Deník De Volkskrant zveřejnil výzvu trojice ekonomů k solidaritě mezi evropskými státy. Ekonomové kritizují, že se některé státy, jako například Velká Británie nebo Nizozemí, chovají vůči zadluženému Islandu, jenž se těžko dostává ven z marasmu, jako „exekutoři“. Připomínají, že „žádná země ještě nikdy neplatila tak vysoký dluh [a že Island] ho bude moct splatit pouze tak, že si půjčí. Je to slepá ulička.“ Ekonomové proto apelují na věřitelské země, aby zaujali pragmatičtější postoj a ve jménu „evropské solidarity“ vyzývají k „realističtější domluvě“, která by umožnila „navázat na předchozí růst“.
Signatáři vidí paralelu se situací v Německu dvacátých let: „Německo, jak na to upozorňoval Keynes, nebylo schopno uspokojit pohledávky spojenců a muselo si půjčovat, čímž jeho zahraniční dluh ještě narostl. Obyvatelstvo se pak ze zoufalství vrhlo do náruče krajní pravice. Nevíme, jak budou na svou zoufalou situaci reagovat Islanďané, Lotyši či Maďaři, kteří se také staly oběťmi státního krachu. Víme pouze, že za dluhy světové ekonomiky jsme zodpovědní všichni a že z nich musíme vyjít společně.“
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.