„Libyjská zlatá žíla,” píše v titulku list Gazeta Wyborcza den po konání mezinárodní konference v Paříži, která udělala „symbolickou tečku” za válkou v Libyi. „Setkání bylo jako dřevěný kolík, zaražený do srdce Kaddáfího režimu,” prohlašuje Daniel Korski, expert think-tanku European Council on Foreign Relations (ECFR), kterého deník cituje. Největšími vítězi pařížské konference jsou představitelé Francie a Velké Británie – Nicolas Sarkozy a David Cameron, kteří „neochvějně věřili v úspěch operace”.
Podle Gazety si mohou blahopřát i sami Italové za to, že včas ukončili své přátelství s Muammarem Kaddáfím. Američané mohou být zase rádi, že budou mít další „přátelsky nakloněnou vládu v nepřátelsky nakloněném regionu”. Vítězové tajně doufají v to, že Národní přechodná rada nyní začne splácet své „válečné dluhy libyjskou ropou”. Mohli by však být nepříjemně překvapeni. „Libyjci jsou chytří. Říkají, že odmění své přátele, ale nakonec stejně vyberou tu nejlepší nabídku, ať už to bude z Ruska, nebo dokonce i Číny,” uzavírá Korski.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.