„Polsko to dokázalo,“ zní první věta redakčního komentáře deníku Gazeta Wyborcza. Podle komentátora varšavského deníku Jacka Pawlického jsou hlavními úspěchy polského předsednictví „dohoda o jednotném evropském patentu a podepsání přístupové smlouvy s Chorvatskem, největším neúspěchem pak kolaps Východní politiky EU, jehož důkazem je bezmocnost Polska a celé EU vůči Lukašenkově režimu v Bělorusku a exemplární soudní proces s Julií Tymošenkovou na Ukrajině.

Polsko však odvedlo dobrou práci jako: 

„jeden z posledních strážců zanikající Unie evropských společenství. Krize odkryla propast táhnoucí se Evropou a posouvání se [celého kontinentu] směrem k tomu, co je nyní oficiálně nazýváno ,mezivládní unií’, ale ve skutečnosti znamená návrat k nadvládě národních zájmů nad obecným evropským zájmem. [...] Šest měsíců polského předsednictví Evropské rady bylo kvůli krizi eura možná tím nejtěžším obdobím v dějinách evropského projektu. Ohňostroje jsme sice nezažili žádné – avšak ani uklouznutí.“

Podle komentátora konzervativního listu Rzeczpospolita Igora Jankeho, šlo pouze o jakousi „fasádu předsednictví“, jelikož centrum rozhodování neleželo v předsedající zemi, ani v Radě Evropské unie, v Evropské komisi či v Evropském parlamentu, ale ve dvou hlavních městech: Berlíně a Paříži.

„Dnes již víme, že po dobu šesti měsíců bylo Polsko konferenčním centrem, kde se konal velký počet konferencí, vyjednávání a schůzí. Odvedli jsme velký kus administrativní práce, splnili nemálo tematických úkolů, se skutečným vládnutím to ale mělo pramálo společného.“

Podle redakčního komentáře listu Dziennik Gazeta Prawna polská vláda

„v otázce předsednictví znovu rozvířila atmosféru. A to bezdůvodně. Vytvářet velká očekávání ohledně funkce, která ze své podstaty postrádá jakéhokoliv kouzlo, nemá smysl. [...] Jen jeden příklad pro ty, kdo naivně věří, že Polsko bylo během posledních šesti měsíců pupkem EU: minulý pátek vysílaly hlavní světové televizní sítě společnou tiskovou konferenci, které se zúčastnili Tusk, Barroso a Rompuy [...], až do chvíle, kdy Angela Merkelová zahájila vlastní schůzku s médii. [V tom momentě] i otevřeně a poněkud protivně proevropský kanál Euronews přepnul z Tuska-Barossy-Rompuye na Merkelovou.“