„24. Srpna 1989 zvolil polský parlament Tadeusze Mazowieckého předsedou vlády. V zemi se v té době ještě nacházely sovětské jednotky a Berlínská zeď stála pevně na svém místě. Tehdy jsme kráčeli na hodně tenkém ledě,“ píše při příležitosti dvacetiletého výročí vytvoření první nekomunistické vlády v Polsku od skončení 2. světové války list Gazeta Wyborcza. Jeho kandidatura měla podporu šéfredaktora Wyborczy Adama Michnika díky jeho přelomovému článku s názvem „Váš prezident, náš premiér.“
Michnikova myšlenka vyvolala velkou kritiku i uvnitř opozičního hnutí Solidarita, včetně samotného Mazowieckého. „Po volbách, které se konaly 4. června, se komunisté ohromení porážkou moci vzdát nechtěli. A Solidarita ohromená svým vítězstvím ji zase nechtěla skutečně převzít,“ vzpomíná v rozhovoru pro varšavský deník Roman Malinowski, který stál tehdy v čele Sjednocené lidové strany (ZSL). Dodává, že rozhodující byla zprostředkovatelská role, které se ve vyjednávání mezi ZSL a Demokratickou stranou ujal Lech Walesa.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.