„Západ by si měl uvědomit, že Libye není Kosovo,“ píše v titulku nizozemský deník Volkskrant den po schůzce NATO, která se konala 8. června. „složitá válka v Libyi“ trvá již 82 dní, zatímco válka v Kosovu v roce 1999 byla po 78 dnech bombardování ukončena, připomíná deník. Otázka „jak dlouho ještě“ tato válka potrvá je pro Západ a jeho spojence víc a víc nepříjemná. Ačkoliv generální tajemník NATO Anders Fogh Rasmussen se v této otázce považuje za „optimistu“ a je přesvědčen, že Kaddáfího éra bude „brzy u konce“, libyjský diktátor nepřestává bombardovat základnu rebelů, jíž je město Misrata. O proti tomu NATO včera za bílého dne zasáhlo čtyřicet cílů. A přestože NATO tlačí, Kaddáfí odolává. V přenosu libyjské televize ze 7. června prohlásil, že má „jedinou možnost: bojovat až do konce“.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.