Dánské hranice s Německem a Švédskem hlídá od 5. července padesátka celníků. Kontrola byla zavedena pod tlakem krajně pravicové Lidové strany, která vládní liberálně-konzervativní koalici zajišťuje parlamentní většinu. „Je to k smíchu, či spíše k pláči?“ klade si otázku list Jyllands-Posten. „Dánské království je pro evropská média letní atrakcí. Bylo by dobré, kdyby to bylo chtěné.“ Podle dánského deníku problém ale spočívá v tom, že vláda chtěla uspokojit Lidovou stranu, aniž by při tom zpochybnila Schengenskou dohodu. Právě proto se hovoří o celních kontrolách, nikoliv o kontrole osob překračující hranice. Jak se věci nazývají je však jedno, konstatuje Jyllands-Posten, neboť dánská vláda teď musí pochopit, že „se jí nepodaří evropské vlády obalamutit. Předseda vlády Lars Løkke Rasmussen tak stojí tváří v tvář rostoucímu problému a je načase, aby si vybral mezi Evropou a Lidovou stranou.“
Německý list Süddeutsche Zeitung obnovení hraničních kontrol označuje za „izolaci od Evropy“. „Je samo o sobě dost závažné, že Dánsko bez skrupulí omezuje jednu ze základních svobod, za níž se Evropané bojovali: zrušení hraničních kontrol,“ píše mnichovský deník. „Ještě závažnější je však to, že ostatní evropské státy budou tento útok proti jednomu z pilířů evropského sjednocení tolerovat. Evropská komise o úmyslu Dánů ví už více než dva měsíce. Avšak nedělá nic jiného než, že monitoruje situaci.“ Podle Süddeutsche Zeitung nicméně „není možné se vymlouvat na to, že politici jsou zaneprázdnění dluhovou krizí. Pro EU jsou její základní svobody stejně životně důležité jako společná měna.“
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení.
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku.
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.