V době, kdy Evropský parlament diskutuje o nutnosti dalšího snížení emisí CO2, „Varšava se cítí pod klimatickým tlakem EU,“ píše Rzeczpospolita. Poslanci by se měli dohodnout na rezoluci vyzívající Evropskou komisi, aby přijala zákony vedoucí ke snížení evropských emisí o 30% do roku 2020. To je o 10 procent víc, než původní cíl Klimatické strategie EU. „Pro Polsko, s naší převážně uhelnou energetikou a energicky náročným těžkým průmyslem, půjde o skutečnou výzvu,“ zdurazňuje konzervativní deník, který dále varuje, že další snižování emisí by mohlo ohrozit životaschopnost polských oceláren, papíren a továren na výrobu hnojiv. Pro vládu by představovalo další asi 2 miliardy eur na nákup emisních povolenek a pro spotřebitele až 27% zvýšení cen za energii. Deník označuje tyto náklady za „monstrózní“ a připomíná, že před dvěma týdny na ministerské konferenci v Lucemburku bylo Polsko jedinou zemí, která návrh o 30% snížení vetovala, což vyvolalo „vlnu kritiky ze strany stoupenců restriktrivnější ochrany klimatu“.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.