Americký prezident se na začátku svého mandátu Evropě dlouho vyhýbal ve prospěch Asie a arabského světa. Nyní se starý kontinent znovu dostává do popředí jeho zájmu. Návštěva Angely Merkelové ve Washingtonu (6. a 7. června), jež je první návštěvou německého kancléře od roku 1995, podobně jako Obamova účast na setkání zemí G8 v Deauville znamená podle francouzského deníku Le Monde obrat v americké zahraniční politice. „Proč však nyní?“ ptá se Le Monde. „Protože spolupráce s Čínou a Brazílií se ukázala být složitá. A ostatně i od Turků je těžké něco získat. Obama tak znovu zjistil, že lepšího partnera, než je Evropa, nenajde,“ vysvětlil pařížskému deníku Charles Kupchan z think tanku Council on Foreign Relations (CFR, Rada pro zahraniční vztahy).
Nedávné události spojené s arabskými revolucemi poukázaly na strategickou pozici Evropy, kterou Obama nemůže ignorovat. „Spojené státy potřebují Brity a Francouze, jakož i NATO. A to jak z vojenského hlediska, tak finančně,“ píše Le Monde. Barack Obama „si proto Evropany nyní předchází v izraelsko-palestinské otázce“, ve které se Washington obával své možné izolace, „jakmile přijde moment, kdy bude nutné vyslovit se o uznání palestinského státu, tedy během zářijové schůzky OSN.“ Pro Evropany však tato otázka přestavuje „silně rozdělující faktor“.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení.
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku.
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.