„Turci nemají povinnost se integrovat“ do nizozemské společnosti, informuje na titulní straně list Trouw. V úterý 16. srpna o tom rozhodl Nejvyšší administrativní soud v Utrechtu (nejvyšší nizozemská soudní instance pro administrativní záležitosti), podle kterého „integrační politika Nizozemí odporuje dohodám Evropské unie.“ Zákon o integraci z roku 2007 nutí imigranty navštěvovat (placené) vzdělávací kurzy nizozemského jazyka a kurzy o kulturních zvycích. Imigranci jsou pak také nuceni skládat zkoušky. Někteří Turci u těchto zkoušek neuspěli a museli platit pokutu, nebo jim bylo zamítnuto povolení k pobytu. Podle soudce nemohou být tureckým občanům – stejně jako občanům členských států EU – na základě Ankarské dohody z roku 1963 „kladeny překážky“ v přístupu na území či pracovní trh Unie. Nizozemský ministr zahraničních věcí se nechal slyšet, že ve snaze obejít rozhodnutí soudu navrhne „povinnou školní docházku bez ohledu na věk“, což by všechny občany usazené v Nizozemí přinutilo k získání minimální úrovně vzdělání a znalosti nizozemštiny.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.