„Libyjci přivítali Sarkozyho a Camerona jako osvoboditele,“ píše na titulní straně list Le Figaro den po návštěvě francouzského prezidenta a britského premiéra v Libyi. „Nicolas Sarkozy a David Cameron využili této příležitosti, aby sklidili ovoce svého úspěchu. Ve chvíli, kdy se náš kontinent potácí v dluhové krizi, má skutečnost, že evropské představitele v arabské zemi vítají jako osvoboditele, v sobě něco uklidňujícího,” raduje se francouzský pravicový deník.
Oproti tomu na druhém břehu Lamanšského kanálu vyslovuje list The Independent názor, že „Cameron a Sarkozy by bývali udělali lépe, kdyby tuto návštěvu zrušili“. Ačkoli oba tito evropští představitelé mají veškeré právo na to být prvními nejvyššími představiteli západních států na návštěvě v Libyi a přestože se jim dostalo bouřlivého přivítání, „toto nadšení Libyjců nemění nic na tom, že jejich návštěva přišla příliš brzy a příliš rychle,“ píše londýnský deník:
Mediální obraz obou šéfů vlád stojících si bok po boku měl větší sílu než samotná rétorika. Vytvářeli dojem bohatých mecenášů žehnajících úspěchu jejich projektu. Ale to je jen zbytečná image, která může jen posílit ty, kteří mají za to, že účast Západu v libyjském povstání není nic jiného než neoimperialismus.
List Le Soir tuto návštěvu označuje za „Diplomatický sprint do Tripolisu”. „Spěch tandemu [Sarkomy a Cameron] vypálil rybník dokonce i tureckému premiérovi Recepu Tayyipovi Erdoganovi, který byl v Tripolisu očekáván rovněž 15. září.“ Belgický deník upozorňuje, že „možná nebude uplná náhoda, že se toto chvátání shoduje s pomalým obnovením vývozu libyjské ropy.“
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.