„Eutanázie jsou stále častější,“ zní titulek na první straně deníku Le Soir. „Od roku 2002, kdy byl v Belgii schválen zákon, který tuto praktiku částečně dekriminalizuje, se k ní lidé uchylují mnohem více, než kdykoliv před tím,“ píše dále belgický deník, který získal přístup ke statistikám Federální kontrolní komise. Jelikož od začátku roku je hlášeno více než 85 případů měsíčně, limit 1000 úmrtí pomocí eutanázie bude v roce 2011 nejspíše překročen, na rozdíl od 954 úmrtí vloni. Pacienti, kterých se tato praktika nejvíce týká, jsou muži ve věku mezi 60 až 79 lety. V osmi z deseti případů trpí rakovinou.
Le Soir též zmiňuje „podivnou skutečnost“, a sice že 84 % hlášených eutanázií je nahlášeno v holandštině, „což znamená, že frankofonní lékaři eutanázii buď méně ,hlásí’ nebo méně ,používají’“. Kontrolní komise k žádnému závěru nedochází, avšak klade si otázku „ohledně rozdílů v informování veřejnosti či lékařů, rozdílných společensko-kulturních postojů a odlišnostech v lékařských praktikách spojených s koncem lidského života“.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.