„Evropa potřebuje voleného lídra,“ řekl bývalý britský ministerský předseda Tony Blair v rozhovoru pro list The Times. Blair, který v současné době působí jako zvláštní vyslanec Blízkovýchodního kvartetu a poskytuje poradenské služby pro světové finanční instituce, se domnívá, že volený předseda „by vytvořil těsnější vztah mezi občany a Evropskou unií“. Podle jeho názoru nemají voliči příliš v lásce unijní instituce včetně Evropského parlamentu, jediného demokraticky voleného orgánu EU. Londýnský deník však upozorňuje, že Blair „na otázku, kdo je jeho europoslancem, nedokáže odpovědět“. Blairův návrh by evropskému prezidentovi poskytl nejširší volební mandát na světě.
Blair uvedl:
„Pro Evropu je klíčovou záležitostí pochopit, že jediný způsob, jak dnes Evropu podpořit nespočívá v poválečném vnímání, že EU je nutná pro udržení míru. Pro generaci mých dětí je to prapodivný argument. Nespatřují reálnou hrozbu v tom, že by evropské národy proti sobě šly do války.“
„Ale, co je jim naprosto srozumitelné, je skutečnost, že ve světě, v němž se v 21. století stane dominantní silou Čína, je rozumné, aby Evropa dala své síly dohromady.“
Britská labouristická poslankyně Diane Abbotové ve svém komentáři uveřejněném v listu Guardian vyslovuje názor, že z Blairova rozhovoru „muselo hodně lidí zamrazit v zádech.“ Protože je zřejmé, „kterého světoběžníka měl pro tuto funkci na mysli.“
Není pochyb o tom, že případný prezident Blair „sní o tom, že bude opět stát na řečništi vedle amerického prezidenta“. Mohl by však mít vážného rivala. Berlínský měsíčník Cicero se zamýšlí nad osudem německé kancléřky a upozorňuje, že má jen velmi malou šanci vrátit se v roce 2013 do úřadu a zároveň se do historie nechce zapsat volební porážkou. Kancléřka hledá novou roli a zaměřuje se na -
... „silné a prestižní postavení předsedy Evropské rady“. Merkelová [v roce 2009] statečně a chytře bojovala o to, aby tento post získala slabá osobnost a mohlo se tak jednoho dne říci: ,Je načase zvolit někoho silného.' Angela Merkelová samozřejmě přemýšlí o osudu Angely Merkelové.“
V současné době EU řídí předseda Evropské rady Herman Van Rompuy a předseda Evropské komise José Manuel Barroso. Ani jeden nebyl do své funkce zvolen přímo. Podle listu Daily Telegraph jejich osobní „spor“ o to, kdo je „skutečný lídr Evropy“ zašel tak daleko, že se rozhodli 10. června na summit EU-Rusko letět každý zvlášť v jiném VIP tryskáči. Londýnský deník náklady na Barosovu cestu leteckým taxíkem do Ruska odhaduje na 50 000 až 70 000 liber (1,3 – 1,9 milionu korun).
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení.
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku.
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.