„José Manuel Barroso je opět na světě!“ píše ironicky Mediapart. „Evropská komise projevila známky života ve středu ve Štrasburku. Zpráva o tom, že její ředseda zmizel, se šíří už několik měsíců na pozadí finančních turbulencí nemajících v eurozóně obdoby.

„Aby Barosso skeptikům dokázal, že je živější než kdy dříve, vytasil se dvěma stěžejními návrhy, jimiž chtěl uklidnit trhy: Za prvé s daní z finančních transakcí na evropské úrovni, za druhé s evropskými dluhopisy pro eurozónu.“ Pařížský zpravodajský server je ale i nadále skeptický, protože „jediný návrh, který tentýž Barosso předložil loni tuto dobou (kdy dal zelenou evropskému zadlužení na financování cílených investičních projektů), nikdy nebyl uskutečněn“. „Má-li Portugalec [Barosso] v nejtěžších okamžicích krize potíže prosadit v oblasti finanční regulace své návrhy, pak je to proto, že valnou část svého prvního funkčního období (2004-2009) strávil rozplétáním těch pár zbylých regulačních opatření, která ještě na trzích fungovala. (…) Jak si dnes může myslet, že má ještě prostředky k tomu, aby trhy vykázal zpět na jejich místo?“

Podle lisabonského listu Público měl Barossův projev „zásadní politický cíl: zamítnout francouzsko-německý návrh na vytvoření ekonomické vlády v eurozóně, který představila kancléřka Angela Merkelová spolu s prezidentem Nicolasem Sarkozym během svého setkání 16. srpna“.

„Včera jim Barosso odpověděl, že ‚ekonomickou moc‘ může mít v rukou jen Komise. Řekl to před jedinou evropskou institucí, která má v této záležitosti důležité slovo – před Evropským parlamentem. Jeho proslov v nás zanechává pachuť doznání se ke slabosti. Komise, které předsedá, se téměř vytratila v boji odehrávajícím se ve víru evropské krize. Na okraj ji systematicky odsouvalo rozhodné francouzsko-německé duo. Bezmocně přihlížela transferu moci do Berlína. A existoval-li v tomto reálném boji proti destruktivním účinkům krize nějaký protagonista, pak to byla Evropská centrální banka. Tento nevyhnutelný vývoj dluhová krize jen uspíšila.“

Ať je tomu jakkoliv, musíme uznat, že Komise něco dělá, píše El País, podle kterého bylo Barrosovo vystoupení v Evropském parlamentu 

„drobným příkladem realismu ve všeobecném marasmu nešikovnosti a zbytečné rétoriky, která je v poslední době pro řešení krize eurozóny charakteristická“.

Mezi návrhy, které zde předseda Komise přednesl, si Público všímá především čísla 0,01 %: to je výše „Tobinovy daně,“ kterou se Brusel chystá do roku 2014 uvalit na bankovní transakce.

„Ve srovnání s 4600 miliardami euro, které evropští občané od začátku krize do finančního systému napumpovali, ukazuje toto číslo jasně, o jak nedůraznou iniciativu se jedná. Navíc se ještě uvidí, zda bude opatření vůbec zavedeno, jelikož obludná finanční mašina EU vyžaduje, aby veškeré změny v evropské daňové politice byly jednohlasně schvalovány všemi členskými státy, přičemž britská vláda již vyjádřila svůj odpor k této dani.“

Se vší úctou k předsedovi Komise, „řeč o stavu Unie“ neměl pronášet on, ale Angela Merkelová, tvrdí komentátor Marek Magierowski v listu Rczespospolita.

„On sám totiž za nitky netahá a ani neponese vinu za eventuální rozpad eurozóny. [...] EU vládne německá kancléřka, a na ni se též zraky celého světa upírají. [...] [Barrosův] proslov byl hojně přerušován ovacemi europoslanců a lídři konzervativních stran dávali najevo své nadšení. Na jevišti EU tak všichni dokonale hráli své role. Skutečný život je ale jinde.“

Komentátora listu Soir Marouna Labakiho demonstrace síly předsedy Komise naopak přesvědčila.

“José Manuel Barroso je velmi šikovný politik. Trocha taktiky, několik velkých gest a pořádná dávka přesvědčivosti: předseda Evropské komise přednesl skvělý a politicky silný ,proslov o stavu Unie’. […] Dalo by se říci, že včera se mezi Komisí a Evropským parlamentem vytvořila “osa”. Toto sblížení se bude dít de facto na úkor národních vlád a Rady jako takové. Šéfové států a vlád mají proto opravdový důvod dělat si starosti…“