„Pokud neopustíte Řecko do konce června, nastane řežba,“ stojí v dopise označeném oficiální hlavičkou neonacistické strany Zlatý úsvit adresovaném sdružení řeckých muslimů. Strana oficiálně prohlašuje, že s dopisem nemá nic společného, „ale málokdo tomu věří“, píše Gazeta Wyborcza.

Podle vládních zdrojů bylo loni zaznamenáno rekordních 154 útoků proti cizincům. Organizace na ochranu lidských práv ale tvrdí, že toto číslo je ve skutečnosti mnohem vyšší. Varšavský deník cituje názor odborníka, podle nějž:

Řekové znavení krizí hledají její příčiny a Zlatý úsvit jim je poskytuje tím, že ze špatné hospodářské situace obviňuje cizince a muslimy“.

„Německá populace klesá a stárne,“ konstatuje Handelsblatt v předvečer demografického summitu, který pořádá kancléřka Angela Merkelová.

V roce 2003 mělo Německo 82,5 milionu obyvatel, v roce 2011 už pouze 81,7 milionu. A podle statistik by měl jejich počet klesnout do roku 2060 o zhruba 65 milionů, píše deník.

Pokud nebude země reagovat, klesne ekonomicky aktivní populace do roku 2030 z 50 na 42 milionů. „Ministr hospodářství Philipp Rösler sází na imigraci,“ dodává hospodářský deník. Angela Merkelová by měla vyzvat podniky, aby pokračovaly ve školení starších zaměstnanců.

“Tři čtvrtiny rodin, které si přejí adoptovat, předem odmítají romské děti,” stěžuje si deník România liberă, který se odvolává na zprávu Národního úřadu pro adopci za rok 2012.

Rumuni, kteří jsou schopni „překonat předsudky“, tak jako učitelka, která je na titulní stránce deníku vyfotografována spolu se svou dcerou „tmavší pleti“, jsou proto spíše výjimkou. „Rumuni jsou rasisti“, říká otevřeně farář, který sám adoptoval dvě romské děti.

Předsudky přetrvávají kvůli „nedostatečnému vzdělání“, vysvětlila deníku psycholožka Rumunského úřadu pro adopci Cristina Neacşuová.

[rodiny, které si přejí adoptovat], přicházejí všechny s určitými předsudky. Vysvětlujeme jim, že žádný gen pro kriminalitu nebo agresivitu neexistuje. Jiné se bojí stigmatu, kterému by jejich dítě bylo vystaveno.

V roce 2012 se 875 z 1222 rodin, kterým byla adopce přiznána, písemně vyjádřilo, že se chtějí seznámit pouze s „rumunskými dětmi, s vyloučením kteréhokoliv jiného etnika“.

„Statistiky ukazují, že Rumuni si raději několik let počkají, než jim stát najde vyhovující dítě, než aby adoptovaly dítě romského původu,“ dodává România liberă.

Do Německa se loni přistěhovalo 1,08 milionu lidí, z toho 966 000 cizinců. Nejvíc od roku 1995, píše Frankfurter Allgemeine Zeitung v článku s názvem „Imigrace překonala loni v Německu rekord“.

Podle německého statistického úřadu vzrostla imigrace od roku 2011 o 13 procent. Většina přistěhovalců pochází z Polska, Rumunska a Bulharska.

Německé úřady hodnotí tuto tendenci kladně: „Imigrační příliv je obrovským přínosem pro všechny strany, protože nová vlna imigrace je mladší a vzdělanější,“ prohlásila ministryně práce Ursula von der Leyenová.

Přesto jsou stále neobsazeny desítky tisíc pracovních míst, především v oblasti zdravotní péče. Mezery by měly pomoci zacelit nové pracovní předpisy, které vstoupí v platnost 1. července a zpřístupní trh práce také občanům ze zemí mimo EU. Toto opatření usnadní imigraci také specializovaným pracovníkům, které Německo nutně potřebuje, dodává Frankfurter Allgemeine Zeitung.

K předním dodavatelům imigrační pracovní síly do Německa patří země střední a východní Evropy a jižní státy postižené krizí. El País píše, že:

většinu imigrantů tvoří přistěhovalci z východní Evropy. Největší nárůst [imigrace do Německa] ale zaznamenaly země postižené krizí, jako Španělsko (loni 49 933 pracovníků), Řecko (34 109) a Portugalsko (11 762). […] V rámci Unie pocházejí přistěhovalci především z Polska (176 000), Rumunska (116 000) a Bulharska (59 000).

Pozadu nezůstává ani Itálie: loni do Německa emigrovalo 42 000 Italů, píše Il Manifesto, který na titulní straně přirovnává Německo k „Lamerice“, vysněné Americe přistěhovalců na konci devatenáctého století. Komunistický deník se nicméně domnívá, že

pro Německo to je výhodné: demografická křivka klesá a země potřebuje čerstvou pracovní sílu. Ale pro jižní státy je to ztráta, protože investují peníze do vzdělávání absolventů škol, kteří tvoří jádro imigrace.

Německo za zájem imigrantů zčásti vděčí Spolkovému úřadu práce, domnívá se Mediapart:

Bundesagentur für Arbeit se nespokojuje pouze s tím, že na svých webových stránkách uveřejňuje v několika jazycích stovky tisíc nabídek volných pracovních míst. Hledá i v zahraničí v zemích s vysokou nezaměstnaností.

Jak nicméně poznamenává francouzský zpravodajský server,

dostat se do nového eldoráda předkládá jisté úsilí [...] Kromě jazykových znalostí nezbytných k získání kvalifikové práce jsou tu ještě další překážky […]: neuznání některých diplomů, dlouholetý nezvyk pro zaměstnavatele, zejména v případě malých a středních podniků, přijímat na práci cizince, a administrativní překážky pro pracovníky s nízkou kvalifikací. Skutečnost nakonec může být skličující, protože mnozí absolventi jihoevropských vysokých škol se musejí spokojit s prekérním zaměstnáním na částečný úvazek, které neodpovídá jejich kvalifikaci.

Nezaměstnanost, bydlení nebo demografický tlak – to jsou otázky pro belgickou vládu, které podrobně rozebírá belgický deník Le Soir ve své příloze s názvem „SOS Brusel“.

Le Soir zneklidňuje „vysoce smíšené město, které má problém vypořádat se se svou diverzitou“. „V hlavním městě, v němž 75,6 procenta obyvatel tvoří populace přímo pocházející z imigrace, je smíšenost třikrát vyšší než ve Valonsku a pětkrát vyšší než ve Vlámsku,“ píše list. V roce 2023 by toto číslo mohlo dosahovat 83 procent.

„Brusel je čím dál kosmopolitnější a multikulturnější město. Tato skutečnost často není považována za přínos, ale za problém. Brusel je stále etnicky segregovaný. Mezi kvalitou života ve čtvrtích, kde bydlí expatrioti nebo evropští úředníci, a v lidových čtvrtích, kde bydlí převážně imigranti, existují propastné rozdíly,“ říká pro deník socioložka Corinne Torrekensová.

Šedesát žadatelů o azyl zadržovaných ve věznici v Rotterdamu od včerejška odmítá přijímat jídlo a pití na protest proti „nelidskému věznění běženců“.

Hladovku zahájilo před týdnem také dvacet žadatelů o azyl v Schipholu. Dva z nich stále odmítají potravu.

Hlavním důvodem protestu je rozdílné zacházení s žadateli o azyl podle toho, jak se do země dostali. Ti, kdo přicestují letecky, jsou často zadržováni i více než půl roku. Ti, kdo překročí pozemní hranice, zadržováni nejsou.

Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) a organizace na ochranu uprchlíků VluchtelingenWerk kriticky poukazují na to, že podmínky věznění a zacházení s běženci jsou přísnější, než stanovuje mezinárodní legislativa.

Švýcarsko se včera rozhodlo rozšířit na všechny občany Evropské unie (kromě Bulharů a Rumunů, kteří podmínkám přechodného období už podléhají) s platností na jeden rok omezení týkající se vydávání dlohodobých pracovních povolení. Jde o další opatření po kvótě zavedené loni v dubnu pro krátkodobé pracovní pobyty občanů ze zemí evropské osmičky, tj. zemí střední a východní Evropy, které přistoupily k Unii v roce 2004. Nařízení vstoupí v platnost 1. května.

EU v tom vidí „politováníhodné“ opatření, píše Neue Züricher Zeitung. Bern tvrdí, že rozšířením restrikcí na skupinu evropské sedmnáctky využívá „ochrannou doložku“, která je součástí bilaterálních dohod podepsaných s Unií v roce 1999. Tuto doložku lze aplikovat, pokud počet vydaných povolení přesáhne 53 700. Jak ale píše deník,

pokud Spolková rada [švýcarská vláda] doufala, že se vyhne obvinění z diskriminace, když doložku rozšíří na 17 evropských zemí, Catherine Ashtonovou nepřesvědčila. Podle ní dělá [Švýcarsko] mezi členskými státy i nadále rozdíl, což nelze tolerovat.

Le Temps se domnívá, že „se toto opatření Unie nijak nedotkne“. Ženevský deník ho ale označuje za „imigrační kosmetiku“, která možná ubezpečí Brusel, ale ne Švýcary:

Rozhodnutí lze Bruselu prodat ze třech důvodů. Švýcarsko respektuje smlouvu s EU. Opatření vylučuje diskriminaci mezi Evropany. A vztahuje se jen na dlouhodobý pobyt, což omezuje jeho dosah. [...] Myslet si, že to ubezpečí i Švýcary, je opravdu naivní. Nejsou hloupí a uvidí, že evropský imigrační nátlak jen tak nepoleví. […] Švýcaři dokážou pochopit, jak už ostatně dokázali, že evropská imigrace, která dostává z dobrých důvodů přednost před imigrací ze zbytku světa, přispívá k prosperitě země.

Proti vládnímu návrhu trestně stíhat nelegální přistěhovalce se v Nizozemsku postavily tisíce členů dvou politických stran – Strany práce (PvdA, člen vládní koalice) a strana Mladí socialisté (JS). K protestu se přidali i starostové nizozemských měst.

Odpůrci návrhu zahájili petiční akci. Na stranickém sjezdu 27. dubna požádají předsedu socialistů Diederika Samsoma, aby „se postavil proti návrhu, změnil kurz a znovu nastolil základní princip strany, jímž je ‚právo na důstojný život‘“.

Opatření je součástí vládní dohody, kterou spolu loni na podzim uzavřely koaliční strany PvdA a liberální strana (VVD) premiéra Marka Rutteho, vysvětluje deník. Podmínkou byl požadavek, aby nezletilí žadatelé o azyl nebyli posíláni zpět do vlasti.

„V posledních letech neklesl v Evropě pouze spotřebitelský apetit. Těžké hospodářské časy se projevují i menší chutí k rozmnožování,“ píše deník.

Míra plodnosti v EU v roce 2011 opět klesla, na 1,57 dětí na ženu, uvádí čtvrtletní zpráva Evropské komise o sociální situaci v Evropě. V letech 2002-2008 přitom vzrostla z 1,46 na 1,6.

„Tento vývoj je tvrdou ránou pro země, které se už dříve potýkaly s nízkou porodností,“ tvrdí Tomas Sobotka z Vídeňského demografického institutu citovaný deníkem.

Britská vláda uvažuje o tom, že by školám umožnila zjišťovat imigrační status žáků, informuje deník.

Z ministerstva unikly maily, z nichž vyplývá, že se tímto návrhem zabývá mezirezortní skupina zjišťující dostupnost sociálních dávek a služeb pro migranty.

The Guardian píše, že maily „vyvolávají dojem, že skupina zkoumá možnost zakázat vstup do škol dětem imigrantů. Zaměstnanci [ministerstva školství] nicméně upozornili, že by tím Británie porušovala článek 28 Úmluvy OSN o právech dítěte.“

„Přes 110 000 Britů už podepsalo internetovou petici adresovanou premiéru Davidu Cameronovi, v níž ho signatáři žádají, aby zabránil masové imigraci Rumunů a Bulharů po roce 2014,“ píše Gândul. Právě k tomuto datu mají některé země Unie zrušit restrikce omezující přístup občanů těchto dvou států na trh práce.

Podle výzvy zveřejněné na oficiálním portálu elektronických peticí určených vládě „e-petitions“ by se eventuální příliv Rumunů a Bulharů do země mohl „podobat tomu, s nímž přišlo do Velké Británie v posledních letech 600 000 Poláků“. Jakmile budou restriktivní opatření zrušena, píše se v petici, *„získají přistěhovalci právo požádat o sociální dávky, o příspěvky na bydlení a na děti nebo o podporu v nezaměstnanosti“.

„Gândul“ už v lednu reagoval na nápad spustit v Bulharsku a Rumunsku reklamní kampaň, která by lidi od imigrace odrazovala. Na svém portálu zahájil humoristickou kampaň „Why-don-t-you-come-over“, která se rychle ujala na sociálních sítích.

Deník Půblico, který dnes slaví své 23. výročí, maluje portrét Portugalska jako země, které hrozí, že „zemře na starobu kvůli negativnímu demografickém vývoji v Evropě“. V roce 2012 se v Portugalsku narodilo 90 026 dětí a zemřelo 107 287 lidí. Populace se tak snížila o 17 261 – tento depresivní rekord podle deníku ukazuje na skutečný stav krize, jíž země prochází. Strach z budoucnosti nutí mladé páry, aby měli pouze jedno dítě, a mnoho z nich navíc pobízí k emigraci.

Rekordních 244 000 emigrantů z východních států, zejména Ukrajiny, odešlo loni pracovat do Polska. Stále to ale nestačí, píše deník a upozorňuje, že podle zprávy sdružení Energy-Europe „by se v Polsku muselo do roku 2050 usadit 5,2 milionů přistěhovalců, aby se zabránilo vylidňování“. „Potřebujeme je, ale nevíme, jak si je natrvalo udržet,“ píše Rzeczpospolita, která cituje demografku a autorku této zprávy, profesorku Krystynu Iglickou. Podle ní není Polsko pro imigranty příliš přitažlivé, protože tu mají problém získat trvalé bydliště a pracovní povolení.

Podle nejnovějších údajů ministra pro integraci vlámského region Geerta Bourgeoise (N-VA) pochází druhá největší skupina přistěhovalců ve Vlámsku, hned po Nizozemcích, nikoliv z Turecka či Maroka, ale z Polska, Rumunska a Bulharska.

Integrační kurzy nejsou pro občany EU povinné a proto se jich účastní čím dál méně přistěhovalců, píše deník. Podle ministra jde o politováníhodný trend, jelikož bez znalosti nizozemštiny je ve Vlámsku prakticky nemožné najít práci.

Nizozemský ministr sociálních věcí Lodewijk Assher se v rozhovoru s deníkem vyjádřil, že „každý cizinec, který se chce v Nizozemí zaregistrovat, by měl podepsat smlouvu o participaci“. Podle Lodewijka Asshera „by tím nově příchozí stvrdili, že se ztotožňují se základními nizozemskými právy a s právním státem“. Tato smlouva, která by se přidala k občanské zkoušce, jež je pro přistěhovalce nepocházející z Evropské unie již dnes povinná, by se naopak týkala i občanů EU. Dělo by se tak však pouze symbolicky, protože tito občané mají právo usadit se kdekoliv v EU. Podle ministra však „volný pohyb osob, který nebere v úvahu možné problémy, vytváří asociální Evropu“.

Cizincům hrozí, že se budou obtížněji dostávat k sociálním dávkám, zdravotní péči, ubytování a právní pomoci. Nová opatření mají přispět k tomu, aby Británie přestala být v zahraničí vnímána jako „dojnice“. Britský premiér David Cameron nařídil ministrům, aby vypracovali plány na zpřísnění nároků pro všechny přistěhovalce z EU. V konzervativně-liberální vládní koalici totiž začínají sílit hlasy proti stávající imigrační politice. Pravicoví konzervativci vyjádřili obavy z „přílivu“ přistěhovalců z Rumunska a Bulharska po vypršení přechodných opatření na zaměstnávání pracovníků z těchto zemí na konci letošního roku.

Německo vydává na pomoc rodinám ročně 200 miliard eur, nejvíc ze všech evropských států. Přesto míra porodnosti v Německu neustále klesá.

Vládní studie ukazuje, že se s těmito prostředky plýtvá, vysvětluje týdeník. Podle něj by bylo potřeba více investovat do struktur zajišťujících hlídání dětí a do vzdělávací politiky.

„Musí jít o tak radikální změnu, jakou byla reforma trhu práce v rámci Agendy 2010,“ kterou zavedl sociálně demokratický kancléř Gerhard Schröder, domnívá se Spiegel.

„V období 2008-2011 klesla míra porodnosti v patnácti z 22 sledovaných a srovnatelných evropských zemích,“ zní kategorický závěr studie Vídeňského demografického institutu, kterou cituje Le Figaro. Evropská krize má tvrdý dopad na porodnost zejména v jižních státech eurozóny.

Evropská krize má přímý a hlubší dopad na prudký propad porodnosti v Řecku (1,43 dětí na ženu), v Portugalsku (1,35), ve Španělsku (1,36) a v Irsku (2,05).

Francouzský deník upozorňuje na případ Francie a Německa, které představují, každá země z jiného důvodu, v Evropě výjimku. Ani v době boomu poslední tři roky před krizí, kdy porodnost v Evropě prudce rostla,

Německo žádný růst nezaznamenalo. Zvláštním případem je i Francie, kde míra porodnosti v posledních deseti letech navzdory krizi stále rostla (z 1,8 na 2). Důvodem byla štědrá rodinná politika.

Vídeňský institut varuje před nebezpečím ohrožujícím generační obnovu v Řecku, ve Španělsku a v Portugalsku:

V Řecku jde o znepokojující jev: počet potratů vzrostl v roce 2011 o 50 %. V Portugalsku klesl v roce 2012 počet narozených dětí na 90 000, rekordní minumum za posledních 60 let.

Jak dodává španělský korespondent deníku Le Figaro:

pokud se nic nezmění, mohla by země přijít v příštích čtyřiceti letech o víc než 10 % populace.

Evropská unie usiluje o znovuzavedení vízové povinnosti pro státy západního Balkánu. Šest členských zemí v čele s Německem a Francií žádají posílení kontrol migrace ze Srbska, Makedonie, Bosny a Hercegoviny, Černé hory a Albánie. Nelíbí se jim, že azyl nedostávají lidé, kteří jej opravdu potřebují.

Jednou ze zemí usilující o znovuzavedení víz je Švédsko, které od začátku roku přijalo 34 tisíc žadatelů o azyl, z nichž jen něco přes pět tisíc tvoří Syřané, kteří přicházejí zejména přes státy bývalé Jugoslávie. Politická snaha o zamezení přílivu přistěhovalců, jež zastává středopravicová vláda, rozděluje švédský tisk.

Liberální deník Dagens Nyheter se všímá toho, že za posledních osm měsíců „daleko více žadatelů o azyl přichází ze Srbska, Bosny a Hercegoviny a Albánie, tedy ze zemí, odkud občané mohou vycestovat do EU bez vízové povinnosti než ze Sýrie, kde zuří občanská válka.” Deník dále vysvětluje, že

„do Evropy cestují zejména balkánští Romové, kteří jsou ve své zemi diskriminovaní. Podmínky k legálnímu pobytu ve Švédsku, čili získání statutu uprchlíka, však splňuje pouze jedno procento z nich […] Vytváření překážek pro Romy by mohlo působit cynicky [...] Přednost ale musejí dostat lidé, kteří prchají z válečných konfliktů v Sýrii a Afghanistánu.

Možná, že by se našla lepší řešení. Pro Evropskou unii je ale důležité vyžadovat a přispívat k sociální rovnosti, hlavně v případě Romů. Srbsko, Albánie a Bosna a Hercegovina jsou kandidáti na vstup do EU. Je to způsob, jak na tyto státy zatlačit, aby romskou otázku začaly řešit.

Deník Aftonbladet podtrhuje, že „zrušení vízové povinnosti zemím bývalé Jugoslávie v roce 2009 a 2010 bylo přínosné”. Pro deník, který se historicky kloní k sociální demokracii, znamenala:

„možnost cestovat v rámci EU „poskytnutí svobody, ale byl to také důležitý politický signál. Země západního Balkánu jsou součástí Evropy a v Evropské unii jsou vítáni. Je tedy alarmující, že [švédský] ministr pro přistěhovalectví Tobias Billström nyní zvažuje znovu zavedení vízové povinnosti.

Švédský ministr zahraničních věcí Carl Bildt měl naprostou pravdu, když v souvislosti s vízy minulý týden prohlásil: „Tyto druhy signálů posilují nacionalismus na Balkáně a to není v našem zájmu.” Přestože editoriály deníku Aftonbladet dávají Bildtovi za pravdu jen málokdy, v tomhle případě s ministrem souhlasí, poněvadž „on ví, o čem mluví. Billström by měl začít poslouchat.”

„Odcházejí a nevracejí se,“ píše Gazeta Wyborcza v titulku článku věnovaném rostoucímu počtu Poláků, kteří se stěhují za prací do zahraničí. Jen v roce 2011 odešlo do Británii, Německa a Norska o 60 000 lidí víc než v předchozím roce. Varšavský deník k tomu dodává, že

počet emigrantů se poprvé od roku 2007 zvýšil. V současné době jich je 2,6 milionů. […] Emigrace je na vzestupu navzdory skutečnosti, že polské hospodářství zaznamenalo 4% růst HDP.

Jde o celkem neočekávaný zvrat, zvláště vzhledem k tomu, že po prvním náporu krize v letech 2007-2008 bylo mnoho Poláků (podle některých odhadů až 1,1 milionu) nuceno se vrátit zpět do Polska, což někteří ekonomové označili za „konec emigrace”. Nebylo tomu tak. Poláci stále houfně odcházejí za vidinou mnohem vyšších platů do zahraničí. Podle Polské národní banky (NBP) vydělává průměrný polský emigrant měsíčně 2 000 až  2 200 [50 000 – 60 000 korun] euro oproti necelým 2000 zlotým [12 000 korun], které by vydělal v Polsku. Podle deníkem citovaných expertů  se i v době krize Poláci cítí bezpečněji v zahraničí než doma:

„Nejenže se nevracejí, ale dokonce začínají stěhovat z Polska své rodiny.“

„Zhruba 3 000 obyvatel subsaharské Afriky čeká v Maroku na příležitost dostat se do Španělska,“ píše v titulku list ABC den poté, co Rabat a Madrid podepsaly dohodu, která má ukončit migrační krizi vyvolanou vyloděním 83 přistěhovalců ze subsaharské Afriky na Španělsku patřící ostrůvek Isla de Tierra. Toto „neobydlené území, které je menší než fotbalové hřiště“ se nachází jen zhruba 30 metrů od marockého pobřeží. Podle dohody Španělsko přijalo deset imigrantů a zbytek Maroko.

Ministerstvo vnitra chce předejít tomu, aby se místo nestalo „magnetem“ pro mafie, které provozují obchod s lidmi u skal ležících podél marockého pobřeží, které jsou španělských svrchovaným územím (Chafarinské ostrovy, Peñón de Vélez de la Gomera, Peñón de Alhucemas) a „vyslat vzkaz, že vylodění na ostrůvku či skále náležející v severní Africe naší zemi ještě není zárukou volné cesty“ do Španělska, dodává deník.

Tato dohoda s Marokem přichází ve chvíli, kdy se zvyšuje tlak na hranicích španělské severoafrické enklávy Melilla, kde se 3. září  pokusilo překonat hraniční plot zhruba 160 imigrantů, dodává ABC, podle něhož

je brána opět otevřena [...] Podle oslovených expertů čeká zhruba 3 000  běženců ze subsaharské Afriky na příležitost dostat se do Španělska hned na několika místech podél hranic s Marokem.

„Po kontroverzi vyvolené letos v létě vyklizením romských tábořišť se vláda snaží situaci uklidnit,“ píše Le Monde. Vláda kritizovaná pro svou represivní politiku vůči Romům – pocházejícím především z Rumunska a Bulharska –  se rozhodla zaujmout smířlivější postoj. V reakci na požadavky řady sdružení usilujících o zlepšení nejisté situace 15 000 Romů ze zahraničí žijících ve Francii podle deníku rozhodla o

zrušení „přechodných opatření“, která omezují občany Rumunska  a Bulharska – tedy států z nichž pochází většina Romů –  v přístupu na pracovní trh. Opatření měla podobu pracovních povolení, zdanění zaměstnavatele a seznamu dostupných profesí (150 v sektorech označovaných za „napjaté“).

Tato opatření zavedly některé členské státy (stále je uplatňují Německo, Rakousko, Belgie, Francie, Nizozemí, Malta, Velká Británie a Lucembursko) jako ochranu před potenciálním dumpingovým efektem na trh práce. Týkají se všech bulharských a rumunských občanů (z nichž podle odhadů tvoří 10 % Romové).

Podle některých názorů zafungovalo zrušení omezení jako jistá „regularizace“, uvádí výzkumník [Grégoire Cousin, odborník na problematiku romské imigrace]. Ale podle jiných docházelo ke kontrolám stejně jen zřídka a majitelé firem je zaměstnávali na černo. „Zrušení přechodných opatření by tedy „nemělo na postavení těch v nejprekérnějším postavení nic moc změnit“, soudí Cousin. „Nicméně by to mohlo znamenat více příležitostí pro „hlavy rodinných klanů“ a ty „nejmazanější“.

„Vyhošťování Romů uprostřed léta vyvolává jen slabé reakce,“ píše Le Monde. Dva roky poté, co se v Evropě zvedla vlna emocí v souvislosti s francouzskou kampaní nucených repatriací, se deník zamýšlí nad tichem provázejícím likvidaci několika romských táborů, k níž došlo v posledních dnech jmenovitě v Lille, Lyonu a Paříži. Ale i tichem provázejícím první charterový let do Rumunska s 240 Romy na palubě, který byl z Francie vypraven 9. srpna.

Francouzský deník poznamenává, že pouze „levicové strany a některá sdružení nesměle reagovaly na iniciativu ministerstva vnitra“. Prezident François Hollande podle nich implementací rozhodnutí soudu o repatriaci Romů porušil svůj předvolební slib, že „nebude vyhošťovat romské rodiny bez předchozí nabídky náhradního bydlení“.

Le Monde srovnává jednání francouzského prezidenta s tehdy velice kritizovaným přístupem jeho předchůdce:

Projev Nicolase Sarkozyho o Romech, s nímž vystoupil v roce 2010 v Grenoblu [kdy oznámil, že nechá zlikvidovat polovinu nelegálních romských táborů], vyvolal ve své době četné pobouřené reakce. Dnes zůstává většina levicových osobností nápadně zticha.

Slabé reakce vysvětluje Le Monde „zčasti“ „politickou rozděleností vlády“ a váhavostí sdružení ohledně toho, jak správně zareagovat. 

Řecké úřady tuto operaci nazývají Zeus Xenios (Zeus ochránce pohostinnosti). Podle deníku Ta Nea se ale jedná o „trvalou likvidaci nelegální imigrace“. V centru Athén a v městě Evros, které leží na řeckoturecké hranici a je jedním z hlavních vstupních bodů nelegálních přistěhovalců do Evropy, bylo 4. července mobilizováno více než 4500 policistů. „4 900 přistěhovalců již bylo zadrženo a 1130 umístěno ve sběrných táborech,“ píše deník, který vysvětluje, že cílem operace, která by měla proběhnout opakovaně, je

zadržet nelegální přistěhovalce a zorganizovat velký počet deportací. Podle odhadů ministerstva pro ochranu občanů [pod které policie spadá] by do konce letošního roku mělo být ve sběrných táborech umístěno 5 000 přistěhovalců. (...) Ministerstvo hodlá ukázat, že nelegální přistěhovalci zde nejsou vítáni a nemají se sem vracet. (...) Reakce veřejnosti jsou smíšené. Podle některých je příliš pozdě, jelikož z centra Athén se již stalo ghetto, zatímco jiní by si místo vágně koncipovaných jednorázových operací přáli skutečnou migrační politiku.

První deportační let, který míří do Pákistánu a je financován z prostředků Návratového fondu EU, již byl naplánován. Řecká vláda navíc oznámila, že ztrojnásobí počet pohraničních strážníků v Evrosu, z obav před přílivem uprchlíků ze Sýrie.

„Řecká krize: EU bude uzavírat hranice,“ píše Der Standard. Vídeňský deník se od svého zdroje v Evropské radě v úterý dozvěděl, že se některé státy chystají v případě vyhrocení situace v Řecku znovu zavést kontroly na hranicích, bez dalších upřesňujících podrobností. Důvodem k těmto krokům je obava z nelegálního úniku kapitálu do ciziny a z rostoucí kriminality. Evropské státy pak znepokojuje zejména příliv nelegálních přistěhovalců: Řecko využívají jako průchozí zemi nelegální imigranti z Turecka a východní části Středomoří. Počet nelegálních přistěhovalců žijících v současnosti na území Řecka se odhaduje na jeden milion. Der Standard s poukazem na právní rámec Schengenské dohody upřesňuje:

Na rozdíl od velice diskutovaného odchodu z eurozóny [...] by uzavření hranic s Řeckem, k němuž by řečtí partneři přistoupili, nepředstavovalo problém.

„EU se mobilizuje proti nelegální imigraci,“ píše dánský deník Berlingske. Dánsko, které nyní předsedá EU, má 26. dubna představit 90 opatření na potlačení ilegální imigrace, která „za poslední rok vzrostla o 35 %“. 

K navrhovaným opatřením patří například lepší spolupráce se zeměmi původu, jmenovitě se státy Maghrebu, posílení struktury Frontex a kontroly hranic mezi Řeckem a Tureckem nebo lepší správa v oblasti řízení migračních toků, vyhošťování cizinců nebo boji proti obchodu s lidmi.

Iniciativa je rovněž reakcí na rostoucí obavy Dánska z nelegální imigrace, i když, jak podotýká deník,

podle ministra spravedlnosti nevíme přesně, kolik nelegálních imigrantů v Dánsku vlastně je – máme jen oprávněný strach z toho, že se značná část těch, kteří jsou dnes v Řecku a Itálii, začne přesouvat na sever.

Opatření mají i svůj praktický důvod, soudí Marlène Windová z Kodaňské univerzity, kterou deník cituje:

Problémy nelegální imigrace škodí vnitřnímu trhu a evropské myšlence volného pohybu osob. Lze tedy považovat za vítězství, a to i pro dánské předsednictví, pokud se projekt podaří dovést do konce. 

 

„Itálie vyhoštěna,“ tvrdí titulek Il Manifesta poté, co Evropský soud pro lidská práva (ESLP) prohlásil, že se Itálie provinila porušováním práv migrantů před mučením a zneužíváním. Štrasburský soud akceptoval žalobu podanou skupinou Somálců a Eritrejců, kteří byli v květnu roku 2009 zadrženi na lodi u ostrova Lampedusa. V souladu se smlouvou uzavřenou vládou Silvia Berlusconiho s tehdejším libyjským prezidentem Muammarem Kadáfím byli tito lidé deportováni zpátky do Libye, odkud vypluli. Itálie teď ale musí každému z nich vyplatit odškodnění ve výši 15 000 eur.

Soudní dvůr rozhodl, že italská politika „vytlačování“, kterou vláda zavedla v roce 2009, porušuje mezinárodní právo, neboť s přistěhovalci zachází kolektivně a upírá jim tak právo na odvolání u italských soudů. Ministr vnitra za stranu Severní liga Roberto Maroni výrok soudu kritizoval jako „politický“, nicméně předseda vlády Mario Monti prohlásil, že vláda prohlášení soudu prostuduje. Il Manifesto přesto zůstává skeptické: 

Smlouvy s novou libyjskou vládou jsou ve stejném duchu jako ty, které byly uzavřeny s Kadáfím. Aby se situace změnila, je třeba důsledného přezkoumání právních předpisů a nové informační politiky. Při čtení komentářů na internetovém fóru je zřejmé, že Evropa je nyní vnímána jako nebezpečná pro národní integritu. Je to výsledek dvou desetiletí xenofobie a institucionálního nepřátelství vůči přistěhovalcům.

Ve Středozemí dochází k mnoha ztroskotáním, která „se na titulní stranu novin vůbec nedostanou“, připomíná berlínský deník, který na úvodní straně otiskl fotografii lodi, jež se v červnu loňského roku potopila u tuniského ostrova s přibližně 700 libyjskými běženci na palubě.

Deník zveřejňuje seznam „nejhorších námořních katastrof ve Středozemním moři od roku 2006“ a v úvodníku píše:

„Stovky tisíc lidí končí jako anonymní nebožtíci v širém moři nebo na skalnatých plážích. Desítky tisíc běženců končí v rukou sebranky v podobě Evropy zasažené krizí, která pro ně nemá ani místo ani lidskost [...] Mrtví jsou mezi námi, ať už jsou z luxusní výletní lodi, anebo z chatrné bárky.“