„Je to vůbec poprvé v historii 5. republiky, co levice, která na základě volebních výsledků získá minimálně 175 senátorských křesel (z celkových 343), ovládne horní komoru parlamentu, píše Libération po volbách z 25. září. “Podle francouzského deníku představuje levicová většina ve francouzském senátu „dobytí paláce”. Od roku 1958 byl totiž senát ovládán pravicí. Ta těžila z volebního systému – všeobecných nepřímých voleb – který dává větší váhu malým venkovským komunám tíhnoucím tradičně ke konzervativismu. Výsledek levice byl „nevyhnutelný”, všímá si Libération.
Senátoři mají šestiletý mandát, přičemž každé tři roky je polovina z nich obměněna. Hlasují o státním rozpočtu a vládních návrzích zákonů. Svého předsedu si senátoři zvolí 1. října. Z osoby představitele druhé nejvyšší ústavní funkce v zemi by mohl vzejít silný oponent Nicolase Sarkozyho. „Přímé politické dopady [vítězství levice] určitě nebudou mít sílu uragánu,“ uznává Libération. „Ale pro pravici je to už teď určitý volební a symbolický trest,” píše deník v narážce na prezidentské volby, které s uskuteční za sedm měsíců.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.