„Beatifikace papeže Jana Pavla II.“ – tak zní titulek dnešního vydání deníku Gazeta Wyborcza po obřadu blahořečení papeže Jana Pavla II. před shromážděním asi milionu věřících 1. května v Římě. „Blahořečení ukazuje, že papež Wojtyla stále žije. A stále žije i Církev, které jeho poselství dodalo novou sílu,“ píše v komentáři Rzeczpospolita, která dodává, že „obřad měl globální charakter – to proto, že i odkaz Jana Pavla II. mělo globální rozměr.“ Komentátor listu Gazeta Wyborcza Jan Turnau se však na své souvěrce obrací s výzvou, aby odkazu zesnulého papeže neškodili. „Papež je obrazem církve, avšak církev je též obrazem svého papeže: Pseudonáboženskou rétorikou, pokud již nejde rovnou o intelektuální omezenost a náboženskou agresi, z něho děláte nevýraznou a provinční postavu. Uzavíráte ho do svých zákristií a berete ho lidem mimo Církev,“ kritizuje Turnau a dodává: „Zkusme udělat jen málo: Ať se k němu církevní svět chová jako k rabínovi – mudrci, kterému stojí zato naslouchat. Jednomu z moudrých mužů dneška. […] Ne jako učiteli etiky, ale rádci.“
Předseda Koalice radikální levice Syriza a vítěz voleb z 6. května je vycházející hvězdou řecké politiky. Jeho program oscilující mezi pragmatismem a třídním bojem vyvolává tři týdny před novými volbami, které se budou konat 17. června, v mnoha evropských zemích znepokojení. 
Ekonomické strasti Evropy nás nutí snažit se porozumět tajnému olympskému světu globálních financí. Teď když však pozorněji sledujeme výnosy obligací a stabilizační mechanismy, vypadá to, že situaci dobře nerozumí ani odborníci tam nahoře na vrcholku. 
Letošní ročník velkého popového karnevalu v Ázerbájdžánu, který zdaleka není modelem demokratického státu, vyvolává v Evropě jistou zdrženlivost. Mnozí, podobně jako estonský reportér, kritizují evropskou servilnost vůči místnímu režimu.