„Děti přistěhovalců ze středních tříd masově opouštějí smíšené školy,“ píše list De Morgen. Podle bruselského deníku je důvodem to, že „Maročané nechtějí být ve třídách s Východoevropany“. Paul Mahieu, který vyučuje na Antverpské univerzitě a studuje segregaci na základním vzdělávacím stupni, soudí, že školám hrozí „černý únik“, který je podobný „bílému úniku“, tedy jevu, kdy původní obyvatelé nechtějí své děti posílat do škol s vysokým počtem žáků cizího původu.
„Mechanismus úniku“ se dá do pohybu, jakmile počet žáků z přistěhovaleckých rodin přesáhne práh 30 % a rodičů cizího původu 50 %, vysvětluje Paul Mahieu. Jedná se podle něj o psychologický problém, jelikož „rodiče jsou přesvědčeni, že ve školách s velkým množstvím žáků z původní populace je výuka kvalitnější“ a předvídají, že dojde k podobnému úniku, který problémy dále zhorší. „Diverzita“ ve školách nemusí nutně znamenat problémy, argumentuje De Morgen. „Pokud se nechceme vzdát myšlenky, že vzdělání je motorem sociální mobility, školy s rozmanitostí socioekonomických profilů jsou nutností.“
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.