Jen „s velkými obtížemi“ předložila Komise 29. června návrh rozpočtu na období let 2014-2020, píše Le Figaro. Obecně „zůstane rozpočet pro zemědělskou politiku co do absolutní hodnoty beze změny, tak jak to požadoval Nicolas Sarkozy [tedy 371,7 miliard eur na sedmileté období, což představuje 36,2 % navrhovaného celkového rozpočtu ve výši 1025 miliard eur, tj. 1,05 % HDP Unie]. Méně rozvinutá střední Evropa bude nadále čerpat regionální pomoc. Současné priority, jako je energetika a přístup k internetu, budou podle všeho respektovány. Naopak daň z finančních transakcí, kterou navrhuje Brusel s cílem ulevit evropské pokladně, už nyní blokuje britské veto,“ píše Le Figaro.

Daň z finančních transakcí zvaná také Tobinova daň, „jejíž výši ještě zbývá upřesnit a která se dotkne veškeré aktivity finančních organismů v EU, by měla do evropské pokladny přinést 50-70 miliard eur ročně“. Evropskému rozpočtu by tak zajistila vlastní zdroj financování.

Podle listu Libération se jedná o „revoluci, která je překvapivá tím spíš, že boj vždy vedli antiglobalisté a že evropská exekutiva nestála nikdy od roku 1958 tolik napravo, což věrně zrcadlí současnou evropskou politickou situaci (22 států z 27 řídí pravice)“. Vůbec ale není jisté, že se členské státy do zavádění daně, kterou mluvčí britské vlády citovaný zpravodajským serverem Euobserver označil za „nereálnou“, nějak pohrnou.

Dalším jablkem sváru mezi Komisí a členskými státy jsou úspory, které členské státy požadují od eurokratů. Řeč je o „zhruba 50 000 privilegovaných, kteří byli doposud chráněni vůči úsporným opatřením pozoruhodnou imunitou a kteří se nyní musejí připravit na revizi, k jaké už nedošlo půl století,“ píše Le Figaro.

Tvrdit, že to mezi odbory, zaměstnavatelem – v tomto případě Komisí – a hlavně platiči, jinými slovy členskými státy, silně vře, je slabé slovo. ‚Brusel musí naléhavě vyřešit závažný problém spravedlnosti a věrohodnosti. Nemůže chtít, aby si ostatní utahovali opasky, a zároveň si chtít udržet tak vysoký životní standard‘, tvrdí ministr financí jednoho členského státu. Jedenáct zemí, mezi nimiž Francie, Německo, Velká Británie a většina severoevropských států, proto vyvinula nátlak a Josému Manuelu Barrosovi zaslala ultimátum. ‚Je nutné zásadně snížit výdaje včetně platů, důchodů a sociálních výhod‘, píše se doslova v dopise, od něhož získal Le Figaro kopii. Je to frontální ofenzíva proti „sociálním výdobytkům“ ve chvíli, kdy na sebe Řecko bere velké oběti.“