Od euforie ze světového poháru v roce 1998 po současnou nemilost. V předvečer střetnutí mezi Francií a Rumunskem, klíčovým pro kvalifikaci na světový pohár, který se bude konat příští rok v jižní Africe, si na titulní straně klade L’Equipe otázku, zda jsou hráči francouzského fotbalového mužstva „insupportables“, tedy „nepodporovatelní“, respektive „nesnesitelní“. Vztahy mezi „Modrými“ a veřejným míněním totiž často nabývají rozměrů sociálního fenoménu. Přes kontroverznost Raymonda Domenecha, pověřeného výběrem hráčů, „je odpovědnost hráčů evidentní“, soudí sportovní deník. Zároveň také kritizuje „ty, kteří opouštějí stadion s kšiltovkou naraženou na uši, ve slunečních brýlích zakrývajících oči, beze slova, bez jediného gesta adresovaného fanouškům“. Fotbalová federace „rozšiřuje komunikační kampaň, ale výsledek zatím není příliš znát“. Ostatně v nedávno publikovaném žebříčku nejoblíbenějších osobností Francouzů „se na prvním místě mezi fotbalisty umístil… fotbalový důchodce Zinédine Zidane. Z čehož plyne, že francouzské publikum miluje ty, kteří vyhrávají.“
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.