Jen vzácně vítá list Süddeutsche Zeitung rozhodnutí německého Ústavního soudu s takovým nadšením: „Preventivní zadržení je protiústavní“, raduje se mnichovský deník. „Historickým rozhodnutím“ udělal soud 4. května konec, „a to navždy“, doktríně zadržování vězňů, kteří si svůj trest již odsloužili, ale jsou pokládáni za nebezpečné. Kvůli této doktríně, která platí již deset let, si Německo vysloužilo množství kritiky ze strany Evropského soudu pro lidská práva. Ústavní soud proto zformuloval novou koncepci vazby, podle které má stát povinnost snažit se všemi možnými způsoby o reintegraci vězňů (včetně rekvalifikace, udržování rodinných kontaktů, psychoterapie a socioterapie) a to již od počátku jejich výkonu trestu. „Jen zřídkakdy čteme natolik detailní rozhodnutí z Karlsruhe [sídlo Ústavního soudu], málokdy cítíme takovou nedůvěru k zákonodárcům a málokdy je vidět tak citlivý kompromis mezi svobodou a bezpečností,“ gratuluje soudcům deník, pro kterého Ústavní soud „neakceptuje, aby se justiční politika řídila hospodskými řečmi.“
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.