„Lukašenkova pomsta,“ hlásí titulek deníku Gazeta Wyborcza poté, co běloruský soud odsoudil Andreje Sannikova, Lukašenkova hlavního protivníka v prezidentských volbách v roce 2010. Sannikov byl odsouzen k pěti letům v trestaneckém táboře za to, že v den voleb (19. prosince) zorganizoval pouliční demonstraci, které se zúčastnilo 20 000 lidí. „Jde o první, ale ne o poslední případ, kdy jde diktátorův protivník za mříže proto, že si ho dovolil vyzvat na souboj“, píše varšavský deník, který připomíná, že další tři Lukašenkovi proti-kandidáti v současné době čekají na rozsudek. Pavel Šeremet, běloruský novinář, který byl již dříve uvězněn a minulý rok mu bylo odňato běloruské občanství, tvrdí, že prezident Lukašenko se snaží o dvě věci: uvěznit své politické oponenty či jim alespoň zamítnout vydání cestovního pasu a vytvořit tak skupinu „rukojmích“. Ti mu mohou sloužit v jednáních se Západem o zrušení sankcí proti Bělorusku či o odblokování hospodářské pomoci zemi určené.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.