Francie koupí dva americké bezpilotní letouny typu Reaper, které budou nasazeny do konce tohoto roku ve válce v Mali, informuje Libération.

Deník připomíná, že Francie chce mít v nejbližších letech k dispozici dvanáct pozorovacích dronů, a dodává:

Vedle dvou Reaperů bude třeba v dohledné době zakoupit další letecké nosiče. [...] Francie by si hlavně přála, aby do roku 2035 opustil montážní linky dron budoucnosti, letoun na způsob ozbrojené bezpilotní stíhačky Rafale. „Spolu s Brity jsme na zahájení tohoto projektu investovaly každá strana 20 milionů eur,“ uvádí ministerstvo obrany. Možná je to jedna z posledních možností, jak nenechat vše s definitivní platností na americkém spojenci.

Ministr obrany Jean-Yves Le Drien ostatně evokoval případnou evropskou spolupráci a naznačil, že by „Brity a Němce, kteří ‚mají stejné potřeby‘, rád provázal. Po oznámení jeho německého protějšku „se ale zdá, že je proces pro tuto chvíli zablokován“.

Německý ministr obrany Thomas de Maizière totiž nedávno zrušil nákup čtyř dronů typu Euro Hawk z dílny EADS a amerického konstruktéra Northrop Grumman. Oznámení přišlo poté, co deník Frankfurter Allgemeine Zeitung přinesl informaci o tom, že „ministerstvo obrany pokračuje v programu na nákup letounů Euro Hawk za několik miliard eur, přestože už řadu let ví, že k jejich používání v německém a evropském letovém prostoru nedostane povolení“, vzhledem k nedostatečnému systému prevence kolizí. „Tato nepříjemná pravda se netýká pouze současného ministra obrany,“ soudí FAZ, ale i

jeho předchůdců Guttenberga (CSU), Junga (CDU) a Strucka (SPD). Všichni se vyhýbali zásadní otázce: jak může dron získat povolení k pohybu v civilním vzdušném prostoru, když nedisponuje bezporuchovým systémem upozornění na nebezpečí kolize?

„Švédsko opět překvapila ruská armáda,“ píše Svenska Dagbladet po předešlém incidentu z konce letošního března.

Podle informací deníku proniklo 20. dubna ruské špionážní letadlo, vyslané pravděpodobně z Kaliningradu, do úzkého mezinárodního letového prostoru mezi švédskými ostrovy Öland a Gotland v Baltském moři. „Švédsko tou dobou provádělo důležité vojenské cvičení“ v rámci NATO, kterého se účastnilo 1 400 vojáků.

Švédský parlamentní výbor pro obranu a zahraniční záležitosti by se měl dnes sejít s vedením švédských ozbrojených sil k diskuzi o této nové epizodě, která vrhá stín na schopnost ozbrojených složek rychle reagovat.

V noci na 29. března provedla eskadra ruského letectva složená ze dvou strategických bombardérů a čtyř stíhaček vyslaných z Petrohradu fiktivní útok na vojenské cíle ve stockholmském regionu a na jihu Švédska. Letouny se poté vrátily na základnu.

NATO na útok odpovědělo vysláním dvou dánských stíhaček z litevské základny. Svenska Dagbladet podotýká, že přestože Moskva Stockholm předem upozornila, že bude během Velikonoc provádět cvičení, nebylo švédské letectvo ten večer v pohotovosti.

Ministryně obrany Karin Enströmová přitom 15. ledna prohlásila, že „cílem [švédské] krizové, bezpečnostní a obranné politiky je být v pohotovosti 24 hodin denně pro případ nenadálé situace“.

„Na podzim budeme svědky skutečných bitevních manévrů. Vojenské síly NATO budou v Polsku nacvičovat scénář obrany Estonska za situace, kdy bude Rusko a Bělorusko odrážet útok z Polska,“ píše deník, který vidí v akci ozvěnu studené války.

Podle Polska the Times se cvičení na začátku listopadu zúčastní 3 000 vojáků ze 17 zemí. „Cvičení je symbolem nové Severoatlatnické aliance, která se vrací k základnímu principu obrany členských států,“ tvrdí šéf Národního bezpečnostního úřadu Stanisław Koziej.

Americká vláda 15. března oznámila, že ruší čtvrtou fázi budování systému protiraketové obrany, který měl USA chránit před případným útokem zvenčí, konkrétně balistickými střelami z Ruska.

Protiraketové baterie instalované v Rumunsku a Polsku které představují druhou a třetí fázi systému a mají odrážet případný raketový útok z Blízkého východu, zůstanou zachovány.

Zrušení čtvrté fáze je „ústupkem USA vůči Rusku“, podle nějž tato fáze „ohrožuje jeho vlastní jaderný arzenál“, píše list.

„Jde o skutečný průlom, zatím však jen teoretický“, řekl polský premiér Donald Tusk po varšavském mítinku Visegrádské skupiny. Lídři středoevropské aliance se 6. března setkali s francouzským prezidentem Francoisem Hollandem a německou kancléřkou Angelou Merkelovou, aby prodiskutovali plán koordinace společné obranné politiky.

Gazeta Wyborcza zdůrazňuje, že toto historicky první setkání visegrádské čtyřky (V4) s Merkelovou a Hollandem by bylo například za prezidentství Jacquese Chiraka nemyslitelné. „Ačkoliv spolupráce mezi zeměmi Visegrádské skupiny neprobíhala nikdy tak hladce jako mezi skandinávskými zeměmi,“ píše polský list,

dnešní Evropa je úplně jiná [než ta za Chiraka]. Polsko, Česká Republika, Slovensko i krizí sužované Maďarsko nepředstavují pro Evropu stejný problém jako její jihoevropští členové.

Také slovenský deník Pravda zdůrazňuje přítomnost Merkelové a Hollanda na summitu V4 ve Varšavě a dodává, že „Slovensko bude součástí speciální bojové skupiny Visegrádu.“ Země V4 podepsaly memorandum, že do roku 2016 vytvoří společnou bojovou skupinu o síle přibližně 3000 mužů. Největší část vojenské síly skupiny, až 1600 vojáků, zajistí Polsko, přičemž Česká republika dodá hlavně zdravotníky a logistiku, Maďarsko vojenské inženýry a Slovensko odborníky na zbraně hromadného ničení.

Britská mise v Afghánistánu by se mohla prodloužit z šesti na devět měsíců. Bojové operace by měly skončit v roce 2014.

Cílem této změny plánu, kterou se vláda nyní zabývá, je lépe připravit afghánskou armádu a policii na zvládnutí situace po odchodu britských jednotek. Londýn chce konkrétně pokračovat ve „výcvikových misích“ v nestabilních oblastech.

Do západní Afriky už bylo za tímto účelem vysláno 300 vojáků, z toho čtyřicet do Mali.

Podle zpráv alžírské a malijské televize byl během francouzsko-malijské vojenské operace na severovýchodě Mali zabit jeden z hlavních šéfů al-Kájdy islámského Maghrebu Abu Zeid.

Informace nebyla oficiálně potvrzena. Operace Serval, kterou Francie zahájila 11. ledna, probíhá v současnosti v horském masívu Ifoghas nedaleko alžírských hranic.

Boj v této „svatyni“ islámských milicí „je náročnější. Je třeba dostat se na zem a postupovat velice opatrně metr po metru,“ řekl francouzskému rozhlasu ministr obrany Jean-Yves Le Drian.

Německá vláda hodlá v rozpočtu na příští rok ušetřit 6 miliard eur a vyhnout se dalšímu zadlužování.

Největší škrty zasáhnou ministerstvo obrany spolu s ministerstvem dopravy. Opatření přichází ve chvíli, kdy je na pořadu dne otázka podílu Německa na vojenské intervenci v Mali po boku Francie.

Belgická vláda dala zelenou logistické podpoře mise francouzských sil v Mali až do 1. března. Vysláno bude 75 mužů, 2 transportní letouny C-130 a 2 sanitní vrtulníky. Di Rupova vláda nicméně trvá na tom, že „jejich přítomnost v bojových zónách je vyloučena“.

Během třetího dne vojenského zásahu v Mali zintenzivnila francouzská armáda bombardování na severu a ve středu země, kde se pokouší zničit základny islámistů. Ti momentálně drží kontrolu nad severem země, poté co puč svrhl loni v březnu malijskou vládu.

V reakci na zrušení fúze mezi evropským výrobcem letecké a zbrojní techniky EADS a britskou zbrojovkou BAE Systems si ekonomický deník Les Echos klade otázku, jaké jsou skutečné záměry Berlína, který Paříž a Londýn obviňují z bojkotování operace.

List v úvodníku s podtitulem „Co chce Německo v Evropě?“ přiznává, že „je jde o tabu, o znepokojující otázku, protože zpochybňuje upřímnost Berlína v jeho proslovech o Evropě“. Zároveň upozorňuje na řadu signálů, které prý svědčí o tom, že evropské odhodlání Německa tkví spíše ve slovech než v činech.

Předně, evropské závazky Německa jsou po celou nekončící krizi eurozóny terčem námitek [...] Snahy o zavedení finanční solidarity už více než tři roky narážejí na věčně odmítavý postoj, vytáčky a váhavost Berlína.

Podle autora úvodníku to připomíná situaci kolem evropské energetiky, kdy se „Německo bez jakékoliv diskuze se sousedními zeměmi rozhodlo ustoupit od jádra. Toto osamocené rozhodnutí mělo masivní dopad na celý kontinent.“

A poslední epizodou je „evropská obrana, která pohořela na výhradách Německa“.

Německé veto pohřbilo velký evropský sen a poslalo britskou zbrojovku do slepé strategické uličky. Vrcholem všeho je, že se z ní možná vede cesta ven, jen pokud nad BAE převezme kontrolu Boeing. K neúspěchu tak přibude ještě ponížení.

Německý Die Zeit bere neúspěch filozoficky: „Tvrdý boj kolem EADS a BAE ukazuje, do jaké míry jsou evropské fúze ohroženy kulturními rozdíly.“ Podle hamburského týdeníku není německé odmítnutí, které přišlo v poslední minutě jednání, pravým důvodem selhání projektu. „Skutečným viníkem je Rousseau.“

Problém slučitelnosti dvou společností typu EADS a BAE má své kořeny už v 17. století, v době, kdy Francie a Anglie rozvinuly dva zcela odlišné koncepty vlastnictví.

Evropu „mají na mušce čínští piráti,“ píše v titulku list Libération, který tuto informaci převzal od tiskové agentury Bloomberg. Ta odhalila, že skupina čínských kyberšpiónů, kterou vystopovala skupina amerických odborníků (složená z akademiků a zástupců firem, jež se staly obětí čínské špionáže, a expertů na zabezpečení elektronických dat), infiltrovala v loňském roce řadu institucí a společností.

Skupina, kterou americké tajné služby nazývají „Byzantine Candor“ [název by se dal přeložit jako „složitá upřímnost“ – pozn. překl.], je napojená na čínskou armádu a infiltrovala především evropské instituce, píše francouzský deník.

Stalo se tak v okamžiku, kdy krize eura dosáhla jednoho ze svých vrcholů. Loni v červenci infiltrovala skupina čínských špiónů na dálku počítačovou síť Evropské rady. Nestalo se tak pouze jednou, ale pětkrát. Hackeři se z Číny zmocnili mimo jiné elektronické pošty předsedy Rady Hermana Van Rompuye. (...) Kromě Evropské rady se jejími obětmi stalo nejméně 20 společností. (...) Podle agentury Bloomberg většinu z nich spojuje skutečnost, že disponují daty či inovacemi, které by čínským  firmám mohly přinést ekonomické výhody.

Deník Libération dodává, že zatímco ještě před deseti lety „byly terčem útoků především výrobci zbraní, zejména z řad amerických firem, (...) dnes není vůči tomuto riziku imunní nikdo.“

Boj proti kyberšpionáži se tak pro Evropu stává nutností. Zvláště ve Španělsku, které je podle listu El País „jednou ze zemí, jež jsou kyber útoky nejvíce postiženy. Každý rok zde dochází k desetitisícům případů.“

Španělský deník vysvětluje, že v září by mělo být vytvořeno národní odborné centrum pro bezpečnost elektronických dat, které bude financováno ze zdrojů Evropské komise, se sídlem na Autonomní univerzitě v Madridu. V EU půjde již o třetí svého druhu, po institucích ve francouzském Montpellier a v Dublinu.

Firmu CFLabs, jednu z těch, které by se na vytvoření centra měla podílet, však vede Matías Bevilacquia, „informatik, který byl zadržen a obviněn v aféře týkající se nákupu a prodeje důvěrných osobních údajů (...) a který zmanipuloval a prodával důvěrné informace téměř všech státních institucí.“ Deník El País situaci považuje za problematickou a lituje, že „v centru těchto vysoce citlivých vládních projektů bude stát hacker“.

Po Turecku, Polsku a Rumunsku se do systému protiraketové obrany NATO zapojí i Španělsko. Základna už byla určena: Jak informuje list Público, premiér José Luis „Zapatero dal k dispozici Rotu“. V překvapujícím sdělení, které vydal 5. října v Bruselu, premiér uvedl, že námořní základna Rota ležící nedaleko Cádizu (na jihu země) bude hostit další čtyři americké válečné lodě vybavené protiraketovým systémem a 1 300 amerických vojáků navíc, píše deník, který dále zdůrazňuje, že se tím Španělsko stává „klíčovou složkou ve struktuře evropského obranného systému“. „Levicové strany a mírová hnutí tento krok odmítají,“ dodává Público.

Zapatero své rozhodnutí zdůvodňuje vznikem nových pracovních míst a hospodářským ziskem pro tuto oblast, upřesňuje levicový deník, který s ironií popisuje trajektorii premiérových rozhodnutí směřující „od [mírové iniciativy] Aliance civilizací po protiraketový štít“. Zapatero se totiž „v roce 2001 postavil proti plánu [protiraketové obrany] George W. Bushe, který podporoval [jeho konzervativní předchůdce José María] Aznar“. Público v závěru uvádí, že systém zřízený na Rotě bude „jedním ze tří pilířů“ protiraketového štítu vytvořeného na ochranu proti balistickým střelám, vyslaným zejména z Íránu nebo Severní Koreje. Systém zahrnuje radar v Turecku a protiraketové střely umístěné v Polsku a Rumunsku. Operativní by měl být v roce 2012 a dokončený v roce 2018.

„Nizozemí se podílí na protiraketové obraně, píše list NRC Handelsblad. Ministerstvo obrany oznámilo 26. září instalaci radarového systému Smart-L na čtyřech nizozemských velitelských fregatách protivzdušné obrany. Systém, který má chránit území Evropy díky schopnosti zachycovat nepřátelské rakety, je součástí programu ALTBMD (systém NATO na obranu proti balistickým raketám krátkého až středního doletu).

Dosah těchto ultramoderních systémů je veliký: Dvě vybavené fregaty, jedna operující v Baltském moři a druhá ve Středozemním moři, by dokázaly vykrýt celý evropský vzdušný prostor. Projekt má ale svou cenu: Nizozemí by muselo investovat 250 milionů eur, přičemž „ministerstvo musí ušetřit miliardu eur,“ připomíná deník. Nizozemí je „první evropskou zemí NATO, která se významným způsobem podílí“ na protiraketovém štítu NATO. Ten je, jak připomíná NRC, nezávislý na protiraketovém deštníku, který USA instalují v Rumunsku, Polsku a Turecku.

Armáda České republiky musí zhubnout. „Čeští vojáci jsou tlustí. Vyfasují léky na hubnutí,” píší Lidové noviny. Jak ukazuje statistika vytvořená na základě lékařských prohlídek profesionálních vojáků z roku 2010, polovina z dvaadvacetitisícového sboru, který má chránit stát před napadením, trpí nadváhou. Co víc, každý sedmý voják je obézní. V boji proti nadměrnému tuku nechal generální štáb vytvořit „chemický plán“, který bude stát daňové poplatníky 700 korun měsíčně za každého vojáka. Někteří odborníci se však domnívají, že by armádě stačilo naordinovat více pohybu. Ten „je daleko přirozenější a zdravější než cpát do lidí chemii a podvazovat jim žaludky, vyšlo by to armádu mnohem levněji,“ cituje deník lékaře, který chtěl zůstat v anonymitě.

Komentář LN se dále zamýšlí nad rozdílem mezi lidovou a profesionální armádou, kterou má Česko od roku 2004. Je zřejmé, že vojáci lidové armády založené na povinných odvodech by odráželi „průměrný vzorek populace“, který je „jaksi rozbředlý“. „Vojáci profesionální armády by však měli mít i profesionální návyky, čest a odpovědnost.“ Na závěr tak deník přidává anekdotu, která se traduje od dob rakouské monarchie, kdy průměrný voják odpovídal obrazu známého ze Švejka: „Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, že to vaše prase, Baloun, vám žere oběd.“

„Paříž láká Berlín na spolupráci loděnic,“ píše list Financial Times Deutschland, který informuje o naplánovaných jednáních mezi francouzskou a německou vládou a dvěma zbrojařskými giganty – francouzským DCNS a německým ThyssenKrupp, která by měla vést k vytvoření největší průmyslové spolupráce mezi oběma zeměmi od založení společnosti EADS v roce 2000. Tento „námořní EADS“, jak jej nazval Nicolas Sarkozy, by měl pod francouzským vedením stavět fregaty, zatímco Německo by mělo na starost konstrukci ponorek. Berlín se nicméně k francouzskému návrhu staví poněkud zdrženlivě – obává se vytvoření nové verze společnosti Airbus, na jehož mateřskou společnost EADS má francouzská vláda i nadále velký vliv: „Příliš velký počet závodů, neustále se měnící kompetence a zmatečné vedení“ – podle komentáře FTD hrozí nebezpečí, že se problémy uvnitř společnosti EADS budou opakovat. List cituje jednoho z německých ředitelů, podle kterého je evropské letecké konsorcium „hořkou pilulkou, kterou je třeba spolknout“.

„Francie se stáhne z Afghánistánu,“ píše Le Figaro. Několik hodin po oznámení amerického prezidenta o stáhnutí třetiny amerických vojsk do roku 2012 Elysejský palác sdělil, že z Afghánistánu do příštího roku odvolá tisíc vojáků (z celkových 4 000). Důvodem „postupného stahování“ oddílů, jež je v souladu s cíli schválenými v listopadu 2010 lisabonským summitem NATO, jsou „blížící se volby na obou březích Atlantiku“, píše Le Figaro. Prezident „ Třebaže to Sarkozy na sobě nedává znát, jistě musí být lehce frustrován,“ míní Le Monde. „Na dlouhodobé stížnosti Američanů, vytýkajících Evropanům slabou účast ve válce proti afghánskýmTálibáncům, zareagoval Nicolas Sarkozy po svém zvolení prezidentem tím, že přistoupil na rozšíření francouzského kontingentu paralelně s rozšiřováním amerických sil [Bílý dům rozhodl o rozšíření v roce 2009]. Dnes se musí k Washingtonu znovu připojit, aniž by ho výsledky mise příliš uspokojovaly.“

Před dvaceti lety, 21. června 1991, došlo k odsunu sovětských vojsk z území bývalého Československa. „Dvacet let bez Rusů" psal minulý týden na titulní straně týdeník Respekt. Stahování okupantů z Československa, transport desítek tisíc vojáků a jejich rodinných příslušníků z cirka 70 vojenských prostorů a vojenského materiálu tehdy zblízka sledoval fotograf Karel Cudlín. Jeho fotoreportáž naleznete na stránkách respekt. cz.

Slovenský deník Sme se zaměřil na následky okupace: „Rusové po sobě zanechali spoušť." „Po lidských obětech na začátku okupace [roku 1968] Sověti následujících třiadvacet let pustošili krajinu. Nechali po sobě rozbité cesty, budovy, do půdy vypustili desítky tisíc litrů leteckého benzínu a nafty," píše slovenský deník, který vyčíslil boj s ekologickou katastrofou na Slovensku na 40 millionů eur.

Gazeta Wyborcza věnuje svou titulní stránu „Občanům americké armády“. Podle polského deníku řada mladých Poláků, držitelů „zelené karty“ (povolení k trvalému pobytu v USA), vstupuje do americké armády s cílem získat občanství Spojených států. Po čtrnáctitýdenním výcviku jsou vysláni na mise do Afghánistánu či Iráku. Od vypuknutí konfliktu jich asi dvacet padlo.  Za účast v těchto nebezpečných misích berou plat 1 400 dolarů, mají 30 dní placené dovolené, pojištění a získají vytoužené americké občanství. Podle polských zákonů je služba v cizím vojsku trestný čin (pokud není zažádáno o výjimku). Polský ministr obrany přesný počet Poláků, kteří vstoupili do americké armády nezná. Podle jednoho představitele americké armády je jich v současné době zhruba 500. „Amerika je země snů a americká armáda je pomáhá plnit,“ svěřuje se polskému deníku Polák, který vstoupil do americké armády.

„Armádní špičky bombardují De Crema,“ belgického ministra obrany, píše De Standaard. V interní zprávě si vysocí armádní činitelé stěžují na to, že „kombinace mnoha zahraničních misí, nových úspor ve výši 35 milionů eur, snížení početních stavů a absence investičních úvěrů představuje pro sektor obrany zničující koktejl“. Pieter de Crem usiluje o menší a výkonnější armádu, ale podle armádních špiček ministr „připravuje armádu o veškerou důvěryhodnost“. Ve středu 4. května se de Crem setkal se svým nizozemským protějškem Hansem Hillenem, který se potýká se stejnými rozpočtovými problémy. Ministři spolu diskutovali o „užší spolupráci“ mezi armádami obou zemí. De Standaard v komentáři poukazuje na důležitost evropské armády, ale podotýká, že „jsou si toho zatím vědomy pouze malé země“. Zatím by podle deníku „integrace našich a nizozemských aktivit mohla problém poněkud zmírnit. Mohli bychom vytvořit společné vojenské námořnictvo, anebo námořní armádu přenechat Nizozemí.“

„Masové propouštění v obraně,“ píše na titulní straně NRC Handelsblad. Nizozemský ministr obrany Hans Hillen má 8. dubna představit plán úsporných opatření. Podle nizozemského deníku bude muset obrana snížit svůj 8,5miliardový rozpočet o miliardu eur. Opatření se dotknou přibližně „10 000 z 69 000 pracovních míst“, přičemž „propouštění bude z poloviny tvořeno nucenými odchody, z poloviny odchody do penze“. Úsporná opatření se budou týkat i armádního vybavení. Jmenovitě má být snížen počet stíhacích letounů F-16 a minolovných lodí. Podle listu De Volkskrant budou ministři tentýž den diskutovat o návrhu ministra zahraničních věcí Iriho Rosenthala uzavřít sedm velvyslanectví a propustit tři sta úředníků.

„Zásah, potopena,“ píše na titulní straně německý list Tageszeitung, podle kterého nový skandál kolem výcvikové lodě Gorch Fock vrhne stín nejen na reputaci německé armády, ale i na populárního ministra obrany Karla-Theodora zu Guttenberga. Parlamentní zpráva z 25. ledna odhalila pracovní podmínky kadetů školených na „legendární lodi“, kde od roku 2008 zemřely ve službě čtyři osoby. „Přemíra alkoholu, sexuální obtěžování a hlavní velitel v plavkách.“ Zpráva, kterou cituje berlínský deník, poukazuje i na nelidské zacházení a šikanu v armádě, stejně jako na ministrovy nedostatky v řízení instituce. Pro Guttenberga, který se netají svými ambicemi stanout v čele kancléřství, nadešel „okamžik pravdy“. To platí i pro Bundeswehr, který bude muset přehodnotit metody výcviku a vnitřního řízení, domnívá se pacifistický deník. 

"Pryč s vojenskou službou!" Vídeňský týdeník Profil se přiklání na stranu Sociálních demokratů (SPÖ), kteří 17. ledna představili návrh na reformu rakouské armády. Po vzoru Německa, které pozastavilo povinnou vojenskou službu k 1. červenci 2011, SPÖ navrhuje vytvořit gardu národní stráže složenou z 10.000 mužů, která by byla připravena reagovat v případě nutnosti, a profesionální armádu čítající 22 000 vojáků. Povinná vojenská služba je zastaralá, domnívá se vídeňský týdeník. Kromě toho, že existuje už jen v třech zemích EU – Finsku, Řecku a na Kypru, “nabírat každým rokem 26 tisíc mladých mužů je nesmyslné”, neboť v dnešním kontextu teroristického ohrožení a kyberprostorových válek jsou potřeba spíš počítačoví specialisté. Je těžké odhadnout, zda reforma projde: konzervativní SPÖ je proti, trvá na začlenění obyvatel do armády a upozorňuje na to, že náklady na profesionální armádu jsou dvojnásoné.  

„Už nás nedostanete!“ Není žádným překvapením, že mladá generace oslavuje konec vojenské služby v Německu právě na stránkách alternativního a pacifického deníku Tageszeitung. V pondělí 3. ledna vstoupilo do kasáren posledních 12 150 branců. Vojenská služba bude po padesáti letech k 1. červenci 2011 zrušena. Bundeswehr zeštíhlí o čtvrtinu vojáků a celkově jich bude zaměstnávat 185 000. TAZ se podivuje nad tím, že reformu, která skoncovala se symbolem „občanské armády“, jež je v zemi často považována za „pilíř demokracie“, přijali Němci bez řečí. Profesionální armáda bude rovněž dražší, podotýká deník, který si klade otázku, jaký smysl má takový přechod v době krize.

„Taktické jaderné zbraně zůstanou v Evropě,“ píše De Standaard. Belgický deník vysvětluje, že se v novém strategickém plánu NATO, který má být schválen na příštím summitu Severoatlantické aliance konaném ve dnech 19.-20. listopadu, nehovoří o stažení 200 amerických jaderných zbraní rozmístěných v Evropě. Některé země, jako Belgie, Nizozemí, Lucembursko, Německo či Norsko, se přitom domnívají, že tyto zbraně „už nemají vojenský význam“. Turecko a pobaltské republiky naopak soudí, že vzhledem k tomu, v jaké blízkosti se od nich nachází Írán nebo Rusko, je takové snižování nemyslitelné. De Standaard rovněž upřesňuje, že ani Francie nechce slyšet o roli Aliance v evropském jaderném odzbrojování.

Německý ministr obrany je zároveň „obchodním admirálem,“ píše Frankfurter Rundschau, který své tvrzení doprovází fotomontáží. Karl-Theodor zu Guttenberg 9. listopadu prohlásil, že „na zajištění obchodních cest a surovinových zdrojů je třeba pohlížet z vojenského úhlu“. Tato věta vyvolala řadu reakcí, neboť v květnu letošního roku dotlačila podobná myšlenka prezidenta Horsta Köhlera k demisi. Ten pronesl, že Německo hájí své ekonomické zájmy v Afghánistánu. „Jako kdyby se země, která je třetím největším vývozcem zbraní na světě, dohodla na tom, že moderátorem debaty o válce a míru smí být jen morálka,“ komentuje situaci deník, který německou společnost, jež nepřipouští jiné než politické zájmy země, kritizuje za její pokrytectví. Podle expertů je jedinou současnou vojenskou intervencí hájící ekonomické zájmy Německa ta, která probíhá u somálských břehů.

„Britská armáda pod francouzským velením,“ píše bulvární deník Daily Express, který rozhodnutí o sdílení vojenských prostředků vítá více než chladně. Cožpak to nebyly právě francouzské protilodní střely Exocet, které potopily během Falklandské války tolik britských bitevních lodí, táže se. Fregatní kapitán John Muxworthy z britské Národní asociace pro obranu je ještě skeptičtější: „Tímto způsobem se obrana země opravdu dělat nedá. ,Během druhé světové války jsme měli stát s Francouzi bok po boku a víme co se stalo.“ List The Times této nové Srdečné dohodě sice vyslovuje podporu, zároveň ale upozorňuje, že „anglicko-francouzská vojenská spolupráce má neslavnou minulost. Jedinou neúspěšnou vojenskou kampaň, kterou Británie po roce 1945 vedla byl Suez,” katastrofální společný podnik s Francií a Izraelem.

„Ponížit, svléknout, vyhrožovat – výslech po anglicku,“ píše list Guardian, který přináší informace o tom, jak „britská armáda vycvičovala osoby, které vedly výslechy s válečnými vězni“ v Iráku, „v technikách zahrnujících vyhrožování, smyslovou deprivaci a nucenou nahotu“. Utajované dokumenty z období po roce 2003 „nabádají vyslýchající, aby u vyslýchaných vězňů vyvolali pocity pokoření, nejistoty, zmatku, vyčerpání, tísně a strachu, a naznačují, jakými prostředky toho dosáhnout,“ dodává deník. Tyto praktiky „zjevně porušují Ženevskou úmluvu na ochranu obětí války,“ zdůrazňuje Guardian, který dále připomíná, že „způsoby věznění a vyslýchání, které používají britští vojáci, se setkávají s čím dál větší kritikou“ a že několik příslušníků armády je vyšetřováno v souvislosti s vraždou iráckých civilistů.

„Sarkozy, Merkelová a strategická hra s Ruskem,“ hlásá titulek listu Rzeczpospolita k tématu summitu Rusko-Francie-Německo, který začal 18. října ve francouzském letovisku Deauville za účasti prezidentů Nicolase Sarkozyho a Dimitrije Medveděva a kancléřky Angely Merkelové. Nejdůležitějším bodem agendy bylo posílení spolupráce v oblasti bezpečnosti. Dziennik Gazeta Prawna spekuluje, že Francie a Německo hodlají „ve jménu europeizace Ruska zapomenout na válku v Gruzii a zastavení přívodu plynu na Ukrajinu.“ Řada zemí včetně Polska se obává, že sbližování s Moskvou by mohlo oslabit NATO, zvlášť pokud Paříž a Berlín začnou považovat Rusko za partnera na stejné úrovni se svými unijními a aliančními spojenci. „Musíme si dávat pozor, abychom nevpustili lišku do kurníku,“ obává se editorialista listu DGP a varuje, že donedávna se Rusko snažilo „obě organizace podminovat.“

Křesťanští demokraté „sázejí na hrdiny z povolání,“ píše s náznakem ironie Tageszeitung. Strana kancléřky Angely Merkelové, která byla v názoru na zrušení povinné vojenské služby nejednotná, se nakonec dohodla na reformě. Povinná vojenská služba tak bude zrušena, „avšak znamená to pro pacifistickou levici skutečný triumf?,“ klade si otázku alternativní deník. „Nikoliv, právě naopak! V době, kdy se Německo účastní války, která je odsud vzdálena 1 000 kilometrů, není zapotřebí rekrutovat na území státu zástupy branců, ale mít odborníky na bezpečnost a na moderní zbrojní systémy. Nebudeme mít méně vojáků, ale jiné vojáky.“

„Evropští představitelé budou požadovat užší vztahy s NATO,“ píší Irish Times. V přípravném dokumentu k zasedání Evropské rady, které je plánováno na 16. září, „je poměr k NATO nahlížen perspektivou lepšího využívání vztahů mezi Evropou a Washingtonem,“ zejména v hospodářské a strategické oblasti, vysvětluje dublinský deník. Realizaci doporučení států sedmadvacítky bude mít na starost šéfka evropské diplomacie Catherine Ashtonová. Téma je citlivé pro Irsko, které v druhém referendu o Lisabonské smlouvě znovu stvrdilo svou neutralitu.

„Služba završena,“ píše na titulní straně Frankfurter Rundschau v reakci na oznámení ministra obrany o „zastavení“ vojenské služby. „Vojenská služba už nebude povinná,“ vysvětluje deník. „Karl-Theodor zu Guttenberg má v plánu vytvořit profesionální armádu a snížit počet vojáků o třetinu – z 250 000 na 163 500“ do roku 2011. Armáda tak bude „menší, levnější a výkonnější,“ domnívá se ministr. Jeho oznámení vyvolalo v řadách vládní koalice rozruch. Pokud návrh projde, bude se jednat o největší reformu armády od konce druhé světové války. Kancléřka Angela Merkelová rozhodla, že vojenská služba zůstane prozatím součástí základního zákona (ústavy), ale už nebude povinná.

„Příběh ruského špiona,“ uvádí v titulku Respekt v souvislosti s případem Roberta Rachardža. Tento ruský psycholog, který spolupracoval od roku 2003 s moskevskými tajnými službami, se stal „skutečnou hvězdou ve své branži,“ když dokázal velmi snadno infiltrovat českou armádu. Během práce na ředitelství Vězeňské služby shromažďoval prostřednictvím přítelkyně, armádní psycholožky s úzkými vazbami na tři generály, informace o tuzemském štábu. Zmínění generálové své posty před nedávnem opustili a Rachardžo se uchýlil do Ruska. Případ, který podle Respektu ukazuje, jak snadno může Rusko destabilizovat bývalý satelitní stát, jež se stal členem NATO, měl nicméně také zásluhu na tom, že česká armáda čelící několika korupčním aférám byla nucena udělat si pořádek.

„USA zapojí Česko do protiraketové obrany,“ přinášejí exkluzivně na titulní straně Hospodářské noviny. Podle ekonomického deníku Bílý dům oficiálně potvrdil českou účast v projektu americké protiraketové obrany v Evropě. Kongres by mohl ještě letos schválit Pentagonu finanční prostředky ve výši 2, 2 milionů dolarů na zřízení „centra předběžného varování“ před nepřátelskými balistickými raketami. Takové centrum na českém území by bylo první součástí nového amerického protiraketového systému, jehož výstavba je plánovaná až do roku 2020, podotýkají HN. „Je podstatné, že systém je budován jako součást protiraketové obrany NATO,“ podotkl pro HN ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg. 

Několik dní poté, co server Wikileaks zveřejnil americké dokumenty o válce v Afghánistánu, „se na internetu objevila i portugalská vojenská tajemství,“ informuje Diário de Notícias. Lisabonský deník totiž na stejných stránkách nalezl i dokumenty Národní republikánské gardy (GNR) z roku 2004 o aktivitách Al Kajdy a íránských tajných služeb v Iráku, stejně jako politických preferencích Tonyho Blaira. Podle mluvčího GNR, kterého deník cituje, už uplynulo šest let a „dokumenty neobsahují žádnou zvlášť významnou strategickou informaci.“

Švédsko v roce 2011 poprvé převezme velení nad vojenskou jednotkou Nordic Battlegroup 2, která je jednou z osmnácti jednotek rychlého nasazení Evropské unie. Tyto síly jsou schopny se do deseti dnů rozmístit v oblastech vojenského konfliktu a zůstat zde čtyři měsíce. Jejich zásadním posláním je pomoc obyvatelstvu. První Nordic Battlegroup, jednotka vytvořená v roce 2007 a podřízená švédskému velení, nikdy nezasahovala, poznamenává Dagens Nyheter. Zdrženlivost je především politického rázu, konstatuje švédský deník, neboť členské státy váhají s vysíláním jednotek. Přitom „EU je, co se týče ochrany obyvatelstva nebo zastavení etnických čistek, skutečně náležitým aktérem“. „OSN je příliš těžkopádná a pomalá a Spojené státy sledují svou vlastní agendu,“ uzavírá deník.