Měla by společnost Shell v reakci na tvrdou represi ze strany prezidenta Bašára Asada proti lidovému povstání bojkotovat syrskou ropu? Ano, ujišťuje list Trouw, ale „s určitostí by se tak mělo učinit na základě mezinárodního rozhodnutí.” Bojkot navrhuje několik politických stran, podle nichž by tato britsko-nizozemská ropná společnost měla jednat zodpovědně a co nejrychleji ze země odejít. Podle amsterodamského deníku však „ropné společnosti nejsou nástroji politické akce” a „jednostranný krok Shellu by mohl mít spíše kontraproduktivní dopady”, protože v případě jeho odchodu ze země by uvolněné místo okamžitě zaujala některá z konkurenčních firem.
Případný bojkot bude i na programu setkání ministrů zahraničních věcí EU, která se uskuteční 2.-3. září v Polsku. Deník Volksrant připomíná, že Spojené státy se k tomuto opatření uchýlily již začátkem srpna a „EU by tedy měla přestat vyčkávat a následovat příkladu Američanů.“ Nizozemský deník zároveň upozorňuje na to, že „ačkoliv 90 % syrské ropy je exportováno do Evropy, je otázkou, do jaké míry by se případný bojkot Assadova režimu skutečně dotkl”.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení.
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku.
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.