„Podle Institutu bezpečnostních studií Evropské Unie (EUISS) je jádro evropské obranné politiky na rok 2020 tvořeno následujícími prostředky: 120 000 vojenskými záložníky schopnými nastoupit do 60 dnů; flotilou vojenských helikoptér a nákladních letadel, která by vojáky dopravila na místa konfliktů; zpravodajskou službou na posuzování politických a vojenských rizik operací a odpovídajícím rozpočtem obrany [Evropské unie],“ píše deník Die Presse.
Centrum komunitární analýzy ve studii „What Ambitions for European Defence in 2020 ?“ zdůrazňuje, že obratná diplomacie, bohatá finanční podpora rekonstrukce a rozvojová pomoc Evropě k ochraně svých občanů a k prosazování ekonomických zájmů stačit nebudou. Vídeňský deník píše, že Unii chybí prostředky. Jednotka rychlého zásahu, kterou by mělo tvořit 60 000 vojáků a o jejímž vytvoření bylo rozhodnuto v roce 1999 v Helsinkách, nebyla nikdy sestavena. Stejně tak nebylo nikdy rozvinuto patnáct „ battle groups“ (taktická uskupení EU) o 1500 vojácích, přestože každé evropské operaci předcházely „dlouhotrvající opětovné výměny na téma: kolik vojáků má každá země do africké pouště nebo na Balkán poslat“.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.