„Konečně na svobodě“, píše Libération poté, co byli francouzští novináři veřejnoprávní televize France 3 Hervé Ghesquière a Stéphane Taponier po 547 dnech držení v Afghánistánu jako rukojmí propuštěni na svobodu. Deník je událostí potěšen, zároveň ale upozorňuje na polemiku a rozpory, které po celou dobu jejich věznění vládly mezi výborem na jejich podporu a Elysejským palácem [sídlo prezidenta]: „Je třeba zajetí přehnaně medializovat, nebo je držet v naprostém mlčení, jako to dělají čím dál častěji Američané? V tomto případě byly použity obě metody, aniž by bylo možné určit, nakolik byla tato volba efektivní. Bylo zaplaceno výkupné? Těžko říct, ale co na tom, když se jedná o cenu za svobodu?“
„Je dobré vysílat nadále novináře za takovými reportážemi?“ ptá se rovněž deník s poukazem na kritiku prezidenta republiky adresovanou novinářům, kteří jezdí lovit senzace „za každou cenu“ a jejichž aféra vyšla „značně draho“. Deník odpovídá: „Samozřejmě ano, protože na tom závisí dobrý chod demokracie.“
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.