„Nálepka EU stále ještě nezaručuje právní stát.“ List Süddeutsche Zeitung takto interpretuje rozhodnutí německého ústavního soudu, který 9. září zastavil vyhoštění iráckého žadatele o azyl do Řecka. Na základě nařízení nazvaného Dublin II je za žádost o azyl zodpovědná země, ve které žadatel do EU vstoupil. Ale Řecko, stejně jako ostatní země, které leží na vnějších hranicích EU je uprchlíky přímo zaplaveno. „Je velmi dobře zdokumentováno, jak skandálně s nimi Řekové nakládají,“ píše mnichovský deník. „Soud udělal správně, že zabrzdil slepé vyhánění“ do třetích takzvaně „bezpečných zemí“. Pokud se toto rozhodnutí stane precedentem, „tak Německo bude muset čelit mnohem více žadatelům o azyl,“ stejně jako skandinávské země. „Touto neočekávanou pomocí [… ], by se jihoevropským zemím mohlo dostat zadostiučinění ohledně jejich věčného požadavku: více solidarity v Evropě.“ Süddeutsche Zeitung nicméně Atény obviňuje z vydírání. „Svou politikou tvrdosti a přehlížení vůči uprchlíkům si Řecko prosazuje své. To je sice mrzuté, ale nemůžeme místo něj trestat uprchlíky.“
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.