Několik poslanců obvinilo Gordona Browna, že s uzavřením dohody o Lockerbie s Libyí příliš pospíchá. List The Guardian se domnívá, že taková dohoda by mohla znamenat repatriaci atentátníka výměnou za ochranu britských ropných zájmů. V jiném článku se deník zabývá diplomatickými vztahy Británie s tímto ropným státem. Ty jsou od roku 2005 stále vřelejší. List cituje mluvčího společnosti BP, podle kterého by „objem obchodů s Libyí mohl během následujících dvou desetiletí přesáhnout 20 miliard dolarů.“ Společný lidskoprávní výbor britského parlamentu tlačil na přezkoumání smlouvy. Z jeho pohledu sbližování se s tímto státem, jehož zásoby ropy patří v Africe mezi nejbohatší, je uspěchané a na lidská práva se klade jen malý ohled.
Rozhodnutí propustit Abdelbaseta al-Megrahiho způsobilo tento týden řadu rozporuplných reakcí. Skotský ministr spravedlnosti Kenny MacAskill má učinit rozhodnutí o repatriaci al-Megrahiho, který se nachází v konečném stádiu rakoviny prostaty, během příštího týdne. Americká ministryně zahraničí Hillary Clintonová do debaty vstoupila osobně, když MacAskill kontaktovala, aby proti al-Megrahiho propuštění zalobovala. The Guardian už před časem zaznamenal záhadné stažení odvolání proti jeho propuštění, které leželo na skotském soudě. Posílilo to tak spekulace, že britský ministr obchodu Peter Mandelson a syn plukovníka Kaddáfího se setkali během Mandelsonovy dovolené na Korfu a učinili společnou dohodu.
Při atentátu na letadlo na lince Londýn – New York zahynulo v roce 1988 270 lidí. Letadlo spadlo na obec Lockerbie ve Skotsku. Abdelbaset al-Megrahi, 57, byl v roce 2001 odsouzen na doživotí. Stále však panují pochybnosti, zda se mu dostalo spravedlivého procesu.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.