Rozhovor s britským státním tajemníkem pro spravedlnost Kennethem Clarkem vyvolal v Británii vlnu pobouření. Kenneth v rozhovoru pro The Independent hájil plán na snížení vězeňských trestů až o polovinu pro pachatele, kteří se k činu přiznají v raném stádiu soudního řízení. Toto opatření zahrnuje rovněž případy znásilnění. „‚Znásilnění je znásilnění‘ (rozhlasová moderátorka) – ‚Ne, není‘ (Kenneth Clarke)“, píše britský deník v titulku. Silnou nevoli vyvolalo Clarkovo tvrzení, že „některé případy znásilnění jsou méně vážné než jiné“, píše londýnský deník. Státní tajemník se snažil během rozhovoru odlišit „závažné“ znásilnění od znásilnění „schůzkového“ a na námitku moderátorky, že „znásilnění je znásilnění“, zareagoval slovy: „Ne, není.“ „Když má 17letý mladík sexuální poměr s 15letou dívkou a ona je k němu naprosto svolná, tak to z právního hlediska znásilnění je [ve Velké Británii je věk souhlasu s pohlavním stykem stanoven na 16 let].“ Na otázku délky trestu pak odpověděl: „Nikdo netvrdí, že pachatel skutečně závažného trestního činu znásilnění vyjde po roce z vězení.“ Clarke čelí kritice feministických sdružení, opozičních labouristů a médií za to, že tuto otázku bere na lehkou váhu, a podle londýnského listu „narůstají spekulace o tom, že z ministerstva spravedlnosti odejde“.
Velká Británie
Ministrův přehmat v otázkách znásilnění
19 Květen 2011
Presseurop
The Independent The Independent, 19 Květen 2011
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení.
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku.
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.