„Čína sběratelem německých společností,“ píší dnes v titulku Financial Times Deutschland, podle kterých se ještě nikdy tolik čínských společností (sedm) nesloučilo s německými jako v roce 2011. Podle odborníků na sebe transakce v hodnotách miliard eur nenechají dlouho čekat. Čína se tak snaží nakoupit v Evropě odborné technické znalosti, jelikož místní trh pokládá za snadněji dosažitelný než Spojené státy. Přímé čínské investice v Německu se mezi lety 2006 a 2009 zdvojnásobily a dosáhly 629 miliard eur.
Pekingské stratégy zajímají hlavně „nové technologie, finanční sektor a automobilový průmysl“. Žádné „žluté nebezpečí“ nehrozí, uklidňuje čtenáře hamburský deník ve svém editoriálu nazvaném „Rovná práva pro všechny“. „Číňané se zatím nechovají jako investoři, kteří společnosti požírají jako kobylky a hromadně ničí pracovní místa.“ Aby se však průmyslová špionáž a snížená konkurenceschopnost nestaly pro německou ekonomiku osudnými, FTD volá po větších investicích do oblasti inovací, tak aby Německo a Čína mohly dál společně hrát hru konkurence a technologického pokroku.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.