„Pokles a pád Evropy,“ tak zní hrůzostrašný titulek na obálce magazínu Time.  „Její hospodářská unie se rozpadá, Londýn je v plamenech a dříve spolehlivý partner kontinentu – Spojené státy – je moc slabý na to, aby jej či euro zachránil, soudí americký časopis. „Řekněme sbohem starým pořádkům.“

„EU vytvořila jednotnou měnu, ale nevybudovala hlubší politickou či měnovou unii,“ soudí Time. Různí se názory na to, zda EU dále centralizovat, nebo ji nechat rozpadnout. Pro obě možnosti existují historické precedenty. Příkladem může být pád ruského rublu následkem „příliš velkých hospodářských rozdílů“ mezi postsovětskými republikami, které se pokoušeli zachovat jednotnou měnu i po rozpadu SSSR. Na druhé straně vzpomeňme krizi Evropského mechanismu směnných kurzů v roce 1992, která řadu evropských států přiměla k „nastoupení cesty užší hospodářské integrace“. Ať už tomu bude jakkoli, „krize ukazuje, že je možnost volby a tato volba se také musí provést.“