„Velké přátelství, velký plynovod,“ komentuje na titulní straně polský deník Rzeczpospolita včerejší dokončení plynovodu Nord Stream, 1224 kilometrů dlouhého podmořského potrubí, které vede z Ruska přes Baltské moře do Německa. Díky němu „bude moc společnost Gazprom navýšit export plynu do Evropy o 20 %, a to tak, že obejde klíčové tranzitní země Ukrajinu a Bělorusko“. Rusům se díky osobnímu přátelství mezi bývalým německým kancléřem Gerhardem Schröderem (nyní nejvyšším úředníkem v managementu Nord Stream) a premiérem Vladimírem Putinem podařilo přesvědčit dvě nejvýznamnější společnosti v Německu (BASF a E.ON), aby se připojily k projektu a vybudovaly silnou lobby. „Tato politická lobby se ukázala být silnější než hlas několika zemí EU, které se postavily proti výstavbě plynovodu [z geopolitických a ekologických důvodů], včetně Polska,“ stěžuje si varšavský deník a zdůrazňuje, že Nord Stream je „jednou z nejspornějších investic v Evropě v posledních letech“.
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.