„Církev v Evropě umírá,“ sděluje titulek v polském týdeníku Tygodnik Powszechny u příležitosti příjezdu papeže Benedikta XVI. do Německa 22. září. Statistika publikovaná německým biskupství mluví za vše: V roce 2010 více než 180 000 Němců opustilo církev, ale jen 170 000 bylo pokřtěno. Také počet kněžích se snižuje: V roce 2009 vstoupilo do kněžského semináře 120 bohoslovců, ale o rok později jich bylo už jen 79. Podobný trend je patrný i v zemích jako jsou Španělsko nebo Irsko, které kdysi bývaly považovány za předvoj katolické církve. „Méně věřících, méně kněžích, menší podpora křesťanských hodnot, menší vliv Vatikánu,“ píše polský list a poznamenává, že skandály ohledně pohlavního zneužívání doslova „smetly irskou církev“ a mnoho lidí se ke katolické církvi obrátilo zády. „Kostely na starém kontinentu by si měly zvyknout na to, že věk mas pominul a že už nebudou moci, ruku v ruce s vládci, obracet na víru a křtít davy,“ říká kněz a teolog Paul M. Zulehner.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.