Miguel Blesa, bývalý prezident Caja Madrid, hlavní kampeličky skupiny Bankia, největší znárodněné banky ve Španělsku, je od včerejška v předběžné vazbě.

Blesa je obviněn „z nekalých praktik ve vedení banky, falšování dokumentů a zpronevěry“. Trestních činů se měl dopustit v roce 2008, kdy Caja Madrid odkoupila banku City National Bank of Florida. Podle El Periódico se ztráty pro kampeličku vyšplhají na půl miliardy eur.

Podle soudce hrozí u bývalého bankéře „riziko útěku“. Blesa může být propuštěn na kauci 2,5 milionu eur.

„Sedmnáctitisícové městečko Bellinzona u italských hranic se dnes stane dějištěm procesu, který může být historickým nejen pro český, ale i švýcarský stát,“ píší Hospodářské noviny.

Pět českých byznysmenů a jeden Belgičan z vedení Mostecké uhelné společnosti jsou souzeni za korupci a praní špinavých peněz. Čelí obvinění z toho, že v letech 1997-2003 zpronevěřili finanční aktiva společnosti a za tyto peníze skoupili 97 procent jejích akcií.

Proces by měl trvat přibližně dva měsíce a startuje v době, „kdy se Švýcarsko snaží změnit svoji image bezpečného evropského útočiště pro praní špinavých peněz“, poznamenává hospodářský deník.

„Tvrdým rozhodnutím vůči Švýcarsku a bance HSBC“ zamítl španělský soud Audiencia Nacional 8. května žádost Bernu o vydání Hervé Falcianiho, píše El Mundo. Soud se domnívá, že „nic z toho, co mu vytýkají švýcarské orgány“ – konkrétně porušení bankovního tajemství nebo hospodářská špionáž – „není ve Španělsku pokládáno za přečin“, vysvětluje deník. Proto

bude rozkrývač daňových úniků moci nadále cestovat do zemí se zájmem o obrovské množství údajů, které léta shromažďoval jako počítačový odborník ženevské banky HSBC.

Jak [dodává] El Mundo,

Falciani už může volně cestovat do Spojených států, kde ho čekají s otevřenou náručí.

„Je to nevraživé gesto Španělska vůči Švýcarsku,“ píše Libération o kauze, která poškodila diplomatické vztahy mezi Francií a Švýcarskem poté, co Falciani předal francouzským soudům seznam 130 000 tajných kont.

Podle zpravodajského serveru Mediapart spoléhá Falcianiho advokát William Bourdon na to, že „Španělsko svým rozhodnutím povzbudí Evropskou unii, aby se chopila své odpovědnosti“. Bourdon se domnívá, že

je to rozhodnutí, které přináší budoucnost a ohlašuje, jak budou zítra vypadat společné evropské zákony, tj. zákony, která povzbuzují a chrání ty, kdo porušováním tajemství slouží veřejnému zájmu, protože omezují schopnost bank podílet se na daňových únicích a být svatostánkem špinavých peněz.

Soud v Palma de Mallorca dočasně zrušil obvinění proti princezně Cristině. Španělská princezna čelila podezření z podílu na aféře, v níž je její manžel Iňaki Urdangarín souzen za korupci.

Soud označil argumenty státního zástupce za „nedostatečné“. Žádá ale, aby ve vyšetřování nadále pokračoval a rozptýlil tak „pochybnosti a nejistotu“ ohledně případného praní špinavých peněz prostřednictvím společnosti Aizoon, kterou princezna Cristina vlastní spolu se svým manželem.

Soudní proces s pěti členy neonacistické teroristické skupiny NSU, který začal včera v Mnichově, byl hned zkraje odročen. Obhájci hlavní obžalované požádali o odvolání soudce, který nařídil, aby obžalovaní a jejich obhájci byli před vstupem do soudní místnosti podrobeni osobní prohlídce. Proces bude obnoven 14. května.

Na začátku slyšení „údajná neonacistická teroristka Beate Zschäpeová mlčela“, píše Tageszeitung:

Žvýká žvýkačku a rodiny obětí sleduje bez emocí [...] Ale když zavládne ticho, musíte interpretovat její neverbální projev. Na první pohled působí Beate Zschäpeovou jako čtyřicátnice v tmavém saku a bílé blůze [...] se skříženýma rukama, fyzicky velmi napjatá […], vážná, diskrétní, nenápadná […] s pěstěným zevnějškem. Roli ženy, která je tváří [neonacistické skupiny] představující normalitu, Zschäpeová umí hrát velice obstojně.

Německý ústavní soud se 23. dubna rozhodl striktně oddělit práci policie a zpravodajských služeb.

Soud v Karlsruhe se domnívá, že výměna údajů mezi Spolkovým úřadem na ochranu ústavy, zpravodajskými službami, vojenskou kontrarozvědkou a policií

je tvrdým zásahem do práv dotčených osob. Proto ji lze provádět jen ve výjimečných případech.

Soudci schválili „protiteroristickou“ databázi, zároveň ale prohlásili údaje týkající se kontaktních osob zpravodajských služeb za protiústavní. Rejstřík založený v roce 2006 obsahuje osobní údaje 18 000 potenciálních teroristů, které dodalo 38 zpravodajských služeb.

55 německých poslanců požaduje na základě iniciativy tří poslanců tureckého původu, aby na soudní proces s pěti členy Nationalsozialistischer Untergrund (Národně socialistické podzemí, NSU), který začíná 17. dubna v Mnichově, měli přístup všichni novináři, kteří o něj projeví zájem.

Pět lidí bude souzeno za rasisticky motivované zločiny včetně vraždy devíti tureckých a řeckých imigrantů v letech 2000-2011 a bombového atentátu v Kolíně nad Rýnem v roce 2004. O účast na soudním řízení projevila zájem řada novinářů, zejména tureckých. Mnichovský soud ale požadavek kvůli nedostatku míst odmítl.

„Bylo by fatální chybou vyvolat na veřejnosti dojem, že mezinárodní tisk, jmenovitě turecký, je ve chvíli [...], kdy vycházejí na světlo rasistické zločiny, z dění vyloučen,“ vysvětlují poslanci.

Severočeský boss Alexandr Novák, který oddaloval nástup do vězení, byl včera zatčen. Tentýž den policie navrhla obžalovat i Romana Janouška [Janoušek srazil v opilosti ženu automobilem] a soud odmítl pustit z vazby Davida Ratha obviněného z korupce, píše deník.

Bývalý senátor Novák, který byl v roce 2010 odsouzen ke čtyřem letům vězení za korupci, se zřejmě připravoval na útěk do USA. V případě Romana Janouška policie navrhla obžalobu za pokus o vraždu. Sociálnědemokratického poslance Ratha zadržela policie s krabicí peněz v ruce. Mělo jít o úplatek za zprostředkování stavebních zakázek.

Podle zprávy Europolu o organizovaném zločinu operuje v EU 3 600 gangů. 70 % z nich působí ve více zemích a jejich členové pocházejí z celého světa. Z gangů aktivních v Portugalsku některé operují ve více než 35 státech. To svědčí o „mezinárodní spolupráci, mobilitě a rozsahu zločinecké sítě,“ dodává list.

„Krádeže peněz z unijní kasy jsou natolik závažným problémem,“ že je nutné zřídit instituci, která bude proti tomu bojovat, píše varšavský deník a zveřejňuje podrobnosti návrhu na zřízení funkce unijního prokurátora.

Návrh by měl být předložen v červnu. Podle odborníka na trestní právo, na nějž deník odkazuje, by měla nová instituce „stíhání této přeshraniční kriminality zefektivnit“. Velká Británie neoficiálně nutnost zřizování evropské prokuratury zpochybňuje.

V rámci vyšetřování telefonických odposlechů katalánských veřejných osobností byli zadrženi první čtyři lidé: majitel detektivní kanceláře Metodo 3, dva její bývalí zaměstnanci a operační šéf. Všichni jsou obviněni z šíření utajovaných skutečností získaných prostřednictvím nezákonných odposlechů.

Ministr vnitra zjišťuje, zda byl předseda vlády odposloucháván v roce 2010 v Barceloně během schůzky s vysokými policejními představiteli.

Po bance Monte dei Paschi di Siena a energetické skupině ENI zasáhl korupční skandál dalšího významného aktéra italské ekonomiky: policie zadržela Giuseppe Orsiho, ředitele letecké a zbrojní společnosti Finmeccanica, a Bruna Spagnoliniho, ředitele společnosti AgustaWestland (pobočka Finmeccanicy vyrábějící zejména civilní a vojenské vrtulníky). Oba jsou podezřelí z toho, že indickou vládu uplatili 51 miliony eur, aby si zajistili kontrakt na prodej vojenských vrtulníků v roce 2010.

Orsi je také obviněn z toho, že se snažil vyšetřování manipulovat a vyhnout se odsouzení.

„V úzkých“, hlásá El Periódico v souvislosti s případy veřejných osobností zapletených do nejrůznějších korupčních afér. Nejčerstvější je případ Carlose García Revengy, tajemníka princezny Cristiny, který byl 29. ledna obžalován z účasti v „aféře Urdangarin“. Před soudem stane 23. února spolu s Iñaki Urdangarinem, princezniným manželem a zetěm krále Juana Carlose. Urdangarinovi soud vyměřil kauci ve výši 8,1 milionu eur, kterou musí zaplatit, pokud se chce vyhnout zabavení majetku. Toto opatření se týká i jeho partnera z institutu Noos, Diega Torrese, kterého měl Urdangarin využívat k získání kontraktů ve státní správě bez vyhlašování výběrového řízení.

„Politické strany a instituce jsou zaplaveny korupčními skandály,“ píše barcelonský deník s poukazem na to, že v Katalánsku čelí členové CiU (středopravicoví katalánští nacionalisté) a Socialistické strany Katalánska (PSC) obvinění ze zneužití úřední moci a Lidová strana premiéra Mariana Rajoye má nepříjemnosti kvůli aféře Bárcenas“, pojmenované podle jejího bývalého pokladníka. Všechny tyto aféry by podle ředitele deníku El Periódico Enrica Hernándeze mohly nalomit základy politického systému:

politici buď z účastenství, nebo z hlouposti zřejmě nevidí, že ohroženy nejsou jejich volební ambice, ale demokracie a její přežití. A že pokud si s obnovou politicko-finančního systému nepospíší, vydělá na tom populismus.

Tato perspektiva přímo ohrožuje nejvyšší státní instituci, španělskou korunu poznamenává El País. V den 45. narozenin korunního prince Felipeho vyzývá madridský deník k větší transparentnosti ve veřejných a soukromých funkcích členů královské rodiny:

Případ Urdangarin představuje pro prestiž královské rodiny velké riziko, jak dokládají i průzkumy[...] Je třeba udělat krok k institucionalizaci a hospodářské transparentnosti Casa real [Královského domu, instituce spravující královské záležitosti]. Jasné oddělení veřejných funkcí jejích členů od veškerých ostatních aktivit a soukromých záležitostí by umožnilo vyhnout se neprůhledným zmatkům, které nyní obklopují tajemníka princezen [Cristiny a Eleny]. Institucionalizace také vyžaduje postarat se o korunního prince. Felipe Burbonský se zatím bez vlastního statutu [...] připravuje na to sehrát klíčovou roli, co se týče institucionální stability a rovnováhy v zemi, v níž nyní vládnou velmi napjaté politické a územní vztahy.

Před budovou soudu v Sofii došlo 29. ledna k přestřelce, jejímž terčem se stal Zlatko Ivanov a jeho tělesná stráž. Bývalý příslušník pořádkové policie Ivanov, přezdívaný „Baret“, kterého soud označuje za drogového barona, pokusu o vraždu unikl.

Deník se pozastavuje nad „spektakulárním a demonstrativním“ charakterem útoku, k němuž došlo v den, kdy byli ministři spravedlnosti a vnitra v doprovodu generálního prokurátora v Bruselu, aby zde diskutovali o pokrocích Bulharska v boji proti organizovanému zločinu. Mnozí se domnívají, že se jedná o ukázku síly, respektive varování mafie.

Rumunský stát potřeboval čtyři roky na to, aby od dvou příslušníků policie vymohl 550 000 eur, jejichž původ nedokázali odůvodnit. Je to sice první konkrétní vítězství institucí pověřených bojem proti korupci ve státní správě, píše deník, ale přichází teprve šest let po vzniku Agentury pro integritu (ANI) a po zahájení několika stovek vyšetřování.

Informace byla zveřejněna v den, kdy má Evropská komise předložit poslední zprávu o stavu soudnictví a boje proti korupci v Rumunsku a Bulharsku.

Zpráva o odsouzení bývalého rakouského ministra vnitra a europoslance Ernsta Strassera k čtyřletém trestu vězení za korupci by se měla „vyhlásit široko daleko po celé Evropské unii“. Případ by měl posloužit jako odstrašovací prostředek proti úplatkářství,“ hlásá European Voice. Politika nachytali novináři listu Sunday Times vydávající se za lobbisty, kteří mu nabídli úplatek výměnou za jeho politickou podporu. „Odsouzení Ernsta Strassera zdůraznilo potřebu vlastního evropského prokurátora,“ pokračuje týdeník, který rakouskou justici chválí za „pohotové a energické“ řešení případu.

Těžko bychom našli podobný příklad národní soudní instance, která by takto tvrdě zakročila proti korupci v kuloárech EU. Navzdory Strasserově odsouzení, které je bohužel spíše výjimkou než pravidlem, EU stále potřebuje vlastního generálního prokurátora, který by mohl ve jménu obrany evropských zájmů vést stíhání kdekoliv po Unii. Lisabonská smlouva umožňuje takovou funkci zřídit. Je nejvyšší čas, aby se tak stalo.

„Pod palbou justice,“ hlásá Die Kleine Zeitung. V pondělí 26. listopadu začal soud s bývalým europoslancem a někdejším rakouským ministrem vnitra Ernstem Strasserem obviněným z přijetí úplatku. V roce 2011, kdy vykonával mandát v Bruselu, mu britští novináři z listu Sunday Times vydávající se za lobbisty nabídli sto tisíc eur ročně za ovlivňování unijní legislativy. Strasser na jejich nabídku kývl. Usvědčuje ho skrytá videonahrávka. Deník uvádí, že podle rakouského státního zástupce

mu byly peníze milejší než mravní bezúhonnost. Většina z šedesáti poslanců, které britští novináři oslovili – s výjimkou Strassera, jednoho slovinského a jednoho rumunského europoslance – pokušení přijmout úplatek odolala.

Strasser nicméně vinu popírá. Jeho advokát tvrdí, že Strasser mluvil s novináři o penězích proto, že se domníval, že jde o spiknutí tajných služeb proti jeho osobě, které chtěl tímto odhalit, píše Die Presse. Deník označuje přepis rozhovorů Strassera s novináři, který zveřejnil list Sunday Times, za „neuvěřitelný projev arogance, megalomanie, namyšlenosti a bezskrupulního chování“. Bývalému europoslanci hrozí deset let vězení.

„Jste zkorumpovaný premiér, který vydělával na válce,“ oznamuje Jutarnji list slovy soudce Ivana Turudiče verdikt nad Ivo Sanaderem odsouzeným k deseti letům vězení za korupci. Rozsudek nad chorvatským premiérem v letech 2003-2009 představuje podle deníku

historický precedens. Právní stát a hlas lidu se nakonec shodly. Verdikt potvrdil to, co všichni věděli: Chorvatsko mělo zkorumpovaného premiéra a vládu, kteří byli ochotni prodat životně důležité zájmy státu za pár milionů eur. [...] Sanaderovo odsouzení by mělo znamenat definitivní konec gangsterství ve vedení státu. [...] Pro Chorvatsko a jeho image ve světě je to dobrá zpráva, [protože] EU si boj proti korupci kladla jako jednu z hlavních podmínek přijetí země do EU.

Padlý vůdce po sobě zanechal dědictví plné paradoxů, dodává Jutarnji list:

Očistil HDZ [Chorvatské demokratické společenství, vládnoucí stranu po vyhlášení nezávislosti v roce 1991] od stoupenců tvrdé pravice a obnovil vztahy se srbskou menšinou. Působil dojmem kultivovaného státníka (hovoří plynně anglicky, německy, italsky a francouzsky), který ví, co chce. Díky usilovné spolupráci s mezinárodním tribunálem v Haagu, kterému dokonce pomohl lokalizovat generála Gotovinu, toho času na útěku [jeho zadržení bylo jednou z podmínek k zahájení přístupových rozhovorů s EU. Gotovina byl 16. listopadu zproštěn viny], otevřel dokořán dveře jednání o členství země v Unii. 

Sanader byl odsouzen za přijetí desetimilionového úplatku od maďarské ropné a plynárenské společnosti MOL a půlmiliardového úplatku od rakouské banky Hypo Group Alpe Adria. „Dlouhý pád Ivo Sanadera“ je prvním případem odsouzení bývalého evropského premiéra za korupci, píše Die Presse. Vídeňský deník připomíná řadu skandálů kolem banky Hypo Group Alpe Adria, která měla v 90. letech na Balkáně široké zastoupení, než byla v roce 2008 po finanční krizi znárodněna. Aféra podle něj překračuje hranice Chorvatska:

Sanader hrál hlavní roli. Ale nebyl sám. V porovnání s částkami, které zmizely po znárodnění banky, představují jeho údajné provize pakatel. [...] Podle chorvatského novináře Predrada Luciče by měly rozsudky padnout „od Mnichova po Soluň. Nyní jsou všichni rádi, že v Sanaderovi našli obětního beránka.“

„Evropa podporuje španělské soudce v otázce soudních vystěhovávání,“ píše na dnešní titulní straně deník El Economista, poté co Evropský soudní dvůr (CJEU) zveřejnil závěry generální advokátky o případu u jednoho barcelonského soudu.

Řízení se týká jednoho z klientů španělské banky Caixa Catalunya, jemuž finanční úřad nechal soudně zabavit dům, protože už nezvládal splácet hypotéku. Podle generální advokátky Juliane Kokottové je španělský zákon o hypotéčních úvěrech – který platí od roku 1909 – „neslučitelný“ s evropským právem, píše deník. Nedostatečně chrání spotřebitele před svévolí bank. Především proto, že je takřka nemožné požádat soudce, aby zohlednil mnohdy nepřiměřené smluvní podmínky. Od roku 2007 bylo takto ve Španělsku soudně vystěhováno téměř 400 tisíc domácností.

Evropský soudní dvůr by měl vyslovit svůj verdikt počátkem příštího roku. Do té doby jsou závěry generální advokáty silným argumentem pro ty, kdo požadují změnu zákona, počínaje souborem španělských soudců, kteří se v tom velmi angažují. Deník El Economista vysvětluje, že

soudní dvůr se ve většině případů řídí názorem generálního advokáta. Konečný rozsudek by se proto mohl v rukou španělských soudců stát novým nástrojem, kterým by mohli zbrzdit praxi vystěhovávání.

V celém Norsku očekávaný verdikt padl 24. srpna krátce po 10. hodině: Anders Behring Breivik byl odsouzen za  spáchání bombového atentátu v Oslu (8 mrtvých) vraždění mladých sociálních demokratů na ostrově Utøya (69 mrtvých) z 22. července 2011. Soudci tribunálu z Osla dospěli k závěru, že krajně pravicový extremista je duševně zdráv a vyloučili tak jeho internaci v psychiatrické léčebně. Breivik se neodvolá, oznámila jeho obhajoba.

Právě v toto řešení doufalo norské veřejné mínění, které se odráží i v tisku:

Je jednoduší to akceptovat, když je viník skutečně ochoten přijmout svůj trest, a nikoliv jen podstoupit léčbu. Není třeba dělat teroristy z nezletilých,

komentuje rozsudek  deník Dagbladet. Tento názor sdílí i bulvární list VG, podle něhož justice svým způsobem vykompenzovala selhání policie a vlády, na které upozornila zpráva nezávislé komise o atentátech z 22. července a které měly spočívat v nedostatečné ochraně občanů před riziky teroristického útoku:

Po tom všem, co jsme neudělali správně, je zpráva o trestu 21 let vězení pro Anderse Behringa Breivika zadostiučiněním.

Rozhodnutí ekvádorského prezidenta Rafaela Correy poskytnout politický azyl Julianu Assangeovi vyvolalo živé reakce jak švédského, tak rovněž britského tisku. Velká Británie se totiž zavázala vydat spoluzakladatele WikiLeaks do Švédska, kde čelí podezření ze znásilnění a sexuálně motivovaných útoků. Assange se snaží vydání do Stockholmu uniknout a od 19. června se poté, co vyčerpal veškeré možnosti odvolání proti zatykači, který na něj Švédsko vydalo v roce 2010, skrývá na ekvádorském velvyslanectví v Londýně.

The Times označuje nabídku politického azylu ze strany Ekvádoru vzhledem k tomu, jak se v zemi „nakládá s novináři“, za „pokryteckou“, přičemž se zároveň domnívá, že hypotéza odnětí diplomatického statusu ekvádorskému velvyslanectví „není přiměřeným prostředkem vyjednávání“ s Assangem.

Rovněž švédský deník Dagens Nyheter  považuje za neslýchané, že Assange, velký obhájce transparentnosti, našel útočiště v zemi, kde je ohrožena svoboda tisku:

Podle poslední zprávy o svobodě tisku, kterou zveřejnila [americká organizace] Freedom House, sužuje Ekvádor „kultura [byrokratického] šikanování novinářů, jež je výsledkem nepřátelského vztahu Rafaela Correy vůči médiím.“

„Soudní proces musí pokračovat běžnou cestou,“ píše Dagens Nyheter, který se kriticky staví proti obvinění, že by švédská justice nezaručila obhajobě její práva. Švédský deník soudí, že

velice negativní image švédské justice, která se rozšířila do celého světa, nemá opodstatnění. Švédsko je právní stát a vyšetřování Juliana Assange se drží tohoto principu.

Deník nicméně připouští, že představitelé švédské vlády „mohli jednat uvážlivěji“ – ministr sociálních věcí například nazval Assangea „darebákem“. Jak dále uvádí Dagens Nyheter, 

prakticky vzato zřejmě Assange nadále zůstane na velvyslanectví, což znamená, že soudní proces nepokračuje běžnou cestou a práva obou žalobkyň nebyla respektována.

„�tok USL [rumunsk� vl�dnouc� koalice] na pr�vn� st�t n�s vzdaluje schengensk�mu prostoru,“ stěžuje si rumunsk� den�k Rom�nia libera. Ten spojuje př�sn� z�věry hodnot�c� zpr�vy o stavu demokracie a pr�va v zemi se současnou vl�dn� kriz�. „Ne�spěch“ Rumunska je v�sledkem eskalace ud�lost�, kterou započala

Den�k Adevarul zase připom�n�, že zpr�va Komise je souč�st� zvl�štn�ho „mechanismu o spolupr�ci a ověřov�n�“ (MSO), „kter� byl podm�nkou vstupu Rumunska a Bulharska do EU v roce 2007“. Podle den�ku je t�n zpr�vy vysoce znepokojuj�c�:

Den�k ve sv�m redakčn�m koment�ři zdůrazňuje, že vešker� pokrok, kter�ho země v posledn�ch letech dos�hla, byl zmařen během pouh�ch několika dnů. Vinu za to klade premi�rovi Victoru Pontovi, prozat�mn�mu prezidentovi Crinu Antonescovi a medi�ln�mu magn�tovi Danu Voiculsecovi.

V Sofii konstatuje bulharsk� list Sega, že ani „zdrcuj�c� zpr�va Evropsk� unie nezabr�nila Tsvetanovovi v sebechv�le.“ Několik hodin před zveřejněn�m zpr�vy Evropsk� komise se totiž ministr vnitra Tsvetan Tsvetanov rozhodl k „zoufal�mu pokusu“ zm�rnit dopad bruselsk� kritiky.

V reakci na zpr�vu, kterou i zde mnoz� považuj� za „nejhorš� od vstupu země do EU v roce 2007,“ se někteř�, jako např�klad den�k Standart, snaž� vidět situaci v lepš�m světle:

�

Europoslanec Andrej Kovačev, člen středopravicov� strany premi�ra Bojka Borisova GERB, vid� „dobrou zpr�vu“ ve skutečnosti, že EU tentokr�t zveřejnila dvě samostatn� zpr�vy pro Rumunsko a Bulharsko. Bulharšt� koment�toři se pozastavuj� nad faktem, že Bukurešť si vysloužila natolik bezprecedentn� kritiku. Dosavadn� situace se tak zcela obr�tila, jelikož v minulosti Bulharsko vždy pokulh�valo za Rumunskem. Podle bulharsk�ho den�ku Troud však�

�

„Předvídatelný verdikt: v Rumunsku se nebude lustrovat,“ píše list România liberă poté, co rumunský ústavní soud vynesl rozsudek, kterým už podruhé potvrdil, že lustrační zákon zamezující jmenování bývalých funkcionářů Komunistické strany Rumunska (PCR), ministrů, státních zástupců a příslušníků tajné služby Securitate do veřejných funkcí, není v souladu s ústavou země.

Zákon byl za neústavní prohlášen již v roce 2010 a v únoru 2012 přepracován na žádost vládní Demokratické liberální strany. Parlament ji v nové podobě následně schválil.

„Zákon, který naléhavě žádala občanská společnost a který v předvolebním období podporovali i politici, tímto může být nakonec definitivně pohřben,“ lituje România liberă. Není na tom nic překvapivého, protože nová verze textu se týkala i někdejších státních zástupců. „A v jejich řadách by se možná dali najít i dnešní ústavní soudci,” poznamenává deník.  

Evropská komise 12. března představila návrh nařízení, kterým má být posílen boj proti organizovanému zločinu. Především se jedná o zjednodušení mechanismu zmrazení majetku získaného prostřednictvím trestné činnosti v členských státech EU.  Majetek zločince by podle návrhu mohl být zmrazen ještě před samotným soudním řízením a vedle toho by úřady členských států mohly pokračovat v pátrání po majetku osob ve výkonu trestu. Úřady členských států by dále mohly spravovat majitel zločince i po jeho úmrtí, během pobytu na útěku či jeho nemoci.

Podle listu Dagens Nyheter je sice tento návrh komisařky pro vnitřní záležitosti, Cécilie Malmströmové vítaným krokem v boji proti přeshraničnímu zločinu, nicméně mohl by být v rozporu s právy jednotlivce:

Pokud existuje domněnka, že nějaká osoba převedla peníze na svou manželku či děti, bude možné tento majetek zmrazit. V tomto návrhu však existuje určitý vágní prvek, který by mohl být uplatňován i vůči nevinným. [...] V některých členských státech k tomu určitě dojde. A kdo bude hájit práva těchto osob?

Dagens Nyheter se především obává toho, aby vznikající právní systém EU nedospěl do stavu „nepříjemné nerovnováhy ve prospěch policie a státních zástupců“.

Bývalý světoznámý soudce byl uznán vinným z toho, že v rámci vyšetřování korupční aféry „Gürtel“, do níž byli zapleteni představitelé Lidové strany (PP, vládní strana) v provincii Valencie, nařídil nezákonné odposlechy. Verdikt, který ukončil kariéru muže, jenž si získal věhlas tím, že nechal zadržet bývalého chilského diktátora Augusta Pinocheta, rozděluje španělský tisk.

„Nejvyšš� soud skoncoval s Garz�nem,“ hl�s� na tituln� straně středolevicov� den�k El Pa�s, kter� toto rozhodnut� zpochybňuje a tvrd�, že jeho skutečn�m c�lem bylo

Konkurenčn� list El Mundo poukazuje na jednomyslnost rozhodnut� Nejvyšš�ho soudu, kter� je podle jeho n�zoru „velice důležit�, neboť potvrzuje, že tu nenastaly ideologick� spory a stanovisko soudu bylo jednotn�, jak se prom�tlo do konečn�ho rozhodnut�“. Konzervativn� den�k kritizuje zveřejněn� Garz�nova komunik�, v němž soudce označuje rozsudek za „nespravedliv� a předem rozhodnut�“.

N�zor s n�m sd�l� pravicov� den�k ABC, podle nějž „Garz�n plat� za sv� excesy“:

P�blico na tituln� straně konstatuje, že byl Garz�n „popraven“. Den�k shrnuje nejednotnost veřejn�ho m�něn� jednou větou:

„Brát a dávat: Zkorumpovaná republika.“ Těmito slovy list Die Presse odsuzuje „vlnu korupčních skandálů, které otřásají zemí.“ Podle odborníka z OECD, kterého konzervativní deník cituje, je Rakousko „oázou vydírání”, s nímž „soudy nejsou schopny bojovat”. Deník připomíná celou „záplavu korupčních skandálů”, které v posledních třech letech Rakouskem zmítají. Jejich aktéry byli tři ministři, jeden člen představenstva telekomunikačního gigantu Telekom, manželka šéfa železnic i obchodník odborové banky  BAWAG. U všech dotyčných existuje velká šance, že se nakonec soudnímu stíhání vyhnou.  

„Stíhání DSK zastaveno,“ píše na titulní stránce list Aujourd'hui en France poté, co státní zástupce státu New York oznámil Nafissatou Diallové „stažení žaloby proti jejímu údajnému agresorovi Dominique Strauss-Kahnovi“. Bývalý ředitel MMF byl obviněn ze sexuálního napadení pokojské, k němuž mělo dojít 14. května v newyorkském hotelu.

„Pochyby o důvěryhodnosti Diallové dávaly jen malou naději, že by v případě konání procesu došla dvanáctičlenná porota ke shodě,“ píše deník. V kauze nastal bod zvratu 1. července, když státní zástupce prohlédl „lži“ žalobkyně. To vedlo k propuštění „DSK“ na svobodu, kde byl nicméně pod dohledem. Rozhodnutí státního zástupce musí 23. srpna potvrdit soud. V tomto případě by Strauss-Kahn „mohl ihned opustit americkou půdu“. Deník upozorňuje na to, že Strauss-Kahn nebyl zproštěn viny. „Ukončením trestního stíhání však aféra ve Spojených státech nekončí, protože občanské soudní řízení pokračuje i nadále.“

„Změny bez efektu,“ píše Dnevnik. Výroční zpráva Evropské komise o pokrocích Bulharska v oblasti justice a boje proti organizovanému zločinu, jež byla zveřejněna 20. července, opět kriticky poukazuje na neefektivitu přijatých reforem a disfunkčnost bulharského soudnictví. „Problém Bulharska je ten, že valná část doporučení byla přejata z předešlých zpráv Komise“, podotýká deník, který dále zdůrazňuje, že „tato zpráva je pro Bulharska velice důležitá, protože některé členské státy prohlásily, že závěry Komise o vývoji země budou hrát rozhodující roli při hlasování o jejím přijetí do schengenského prostoru“.

Mezi Vilniusem a Vídní to neklape. „Litva požaduje trest,“ hlásá Vilniaus diena v souvislosti s případem bývalého agenta KGB Michaila Golovatova, který byl 15. července zadržen ve Vídni a následující den opět propuštěn na svobodu. Rakousko tvrdí, že evropský zatykač, který Litva vydala loni v říjnu, není dostatečně přesný. Golovatov čelí obvinění z útoku na litevskou televizní věž, kterou 13. ledna 1991 napadly pod jeho velením speciální jednotky. K útoku, jenž si vyžádal 14 mrtvých a téměř tisíc zraněných, došlo v době, kdy se Litva snažila získat nezávislost a vymanit se z područí Sovětského svazu. Vilnius si povolal ke konzultaci svého velvyslance a ministra zahraničních věcí vyzval, aby „o tomto bezprecedentním rozhodnutí“ informoval své evropské kolegy, píše Vilniaus diena. V prohlášení, které deník cituje, litevští poslanci upozorňují, že „propustit člověka stíhaného za válečné zločiny odporuje základním hodnotám Evropské unie“. Podle litevského deníku Vídeň ustoupila pod nátlakem Moskvy.

„Odvolací soud v Haagu vynesl historický rozsudek“ a  „uvrhl stát ve zmatek“, když rozhodl, že nese zodpovědnost za smrt tří bosenských Muslimů během masakru ve Srebrenici v roce 1995, píše list Trouw. Nizozemské modré přilby (Dutchbat) byly v letech 1992 až 1995 v rámci mandátu OSN zodpovědné za bezpečnost srebrenické enklávy v Bosně a Hercegovině, kterou 11. července napadly srbské jednotky pod vedením Ratka Mladiče. Jeho vojáci poté odvlekli a zmasakrovali 7 000 až 8 000 bosenskomuslimských mužů. Nizozemské modré přilby měly odmítnout ochranu třem osobám. Podle haagského soudu si Nizozemci „museli uvědomovat, že tyto tři Muslimy čeká jinak velmi špatný osud.“

Soud dal nicméně jasně najevo, že tento rozsudek nebude možno automaticky aplikovat na ostatní probíhající procesy proti nizozemskému státu v souvislosti s masakrem ve Srebrenici, jako je například v případu žaloby 6 000 srebrenických matek. Podle nizozemského deníku zůstala po rozsudku vláda, kterou tato aféra stále traumatizuje, „překvapivě zticha“. „Až do včerejšího dne se dění kolem Srebrenice soustředilo na někdejšího velitele bosenskosrbské armády Ratka Mladiče, který se ze svých činů zodpovídá před Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii“ a který se rovněž nachází v Haagu.

„DSK je zpět?“ ptá se Libération. Bývalý šéf MMF se ve Francii znovu ocitá v centru politických spekulací. Poté, co se objevily pochyby o svědectví jeho žalobkyně, Dominique Strauss-Kahn byl 1. července na podmínku propuštěn z domácího vězení. Ačkoliv zůstává i nadále obviněn ze sexuálního útoku hotelové pokojské, tento zvrat „znovu vnáší chaos do socialistických primárek“. Poslední termín pro odevzdání přihlášek na výběr kandidáta pro prezidentské volby 2012 byl stanoven na 13. července. Pokud by byl Strauss-Kahn zproštěn viny, mohl by představit svou kandidaturu. Lidé v jeho okolí však „na to nechtějí ani pomyslet před skončením soudního procesu“, píše Libération.

Mezitím se komentátoři francouzských deníků podivují nad americkým soudním systémem. Le Monde označuje za „šokující“, že „státního zástupce volí lid a o jeho znovuzvolení rozhodují výsledky jeho práce“. Zarážející se zdá být také „způsob, jakým se soudně-mediální americká mašina splašila místo toho, aby postupovala pomalu a opatrně.“ Libération naopak americký systém chválí za jeho pohotovost: „Americká justice vyvodila důsledky z částečného kolapsu žaloby bleskovou rychlostí. Uštědřila nám lekci: Dobrá justice pochybuje a umí přiznat svá pomýlení.“

„Mladič byl převezen do Haagu“, hlásá titulek přetínající titulní stránku listu Nezavisne Novine den poté, co byl bývalý velitel bosenských Srbů převezen z Bělehradu do nizozemského Haagu, kde jej má soudit Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) za válečné zločiny, zločiny proti lidskosti a genocidu, píše deník Republiky srbské, která je srbskou entitou federativní Bosny a Hercegoviny. „Srbsko tímto transferem dostálo své mezinárodní a morální povinnosti. Je to výraz usmíření v regionu,“ sdělila deníku srbská ministryně spravedlnosti Sněžana Malovičová. Na podporu Mladiče demonstrovalo v ulicích hlavního města Republiky srbské přibližně 10 000 lidí. Události nabraly na spádu poté, co bělehradský nejvyšší soud zamítl 31. května ráno Mladičovo odvolání proti vydání mezinárodnímu soudu. Bývalý vojenský velitel dostal před převozem do Nizozemí právo navštívit na hřbitově v Bělehradu hrob své dcery, která v roce 1994 ukončila svůj život sebevraždou.

John Demjanjuk, bývalý dozorce v nacistickém vyhlazovacím táboře Sobibor (v Polsku), byl po půldruhého roku trvajícím soudním procesu odsouzen 12. května v Mnichově k pěti letům vězení za „podíl na smrti 28 000 Židů“. Trouw hovoří o „Šalamounově soudu“ a označuje rozhodnutí mnichovského soudu za „blízké tomu, o co žádal jeden z přeživších, nizozemský svědek obžaloby Jules Schelvis, ve své závěrečné řeči: „Odsuďte ho, ale netrestejte, tento muž je příliš starý.“ Soud čeká na Demjanjukovo odvolání a zatím muže „vzhledem vysokému věku [91 let] a chatrnému zdraví propustil na svobodu“.

Jen vzácně vítá list Süddeutsche Zeitung rozhodnutí německého Ústavního soudu s takovým nadšením: „Preventivní zadržení je protiústavní“, raduje se mnichovský deník. „Historickým rozhodnutím“ udělal soud 4. května konec, „a to navždy“, doktríně zadržování vězňů, kteří si svůj trest již odsloužili, ale jsou pokládáni za nebezpečné. Kvůli této doktríně, která platí již deset let, si Německo vysloužilo množství kritiky ze strany Evropského soudu pro lidská práva. Ústavní soud proto zformuloval novou koncepci vazby, podle které má stát povinnost snažit se všemi možnými způsoby o reintegraci vězňů (včetně rekvalifikace, udržování rodinných kontaktů, psychoterapie a socioterapie) a to již od počátku jejich výkonu trestu. „Jen zřídkakdy čteme natolik detailní rozhodnutí z Karlsruhe [sídlo Ústavního soudu], málokdy cítíme takovou nedůvěru k zákonodárcům a málokdy je vidět tak citlivý kompromis mezi svobodou a bezpečností,“ gratuluje soudcům deník, pro kterého Ústavní soud „neakceptuje, aby se justiční politika řídila hospodskými řečmi.“

Přijetím odvolání Alžířana Hassana El Dridiho „Soudní dvůr EU odmítl trestný čin nelegálního přistěhovalectví“, píše La Repubblica den poté, co lucemburský soud rozhodl, že zákon, který italská vláda zavedla v roce 2009 a podle nějž nelegálním přistěhovalcům, kteří odmítají opustit území státu, hrozí trest vězení v rozsahu od jednoho do čtyř let, porušuje evropské právo. A to zejména, jak uvádí dále rumunský deník, směrnici z roku 2008, která usiluje o zavedení „efektivní poli­tiky pro vyhošťování a dobrovolný návrat založené na společných normách pro navracení osob humánním způsobem a při plném respektování jejich lidských práv a důstojnosti“. „Trestný čin nelegální imigrace existuje i v jiných zemí, a přesto nebyly cenzurovány,“ reagoval italský ministr vnitra, podle nějž bude v důsledku rozhodnutí soudu politika boje proti nelegálnímu přistěhovalectví neefektivní. Podle ministra „se nejedná pouze o problém Itálie, ale celé Evropy“.

Baltazar Garzón „bude souzen kvůli, korupční kauze Gürtel‘", píše deník El País poté, co španělský nejvyšší soud rozhodl zahájit trestní řízení proti bývalému soudci, který se proslavil svým tažením proti korupci.  Garzón je obviněn ze zneužití pravomocí a z použití „nelegálních prostředků“ během vyšetřování případu „Gürtel“, politicko-finančního skandálu, do kterého je zapleteno vedení opoziční pravicové Lidové strany (PP). Údajně odposlouchával rozvory mezi některými podezřelými a jejich obhájci, což je v rozporu s právem na obhajobu. Rozhodnutí soudu přichází „včas“ pro prezidenta provincie Valencie Francisco Campse (PP), jehož proces má začít v příštích týdnech, a též jen několik týdnů před volbami do místních zastupitelství, které se mají konat 22. května, píše El País. Jeho konzervativní protějšek El Mundo, který Garzóna obviňuje z „naprostého pohrdání právem ve snaze dosáhnout svých cílů během celé své kariéry“, se domnívá, že „podvodník Garzón ohrožuje případ Gürtel“, jelikož „jeho nesvědomitý přístup by mohl umožnit, že obvinění nakonec trestu uniknou.“

Italský premiér Silvio Berlusconi s obvazem po operaci čelisti představil „uprostřed protestů“ reformu organizace soudnictví, píše La Stampa. Proti návrhu zákona, který stanoví jmenovitě oddělení kariéry soudců a prokurátorů, nemožnost prokurátorů se odvolat, možnost osobám, které se cítí být rozhodnutím soudu poškozeny, se proti němu obrátit a udělení sankční pravomoci orgánu nezávislému na soudu, se postavila velká většina soudců. Podle turínského deníku mají soudci za to, že reforma má „podkopat samostatnost a nezávislost justice“. La Stampa se domnívá, že se jedná o „odvetu politické třídy vůči soudům“. Deník označuje rozhodnutí „přistoupit k takto významným změnám v soudnictví […] právě v době, kdy má Berlusconi před sebou řadu slyšení ve velice mediálních procesech“, za „symbolické“. Proces „Rubygate“, v němž Berlusconi čelí obvinění z placeného sexu s nezletilou a zneužití pravomoci, má totiž začít už 6. dubna, připomíná La Stampa.

„Lukašenko: diktátor na lavici obžalovaných,“ zní titulek deníku Independent, který již druhý den věnuje titulní stranu běloruskému prezidentovi. Poté co dal Lukašenko příkaz k brutálnímu policejnímu zásahu proti opoziční demonstraci, při kterém byly zatčeny a mučeny stovky lidí, britská advokátní kancelář specializující se na lidská práva H20 Law oznámila, že proti diktátorovi zahájila jak soukromé stíhání, tak občanskoprávní žalobu. „Firma reprezentuje organizaci Free Belarus Now [Svoboda Bělorusku],“ vysvětluje londýnský deník a dále pokračuje: „zastupuje též nátlakovou skupinu, složenou z rodin opozičních politiků, aktivistů a žurnalistů, kteří byli při policejním zákroku zatčeni. […] Právníci doufají, že soukromé trestní řízení by mohlo nakonec vést k vydání zatykače na Lukašenka a jeho společníky.“ Vyšetřovatelé v oblasti lidských práv též zpovídali stovky aktivistů zatčených po prosincových sporných prezidentských volbách. Jak zjistili, „mučení, bití a nelidské podmínky ve vězení jsou zcela běžné“.

Bukurešť bude držet krok s Evropským soudem pro lidská práva (ESLP). Rumunský parlament 23. února přijal zákon, kterým „zavazuje vládu k respektování lidských práv“, informuje list Jurnalul National. Jakýkoliv legislativní text bude muset nadále doprovázet studie vyhodnocující jeho dopad na základní práva ustanovená v Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Vláda bude mít dále za povinnost aplikovat doporučení a rozhodnutí ESLP ve lhůtě tří měsíců a judikatura soudu tak bude závazná. Podle údajů štrasburského soudu, které rumunské deníky citují, je Rumunsko nejvíce odsuzovaným členským státem EU. V roce 2009 bylo odsouzeno ve 139 případech. V letech 1998 až 2003 země musela na pokutách vyplatit více než 31 milionů eur.



"Den, kdy jsme se postavili Evropě," píše na titulní straně Daily Mail, poté, co se britští poslanci "vzepřeli" rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, který vězňům přiznal volební právo. “Po vášnivé šestihodinové diskuzi” v britském parlamentu 234 poslanců hlasovalo proti tomu, aby se ti, kteří “spáchali trestný čin a narušili tak své závazky vůči společnosti”, účastnili voleb. Pro volební právo hlasovalo jen 22 poslanců. Roku 2004 Evropský soud pro lidská práva rozhodl, že britský zákon je diskriminační. Stalo se tak poté, co jistý John Hirst, odsouzený zato, že roku 1979 usmrtil svou domovnici sekyrou, podal u evropského soudu stížnost. "Britský parlament se tak poprvé postavil soudu pro lidská práva," píše londýnský deník a “ukázal, že nepodléhá za každou cenu síle evropských institucí.”

„Protestní akce soudců zachvátily celou Francii,“ píše Le Monde den po celonárodní demonstraci soudců nebývalého rozsahu. Přibližně padesát soudů první instance (z celkových 179) se ve čtvrtek 10. února rozhodlo následovat výzvu a přerušit soudní řízení, uvádí deník s tím, že státní zástupci nemají ve Francii právo stávkovat. Nespokojenost prokuratury vyvolala slova Nicolase Sarkozyho, která pronesl v souvislosti se smrtí osmnáctileté dívky, kterou na začátku února zavraždil násilný recidivista. Prezident označil postup soudců v této kauze za „chybný“ (podezřelý měl být konkrétně po opuštění věznice sledován probačními poradci). Státní zástupci od té doby zahájily protestní akce s cílem poukázat na nespravedlivá obvinění, kterým musí čelit, a na nedostatek prostředků, které má ve Francii justice k dispozici.

„Soudkyně: I vrazi mají svá práva.“ Německý Spolkový ústavní soud začíná zpracovávat stížnosti čtyř osob, které jsou zadržovány v režimu zabezpečovací detence i přesto, že si svůj trest již odpykaly. List Tageszeitung zveřejňuje rozhovor s bývalou německou soudkyní Evropského soudu pro lidská práva (ESLP), ve kterém soudkyně připomíná, že ESLP již Německo vyzval, aby propustilo stovku osob, které jsou zadržovány i po uplynutí trestu z důvodu jejich údajné nebezpečnosti. Dle soudu je německý zákon nelegální. „V Německu je v sázce respektování Evropské úmluvy o lidských právech,“ varuje deník. Soud v Karlsruhe vynese svůj rozsudek během několika měsíců.

„Videokonference s chuligány 2012,“ hlásá titulek listu Dziennik Gazeta Prawna s odkazem na nový návrh zákona, který předložilo ministerstvo spravedlnosti v rámci příprav na fotbalový šampionát Euro 2012, který se uskuteční v Polsku a na Ukrajině. Návrh zákona počítá se zrychlenými „videoprocesy“ fotbalových výtržníků chycených při činu. Za přestupky jako potyčky, zapalování petard či držení nebezpečných předmětů budou pachatelé souzeni přímo na místě ve zvláštní místnosti napojené na vysokorychlostní internet. Toto opatření má zrychlit soudní proces, který by neměl zabrat více než 48 hodin. Podle některých právníků by však takové videoprocesy mohly poškodit právo obžalovaného na spravedlivý proces. „Fotbalový stadion je sportovní zařízení, výkon spravedlnosti by se měl omezit na soudní budovy,“ uvedl pro varšavský deník jeden nejmenovaný obhájce.“

„Evropská komise, jíž předsedá José Manuel Barroso, se bude muset rozhodnout, zda zahájí vyšetřování proti bývalé vládě svého současného předsedy,“ píše i. Podle lisabonského deníku se Barrosa, který zastával v Portugalsku v letech 2002-2004 úřad premiéra, týká žádost o zahájení vyšetřování, kterou 20. prosince předložila europoslankyně Ana Gomesová. Socialistická poslankyně se domnívá, že nákup dvou ponorek od německé firmy German Submarine Consortium, který Portugalsko uskutečnilo v roce 2004, provázela korupce, zpronevěra, porušování pravidel vnitřního trhu a špatné nakládání s veřejnými prostředky. Gomesová požaduje, aby Komise smlouvu zrušila. V prodejní smlouvě je nicméně uvedeno, že se v případě sporu Portugalsko nemůže obrátit na soud, ale musí jej řešit v rámci rozhodčího řízení.