Zpráva o reformě trestního řízení ve Francii, která byla předána 1. září prezidentu Nicolasi Sarkozymu, doporučuje zrušit funkci vyšetřovacího soudce a posílit roli prokurátora působícího pod záštitou ministra spravedlnosti. Ačkoliv tato reforma přibližuje francouzský systém systémům běžným v mnoha jiných demokratických zemích, které zavádějí konfrontaci mezi žalobou a obhajobou, deník Libération se obává, že by reforma mohla zpochybnit nezávislost justice vůči politické moci.
Podle deníku totiž v jiných zemích „nechává tradičně politická moc soudnictví, aby si šlo svou cestou. Ve Francii nic takového. Od nepaměti v sobě politikové (…)živí touhu pomstít se na těchto malých soudcích, kteří se provinili tím, že se příliš horlivě míchají do záležitostí mocných.“ Funkce vyšetřovacího soudce, jenž „býval stěžejní figurou soudního vyšetřování ve většině zemí kontinentální Evropy,“ neexistuje v Německu a v Itálii už od dvacátých let. Zachovaly si ji pouze Španělsko, Belgie a starší lidové demokracie.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.