboleslavské Škodovce v roce 1984,“ píše ve svém komentáři novinář HN Petr Honsejk.

Česká vláda přiznala, že protest lékařů vážně ohrožuje zdravotnictví. „Krizový plán: pomůže armáda,“ píší na titulní straně Hospodářské noviny. Přibližně 4000 českých nemocničních lékařů, kteří podpořili protestní akci „Děkujeme, odcházíme“, jsou odhodláni opustit ke konci února nemocnice, pokud se jejich pracovní podmínky nezlepší. „Premiér Petr Nečas nastínil obrysy krizového scénáře,“ informuje hospodářský deník: „Nasazení armádních doktorů a vojenské techniky, zavírání oddělení nebo celých nemocnic, ze kterých odejde příliš mnoho lékařů, přesun lékařů ze zavřených nemocnic, do jiných, kde zůstane péče zachována.“ Diskuze mezi ministrem zdravotnictví a lékařskými odbory pokračuje. Protest lékařů podporuje jen třetina obyvatel, uzavírají HN. 

V Rumunsku se rozmohly obchody se sny, které ve skutečnosti prodávají legální drogy. „Strávil jsem den s etno-botanickými jedy,“ píše rumunský deník Adevărul, který se rozhodl  trh s kadidly, rostlinami a hnojivy podrobně prozkoumat. Přírodní drogy „si již zotročily více než 500 000 Rumunů." Správa mnohých měst jejich prodej omezila. Obchody tak musí být vzdáleny nejméně 1,5 kilometru od veřejných institucí, zvláště pak škol. Nicméně „tento obchod vynáší o mnoho víc, než si dokážeme představit,“ tvrdí v deníku jeden z obchodníků. 

„Vláda už našla peníze pro lékaře. Pojišťovny sáhnou do rezerv,“ píší na titulní straně Hospodářské noviny. Protestní hnutí „Děkujeme, odcházíme“, které na konci roku 2010 zahájilo přibližně 4 000 nemocničních lékařů s výhrůžkou, že pokud se jejich finanční situace nezlepší, dají na konci února 2011 výpověď a odejdou do zahraničí, donutilo vládu Petra Nečase k urychlení reformy zdravotnictví a k okamžitému zvýšení platů lékařů. Heslo hnutí „Náš exodus, váš exitus“, které v zemi vyvolalo živou debatu, se stává realitou. Jak konstatuje hospodářský deník, v mnoha nemocnicích se v důsledku protestní akce schyluje k narušení provozu. Hospodářské noviny v úvodníku děkují nespokojeným lékařům za to, že „svou akcí mění plýtvavý a korupční systém a tlačí vládu k reformám, které měly proběhnout už dávno“.

Dva mladí lidé z tzv. „generace AIDS“ požadují od rumunského státu, aby oficiálně uznal zodpovědnost za to, že v letech 1988-1992 bylo v zemi nakaženo několik tisíc dětí virem HIV. Adevărul otiskl příběh dvou mladých lidí, kterým je dnes 21 a 22 let a jejich život navždy poznamenala „směsice lékařské neschopnosti, lhostejnosti a nedostatku hmotných prostředků“, typická pro rumunské zdravotnictví z konce komunismu. Deník vysvětluje, že „rumunský fenomén“, jak psal v tehdejší době zahraniční tisk, postihl jmenovitě novorozence, kteří byli „jako na běžícím pásu“ očkováni stejnou injekční stříkačkou, a ty, kteří dostávali krevní mikrotransfuze, jimiž se léčily důsledky špatné výživy.

„Vaše sousedka jede na léčbu křečových žil na Slovensko. Čech čeká s Němcem v čekárně polského očního lékaře,“ takové situace budou brzy možná běžné. Polský deník Gazeta Wyborcza informuje o nové oblasti unijní politiky přezdívané „Lékařský Schengenský prostor“. Evropský parlament schválil 19. ledna směrnici o poskytování přeshraniční zdravotní péče. Platit by měla začít během tří následujících let. Pacienti tak budou moct vyhledat lékařské ošetření v jiném členském státě a nechat si částečně proplatit náklady. DGP uvádí příklad polského pacienta, který za operaci šedého zákalu v Británii, kde v přepočtu vyjde na 72 000 korun, bude muset zaplatit rozdíl v ekvivalentu 38 000 korun mezi britskou cenou a náklady na operaci v Polsku. Podle Evropské komise dosahují výdaje v EU na přeshraniční zdravotnictví jen 1 % z celkových ročních výdajů ve výši 10 miliard euro.