"Videocracy" režiséra italsko-švédského původu Erika Gandiniho přijde do švédských kin v pátek 28. srpna. Již nyní ale vzbuzuje polemiky v Itálii (kde se objeví 4. září), ostatně jako všechno, co se týká Silvia Berlusconiho. Dokument, který bude promítán mimo soutěž na příštím festivalu Mostra v Benátkách (2.-12. září) vypráví o tom, jak soukromá televize, která se stala takřka monopolem současného šéfa vlády, změnila za posledních třicet let Itálii. Veřejnoprávní televize RAI a Berlusconiho skupina soukromých kanálů Mediaset odmítly odvysílat reklamní upoutávku s tím, že se jedná o „politický projev, kritický vůči vládě,“ uvádí La Repubblica.
„Berlusconi dokázal zničit italskou demokracii s pomocí zpola nahých dívek tančících v televizi. Zábava sama o sobě není nic špatného, ale je třeba si uvědomit, že není tak nevinná, jak se může zdát,“ vysvětluje Gandini internetovému deníku Dagens Nyheter „Je tu ale naděje,“ dodává: „moc je dekadentní jako v Salò nebo 120 dnech Sodomy od Piera Paola Pasoliniho. Možná tedy revoluce vzejde ze strany těch, které má Berlusconi nejraději: od žen,“ přičemž naráží na nedávné citové a sexuální aféry ‚Cavaliere‘ Berlusconiho.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.